Paralen plus Předávkování

Paracetamol
Předávkování již relativně nízkými dávkami paracetamolu (8–15 g v závislosti na tělesné hmotnosti
pacienta) může mít za následek závažné poškození jater a někdy akutní renální tubulární nekrózu.

K poškození jater po požití 5 nebo více gramů paracetamolu může dojít u pacientů s rizikovými
faktory, jako je:
− dlouhodobá léčba induktory enzymů (karbamazepin, glutethimid, fenobarbital, fenytoin,
rifampicin, primidon, třezalka tečkovaná,
− pravidelná konzumace většího množství alkoholu,
− pokud je pravděpodobné, že jsou vyčerpány zásoby glutathionu (např. při poruše příjmu potravy,
cystické fibróze, HIV infekci, hladovění, kachexii).

Symptomy
Do 24 hodin se může objevit nauzea, zvracení, anorexie, bledost, letargie a pocení. Bolest v břiše
může být prvním příznakem jaterního poškození a vzniká během prvních 24 hodin. Může vzniknout
jaterní cytolýza, která může vést k hepatocelulárnímu selhání, gastrointestinálnímu krvácení,
encefalopatii, kómatu až smrti. Komplikaci při selhání jater představují metabolická acidóza, edém
mozku, krvácivé projevy, hypoglykémie, hypotenze, infekce a renální selhání. Za12 až 48 hodin po
akutním předávkování se zvyšují hladiny jaterních transamináz, laktátdehydrogenázy a bilirubinu
spolu s poklesem hladiny protrombinu. Prodloužení protrombinového času je indikátorem zhoršení
funkce jater, a proto se doporučuje jeho monitorování. Pacienti, kteří užívají induktory enzymů (mj.
karbamazepin, fenytoin, barbituráty, rifampicin) nebo mají abúzus alkoholu v anamnéze, jsou více
náchylní k poškození jater. K akutnímu renálnímu selhání může dojít i bez přítomnosti závažného
poškození jater. Jinými projevy intoxikace jsou poškození myokardu, pankreatitida a pancytopenie.

Léčba
Je nutná hospitalizace. Vyvolání zvracení, výplach žaludku, zvl. byl-li paracetamol požit před méně
než 4 hodinami, poté je nutné podat methionin (2,5 g p. o.), dále jsou vhodná podpůrná opatření.
Podání aktivního uhlí z důvodů snížení gastrointestinální absorpce je sporné. Doporučuje se
monitorování plazmatické koncentrace paracetamolu. Specifické antidotum acetylcystein je nutno
podat do 8–15 hodin po otravě, příznivé účinky však byly pozorovány i při pozdějším podání.
Acetylcystein se většinou podává dospělým a dětem i. v. v 5% glukóze v počáteční dávce 150 mg/kg
tělesné hmotnosti během 15 minut. Potom 50 mg/kg v infuzi 5% glukózy po dobu 4 hodin a dále mg/kg do 16. resp. 20. hodiny od zahájení terapie. Acetylcystein lze podat i p. o. do 10 hodin od požití
toxické dávky paracetamolu v dávce 70–140 mg/kg 3krát denně. U velmi těžkých otrav je možná
hemodialýza či hemoperfuze.

Pseudoefedrin
Po požití pseudoefedrinu byly pozorovány některé kardiovaskulární nežádoucí účinky (arytmie,
hypertenze), účinky na CNS (nespavost, úzkost, neklid, napětí) a kožní reakce.
Předávkování pseudoefedrinem může vyvolat krátkodobou úzkost, tachykardii, hypertenzi a retenci
moče.

Léčba:
Symptomatická a podpůrná, ošetření zahrnuje standardní postup (výplach žaludku, zajištění vitálních
funkcí).

Dextromethorfan
Symptomy:
Předávkování dextromethorfanem může být spojeno s nauzeou, zvracením, dystonií, agitovaností,
zmateností, somnolencí, stuporem, nystagmem, kardiotoxicitou (tachykardie, abnormální EKG včetně
prodloužení intervalu QTc), ataxií, toxickou psychózou s vizuálními halucinacemi, nadměrnou
dráždivostí.
V případě masivního předávkování lze pozorovat následující symptomy: kóma, respirační depresi,
křeče.

Léčba:
- Asymptomatickým pacientům, kteří užili nadměrné dávky během předcházející hodiny, lze podávat
aktivní uhlí.
- U pacientů, kteří užili dextromethorfan a jsou v sedaci či kómatu, lze zvážit podání naloxonu
v dávkách obvyklých pro léčbu předávkování opioidy. Lze použít benzodiazepiny u křečí a
benzodiazepiny a externí chlazení u hypertermie ze serotoninového syndromu.