Temelor Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání je lorazepam rychle a téměř úplně absorbován, maximální sérové hladiny se
objevují za 2 hodiny (v rozmezí: 0,5–3 h), perorální biologická dostupnost je 90–93 %.
Distribuce
Lorazepam se přibližně z 85–91 % váže na proteiny, přičemž volná frakce je u starších pacientů
významně vyšší. Lorazepam proniká do mozkomíšního moku, přičemž koncentrace odpovídají asi 28 % plazmatických hladin. Lorazepam prochází placentární bariérou a plazmatické hladiny u
novorozenců se blíží hladinám v séru matky.
Distribuční poločas je 20–25 minut (v rozmezí: 10,3–42,7) a distribuční objem je 1,3 l/kg.

Rovnovážného stavu plazmatických koncentrací je dosaženo během tří dnů.
Biotransformace
Lorazepam je extenzivně metabolizován v játrech (přibližně ze 75 %) a podléhá enterohepatálnímu
oběhu. Chronické dávkování nemá vliv na jaterní hydroxylační kapacitu. Hlavním neaktivním
metabolitem je 3-O-fenolický glukuronid, 75 % dávky, s menším množstvím 6-chloro-4-O-chlorfenyl-
2,1-chinazolinonu a hydroxylovaného derivátu lorazepamu, všechny jsou neaktivní.
Eliminace
Hlavní cestou exkrece jsou ledviny (88 %), menší množství se vylučuje stolicí (7 %). Celková tělesná
clearance je 1,1 ml/min/kg.
Eliminační poločas lorazepamu je 12 hodin a existuje pouze minimální riziko nadměrné akumulace.
Eliminační poločas glukuronidového neaktivního metabolitu je 12–18 hodin.
Starší pacienti
U starších pacientů nedochází k žádným změnám farmakokinetických parametrů.
Porucha funkce jater
Při těžké poruše jater se poločas eliminace lorazepamu zdvojnásobí.
Porucha funkce ledvin
Renální insuficience vede ke snížení rychlosti vylučování glukuronidového metabolitu bez prodloužení
poločasu lorazepamu.