Seroxat Interakce

Serotonergní přípravky
Tak jako u ostatních přípravků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést k výskytu
účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.4). Doporučuje se opatrnost a pozornější klinické
sledování pacienta, pokud jsou s paroxetinem kombinovány serotonergní přípravky jako např. L-tryptofan,
triptany, tramadol, linezolid, methylthioninium-chlorid (methylenová modř), SSRI, lithium, pethidin,
buprenorfin a přípravky obsahující třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum). Pozornost je třeba rovněž
věnovat použití fentanylu v průběhu celkové anestezie nebo k léčbě chronické bolesti.
Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno kvůli riziku serotoninového syndromu (viz bod 4.3).

Pimozid
Ve studii, kde se používala jednotlivá nízká dávka pimozidu (2 mg) současně s 60 mg paroxetinu, byly
prokázány průměrně 2,5krát zvýšené hladiny pimozidu.
To může být vysvětleno CYP2D6 inhibujícími vlastnostmi paroxetinu. Díky úzkému terapeutickému indexu
pimozidu a jeho známé schopnosti prodlužovat QT interval je současné užívání pimozidu a paroxetinu
kontraindikováno (viz bod 4.3).

Léky prodlužující QT interval
Riziko prodloužení QTc intervalu a/nebo komorových arytmií (např. torsades de pointes) může být zvýšeno při
současném užívání jiných léků, které prodlužují QTc interval (např. některá antipsychotika) (viz bod 4.4).
Současné užívání thioridazinu a paroxetinu je kontraindikováno, protože stejně jako u jiných léků, které inhibují
jaterní enzym CYP450 2D6, může paroxetin zvýšit plazmatické hladiny thioridazinu, což může prodloužit QT
interval (viz bod 4.3).

Enzymy metabolizující léky
Metabolismus a farmakokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů metabolizujících léky.
Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů metabolizujících léky, musí se zvážit
podání dávek odpovídajících spodní hranici doporučeného dávkování. Pokud se má lék podávat současně se
známými induktory enzymů metabolizujících léky (např. s karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem,
fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem, není potřebná žádná úprava úvodního dávkování. Jakákoliv
úprava dávkování paroxetinu (ať už po iniciaci dávkování nebo po přerušení podávání enzymatického induktoru)
se má řídit klinickým účinkem (snášenlivost a účinnost).


Neuromuskulární blokátory
SSRI mohou snižovat plazmatickou aktivitu cholinesterázy, což vede k prodloužení neuromuskulárně
blokačního působení mivakuria a suxamethonia.

Fosamprenavir/ritonavir
Současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně a paroxetinu v dávce
20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede k signifikantnímu snížení
plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny fosamprenaviru/ritonaviru byly během
současného podávání s paroxetinem blízké hodnotám získaným v jiných studiích, což naznačuje, že paroxetin
neměl signifikantní vliv na metabolismus fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého současného
podávání paroxetinu a fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici.

Procyklidin
Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu. Pokud se projeví
anticholinergní účinky, dávka procyklidinu by měla být snížena.

Antikonvulziva: karbamazepin, fenytoin, valproát sodný
Nezdá se, že by u pacientů s epilepsií současné podávání mělo nějaký účinek na farmakokinetický/dynamický
profil.

Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2DTak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2D6 cytochromu
P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně podávaných léků, které
jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická antidepresiva (např. klomipramin,
nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např. perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3 a odstavec
„Léky prodlužující QT interval“ v bodě 4.5 výše), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika třídy 1c (např.
propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje se používat paroxetin v kombinaci s metoprololem, který se
podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu jeho úzkého terapeutického rozmezí u této indikace.

V literatuře byly zaznamenány farmakokinetické interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem, které se
projevily 65 – 75% snížením plazmatických hladin jedné z aktivnějších forem tamoxifenu, tj. endoxifenu.
V některých studiích byla při společném užití s některými antidepresivy ze skupiny SSRI hlášená snížená
účinnost tamoxifenu. Vzhledem k tomu, že snížení účinnosti tamoxifenu nelze vyloučit, je nutné se společnému
podávání se silnými inhibitory CYP2D6 (včetně paroxetinu) vyvarovat vždy, když je to možné (viz bod 4.4).

Alkohol
Tak jako u ostatních psychotropních léků pacienti musí být upozorněni na to, že během užívání paroxetinu se
mají vyvarovat konzumace alkoholu.

Perorální antikoagulancia
Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce. Současné
použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační aktivitě a riziku krvácení.
Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni perorálními antikoagulancii (viz bod 4.4).

NSAID a kyselina acetylsalicylová a další protidestičkové léky
Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci. Současné
použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku krvácení (viz bod 4.4).
Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky, o kterých
víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko krvácení (např.
s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID,
inhibitory COX-2), i u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy krvácení nebo stavy, které mohou predisponovat
ke krvácení.

Pravastatin
V klinických studiích byla pozorována interakce mezi paroxetinem a pravastatinem, naznačující, že současné
podávání paroxetinu a pravastatinu může vést ke zvýšení hladiny glukosy v krvi. Pacienti s diabetes mellitus
užívající současně paroxetin i pravastatin mohou vyžadovat úpravu dávkování perorálního antidiabetika a/nebo
inzulínu (viz bod 4.4).