GLIMEPIRID MYLAN - souhrn údajů a příbalový leták

Sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Glimepirid Mylan 2 mg tablety
Glimepirid Mylan 3 mg tablety
Glimepirid Mylan 4 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Glimepirid Mylan 2 mg
Jedna tableta obsahuje glimepiridum 2 mg.
Glimepirid Mylan 3 mg
Jedna tableta obsahuje glimepiridum 3 mg.
Glimepirid Mylan 4 mg
Jedna tableta obsahuje glimepiridum 4 mg.

Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna 2 mg tableta obsahuje 137,8 mg monohydrátu laktózy.
Jedna 3 mg tableta obsahuje 206,7 mg monohydrátu laktózy.
Jedna 4 mg tableta obsahuje 275,6 mg monohydrátu laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Glimepirid Mylan 2 mg
Zelené, ploché, tablety ve tvaru tobolky s „GM“ nad a „2“ pod půlicí rýhou na jedné straně a „G“ nad
a „G“ pod půlicí rýhou na druhé straně.
Glimepirid Mylan 3 mg
Žluté, ploché, tablety ve tvaru tobolky s „GM“ nad a „3“ pod půlicí rýhou na jedné straně a „G“ nad
a „G“ pod půlicí rýhou na druhé straně.
Glimepirid Mylan 4 mg
Modré, ploché, tablety ve tvaru tobolky s „GM“ nad a „4“ pod půlicí rýhou na jedné straně a „G“ nad
a „G“ pod půlicí rýhou na druhé straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Terapeutické indikace

Glimepirid je indikován k léčbě non-inzulín dependentního diabetu mellitu (DM II. typu), pokud
samotná dieta, fyzická aktivita a redukce tělesné hmotnosti neposkytnou dostatečné snížení hladiny
glykemie.

4.2. Dávkování a způsob podání

Dávkování


Pro různé léčebné režimy jsou k dispozici vhodné síly přípravku. Registrace přípravku Glimepirid
Mylan 1 mg není v současné době k dispozici, tato síla však může být k dispozici u jiných držitelů
rozhodnutí o registraci.

Základem úspěšné léčby diabetu je správná dieta, pravidelná fyzická aktivita a rovněž pravidelná
vyšetření krve a moči. Negativní účinky vyvolané nedodržováním diety nemohou být kompenzovány
perorální léčbou nebo podáváním inzulínu.

Dávkování vychází ze stanovení hladiny glykemie a glykosurie.

Úvodní dávka je 1 mg glimepiridu denně. Pokud je dosaženo dobré kontroly, má být toto dávkování
použito též pro udržovací léčbu.

Pokud není kontrola glykemie uspokojivá, má být dávkování podle hodnot glykemie postupně
zvyšováno v intervalech 1 – 2 týdny na 2, 3 nebo 4 mg glimepiridu denně.

Denní dávka přesahující 4 mg glimepiridu poskytuje lepší výsledek pouze ve výjimečných případech.
Doporučená maximální denní dávka je 6 mg glimepiridu.

Pokud u pacienta není dosaženo odpovídající kontroly glykemie při maximální denní dávce
metforminu, může být zahájena souběžná léčba glimepiridem.

Léčba glimepiridem se zahajuje nízkou dávkou, zatímco dávka metforminu zůstává nezměněna. Podle
požadovaného stupně metabolické kontroly se dávka glimepiridu zvyšuje až na maximální denní
dávku.

Kombinovaná léčba má být zahájena pod pečlivým lékařským dohledem.

Pokud u pacienta není dosaženo odpovídající kontroly glykemie při maximální denní dávce
glimepiridu v monoterapii, může být, pokud je to nutné, zahájeno souběžné podávání inzulínu.
Léčba inzulínem se zahajuje nízkými úvodními dávkami. Dávka inzulínu se zvyšuje podle potřeby
s cílem dosáhnout požadované metabolické kontroly, zatímco dávka glimepiridu se nemění.
Kombinovaná léčba má být zahájena pod pečlivým lékařským dohledem.

Jedna denní dávka glimepiridu je obvykle dostačující. Tablety mají být užívány těsně před nebo
během vydatné snídaně. U pacientů, kteří nesnídají, se tablety užívají těsně před nebo v průběhu
prvního denního jídla.

Pokud dojde k vynechání dávky, nesmí se nahrazovat tím, že se zvýší následující dávka.

