TEMELOR - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

TEMELOR 0,5 mg tablety
TEMELOR 1 mg tablety
TEMELOR 2,5 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje lorazepamum 0,5 mg.
Jedna tableta obsahuje lorazepamum 1 mg.
Jedna tableta obsahuje lorazepamum 2,5 mg.
Pomocné látky se známým účinkem: monohydrát laktózy
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta
TEMELOR 0,5 mg: bílé, kulaté tablety se zaoblenými hranami o průměru přibližně 4,7 mm
TEMELOR 1 mg: bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami a půlicí rýhou, s vyražením „1,0“,
o průměru přibližně 6,4 mm
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
TEMELOR 2,5 mg: bílé, kulaté, ploché tablety se zkosenými hranami a půlicí rýhou, o průměru
přibližně 9,1 mm
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

TEMELOR je indikován:
• ke krátkodobé symptomatické léčbě úzkosti a insomnie způsobené úzkostí v případech, kdy je
úzkost závažná, omezující nebo způsobuje pacientovi nesnesitelné potíže
• jako premedikace před celkovou anestezií nebo drobnými chirurgickými zákroky, vyšetřeními
nebo stomatologickými zákroky

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Dávkování a délka léčby je individuální. Nejnižší účinná dávka má být předepsána na co nejkratší
možnou dobu. Vzhledem k tomu, že riziko abstinenčních příznaků a „rebound“ fenoménu je větší po
náhlém vysazení, má být přípravek u všech pacientů vysazován postupně (viz bod 4.4). Maximální denní
dávka 4 mg nemá být překročena.
Obecně se délka léčby pohybuje od několika dnů do 4 týdnů včetně postupného vysazování.

K prodloužení doby léčby nemá docházet bez přehodnocení potřeby pokračování v léčbě.
Pokud se denní dávka užívá večer jako jedna dávka, nemá se užívat po jídle. Kvůli opožděnému nástupu
účinku a v závislosti na délce spánku se může během následujícího dne objevit pocit kocoviny (viz bod
4.4).
Dospělí
Úzkost: Počáteční dávka 0,5 mg, 2–3krát denně, udržovací dávka je až 2,5 mg denně. Denní dávka může
být rozdělena do 2–3 dílčích dávek podávaných během dne, nebo může být podána jako jedna dávka
večer, půl hodiny před spaním.
Insomnie způsobená úzkostí: Počáteční dávka 1 mg před spaním, obvyklá dávka 1–2 mg před spaním.
Premedikace před stomatologickým zákrokem nebo operací: 2–4 mg jednu až dvě hodiny před operací.
Starší a oslabení pacienti
U starších a oslabených pacientů je třeba snížit počáteční dávku přibližně o 50 % a upravit dávkování
podle potřeby a tolerance (viz bod 4.4).
Děti a dospívající
Lorazepam se nemá s výjimkou níže uvedených případů používat u dětí a dospívajících do 18 let,
protože bezpečnost a účinnost nebyla u této populace stanovena.
let nebo méně
Děti do šesti let nemají být léčeny lorazepamem.
6–12 let:
Premedikace před stomatologickým zákrokem nebo operací: 0,5–1 mg nebo nemá se překročit 0,mg/kg tělesné hmotnosti. Dávku je třeba užít jednu až dvě hodiny před operací.
13–18 let
Premedikace před stomatologickým zákrokem nebo operací: 1–4 mg jednu až dvě hodiny před operací.
Porucha funkce jater
Použití u pacientů s těžkou poruchou funkce jater je kontraindikováno (viz bod 4.3).
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater mohou být vhodné nižší dávky. Počáteční
dávka má být polovina doporučené dávky pro dospělé. U těchto pacientů je třeba pečlivě sledovat
klinickou odpověď a toleranci a podle toho upravit dávkování (viz bod 4.4).
Porucha funkce ledvin
U pacientů s těžkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin mohou být vhodné nižší dávky. Počáteční
dávka má být polovina doporučené dávky pro dospělé. U těchto pacientů je třeba pečlivě sledovat
klinickou odpověď a toleranci a podle toho upravit dávkování (viz bod 4.4).
Způsob podání
Perorální podání

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.• Myasthenia gravis
• Těžká respirační insuficience
• Syndrom spánkové apnoe
• Těžká jaterní insuficience

