Sp.zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 Glimepirid Mylan 2 mg tablety 
Glimepirid Mylan 3 mg tabletyGlimepirid Mylan 4 mg tablety 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 Glimepirid Mylan 2 mg Jedna tableta obsahuje glimepiridum 2 mg. 
Glimepirid Mylan 3 mg Jedna tableta obsahuje glimepiridum 3 mg. 
Glimepirid Mylan 4 mg Jedna tableta obsahuje glimepiridum 4 mg.  
Pomocné látky se známým účinkem: 
Jedna 2 mg tableta obsahuje 137,8 mg monohydrátu laktózy. 
Jedna 3 mg tableta obsahuje 206,7 mg monohydrátu laktózy. 
Jedna 4 mg tableta obsahuje 275,6 mg monohydrátu laktózy.  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.  
3. LÉKOVÁ FORMA 
 Tableta.  
Glimepirid Mylan 2 mg Zelené, ploché, tablety ve tvaru tobolky s „GM“ nad a „2“ pod půlicí rýhou na jedné straně a „G“ nad 
a „G“ pod půlicí rýhou na druhé straně. 
Glimepirid Mylan 3 mg Žluté, ploché, tablety ve tvaru tobolky s „GM“ nad a „3“ pod půlicí rýhou na jedné straně a „G“ nad  
a „G“ pod půlicí rýhou na druhé straně. 
Glimepirid Mylan 4 mg Modré, ploché, tablety ve tvaru tobolky s „GM“ nad a „4“ pod půlicí rýhou na jedné straně a „G“ nad 
a „G“ pod půlicí rýhou na druhé straně.   
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1. Terapeutické indikace 
 Glimepirid  je  indikován k léčbě non-inzulín dependentního diabetu mellitu (DM II.  typu),  pokud 
samotná dieta, fyzická aktivita a redukce tělesné hmotnosti neposkytnou dostatečné snížení hladiny 
glykemie.   
4.2. Dávkování a způsob podání 
 Dávkování 
 
Pro různé léčebné režimy jsou k dispozici vhodné síly přípravku. Registrace přípravku Glimepirid 
Mylan 1 mg není v současné době k dispozici, tato síla však může být k dispozici u jiných držitelů 
rozhodnutí o registraci.  
Základem úspěšné léčby diabetu je správná dieta, pravidelná fyzická aktivita a rovněž pravidelná 
vyšetření krve a moči. Negativní účinky vyvolané nedodržováním diety nemohou být kompenzovány 
perorální léčbou nebo podáváním inzulínu.  
Dávkování vychází ze stanovení hladiny glykemie a glykosurie.  
Úvodní dávka je 1 mg glimepiridu denně. Pokud je dosaženo dobré kontroly, má být toto dávkování 
použito též pro udržovací léčbu.  
Pokud  není  kontrola  glykemie  uspokojivá,  má být  dávkování  podle  hodnot  glykemie  postupně 
zvyšováno v intervalech 1 – 2 týdny na 2, 3 nebo 4 mg glimepiridu denně.  
Denní dávka přesahující 4 mg glimepiridu poskytuje lepší výsledek pouze ve výjimečných případech. 
Doporučená maximální denní dávka je 6 mg glimepiridu.  
Pokud  u  pacienta  není  dosaženo  odpovídající  kontroly  glykemie  při  maximální  denní  dávce 
metforminu, může být zahájena souběžná léčba glimepiridem.   
Léčba glimepiridem se zahajuje nízkou dávkou, zatímco dávka metforminu zůstává nezměněna. Podle 
požadovaného stupně metabolické kontroly se dávka glimepiridu zvyšuje až na maximální denní 
dávku.   
Kombinovaná léčba má být zahájena pod pečlivým lékařským dohledem.   
Pokud  u  pacienta  není  dosaženo  odpovídající  kontroly  glykemie  při  maximální  denní  dávce 
glimepiridu v monoterapii, může být, pokud je to nutné, zahájeno souběžné podávání inzulínu.  
Léčba inzulínem se zahajuje nízkými úvodními dávkami. Dávka inzulínu se zvyšuje podle potřeby 
s cílem dosáhnout požadované metabolické kontroly, zatímco dávka glimepiridu se nemění.  
Kombinovaná léčba má být zahájena pod pečlivým lékařským dohledem.  
Jedna denní dávka glimepiridu je obvykle dostačující. Tablety mají být užívány těsně před nebo 
během vydatné snídaně. U pacientů, kteří nesnídají, se tablety užívají těsně před nebo v průběhu 
prvního denního jídla.   
Pokud dojde k vynechání dávky, nesmí se nahrazovat tím, že se zvýší následující dávka.  