Pokud u pacienta užívajícího 1 mg glimepiridu denně dojde k hypoglykemii, znamená to, že u tohoto
pacienta lze docílit požadované kontroly glykemie pouze pomocí diety.
Zlepšení glykemické kontroly během léčby je spojeno se zvýšením citlivosti k inzulínu, tudíž může
dojít ke snížené potřebě terapie glimepiridem. Aby nedošlo k hypoglykemii, je nutno zavčas zvážit
snížení dávky nebo ukončení léčby. Taktéž může být nutné dávkování upravit při změně tělesné
hmotnosti nebo způsobu života pacienta, nebo pokud jiné faktory zvýší riziko hypoglykemie nebo
hyperglykemie.

• Náhrada jiného perorálního antidiabetika glimepiridem

Obecně je možné přejít z užívání jiného perorálního antidiabetika na glimepirid. Při přechodu na
glimepirid mají být zváženy síla a biologický poločas původního antidiabetika. V některých případech,
zvláště pokud bylo původně podáváno antidiabetikum s delším poločasem (např. chlorpropamid), se
doporučuje několik dní nepodávat žádný přípravek, aby se riziko sumace účinků a tím hypoglykemie
minimalizovalo.


Doporučená úvodní dávka je 1 mg glimepiridu denně.
Dávka glimepiridu může být, podle odpovědi, postupně zvyšována způsobem, popsaným výše.

• Převedení z inzulínu na glimepirid

Ve výjimečných případech, kdy jsou pacienti s diabetem mellitem typu 2 léčeni inzulínem, může být
převedení na léčbu glimepiridem oprávněné. Změna farmakoterapie má být provedena pod přísným
lékařským dohledem.

• Použití při poruchách funkce ledvin nebo jater

Viz bod 4.3.

•

Pediatrická populace

Nejsou k dispozici žádné údaje o použití u pacientů ve věku do 8 let. U dětí ve věku 8 až 17 let jsou
k dispozici omezené údaje při užití v monoterapii (viz bod 5.1 a 5.2).

Dostupné údaje o účinnosti a bezpečnosti u pediatrické populace jsou nedostatečné, a proto není užití
doporučeno.

Způsob podání
Perorální podání.

Tablety se polykají celé bez kousání a zapíjejí se tekutinou.

4.3. Kontraindikace

Glimepirid je kontraindikován u pacientů v následujících případech:

- hypersenzitivita na léčivou látku, další deriváty sulfonylurey nebo sulfonamidy nebo na
kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- inzulín dependentní diabetes mellitus,
- diabetické kóma,
- ketoacidóza,
- závažná porucha funkce ledvin nebo jater.

U pacientů se závažnými poruchami funkce jater a ledvin musí být glimepirid nahrazen inzulínem.

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Tablety se musí užívat těsně před nebo v průběhu jídla.

Při nepravidelném příjmu potravy nebo při vynechání jídla může vést léčba glimepiridem
k hypoglykemii. Možné příznaky hypoglykemie jsou bolest hlavy, vlčí hlad, nauzea, zvracení, únava,
ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivita, porucha koncentrace, porucha ostražitosti a reaktivity,
deprese, zmatenost, poruchy řeči a zraku, afázie, třes, parézy, poruchy čití, závrať, bezmocnost, ztráta
sebekontroly, delirium, křeče, somnolence a ztráta vědomí až kóma, mělké dýchání, bradykardie.

Dále mohou být přítomny projevy adrenergních kontraregulačních mechanismů jako je pocení,
studená a vlhká kůže, úzkost, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a srdeční arytmie.

Klinický obraz těžké hypoglykemie může připomínat cévní mozkovou příhodu. Příznaky
hypoglykemie téměř vždy okamžitě ustoupí po podání sacharidů (cukr). Umělá sladidla nemají žádný
účinek.


Zkušenosti s jinými deriváty sulfonylurey ukázaly, že hypoglykemie se může znovu objevit i přes
úvodní úspěšnou léčbu.

Těžká nebo prolongovaná hypoglykemie, která je pouze dočasně kontrolovaná obvyklým množstvím
cukru, vyžaduje okamžitou léčbu a někdy hospitalizaci.