• Přetrvávající abúzus drog a/nebo alkoholu v anamnéze (viz také bod 4.4)

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Užívání benzodiazepinů, včetně lorazepamu, může vést k potenciálně fatální respirační depresi.
Při užívání benzodiazepinů byly hlášeny závažné anafylaktické/anafylaktoidní reakce. U pacientů po
užití první nebo následujících dávek benzodiazepinů byly hlášeny případy angioedému zahrnujícího
jazyk, glotis nebo hrtan. Někteří pacienti užívající benzodiazepiny měli další symptomy, jako je
dyspnoe, uzavření hrdla nebo nauzea a zvracení. Někteří pacienti potřebovali léčbu na pohotovosti.
Pokud angioedém postihuje jazyk, glotis nebo hrtan, může dojít k obstrukci dýchacích cest, která může
být fatální. Pacienti, u kterých se po léčbě benzodiazepiny rozvine angioedém, nemají znovu užívat
lorazepam.
Pacienty je třeba upozornit, že vzhledem k tomu, že jejich tolerance k alkoholu a dalším látkám tlumícím
CNS bude v přítomnosti lorazepamu snížena, je třeba se vyhýbat látkám tlumícím CNS nebo je užívat
ve snížených dávkách a že je třeba se vyhnout alkoholu.
Pokud se lorazepam užívá jako jedna denní dávka večer (zejména je-li dávka vysoká) a doba spánku
není dostatečně dlouhá, může se během následujícího dne objevit kocovina. Proto má být zajištěn
dostatečný spánek (7–8 hodin).
Úzkost nebo insomnie mohou být symptomem několika dalších poruch. Je třeba vzít v úvahu možnost,
že potíže mohou souviset se základní fyzickou nebo psychiatrickou poruchou, pro kterou existuje
specifičtější léčba.
Bylo hlášen abúzus benzodiazepinů, zejména u pacientů s anamnézou zneužívání léků a/nebo alkoholu.
Riziko současného užívání opioidů
Současné užívání lorazepamu a opioidů může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a úmrtí.
Vzhledem k těmto rizikům je současné předepisování sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim
podobné látky (jako lorazepam), spolu s opioidy vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní
možnosti léčby. V případě rozhodnutí předepsat lorazepam současně s opioidy, je nutné předepsat
nejnižší účinnou dávku na nejkratší možnou dobu léčby (viz také obecné doporučení pro dávkování
v bodě 4.2).
Pacienty je nutno pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace.
V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele (tam, kde je to vhodné),
aby o těchto symptomech věděli (viz bod 4.5).
Tolerance
Po opakovaném užívání po dobu několika týdnů může nastat určitá ztráta účinnosti hypnotického účinku
benzodiazepinů. Existují důkazy o vzniku tolerance na sedativní účinky benzodiazepinů. Lorazepam
může mít potenciál ke zneužití, zejména u pacientů s anamnézou abúzu alkoholu a/nebo léků.
Závislost
Užívání benzodiazepinů může vést k rozvoji fyzické a psychické závislosti na těchto přípravcích. Riziko
závislosti se zvyšuje s dávkou a délkou léčby; je také větší u pacientů s anamnézou abúzu alkoholu nebo
léků nebo u pacientů se závažnými poruchami osobnosti. Proto je třeba se vyhnout použití u pacientů s
anamnézou alkoholismu nebo zneužívání léků.
Vznikla-li fyzická závislost, bude náhlé přerušení léčby spojeno s abstinenčními příznaky. Příznaky
zahrnují bolest hlavy, bolest svalů, extrémní úzkost, problémy se spánkem, napětí, neklid, zmatenost
nebo podrážděnost. V těžkých případech se mohou vyskytnout následující symptomy: derealizace,
depersonalizace, hyperakuze, parestezie končetin, citlivost na světlo, hluk a fyzický kontakt, halucinace
nebo epileptické záchvaty. Ty se mohou vyskytovat častěji u pacientů s již existujícím konvulzivním
onemocněním nebo u pacientů užívajících jiné léky, které snižují práh pro vznik křečí, jako jsou
antidepresiva.

