Moxonidin mylan Užívání po expiraci, upozornění a varování

U pacientů podstupujících léčbu moxonidinem byly v postmarketingovém sledování hlášeny případy
různého stupně AV blokády. Na základě těchto hlášení nelze zcela vyloučit možnou roli moxonidinu v
prodloužení atrioventrikulárního vedení. Proto se doporučuje dbát při léčbě pacientů s možnou predispozicí
k rozvoji AV bloku opatrnosti.

Je-li moxonidin používán u pacientů s 1. stupněm AV blokády, je třeba věnovat zvláštní péči prevenci
bradykardie. Moxonidin se nesmí užívat u pacientů s vyšším stupněm AV blokády (viz bod 4.3).

Je-li moxonidin používán u pacientů s těžkou ischemickou chorobou srdeční nebo nestabilní anginou
pectoris, měla by být pacientům věnována zvláštní péče vzhledem k tomu, že s použitím tohoto přípravku u
této skupiny pacientů jsou pouze omezené zkušenosti.


Vzhledem k nedostatku klinických důkazů podporujících bezpečné použití u pacientů se souběžnou středně
těžkou srdeční nedostatečností by měl být moxonidin podáván u těchto pacientů s opatrností.

Opatrnost se doporučuje při podávání moxonidinu pacientům s poruchou funkce ledvin, protože se
moxonidin vylučuje především prostřednictvím ledvin. U těchto pacientů je doporučena pečlivá titrace
dávky, zejména na začátku léčby. Dávkování by mělo být zahájeno 0,2 mg denně a může být zvýšeno na
maximálně 0,4 mg denně u pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (GFR> 30 ml / min, ale
<60 ml/min) a na maximálně 0,3 mg denně u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (GFR< 30 ml),
pokud je to klinicky indikováno a dobře tolerováno.

Jestliže se moxonidin používá kombinaci s β-blokátorem, potom je v případě ukončení léčby oběma
přípravky nutné nejdříve vysadit β-blokátor a až potom s odstupem několika dnů moxonidin.

Dosud nebyl pozorován tzv. „rebound“ fenomén na krevní tlak po vysazení léčby moxonidinem. Doporučuje
se však nevysazovat léčbu moxonidinem náhle, ale postupně v průběhu dvou týdnů.

Starší populace může být citlivější na kardiovaskulární účinky léků na snížení krevního tlaku. Proto by měla
být léčba zahájena nejnižší dávkou a zvyšování dávky by mělo být prováděno s opatrností, aby nedošlo k
vážným následkům, které by tato reakce mohla způsobit.

Moxonidin obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnou dědičnou nesnášenlivostí galaktosy, vrozeným
nedostatkem laktázy nebo glukózo- galaktózovou malabsorpcí nemají tento lék užívat.