Hypoglykemii mohou vyvolat tyto faktory:

• neochota či (zejména u starších pacientů) neschopnost pacientů spolupracovat
• podvýživa, nepravidelný příjem potravy či vynechání jídel či hladovění
• změny v dietě
• nerovnováha mezi fyzickou námahou a příjmem sacharidů
• konzumace alkoholu, zvláště v kombinaci s vynecháním jídel
• porucha renální funkce
• těžká porucha funkce jater
• předávkování glimepiridem
• některá nekompenzovaná onemocnění endokrinního systému ovlivňující metabolismus sacharidů
nebo kontraregulační mechanismy hypoglykemie (např. některé poruchy funkce štítné žlázy,
adenohypofýzy nebo nedostatečnost kůry nadledvin)
• současné podávání některých jiných léčivých přípravků (viz bod 4.5).

Léčba glimepiridem vyžaduje pravidelné monitorování glykemie a glykosurie. Dále se doporučuje
pravidelné stanovování relativní koncentrace glykosylovaného hemoglobinu.

Pravidelné vyšetření krve (zvláště stanovení počtu leukocytů a trombocytů) a vyšetření funkce jater je
v průběhu léčby glimepiridem nezbytné.

Ve stresových situacích (např. úrazy, akutní operace, infekce s horečkou, atd.) může být nutné nahradit
dočasně léčbu glimepiridem inzulínem.

Porucha funkce jater a/nebo ledvin
Nejsou k dispozici žádné zkušenosti s podáváním glimepiridu u pacientů se závažnou poruchou
funkce jater nebo u dialyzovaných pacientů. U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin nebo
jater je doporučeno přejít na podávání inzulínu.

Nedostatek G6PD
Terapie pacientů s deficitem G6PD deriváty sulfonylmočoviny může vést k hemolytické anemii.
Protože glimepirid patří do skupiny derivátů sulfonylmočoviny, je třeba zvláštní opatrnost při jejich
podávání u pacientů s deficitem G6PD a je nutné uvážit jinou alternativní léčbu přípravkem z jiné
skupiny léčiv.

Tento přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy,
úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při podávání glimepiridu v kombinaci s některými dalšími léčivými přípravky může dojít
k nežádoucímu zvýšení nebo naopak snížení hypoglykemického účinku glimepiridu. Proto mají být
další léčivé přípravky užívány pouze s vědomím (nebo na předpis) lékaře.

Glimepirid je metabolizován pomocí cytochromu P450 2C9 (CYP2C9). Je známo, že jeho
metabolismus je ovlivněn současným podáváním induktorů CYP2C9 (např. rifampicin) nebo
inihibitorů CYP2C9 (např. flukonazol).


Výsledky studie interakcí in vivo publikované v literatuře ukazují, že AUC glimepiridu je přibližně
dvakrát zvýšená účinkem flukonazolu, což je jeden z nejsilnějších inhibitorů CYP2C9.

Na základě zkušeností s použitím glimepiridu a dalších derivátů sulfonylurey je nutno zmínit
následující interakce.

Potenciace hypoglykemického účinku, a tedy v některých případech výskyt hypoglykemie se může
objevit při podávání některého z následujících přípravků:

- fenylbutazon, azapropazon a oxyfenbutazon,
- inzulín a perorální antidiabetika jako je metformin,
- salicyláty a kyselina p-aminosalicylová,
- anabolické steroidy a mužské pohlavní hormony,
- chloramfenikol
- některé dlouhodobě působící sulfonamidy
- tetracykliny
- chinolinová antibiotika,
- klarithromycin,
- kumarinová antikoagulancia,
- fenfluramin,
- disopyramid,
- fibráty,
- inhibitory ACE,
- fluoxetin,
- inhibitory MAO
- alopurinol,
- probenecid
- sulfinpyrazon
- sympatolytika,
- cyklofosfamidy, trifosfamidy a ifosfamidy,
- mikonazol
- flukonazol
- pentoxifylin (vysoké parenterální dávky)
- tritochalin.

Oslabení hypoglykemického účinku, a tedy hyperglykemie se může objevit při podávání některého
z následujících přípravků:

- estrogeny a progestogeny
- saluretika, thiazidová diuretika
- látky stimulující štítnou žlázu, glukokortikoidy
- fenothiazinové deriváty, chlorpromazin
- adrenalin a sympatomimetika
- kyselina nikotinová (vysoké dávky) a její deriváty
- laxativa (dlouhodobé použití)
- fenytoin, diazoxid
- glukagon, barbituráty a rifampicin
- acetazolamid

Antagonisté H2, betablokátory, klonidin a reserpin mohou vést buď k potenciaci nebo naopak
zeslabení hypoglykemického účinku.