„Rebound“ insomnie a úzkost: přechodný syndrom, kdy se symptomy, které vedly k léčbě
benzodiazepiny, mohou ve zvýšené míře objevit po vysazení léku. Může být doprovázen dalšími
reakcemi včetně změn nálady, úzkosti nebo poruch spánku a neklidu. Vzhledem k tomu, že riziko
abstinenčních příznaků/rebound fenoménu je větší po náhlém přerušení léčby, doporučuje se dávkování
snižovat postupně.
Po náhlém ukončení léčby se mohou abstinenční příznaky objevit už po několika dnech léčby a při
terapeutických dávkách.
Délka léčby
Délka léčby má být co nejkratší (viz bod 4.2) v závislosti na indikaci, obecně se pohybuje od několika
dnů až po 4 týdny, včetně procesu snižování dávky. Prodlužování nad tyto lhůty nemá probíhat bez
přehodnocení situace.
Při zahájení léčby může být užitečné informovat pacienta, že délka léčby bude omezená, a přesně
vysvětlit, jak se bude dávka postupně snižovat. Navíc je důležité, aby si byl pacient vědom možnosti
rebound fenoménu, a tím minimalizoval úzkost z těchto symptomů, pokud by se objevily během
vysazování přípravku.
Existují náznaky, že v případě benzodiazepinů s krátkým trváním účinku se během dávkovacího
intervalu mohou projevit abstinenční příznaky, zvláště při vysokých dávkách.
Při užívání benzodiazepinů s dlouhým trváním účinku je důležité varovat před přechodem na
benzodiazepiny s krátkým trváním účinku, protože se mohou rozvinout abstinenční příznaky.
Amnézie
Benzodiazepiny mohou vyvolat anterográdní amnézii. Tento stav se vyskytuje nejčastěji několik hodin
po požití přípravku, a proto se pro snížení rizika mají pacienti ujistit, že budou mít nepřerušovaný spánek
v délce 7–8 hodin (viz bod 4.8).
Psychiatrické a paradoxní reakce
Je známo, že při užívání benzodiazepinů dochází k reakcím, jako je neklid, agitovanost, podrážděnost,
agresivita, bludy, vztek, noční můry, halucinace, psychózy, nevhodné chování a další nežádoucí účinky
týkající se chování. Pokud k tomu dojde, je třeba užívání léčivého přípravku přerušit.
Častěji se vyskytují u dětí a starších osob.
Zvláštní skupiny pacientů
Dětem se nemají benzodiazepiny podávat bez pečlivého zvážení potřebnosti; délka léčby musí být
omezena na minimum. Starší pacienti mají užívat sníženou dávkou (viz bod 4.2). Nižší dávkování se
také doporučuje u pacientů s chronickou respirační insuficiencí kvůli riziku respirační deprese.
Benzodiazepiny jsou kontraindikovány u pacientů s těžkou jaterní insuficiencí, protože mohou vyvolat
encefalopatii.
Benzodiazepiny nejsou účinné při primární léčbě psychotických onemocnění.
Benzodiazepiny nejsou účinné při primární léčbě deprese a nemají se užívat samostatně k léčbě úzkosti
spojené s depresí, protože u takových pacientů může dojít k sebevraždě. Při podávání pacientům s těžkou
depresí a sebevražednými sklony je nutné přijmout vhodná opatření a předepsat vhodné dávky.
Benzodiazepiny mají být užívány s extrémní opatrností u pacientů s anamnézou abúzu alkoholu nebo
léků (viz bod 4.3).
U některých pacientů užívajících benzodiazepiny se vyvinula krevní dyskrazie a někteří měli zvýšené
hladiny jaterních enzymů. Pokud jsou opakované léčebné cykly považovány za klinicky nezbytné,
doporučují se pravidelná hematologická a jaterní vyšetření.
Přestože se hypotenze vyskytla jen vzácně, benzodiazepiny mají s opatrností užívat pacienti, u kterých
může pokles krevního tlaku vést ke kardiovaskulárním nebo cerebrovaskulárním komplikacím; to je
zvláště důležité u starších pacientů.

