Olanzapin mylan Užívání po expiraci, upozornění a varování

V průběhu antipsychotické léčby, může zlepšení klinického stavu pacienta trvat několik dní až
několik týdnů. Pacienti by měli být během tohoto období pečlivě sledováni.

Psychóza a/nebo poruchy chování související s demencí
Olanzapin není doporučen pro použití u pacientů s psychózou a/nebo poruchou chování
souvisejících s demencí z důvodu zvýšeného výskytu mortality a zvýšeného rizika
cerebrovaskulárních příhod. V placebem kontrolovaných studiích (v trvání 6 - 12 týdnů) u
starších pacientů (průměrný věk 78 let) s psychózou a poruchami chování souvisejících s
demencí byl u pacientů léčených olanzapinem zaznamenán dvojnásobný výskyt úmrtí ve
srovnání s pacienty užívajícími placebo (3,5 %, resp. 1,5 %). Vyšší výskyt úmrtí nesouvisel s
dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebo s délkou léčby. Rizikovými faktory,
které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad 65 let,
dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění (např. pneumonie, ev. i s
aspirací) nebo současné užívání benzodiazepinů. Vyšší výskyt úmrtí u pacientů léčených
olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byl však na uvedených rizikových
faktorech nezávislý.

Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí příhody (např. iktus,
tranzitorní ischemické ataka), včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinem bylo

zaznamenáno trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání
s placebem (1,3 % oproti 0,4 %). U všech pacientů léčených olanzapinem nebo placebem, u
nichž se cerebrovaskulární příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které
byly zjištěny jako rizikové u pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární
a/nebo smíšená demence. Účinnost olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena.

Parkinsonova choroba
Použití olanzapinu při léčbě psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u
pacientů s Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a
s vyšší frekvencí než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatologie a
halucinací (viz též bod 4.8) a olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než
placebo. V těchto studiích museli mít pacienti na začátku studie stabilní nejnižší účinnou dávku
antiparkinsonika (dopaminový agonista) a toto antiparkinsonikum jim bylo podáváno ve stejné
dávce po celou zbývající dobu studie. Počáteční dávka olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle
uvážení lékaře mohla být titrována do maximální dávky 15 mg/den.

Neuroleptický maligní syndrom (NMS)
NMS je potenciálně život ohrožující stav spojovaný s podáváním antipsychotik. Vzácné případy
označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s olanzapinem. Klinické příznaky NMS
jsou hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a autonomní nestabilita (nepravidelný
puls anebo tlak krve, tachykardie, pocení a srdeční arytmie). Další příznaky můžou zahrnovat
zvýšenou hladinu kreatinfosfokinázy, myoglobinurii (rabdomyolýzu) a akutní renální selhání.
Pokud se u pacienta vyskytnou takové příznaky nebo v případě nevysvětlitelné vysoké horečky
bez dalších klinických známek NMS musí být všechna antipsychotika včetně olanzapinu
vysazena.

Hyperglykémie a diabetes
Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně s
ketoacidózou nebo komatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých
případech tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním
faktorem. V souladu s používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné
klinické monitorování, například formou měření hladiny glukózy před léčbou, 12 týdnů po
začátku léčby a pak pravidelně 1x ročně.
U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně těch přípravků, které
obsahují olanzapin, by měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie (jako je
polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a pacienti s diabetem nebo s rizikovými faktory pro
rozvoj diabetu by měli být pravidelně monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny
glukózy. Pravidelně by měla být kontrolována tělesná hmotnost, tj. před léčbou a 4, 8 a 12 týdnů
po zahájení léčby a dále vždy 1x za 3 měsíce.

Změny hladin lipidů
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly u pacientů léčených olanzapinem
pozorovány nežádoucí změny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidového profilu by měly
být ošetřeny podle klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s
rizikovými faktory pro rozvoj poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv
antipsychotickými přípravky, včetně těch přípravků, které obsahují olanzapin, by v souladu s
používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně kontrolovány hladiny lipidů,
tj.před léčbou, 12 týdnů po zahájení léčby a dále vždy 1x za pět let.