Vlivem sympatolytik, jako jsou např. beta-blokátory, klonidin, guanethidin a reserpin, mohou být
známky adrenergních kontraregulačních mechanismů hypoglykemie sníženy či mohou chybět.


Alkohol může potencovat nebo oslabovat hypoglykemický účinek glimepiridu nepředvídatelným
způsobem.

Účinek kumarinových derivátů může být při léčbě glimepiridem oslaben nebo zesílen.

Kolesevelam se váže na glimepirid a snižuje absorpci glimepiridu z gastrointestinálního traktu. Při
užití glimepiridu nejméně 4 hodiny před kolesevelamem nebyly žádné interakce pozorovány. Proto by
měl být glimepirid podáván nejméně 4 hodiny před kolesevelamem.

4.6. Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Riziko související s diabetem

Abnormální hladina glukózy v krvi během těhotenství je spojena s vyšší incidencí vrozených vad
a perinatální mortality. Glykemie musí být proto během těhotenství pečlivě monitorována, aby se
zabránilo riziku teratogenních účinků. Použití inzulínu je v těchto případech nutné. Pacientky, které
uvažují o těhotenství, mají informovat svého lékaře.

Riziko související s podáváním glimepiridu

Nejsou k dispozici odpovídající údaje o použití glimepiridu u těhotných žen. Studie u zvířat prokázaly
reprodukční toxicitu, která pravděpodobně souvisela s farmakologickým účinkem (hypoglykemie)
glimepiridu (viz bod 5.3).
Glimepirid tudíž nemá být užíván v celém průběhu těhotenství. Pokud je pacientka léčená
glimepiridem a plánuje těhotenství či je těhotná, má být co možná nejdříve převedena na inzulín.

Kojení

Není známo, zda se glimepirid vylučuje do mateřského mléka. Glimepirid je vylučován do mléka
potkaních samic. Protože jiné deriváty sulfonylurey jsou vylučovány do lidského mateřského mléka
a z důvodu rizika hypoglykemie u kojených dětí, není kojení během léčby glimepiridem doporučeno.

Fertilita
Nejsou k dispozici žádné údaje týkající se fertility.

4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly dosud provedeny žádné klinické studie hodnotící účinek glimepiridu na schopnost řídit
a obsluhovat stroje.

Schopnost koncentrace a reakce může být snížena jako důsledek hypoglykemie nebo hyperglykemie
nebo například následkem poruchy zraku. To může být nebezpečné v situacích, kdy jsou tyto
schopnosti zvláště důležité (např. řízení motorových vozidel nebo obsluha strojů).

Pacienti mají být poučeni, aby předem učinili opatření, aby hypoglykemii při řízení motorového
vozidla předešli. To je zvlášť důležité u pacientů, u kterých dochází k častým epizodám hypoglykemie
nebo u pacientů, u kterých je schopnost zachytit varovné příznaky nastupující hypoglykemie snížená
nebo chybí. V těchto případech je třeba zvážit, zda je vůbec vhodné řídit motorová vozidla či
obsluhovat stroje.

4.8. Nežádoucí účinky

Následující nežádoucí účinky z klinických hodnocení vycházejí ze zkušeností s použitím glimepiridu
a ostatních derivátů sulfonylurey jsou seřazeny podle třídy orgánových systémů a zařazeni do seznamu
dle frekvence výskytu dle následujících konvencí:


Vzácné (≥ 1/10000 až
< 1/1000)
Velmi vzácné
(< 1/10000)
Není známo (z dostupných
údajů nelze určit)
Poruchy krve a
lymfatického
systému
Trombocytopenie,
leukopenie,
granulocytopenie,
agranulocytóza,
erytrocytopenie,
hemolytická anemie a
pancytopenie.
Tyto změny jsou obvykle
reverzibilní po vysazení
léčby.
Závažná trombocytopenie
s počtem krevních destiček
méně než 10000/μl a
trombocytopenická
purpura.