Při léčbě pacientů s akutním glaukomem s úzkým úhlem je třeba postupovat opatrně.
Starší pacienti
Lorazepam má být užíván s opatrností u starších pacientů kvůli riziku sedace a/nebo muskuloskeletální
slabosti, které mohou zvýšit riziko pádů se závažnými následky u této populace. Starší pacienti mají
užívat sníženou dávku (viz bod 4.2).
Opatrnosti je třeba u pacientů s ataxií a akutní intoxikací alkoholem nebo jinými látkami působícími na
CNS.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nedoporučené kombinace
Alkohol
Je třeba se vyhnout současnému požívání alkoholu.
Sedativní účinky lorazepamu mohou být zesíleny, pokud je přípravek užíván v kombinaci s alkoholem.
To ovlivňuje schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Kombinace vyžadující pozornost
Látky tlumící CNS
Benzodiazepiny včetně lorazepamu mají aditivní tlumivé účinky na CNS, pokud jsou užívány společně
s jinými léčivými přípravky, které způsobují útlum CNS, např. barbituráty, antipsychotika,
sedativa/hypnotika, anxiolytika, antidepresiva, opioidní analgetika, sedativní antihistaminika,
antikonvulziva a anestetika.
Opioidy
Současné užívání sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky, jako je lorazepam, spolu
s opioidy zvyšuje riziko sedace, respirační deprese, kómatu a úmrtí v důsledku aditivního tlumivého
účinku na CNS. Je nutné omezit dávku a délku současného užívání (viz bod 4.4).
Svalová relaxancia
Pokud je lorazepam užíván během léčby myorelaxancii, zejména na začátku léčby lorazepamem, je třeba
být připraven na zvýšení myorelaxačního účinku (riziko pádů).
Opioidní analgetika
Při užívání benzodiazepinů může dojít ke zvýšení euforie navozené opioidními analgetiky, což vede ke
zvýšení psychické závislosti.
Inhibitory jaterních enzymů
Sloučeniny, které inhibují určité jaterní enzymy, zejména cytochrom P450, mohou zvyšovat aktivitu
benzodiazepinů. V menší míře to platí také pro benzodiazepiny, které jsou metabolizovány samotnou
konjugací.
Klozapin
Bylo hlášeno, že současné podávání vede k výrazné sedaci, hypersalivaci, ataxii a zvýšenému riziku
zástavy dýchání a/nebo srdeční činnosti.