Anticholinergní aktivita

Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita olanzapinu, zkušenosti během
klinických studií ukázaly nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože klinické zkušenosti s
podáváním olanzapinu u pacientů s jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje
se zvýšená pozornost, pokud je olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty,
paralytickým ileem nebo podobnými stavy.

Jaterní funkce
Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny
jaterních aminotransferáz (ALT a AST). U pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST, u
pacientů se známkami a příznaky poruchy funkce jater, u pacientů s anamnézou onemocnění
spojeného se sníženou jaterní rezervou a u pacientů léčených potenciálně hepatotoxickými
přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. U pacientů s diagnostikovanou hepatitidou
(včetně hepatocelulárního, cholestatického nebo smíšeného jaterního poškození) je nutné léčbu
olanzapinem ukončit.

Neutropenie
Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin,
u pacientů užívajících léčivé přípravky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou
polékového útlumu kostní dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným
onemocněním, radiační terapií nebo chemoterapií, u pacientů s hypereozinofilií nebo s
myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla běžně hlášena při současném podávání
olanzapinu a valproátu (viz bod 4.8).

Přerušení léčby
Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly vzácně (≥ 0,01 % and < 0,1 %) hlášeny akutní
příznaky jako pocení, nespavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.

QT interval
V klinických studiích bylo u pacientů léčených olanzapinem klinicky významné prodloužení
QTc intervalu (korekce QT podle Fridericia [QTcF] ≥ 500 milisekund [ms] kdykoliv po
vstupním vyšetření u pacientů se vstupní hodnotou QTcF < 500 ms) méně časté (0,1 % až 1 %),
bez signifikantních rozdílů v průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. Přesto
jetřeba dbát zvýšené opatrnosti, je-li olanzapin předepisován s přípravkem prodlužujícím QTc
interval, obzvlášť u starších pacientů, u pacientů s vrozeným prodloužením QT intervalu,
městnavým srdečním selháním, srdeční hypertrofií, hypokalémií nebo hypomagnesémií.

Tromboembolismus
Případy časové souvislosti mezi léčbou olanzapinem a případy žilního tromboembolizmu byly
hlášeny méně často (≥ 0,1 % a < 1 %). Kauzální vztah mezi výskytem žilního tromboembolismu
a léčbou olanzapinem nebyl stanoven. Avšak protože u pacientů se schizofrenií léčených
antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory žilního tromboembolismu, je nutné
všechny možné rizikové faktory žilního tromboembolizmu, např. imobilizaci pacientů, předem
identifikovat a vykonat preventivní opatření.

Obecná CNS aktivita
Vzhledem k primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti
při současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin
působí in vitro jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých
agonistů dopaminu.


Křeče
Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, kteří
mají pro křeče dispozice. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně často. Ve
většině těchto případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory.

Tardivní dyskineze
V ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl olanzapin statisticky významně méně často
spojen s náhlou dyskinezí. Přesto riziko tardivní dyskineze při dlouhodobém užívání vzrůstá, a
proto by se u pacienta léčeného olanzapinem se symptomy tardivní dyskineze mělo zvážit
snížení dávky anebo přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit nebo
dokonce objevit i po přerušení léčby.

Posturální hypotenze
V klinických studiích byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze. U
pacientů starších 65 let jedoporučeno pravidelně měřit krevní tlak.

Náhlá srdeční smrt
Během postmarketingových sledováních olanzapine byly u pacientů léčených olanzapinem
hlášeny případy náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo
předpokládané riziko náhlé srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně 2x vyšší
než u pacientů neužívajících antipsychotika. Ve studii bylo riziko spojené s olanzapinem
srovnatelné s rizikem pro jiná atypická antipsychotika zahrnutá v souhrnné analýze.

Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení
provedená u pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně
nárůstu tělesné hmotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu (viz
body 4.8 a 5.1).

Pomocné látky
Olanzapin Mylan obsahuje aspartam, který je zdrojem fenyalaninu. Aspartam se po perorálním
podání hydrolyzuje v gastrointestinálním traktu. Jedním z hlavních produktů hydrolýzy je
fenylalanin.
Může být škodlivý pro pacienty s fenylketonurií, což je vzácné genetické onemocnění, při
kterém se v těle hromadí fenylalanin, protože ho tělo nedokáže správně odstranit.

Olanzapin Mylan obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.