Poruchy
imunitního
systému
Leukocytoklastická
vaskulitida.
Mírné reakce
přecitlivělosti, ze
kterých se mohou
vyvinout závažné
reakce přecitlivělosti
spojené s dušností,
hypotenzí a někdy i
šokem.
Zkřížená alergie na
deriváty sulfonylurey,
sulfonamidy nebo jejich
deriváty.
Poruchy
metabolismu a
výživy
Hypoglykemie.
Tyto hypoglykemické
účinky se většinou objeví
okamžitě, mohou být
závažné a není vždy snadné
je korigovat. Jako u všech
antidiabetik závisí výskyt
těchto účinků na
individuálních faktorech,
jako jsou dietní návyky a
dávkování (viz bod 4.4).

Poruchy oka Přechodné poruchy zraku,
zvláště při zahájení léčby
v důsledku změn
glykemie.
Gastrointestinální
poruchy
Dysgeuzie Nevolnost, zvracení,
průjem, břišní
distenze, břišní
diskomfort a bolesti
břicha. Tyto poruchy
vedou zřídka
k přerušení léčby.

Poruchy jater a
žlučových cest
Abnormální funkce
jater (např. cholestáza
a žloutenka),
hepatitida, selhání
jater.
Zvýšení jaterních enzymů

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Alopecie Kožní reakce
přecitlivělosti, jako je
pruritus, vyrážka, kopřivka
a fotosenzitivita.
Vyšetření Zvýšení tělesné hmotnosti Snížení koncentrace
sodíku v krvi.


Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9. Předávkování

Symptomy
Po předávkování se může vyskytnout hypoglykemie, která může trvat 12 až 72 hodin a která se může
po zotavení opět objevit. Příznaky nemusí být patrné po dobu až 24 hodin po podání přípravku. Je
tudíž obecně doporučeno sledovat pacienta v nemocnici. Mohou se objevit nevolnost, zvracení
a bolesti v epigastriu. Hypoglykemie může být obecně spojená s neurologickými příznaky, jako je
neklid, třes, poruchy zraku, poruchy koordinace, ospalost, kóma a křeče.

Management
Léčba zahrnuje primárně prevenci absorpce glimepiridu vyvoláním zvracení nebo podáním aktivního
uhlí (adsorbens) a síranu sodného (laxativum) spolu s vodou nebo nealkoholickými nápoji. Pokud
došlo k požití velkého množství léku, doporučuje se provést laváž žaludku, s následným podáním
aktivního uhlí a síranu sodného. V případě (závažného) předávkování je nutná hospitalizace na
jednotce intenzivní péče. Podání glukózy má být zahájeno co možná nejdříve; pokud je to nutné, pak
ve formě jednorázové i.v. injekce 50 ml 50% roztoku glukózy s následnou infuzí 10% roztoku glukózy
za pečlivého monitorování glykemie. Další léčba by měla být symptomatická.

Pediatrická populace

Při léčbě hypoglykemie vyvolané náhodným požitím glimepiridu u kojenců a malých dětí musí být
dávkování glukózy pečlivě kontrolováno, aby nedošlo k nebezpečné hyperglykemii. Hladina glykemie
musí být pečlivě monitorována.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii diabetu: Antidiabetika, kromě inzulinů: Deriváty
sulfonylmočoviny, ATC kód: A10BB12.

Glimepirid je perorální antidiabetikum ze skupiny derivátů sulfonylurey. Může být použit k léčbě non-
inzulín dependentního diabetu mellitu.

Mechanismus účinku

Účinek glimepiridu spočívá hlavně ve stimulaci uvolňování inzulínu z beta buněk pankreatu. Jako
u jiných derivátů sulfonylurey je tento účinek dán zlepšenou odpovědí beta buněk pankreatu na

fyziologickou stimulaci glukózou. Glimepirid má kromě toho výrazné extrapankreatické účinky, které
jsou také předpokládány u dalších derivátů sulfonylurey.

• Uvolňování inzulínu

Deriváty sulfonylurey regulují sekreci inzulínu uzavřením ATP-senzitivních kaliových kanálů
v membráně beta buněk. Uzavření kaliových kanálů indukuje depolarizaci beta buněk a vede –
otevřením kalciových kanálů – ke zvýšenému vstupu kalcia do buňky.

To vede k uvolnění inzulínu exocytózou.