Pokud u pacienta užívajícího 1 mg glimepiridu denně dojde k hypoglykemii, znamená to, že u tohoto 
pacienta lze docílit požadované kontroly glykemie pouze pomocí diety.  
Zlepšení glykemické kontroly během léčby je spojeno se zvýšením citlivosti k inzulínu, tudíž může 
dojít ke snížené potřebě terapie glimepiridem. Aby nedošlo k hypoglykemii, je nutno zavčas zvážit 
snížení dávky nebo ukončení léčby. Taktéž může být nutné dávkování upravit při změně tělesné 
hmotnosti nebo způsobu života pacienta, nebo pokud jiné faktory zvýší riziko  hypoglykemie nebo 
hyperglykemie.  
• Náhrada jiného perorálního antidiabetika glimepiridem  
Obecně je možné přejít z užívání jiného perorálního antidiabetika na glimepirid. Při přechodu na 
glimepirid mají být zváženy síla a biologický poločas původního antidiabetika. V některých případech, 
zvláště pokud bylo původně podáváno antidiabetikum s delším poločasem (např. chlorpropamid), se 
doporučuje několik dní nepodávat žádný přípravek, aby se riziko sumace účinků a tím hypoglykemie 
minimalizovalo.    
Doporučená úvodní dávka je 1 mg glimepiridu denně. 
Dávka glimepiridu může být, podle odpovědi, postupně zvyšována způsobem, popsaným výše.  
• Převedení z inzulínu na glimepirid  
Ve výjimečných případech, kdy jsou pacienti s diabetem mellitem typu 2 léčeni inzulínem, může být 
převedení na léčbu glimepiridem oprávněné. Změna farmakoterapie má být provedena pod přísným 
lékařským dohledem.  
• Použití při poruchách funkce ledvin nebo jater  
Viz bod 4.3.   
• 
Pediatrická populace 
 Nejsou k dispozici žádné údaje o použití u pacientů ve věku do 8 let. U dětí ve věku 8 až 17 let jsou 
k dispozici omezené údaje při užití v monoterapii (viz bod 5.1 a 5.2).  
Dostupné údaje o účinnosti a bezpečnosti u pediatrické populace jsou nedostatečné, a proto není užití 
doporučeno.  
Způsob podáníPerorální podání.  
Tablety se polykají celé bez kousání a zapíjejí se tekutinou.  
4.3. Kontraindikace 
 Glimepirid je kontraindikován u pacientů v následujících případech:   
- hypersenzitivita na léčivou  látku,  další  deriváty  sulfonylurey  nebo  sulfonamidy  nebo na 
kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
- inzulín dependentní diabetes mellitus, 
- diabetické kóma, 
- ketoacidóza, 
- závažná porucha funkce ledvin nebo jater.  
U pacientů se závažnými poruchami funkce jater a ledvin musí být glimepirid nahrazen inzulínem.  
4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 Tablety se musí užívat těsně před nebo v průběhu jídla.  
Při  nepravidelném  příjmu  potravy  nebo  při  vynechání  jídla  může  vést  léčba  glimepiridem  
k hypoglykemii. Možné příznaky hypoglykemie jsou bolest hlavy, vlčí hlad, nauzea, zvracení, únava, 
ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivita, porucha koncentrace, porucha ostražitosti a reaktivity, 
deprese, zmatenost, poruchy řeči a zraku, afázie, třes, parézy, poruchy čití, závrať, bezmocnost, ztráta 
sebekontroly, delirium, křeče, somnolence a ztráta vědomí až kóma, mělké dýchání, bradykardie.  
Dále  mohou  být  přítomny  projevy  adrenergních  kontraregulačních  mechanismů  jako  je  pocení, 
studená a vlhká kůže, úzkost, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a srdeční arytmie.  
Klinický  obraz  těžké  hypoglykemie  může  připomínat  cévní  mozkovou  příhodu.  Příznaky 
hypoglykemie téměř vždy okamžitě ustoupí po podání sacharidů (cukr). Umělá sladidla nemají žádný 
účinek.   
Zkušenosti s jinými deriváty sulfonylurey ukázaly, že hypoglykemie se může znovu objevit i přes 
úvodní úspěšnou léčbu.  
Těžká nebo prolongovaná hypoglykemie, která je pouze dočasně kontrolovaná obvyklým množstvím 
cukru, vyžaduje okamžitou léčbu a někdy hospitalizaci.  