Loxapin
Současné podávání vedlo k hlášení nadměrného stuporu, významného snížení dechové frekvence a u
jednoho pacienta k hypotenzi.
Natrium-valproát
Současné podávání s lorazepamem může vést ke zvýšení plazmatických koncentrací a snížení clearance
lorazepamu. Při současném podávání s natrium-valproátem má být proto dávka lorazepamu snížena
přibližně na 50 %.
Probenecid
Současné podávání s lorazepamem může vést k rychlejšímu nástupu nebo prodlouženému účinku
lorazepamu v důsledku prodlouženého poločasu a snížení celkové clearance. Při současném užívání
s probenecidem má být dávka lorazepamu snížena přibližně o 50 %.
Theofylin/aminofylin
Užívání theofylinu/aminofylinu může snížit sedativní účinky benzodiazepinů, včetně lorazepamu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
O použití lorazepamu během těhotenství nejsou k dispozici dostatečné údaje.
Benzodiazepiny se nemají užívat během těhotenství, zejména v prvním a posledním trimestru.
Benzodiazepiny mohou při užívání v těhotenství způsobit poškození plodu. Na základě zkušeností u
člověka se předpokládá, že lorazepam způsobuje zvýšené riziko kongenitálních malformací, pokud je
užíván během těhotenství, zejména během prvního trimestru těhotenství. Vzorky lidské pupečníkové
krve naznačují placentární přenos benzodiazepinů a jejich glukuronidových metabolitů.
Ženy ve fertilním věku mají během léčby lorazepamem používat účinnou antikoncepci. Pokud je
přípravek předepsán ženě ve fertilním věku, má být upozorněna, aby kontaktovala svého lékaře ohledně
vysazení tohoto léčivého přípravku, pokud plánuje otěhotnět nebo se domnívá, že je těhotná.
Pokud je ze závažných důvodů užíván lorazepam během pozdní fáze těhotenství nebo během porodu ve
vysokých dávkách, lze v důsledku farmakologického účinku látky očekávat účinky na novorozence,
jako je hypotermie, hypotonie a středně silná respirační deprese. U novorozenců narozených matkám,
které dostávaly benzodiazepiny v pozdní fázi těhotenství nebo při porodu, byly hlášeny symptomy jako
snížená aktivita, hypotonie, hypotermie, respirační deprese, apnoe, problémy s krmením a zhoršená
metabolická odpověď na chladový stres.
Navíc se u kojenců narozených matkám, které užívaly benzodiazepiny chronicky během pozdějších fází
těhotenství, může vyvinout fyzická závislost a mohou být v postnatálním období vystaveni určitému
riziku rozvoje abstinenčních příznaků.
Kojení
Existují důkazy, že lorazepam je vylučován do lidského mateřského mléka, i když ve farmakologicky
nevýznamném množství. Proto lorazepam nemají užívat kojící matky, pokud očekávaný přínos pro
matku nepřeváží potenciální riziko pro kojence. U novorozenců kojících matek, které užívaly
benzodiazepiny, se objevila sedace a neschopnost sát. U kojenců kojících matek mají být sledovány
farmakologické účinky (včetně sedace a podrážděnosti).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lorazepam má velký vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Sedace, amnézie, porucha koncentrace a zhoršená svalová funkce mohou nepříznivě ovlivnit schopnost
řídit nebo obsluhovat stroje. Pokud dojde k nedostatečné délce spánku, zvyšuje se pravděpodobnost
poruchy bdělosti (viz také bod 4.5). Pacienti mají být upozorněni, aby neobsluhovali stroje, neřídili ani
neprováděli jiné činnosti vyžadující vysoký stupeň bdělosti.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky, pokud se vyskytnou, jsou obvykle pozorovány na začátku léčby a obecně se při
pokračujícím užívání nebo při snižování dávky jejich závažnost snižuje nebo vymizí.
Následující nežádoucí účinky jsou uvedeny v následujících frekvencích: velmi časté (≥1/10), časté
(≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100), vzácné (≥1/10000 až < 1/1000), velmi vzácné
(<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí
účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Třídy
orgánových
systémů
velmi
časté
(≥1/10)
časté
(≥1/100 až
<1/10)
méně časté
(≥1/1000 až
<1/100)
Není známo (z dostupných
údajů nelze určit)
Poruchy krve
a lymfatického
systému
agranulocytóza, pancytopenie,
trombocytopenie, hyponatremie
Poruchy
imunitního
systému
anafylaktické/anafylaktoidní
reakce, angioedém,
hypersenzitivní reakce,
alergické kožní reakce
Endokrinní
poruchy
syndrom nepřiměřené sekrece
antidiuretického hormonu
(SIADH)
Poruchy
metabolismu
a výživy
hypotermie
Psychiatrické
poruchy
zmatenost,
deprese,
demaskování
deprese
sebevražedné
myšlenky/pokusy,
amnézie,
disinhibice,
euforie

Poruchy
nervového
systému1)
sedace,
ospalost
ataxie,
závrať
kóma, konvulze/epileptické
záchvaty, extrapyramidové
symptomy, porucha
pozornosti/koncentrace,
porucha rovnováhy, vertigo,
třes, bolest hlavy
Paradoxní reakce včetně
úzkosti, agitovanosti, vzrušení,
nepřátelství, agrese, vzteku,
poruch spánku/nespavosti,
halucinací. Častěji se vyskytují
u dětí a starších osob.
Poruchy oka porucha zraku, včetně diplopie
a rozmazaného vidění
Cévní poruchy hypotenze, snižování krevného
tlaku
Respirační,
hrudní
a mediastinální
poruchy2)
respirační deprese, apnoe,
zhoršení spánkové apnoe,
zhoršení obstrukční plicní
nemoci, dysartrie/nezřetelná řeč

Třídy
orgánových
systémů
velmi
časté
(≥1/10)
časté
(≥1/100 až
<1/10)
méně časté
(≥1/1000 až
<1/100)
Není známo (z dostupných
údajů nelze určit)
Gastrointestinální
poruchy
nauzea konstipace
Poruchy jater
a žlučových cest
žloutenka, zvýšený bilirubin,
zvýšené jaterní
aminotransferázy, zvýšená
alkalická fosfatáza
Poruchy kůže
a podkožní tkáně
alopecie
Poruchy svalové
na kosterní
soustavy
a pojivové tkáně
svalová
slabost,
astenie

Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
změna libida,
impotence,
snížený orgasmus
sexuální vzrušení
Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
únava
1) Účinky benzodiazepinů na CNS jsou závislé na dávce, přičemž závažnější útlum CNS nastává při
vysokých dávkách
2) Rozsah respirační deprese u benzodiazepinů je závislý na dávce, přičemž závažnější deprese nastává
při vysokých dávkách
Během užívání benzodiazepinů se může znovu objevit již existující deprese.
Při použití terapeutických dávek se může objevit přechodná anterográdní amnézie nebo porucha paměti,
přičemž riziko se zvyšuje při vyšších dávkách (viz bod 4.4).
Během užívání benzodiazepinů byly příležitostně hlášeny paradoxní reakce, jako je neklid, agitovanost,
podrážděnost, agresivita, bludy, vztek, noční můry, halucinace, psychózy a nevhodné chování. Tyto
reakce mohou být pravděpodobnější u dětí a starších osob (viz bod 4.4).
Užívání, dokonce i v terapeutických dávkách, může vést k fyzické nebo psychické závislosti a přerušení
léčby může mít za následek reakce z vysazení nebo rebound fenomén (viz bod 4.4). Může se objevit
psychická závislost. Bylo hlášeno zneužívání benzodiazepinů.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Obecné
Stejně jako u jiných benzodiazepinů předávkování nepředstavuje ohrožení života, pokud není
kombinováno s jinými látkami tlumícími CNS, včetně alkoholu.
Při léčbě předávkování jakýmkoli léčivým přípravkem je třeba mít na paměti, že mohlo být užito více
látek. V postmarketingovém sledování se předávkování lorazepamem vyskytlo převážně v kombinaci s
alkoholem a/nebo jinými léčivými přípravky
Příznaky
Předávkování benzodiazepiny se obvykle projevuje různými stupni deprese centrálního nervového
systému od ospalosti až po kóma. V lehkých případech symptomy zahrnují ospalost, zmatenost a
letargii; ve vážnějších případech, a zejména při požití alkoholu nebo jiných léčivých přípravků tlumících
CNS, mohou příznaky zahrnovat dysartrii, ataxii, paradoxní reakce, útlum CNS, hypotenzi, hypotonii,
respirační a kardiovaskulární útlum, vzácně kóma a velmi vzácně úmrtí.
Léčba
Po předávkování perorálními benzodiazepiny je třeba vyvolat zvracení (do jedné hodiny), pokud je
pacient při vědomí, nebo provést výplach žaludku s chráněním dýchacích cest, pokud je pacient
v bezvědomí. Pokud není možné vyprázdnit žaludek, je třeba kvůli snížení vstřebávání podat aktivní
uhlí. Poté má být léčba symptomatická a podpůrná. Pacient má být pečlivě sledován s monitorováním
vitálních funkcí. V intenzivní péči má být zvláštní pozornost věnována respiračním a kardiovaskulárním
funkcím.
Hypotenze, i když není pravděpodobná, může být kontrolována norepinefrinem. Lorazepam je špatně
dialyzovatelný; lorazepam glukuronid, neaktivní metabolit, může být vysoce dialyzovatelný.
Antagonista benzodiazepinu, flumazenil, může být užitečný u hospitalizovaných pacientů jako doplněk
(nikoli jako náhrada) k řádné léčbě předávkování benzodiazepiny. Před použitím si přečtěte informace
o přípravku flumazenil. Lékař si má být vědom rizika epileptického záchvatu v souvislosti s léčbou
flumazenilem, zejména u dlouhodobých uživatelů benzodiazepinů a při předávkování cyklickými
antidepresivy.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: benzodiazepinové deriváty
ATC kód: N05BALorazepam je benzodiazepin s krátkým až středně dlouhým účinkem. Má v různé míře všechny dobře
známé vnitřní benzodiazepinové účinky: anxiolytický, sedativní/hypnotický, antikonvulzivní a svalově
relaxační.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání je lorazepam rychle a téměř úplně absorbován, maximální sérové hladiny se
objevují za 2 hodiny (v rozmezí: 0,5–3 h), perorální biologická dostupnost je 90–93 %.
Distribuce
Lorazepam se přibližně z 85–91 % váže na proteiny, přičemž volná frakce je u starších pacientů
významně vyšší. Lorazepam proniká do mozkomíšního moku, přičemž koncentrace odpovídají asi 28 % plazmatických hladin. Lorazepam prochází placentární bariérou a plazmatické hladiny u
novorozenců se blíží hladinám v séru matky.
Distribuční poločas je 20–25 minut (v rozmezí: 10,3–42,7) a distribuční objem je 1,3 l/kg.