Glimepirid se velmi rychle váže a uvolňuje z vazby na protein v membráně beta buněk, který je spojen
s ATP-senzitivním kaliovým kanálem, ale který je odlišný od obvyklého vazebného místa derivátů
sulfonylurey.

• Extrapankreatický účinek

Extrapankreatické účinky spočívají například ve zlepšené citlivosti periferních tkání na inzulín a ve
sníženém vychytávání inzulínu játry.

Vychytávání glukózy z krve do periferních svalů a tukových buněk probíhá prostřednictvím zvláštních
transportních proteinů lokalizovaných v buněčné membráně. Rychlost, s jakou se glukóza v těchto
tkáních spotřebovává, závisí na rychlosti jejího transportu v těchto tkáních. Glimepirid velmi rychle
zvyšuje počet aktivních transportních molekul pro glukózu v plazmatické membráně svalových
a tukových buněk, což má za následek stimulaci vychytávání glukózy.

Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosylfosfatidylinositol specifické fosfolipázy C, což lze dát do
souvislosti s lipogenezí a glukogenezí v izolovaných buňkách svalové a tukové tkáně, navozenou touto
léčivou látkou.

Glimepirid inhibuje produkci glukózy v játrech zvýšením intracelulární koncentrace fruktosodifosfátu,
čímž je glukoneogeneze zpětně inhibována.

• Farmakodynamický vliv

U zdravých osob je minimální účinná perorální dávka přibližně 0,6 mg.
Účinek glimepiridu závisí na dávce a je reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou
zátěž, tj. snížení sekrece inzulínu, je přítomna i při léčbě glimepiridem.
Nebyly zjištěny významné rozdíly v účinku, když byl přípravek podán 30 minut před jídlem nebo
bezprostředně před jídlem. U diabetických pacientů lze dosáhnout dobré metabolické kompenzace po
dobu 24 hodin jednou denní dávkou.
I přesto, že hydroxymetabolit glimepiridu vyvolává u zdravých dobrovolníků malé, ale významné
snížení glykemie, je odpovědný pouze za malou část celkového účinku léčivé látky.

• Kombinace s metforminem

Jedna klinická studie ukázala, že u pacientů, kteří nebyli adekvátně kontrolováni pomocí maximální
denní dávky metforminu, se dosáhlo lepší metabolické kontroly při podávání glimepiridu současně
s metformimem, než při podávání metforminu samotného.

• Kombinace s inzulínem

Údaje o kombinované terapii s inzulínem jsou omezené. U pacientů, u kterých ani při maximální denní
dávce glimepiridu není dosaženo dostačující/adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová
terapie. Ve dvou studiích bylo pomocí kombinované léčby dosaženo zlepšení kontroly glykemie, která

byla stejná jako při podávání samotného inzulínu; průměrná potřebná dávka inzulínu byla však
u kombinované léčby nižší.

Zvláštní skupiny pacientů

Pediatrická populace:

Aktivní kontrolovaná klinická studie (glimepirid až do 8 mg denně nebo metformin až do 2000 mg
denně) trvající 24 týdnů byla provedena u 285 dětí (ve věku 8-17 let) s diabetem 2. typu.

Jak u glimepiridu, tak i u metforminu se během klinické studie projevilo významné snížení výchozích
hodnot HbA1C (glimepirid – 0,95 (SE 0,41); metformin – 1,39 (SE 0,40)). Glimepirid však nedosáhl
kritéria non-inferiority vůči metforminu v průměrné změně od výchozích hodnot (baseline) HbA1c.
Rozdíl mezi oběma typy léčby byl 0,44 % ve prospěch metforminu. Horní hranice (1,05) 95%
konfidenčního intervalu pro rozdíl nebyla pod 0,3% hranici inferiority. V porovnání s dospělými
pacienty s diabetem 2. typu nebyla u dětí po léčbě glimepiridem pozorována žádná nová bezpečnostní
rizika. Pro pediatrické pacienty nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje o bezpečnosti a účinnosti.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

• Absorpce: Biologická dostupnost glimepiridu je po perorálním podání úplná. Příjem potravy nemá
na absorpci žádný významný vliv. Dochází pouze k mírnému snížení rychlosti absorpce. Maximální
koncentrace (Cmax) v séru je dosaženo přibližně 2,5 hodiny po perorálním podání (střední hodnota 0,μg/ml po opakovaném podání 4 mg glimepiridu denně) a existuje lineární závislost mezi dávkou
a Cmax a AUC (plocha pod křivkou čas-koncentrace).

