Nykob Užívání po expiraci, upozornění a varování

Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, než dojde ke zlepšení klinického stavu
pacienta. Po tuto dobu by měl být pacient pod pečlivou kontrolou.

Psychózy a/nebo poruchy chování související s demencí
Olanzapin se nedoporučuje pro léčbu pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími
s demencí z důvodu zvýšené incidence mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V
placebem kontrolovaných studiích (v trvání 6-12 týdnů) u starších pacientů (průměrný věk 78 let) s
psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí byla u pacientů léčených olanzapinem
dvojnásobná incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo (3,5 % vs. 1,5 %, v daném
pořadí). Vyšší incidence úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebo
s délkou léčby. Rizikovými faktory, které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny
pacientů, jsou věk nad 65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění (např.
pneumonie, s aspirací i bez aspirace) nebo současné užívání benzodiazepinů. Vyšší incidence úmrtí u
pacientů léčených olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených
rizikových faktorech nezávislá.
Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí příhody (CVAE, např.
iktus, tranzitorní ischemické ataky), včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinum bylo
zaznamenáno trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s
placebem (1,3 % vs. 0,4 %, v daném pořadí). U všech pacientů léčených olanzapinem nebo placebem,
u nichž se cerebrovaskulární příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které byly
zjištěny jako rizikové u pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární a/nebo
smíšená demence. Účinnost olanzapinum nebyla v těchto studiích stanovena.
Parkinsonova choroba
Použití olanzapinu k léčbě psychózy související s podáváním dopaminového agonisty
u pacientů s Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s
vyšší frekvencí než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky
a halucinací (viz bod 4.8), a olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V
těchto studiích museli mít pacienti na začátku studie stabilní nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika
(dopaminový agonista) a měli být udrženi na stejné dávce tohoto antiparkinsonika po celou zbývající
dobu studie. Počáteční dávka olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře mohla být titrována
do maximální dávky 15 mg/den.


Neuroleptický maligní syndrom (NMS)
NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy
označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s olanzapinem. Klinické příznaky NMS jsou
hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaný psychický stav a autonomní nestabilita (nepravidelný pulz
anebo tlak krve, tachykardie, pocení a srdeční arytmie). Další příznaky mohou zahrnovat zvýšenou
hladinu kreatinfosfokinázy, myoglobinurii (rhabdomyolýzu)
a akutní renální selhání. Pokud se u pacienta objeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud
se objeví nevysvětlitelně vysoká horečka i bez dalších klinických známek NMS, musí být všechna
antipsychotika včetně olanzapinu vysazena.

Hyperglykémie a diabetes
Méně časté byly hlášeny hyperglykémie a/nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně s
ketoacidózou nebo komatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých případech
tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu s
používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např.
měření hladiny glukózy v krvi na začátku léčby, 12 týdnů po zahájení léčby olanzapinem a potom
každoročně. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně olanzapinu, by
měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie (jako je polydipsie, polyurie, polyfagie a
slabost), a pacienti s diabetem nebo s rizikovými faktory pro rozvoj diabetu by měli být pravidelně
monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy. Pravidelně by měla být kontrolována
tělesná hmotnost, např. na počátku léčby, 4, 8 a 12 týdnů po zahájení léčby olanzapinem a pak
čtvrtletně.

Změny hladin lipidů
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly u pacientů léčených olanzapinum pozorovány
nežádoucí změny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidového profilu by měly být ošetřeny podle
klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj
poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně olanzapinu, by v
souladu s používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně kontrolovány hladiny
lipidů, např. na počátku, 12 týdnů po zahájení léčby olanzapinem a pak každých 5 let.

Anticholinergní aktivita
Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita olanzapinu, zkušenosti během klinických
studií ukázaly nízký výskyt souvisejících příhod. Protože klinické zkušenosti
s podáváním olanzapinu u pacientů s jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se
zvýšená pozornost, pokud je olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým
ileem nebo podobnými stavy.

Jaterní funkce
Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny
jaterních aminotransferáz (ALT, AST). U pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST se známkami a
příznaky poškození jater, se sníženou funkcí jater v anamnéze a u pacientů léčených potenciálně
hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a má být zajištěno sledování. Je-li u pacientů
diagnostikována hepatitida (včetně hepatocelulárního, cholestatického nebo kombinovaného
poškození jater), je třeba léčbu olanzapinem ukončit.

Neutropenie
Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u
pacientů užívajících léčivé přípravky způsobující neutropenii, u pacientů
s anamnézou polékového útlumu kostní dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným
onemocněním, radiační terapií nebo chemoterapií, u pacientů s hypereozinofilií nebo s
myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla běžně hlášena při současném podávání olanzapinu a
valproátu (viz bod 4.8).

Přerušení léčby
Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly vzácně (≥ 0,01% až < 0.1%) hlášeny akutní příznaky
jako pocení, nespavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.

QT interval
V klinických studiích bylo u pacientů léčených olanzapinem klinicky významné prodloužení QTc
intervalu (korekce QT podle Fridericii [QTcF] ≥ 500 milisekund [ms] kdykoliv po vstupním vyšetření
u pacientů se vstupní hodnotou QtcF< 500 ms) méně časté (0,1% až 1%), bez signifikantních rozdílů v
průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. Přesto je třeba zvýšené opatrnosti, je-li
olanzapin předepisován
s přípravkem prodlužujícím QTc interval, obzvlášť u starších pacientů, u pacientů s vrozeným
prodloužením QT intervalu, městnavým srdečním selháním, srdeční hypertrofií, hypokalémií nebo
hypomagnesémií.

Tromboembolismus
Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často (≥ 0,1% až
< 1%). Kauzální vztah mezi výskytem žilního tromboembolismu a léčbou olanzapinem nebyl
stanoven. Avšak vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané
rizikové faktory pro VTE, měly by být tyto rizikové faktory, např. imobilizace pacientů, rozpoznány
a následně by měla být uplatněna preventivní opatření.

Obecná CNS aktivita
Vzhledem k primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při
současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro
jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu.

Křeče
Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, kteří mají pro
křeče dispozice. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně často. Ve většině těchto
případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory.

Tardivní dyskineze
V ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl olanzapin statisticky významně méně často spojen s
náhlou dyskinezí. Přesto riziko tardivní dyskineze při dlouhodobém užívání vzrůstá, a proto by se u
pacienta léčeného olanzapinem se symptomy tardivní dyskineze mělo zvážit snížení dávky anebo
přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit nebo i objevit po přerušení léčby.

Posturální hypotenze
V klinických studiích byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze.
U pacientů starších 65 let je doporučeno pravidelně měřit krevní tlak.

Náhlá srdeční smrt
V postmarketingovém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy
náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé
srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali
antipsychotika. V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy.

Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení provedená u
pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně nárůstu tělesné
hmotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu (viz body 4.8 a 5.1).

Laktóza
Tablety přípravku Nykob obsahují laktózlaktózu. Pacienti se vzácnými dědičnýmiproblémy s
intolerancí laktózgalaktózy, úplným nedostatkemlaktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy
nemajílaktóztento přípravek užívat.

Lecitin (sójový)
Je známo, že potraviny obsahující sóju mohou vyvolat alergické reakce včetně závažné anafylaxe u
osob s alergií na sóju. Pacienti se známou alergií na bílkovinu z arašídů mají zvýšené riziko závažných
alergií na sójové přípravky.