Rovnovážného stavu plazmatických koncentrací je dosaženo během tří dnů.
Biotransformace
Lorazepam je extenzivně metabolizován v játrech (přibližně ze 75 %) a podléhá enterohepatálnímu
oběhu. Chronické dávkování nemá vliv na jaterní hydroxylační kapacitu. Hlavním neaktivním
metabolitem je 3-O-fenolický glukuronid, 75 % dávky, s menším množstvím 6-chloro-4-O-chlorfenyl-
2,1-chinazolinonu a hydroxylovaného derivátu lorazepamu, všechny jsou neaktivní.
Eliminace
Hlavní cestou exkrece jsou ledviny (88 %), menší množství se vylučuje stolicí (7 %). Celková tělesná
clearance je 1,1 ml/min/kg.
Eliminační poločas lorazepamu je 12 hodin a existuje pouze minimální riziko nadměrné akumulace.
Eliminační poločas glukuronidového neaktivního metabolitu je 12–18 hodin.
Starší pacienti
U starších pacientů nedochází k žádným změnám farmakokinetických parametrů.
Porucha funkce jater
Při těžké poruše jater se poločas eliminace lorazepamu zdvojnásobí.
Porucha funkce ledvin
Renální insuficience vede ke snížení rychlosti vylučování glukuronidového metabolitu bez prodloužení
poločasu lorazepamu.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Toxicita po jednorázové dávce/akutní toxicita
Studie akutní toxicity perorálního lorazepamu na zvířatech neodhalily žádnou specifickou citlivost (viz
bod 4.9 „Předávkování“ akutní toxicita u člověka).
Subchronická a chronická toxicita
Perorální lorazepam byl zkoumán u potkanů (80 týdnů) a psů (12 měsíců) ve studiích chronické toxicity.
Histopatologická, oftalmologická a hematologická vyšetření a funkční testy orgánů neprokázaly žádné
nebo jen mírně významné změny bez biologického významu, a to ani ve vysokých dávkách.
U potkanů léčených lorazepamem po dobu delší než jeden rok v dávce 6 mg/kg/den došlo k dilataci
jícnu.
Mutagenní a kancerogenní potenciál
Lorazepam nebyl podroben rozsáhlým studiím o mutagenních účincích; nicméně testy na lorazepam
byly doposud negativní. Studie na potkanech a myších neprokázaly po perorální aplikaci lorazepamu
žádný zřetelný kancerogenní potenciál.
Reprodukční toxicita
Účinek lorazepamu na embryonální a fetální vývoj a reprodukci byl zkoumán u králíků, potkanů a myší.
Tyto studie neodhalily žádné důkazy teratogenních vlastností nebo dysfunkce reprodukce lorazepamu.
Experimentální studie prokázaly poruchy chování u potomků matek s dlouhodobou expozicí
benzodiazepinům.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek
monohydrát laktózy
povidon (K 30)

krospovidon, typ A
kukuřičný škrob
mikrokrystalická celulóza (E 460)
sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
draselná sůl polakrilinu
magnesium-stearát (E 572)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
15 měsíců v neprůhledných PVC/PE/PVDC – Al blistrech
roky v Al/Al blistrech
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před
světlem.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Lorazepam 1 mg a 2,5 mg: Blistry z neprůhledného PVC/PE/PVDC – Al nebo Al/Al blistry
Lorazepam 0,5 mg: Al/Al blistry
K dispozici jsou balení obsahující 10, 14, 15, 20, 28, 30, 50, 60, 90, 100 a 500 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

MEDOCHEMIE Ltd., 1-10 Constantinoupoleos Street, 3011 Limassol, Kypr
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
TEMELOR 0,5 mg tablety: Registrační číslo: 70/308/21-C
TEMELOR 1 mg tablety: Registrační číslo: 70/306/21-C
TEMELOR 2,5 mg tablety: Registrační číslo: 70/307/21-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 13. 1. 10. DATUM REVIZE TEXTU
2. 4.