Risperidon farmax Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX
Mechanismus účinku
Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista s jedinečnými vlastnostmi. Vyznačuje se vysokou
afinitou k serotoninergním 5-HT2 a dopaminergním D2 receptorům. Risperidon se rovněž váže na
alfa1-adrenergní receptory a s nižší afinitou na H1-histaminové a alfa2-adrenergní receptory.
Risperidon nemá afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoliv je risperidon velmi silným Dantagonistou, s čímž souvisí jeho terapeutický účinek na pozitivní příznaky schizofrenie, ve srovnání s
klasickými antipsychotiky způsobuje nižší útlum motorické aktivity a méně často navozuje katalepsii.
Vyvážený centrální serotoninový a dopaminový antagonismus může snižovat pohotovost k
nežádoucím extrapyramidovým účinkům a současně rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a
afektivní symptomy schizofrenie.

Farmakodynamické účinky

Klinická účinnost


Schizofrenie
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla stanovena ve čtyřech studiích s trváním až 8 týdnů, do kterých bylo zahrnuto více než 2 500 pacientů, kteří splňovali kritéria DSM-IV pro
schizofrenii. V 6týdenní placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci risperidonu v dávkách
až do 10 mg/den podávaných dvakrát denně, byl risperidon superiorní vůči placebu v celkovém skŕe
na škále Brief Psychiatric Rating Scale (BPRS). V 8týdenní placebem kontrolované klinické studii
zahrnující 4 fixní dávky risperidonu (2, 6, 10 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), byly všechny
čtyři skupiny s risperidonem superiorní vůči placebu v celkovém skóre na škále Positive and Negative
Syndrome Scale (PANSS). V 8týdenní studii porovnávající dávky, která zahrnovala pět fixních dávek
risperidonu (1, 4, 8, 12 a 16 mg/den podávaných dvakrát denně), byly skupiny se 4, 8 a 16 mg
risperidonu za den superiorní vůči skupině s 1 mg risperidonu v celkovém skóre na škále PANSS. Ve
4týdenní placebem kontrolované studii porovnávající dávky, která zahrnovala dvě fixní dávky
risperidonu (4 a 8 mg/den podávaných jednou denně), byly skupiny s oběma dávkami risperidonu
superiorní vůči placebu v několika kritériích PANSS, včetně celkového PANSS a hodnocení odpovědi
(> 20% snížení celkového skóre PANSS). V dlouhodobém hodnocení byli dospělí ambulantní pacienti
splňující kritéria DSM-IV pro schizofrenii a klinicky stabilizovaní po nejméně 4 týdny na
antipsychotické léčbě randomizováni do skupiny s risperidonem 2 až 8 mg/den nebo haloperidolem na
pozorování relapsu po dobu 1 až 2 let. Během srovnávaného období byla doba do relapsu u pacientů
léčených risperidonem signifikantně delší než u pacientů s haloperidolem.

Manické epizody u bipolární poruchy
Účinnost monoterapie risperidonem u akutní léčby manických epizod spojených s bipolárními
poruchami I byla prokázána ve třech dvojitě slepých placebem kontrolovaných studiích s monoterapií
u přibližně 820 pacientů, kteří trpěli bipolární poruchou I, založeno na kritériích DSM-IV. Ve třech
studiích byl risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 3 mg ve dvou studiích a 2 mg v jedné
studii) významně superiorní vůči placebu podle předem stanoveného primárního cílového parametru,
tj. změny od původního stavu v celkovém skóre Young Mania Rating Scale (YMRS) ve 3. týdnu.
Sekundární výstupy prokazující účinnost byly konzistentní s primárním výstupem. Procento pacientů s
poklesem ≥50 % celkového skóre YMRS od počátečního stavu do hodnocení po 3. týdnu bylo
signifikantně vyšší u risperidonu než u placeba. Jedna z těchto studií zahrnovala i větev s
haloperidolem a 9týdenní dvojitě zaslepenou udržovací fázi. Účinnost byla zachována po celé
9týdenní sledované období. Změna celkového YMRS od výchozího stavu se stále zlepšovala a ve 12.
týdnu byla srovnatelná pro risperidon a haloperidol.
Účinnost risperidonu jako přídatné léčby k stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie byla doložena
v jedné ze dvou 3týdenních dvojitě zaslepených studií u přibližně 300 pacientů, kteří splňovali kritéria
DSM-IV pro bipolární poruchu I. V jedné 3týdenní studii byl risperidon podáván v dávce 1 až mg/den (počáteční dávka 2 mg/den) spolu s lithiem nebo valproátem; kombinace s risperidonem byla
superiorní vůči samotnému lithiu nebo valproátu v předem stanoveném primárním cílovém parametru,
tj. změně od výchozího stavu v celkovém skóre YMRS ve 3. týdnu. Ve druhé 3týdenní studii nebyl
risperidon v dávce 1 až 6 mg/den (počáteční dávka 2 mg/den) kombinovaný s lithiem, valproátem
nebo karbamazepinem superiorní v redukci celkového skóre YMRS než lithium, valproát nebo
karbamazepin v monoterapii. Možným zdůvodněním selhání této studie byla indukce clearance
risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu karbamazepinem, která vedla k subterapeutickým hladinám
risperidonu a 9-hydroxy-risperidonu. Po vyloučení skupiny s karbamazepinem v dodatečné analýze,
byl risperidon podaný spolu s lithiem nebo valproátem superiorní ve snížení celkového skóre YMRS
vůči samotnému lithiu nebo valproátu.

Přetrvávající agrese při demenci
Účinnost risperidonu při léčbě behaviorálních a psychologických symptomů deprese (Behavioural and
Psychological Symptoms of Dementia = BPSD), které zahrnují poruchy chování jako je agresivita,
agitovanost, psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve třech dvojitě zaslepených
placebem kontrolovaných studiích u 1 150 starších pacientů se středně těžkou nebo těžkou demencí.
Jedna studie byla s fixními dávkami risperidonu 0,5, 1 a 2 mg/den. Dvě studie byly s proměnlivými
dávkami, kde byly skupiny s dávkou risperidonu v rozmezí 0,5 až 4 mg/den, resp. 0,5 až 2 mg/den. U
risperidonu se prokázala statisticky významná a klinicky důležitá účinnost při léčbě agrese a méně

konsistentní účinnost při léčbě agitovanosti a psychózy u starších pacientů s demencí (měřeno pomocí
Behavioural Pathology in Alzheimer’s Disease Rating Scale [BEHAVE-AD] a Cohen Mansfield
Agitation Inventory [CMAI]). Léčebný účinek risperidonu nebyl závislý na skóre Mini-Mental State
Examination (MMSE) (a tím na závažnosti demence), na sedativních vlastnostech risperidonu, na
přítomnosti nebo absenci psychózy a na typu demence, Alzheimerova typu, vaskulární nebo smíšené
(viz také bod 4.4).

Pediatrická populace

Porucha chování
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě disruptivního chování (DBD) byla prokázána ve dvou dvojitě
zaslepených placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku 5 až 12 let s
diagnózou DBD podle DSM-IV a hraničními intelektuálními funkcemi nebo mírnou až středně těžkou
mentální retardací/poruchou učení. Ve dvou studiích byl risperidon v dávce 0,02 až 0,06 mg/kg/den
superiorní vůči placebu v předem stanoveném cílovém parametru, tj. změně oproti výchozímu stavu u
podstupnice problematického chování v Nisonger-Child Behaviour Rating Form (N-CBRF) v 6.
týdnu.