• Distribuce: Glimepirid má velmi malý distribuční objem (přibližně 8,8 litrů), který se zhruba
rovná distribučnímu objemu albuminu, vysokou vazbu (> 99%) na proteiny a nízkou clearance
(přibližně 48 ml/min).
U zvířat je glimepirid vylučován do mléka samic. Glimepirid přechází do placenty. Průchodnost
hematoencefalickou bariérou je pro glimepirid nízká.

• Biotransformace a eliminace: Střední biologický poločas glimepiridu v séru, který je určující pro
hodnoty koncentrací v séru při opakovaném podávání, je 5 - 8 hodin. Při vysokých dávkách je
biologický poločas mírně prodloužen.
Po jednorázovém podání značeného glimepiridu bylo 58% hodnoty radioaktivity detekováno v moči
a 35% ve stolici. V moči nebyla nezměněná látka detekována. Dva metabolity, které vznikly nejspíš
při metabolismu v játrech (glimepirid je v játrech metabolizován primárně prostřednictvím CYP2C9),
byly identifikovány v moči i ve stolici: hydroxy- derivát a karboxy- derivát. Po perorálním podání
glimepiridu byly terminální poločasy těchto metabolitů 3 - 6 hodin a 5 - 6 hodin.

• Srovnání jednorázového a opakovaného podávání jednou denně neprokázalo signifikantní
farmakokinetické rozdíly. Individuální variabilita byla velmi nízká. Nedochází k žádné významné
kumulaci v tkáních.

Zvláštní populace

Farmakokinetika je obdobná u mužů a u žen, u pacientů mladých či starších (nad 65 let). U pacientů
s nízkou clearence kreatininu byla pozorována tendence zvýšení clearance glimepiridu a snížení
průměrných sérových koncentrací, pravděpodobně vyvolané rychlejší eliminací vzhledem k nižší
vazbě na proteiny. Renální eliminace obou zmíněných metabolitů byla u těchto pacientů snížená. Ani
u těchto pacientů se nepředpokládá žádné další riziko kumulace v tkáních.

Farmakokinetika u pěti nediabetických pacientů po operaci žlučových cest byla podobná jako
u zdravých osob.

Pediatrická populace

Studie zkoumající farmakokinetiku, bezpečnost a tolerabilitu jednorázové dávky 1 mg glimepiridu
u 30 pediatrických pacientů (4 děti ve věku 10 až 12 let a 26 dětí ve věku 12 až 17 let) s diabetem
2. typu ukázala střední AUC(0-last), Cmax a t1/2, obdobné hodnotám dříve pozorovaným u dospělých.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Pozorované předklinické účinky se vyskytly při expozicích významně překračujících maximální
expozici u člověka, což naznačuje malou významnost pro klinické použití, nebo byly způsobeny
farmakodynamickým účinkem (hypoglykemie) léčivé látky. Tato zjištění jsou stanovena na základě
konvenčních bezpečnostních farmakologických studií, studií toxicity po opakovaných dávkách,
genotoxicity, karcinogenity a reprodukční toxicity. Nežádoucí účinky zaznamenané v těchto
posledních studiích (včetně embryotoxicity, teratogenity a vývojové toxicity) byly považovány za
sekundární hypoglykemické účinky léčivé látky u samic a mláďat.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK

Monohydrát laktosy
Povidon KMikrokrystalická celulosa
Magnesium-stearát
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

Žlutý oxid železitý (E172) (2 mg a 3 mg tablety)
Hlinitý lak indigokarmínu (E132) (2 mg a 4 mg tablety)


6.2. Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3. Doba použitelnosti

roky
Uchovávejte v původním obalu.

6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25ºC.

6.5. Druh obalu a obsah balení

PVC/PVdC/AL blistr.

*Velikosti balení: 30, 50, 60, 90, 100, 120 nebo 250 tablet

*Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Mylan Ireland Limited
Unit 35/36 Grange Parade
Baldoyle Industrial Estate
Dublin Irsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Glimepirid Mylan 2 mg: 18/609/05-C
Glimepirid Mylan 3 mg: 18/610/05-C
Glimepirid Mylan 4 mg: 18/611/05-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

28. 12. 2005/20. 3.

10. DATUM REVIZE TEXTU

16. 11.