Mifegyne Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání jedné dávky 600 mg je mifepriston rychle vstřebáván. Vrcholové koncentrace
1,98 mg/l je dosaženo po 1,30 hodinách (průměr 10 subjektů).
Po perorálním podání nízkých dávek mifepristonu (20 mg) dosahuje absolutní biodostupnost 69 %.

Distribuce
V plazmě se mifepriston z 98 % váže na plazmatické proteiny: albumin a hlavně alfa-1-kyselý
glykoprotein (AAG), na který je vazba saturovatelná. Vzhledem k této specifické vazbě jsou
distribuční objem a plazmatická clearance mifepristonu nepřímo úměrné plazmatické koncentraci
AAG.
Biotransformace
Primárními metabolickými cestami jaterního oxidačního metabolizmu jsou N-demethylace a
terminální hydroxylace 17-propinylového řetězce.

10
Eliminace
Odpověď na dávku je nelineární. Po distribuční fázi je eliminace nejprve pomalá, koncentrace se
snižuje o polovinu mezi asi 12 a 72 hodinami, a pak je rychlejší, s eliminačním poločasem 18 hodin.
Podle radioreceptorové analýzy je terminální poločas do 90 hodin a zahrnuje všechny metabolity
mifepristonu, které jsou schopné vazby na progesteronové receptory.

Mifepriston se vylučuje převážně stolicí. Po podání 600 mg značené dávky je 10 % celkové
radioaktivity vylučováno v moči a 90 % ve stolici.

Charakteristiky ve zvláštních skupinách subjektů či pacientek
Porucha funkce jater
Byla provedena studie na 8 ženách se středně těžkou poruchou funkce jater ve srovnání s 8 ženami
s normální funkcí jater, kterým byla podána jednorázová perorální dávka 200 mg mifepristonu, ke
zhodnocení farmakokinetiky mifepristonu a jeho metabolitů (N-demethylovaný metabolit,
hydroxylovaný metabolit a di-demethylovaný metabolit). Celková Cmax mifepristonu a jeho
metabolitů byla u pacientek se středně těžkou poruchou funkce jater snížena na polovinu ve
srovnání s ženami s normální funkcí jater. Podobně byla celková AUC∞ snížena o 43 % a 50 % pro
mifepriston a N-demethylovaný metabolit u pacientek se středně těžkou poruchou funkce jater ve
srovnání s ženami s normální funkcí jater. Toto snížení expozice mohlo být způsobeno snížením
absorpce a/nebo vazby na proteiny. Z klinického hlediska to však s největší pravděpodobností není
relevantní, protože hodnocení nevázaných frakcí mifepristonu a jeho metabolitů (méně než 6 %)
nebylo možné provést s dostatečnou přesností, aby bylo možné rozlišit jakékoli významné rozdíly
mezi oběma skupinami. Vzhledem k výše uvedenému jsou klinické důsledky podání 200 mg
mifepristonu u pacientky se středně těžkou poruchou funkce jater neznámé.