Hypoglykemii mohou vyvolat tyto faktory:  
• neochota či (zejména u starších pacientů) neschopnost pacientů spolupracovat 
• podvýživa, nepravidelný příjem potravy či vynechání jídel či hladovění 
• změny v dietě 
• nerovnováha mezi fyzickou námahou a příjmem sacharidů 
• konzumace alkoholu, zvláště v kombinaci s vynecháním jídel 
• porucha renální funkce 
• těžká porucha funkce jater 
• předávkování glimepiridem 
• některá nekompenzovaná onemocnění endokrinního systému ovlivňující metabolismus sacharidů 
nebo kontraregulační mechanismy  hypoglykemie (např. některé poruchy funkce štítné žlázy, 
adenohypofýzy nebo nedostatečnost kůry nadledvin) 
• současné podávání některých jiných léčivých přípravků (viz bod 4.5).  
Léčba glimepiridem vyžaduje pravidelné monitorování glykemie a glykosurie. Dále se doporučuje 
pravidelné stanovování relativní koncentrace glykosylovaného hemoglobinu.  
Pravidelné vyšetření krve (zvláště stanovení počtu leukocytů a trombocytů) a vyšetření funkce jater je 
v průběhu léčby glimepiridem nezbytné.  
Ve stresových situacích (např. úrazy, akutní operace, infekce s horečkou, atd.) může být nutné nahradit 
dočasně léčbu glimepiridem inzulínem.  
Porucha funkce jater a/nebo ledvinNejsou k dispozici žádné zkušenosti s podáváním glimepiridu u pacientů se závažnou poruchou 
funkce jater nebo u dialyzovaných pacientů. U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin nebo 
jater je doporučeno přejít na podávání inzulínu.  
Nedostatek G6PDTerapie pacientů s deficitem G6PD deriváty sulfonylmočoviny může vést k hemolytické anemii. 
Protože glimepirid patří do skupiny derivátů sulfonylmočoviny, je třeba zvláštní opatrnost při jejich 
podávání u pacientů s deficitem G6PD a je nutné uvážit jinou alternativní léčbu přípravkem z jiné 
skupiny léčiv.  
Tento přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, 
úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat. 
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je 
v podstatě „bez sodíku“.  
4.5.  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Při  podávání  glimepiridu  v kombinaci   s některými  dalšími  léčivými  přípravky  může  dojít 
k nežádoucímu zvýšení nebo naopak snížení hypoglykemického účinku glimepiridu. Proto mají být 
další léčivé přípravky užívány pouze s vědomím (nebo na předpis) lékaře.  
Glimepirid  je  metabolizován  pomocí  cytochromu  P450  2C9  (CYP2C9).    Je  známo,  že  jeho 
metabolismus  je  ovlivněn  současným  podáváním  induktorů  CYP2C9  (např.  rifampicin)  nebo 
inihibitorů CYP2C9 (např. flukonazol).   
Výsledky studie interakcí in  vivo publikované v literatuře ukazují, že AUC glimepiridu je přibližně 
dvakrát zvýšená účinkem flukonazolu, což je jeden z nejsilnějších inhibitorů CYP2C9.   
Na  základě  zkušeností s použitím  glimepiridu  a  dalších  derivátů  sulfonylurey  je  nutno  zmínit 
následující interakce.  
Potenciace hypoglykemického účinku, a  tedy  v některých případech výskyt hypoglykemie se může 
objevit při podávání některého z následujících přípravků:  
- fenylbutazon, azapropazon a oxyfenbutazon, 
- inzulín a perorální antidiabetika jako je metformin, 
- salicyláty a kyselina p-aminosalicylová, 
- anabolické steroidy a mužské pohlavní hormony, 
- chloramfenikol 
- některé dlouhodobě působící sulfonamidy 
- tetracykliny 
- chinolinová antibiotika, 
- klarithromycin, 
- kumarinová antikoagulancia, 
- fenfluramin, 
- disopyramid, 
- fibráty, 
- inhibitory ACE, 
- fluoxetin, 
- inhibitory MAO 
- alopurinol, 
- probenecid 
- sulfinpyrazon 
- sympatolytika, 
- cyklofosfamidy, trifosfamidy a ifosfamidy, 
- mikonazol 
- flukonazol 
- pentoxifylin (vysoké parenterální dávky) 
- tritochalin.  
Oslabení hypoglykemického účinku, a tedy hyperglykemie se může objevit při podávání některého 
z následujících přípravků:  
- estrogeny a progestogeny 
- saluretika, thiazidová diuretika 
- látky stimulující štítnou žlázu, glukokortikoidy 
- fenothiazinové deriváty, chlorpromazin 
- adrenalin a sympatomimetika 
- kyselina nikotinová (vysoké dávky) a její deriváty 
- laxativa (dlouhodobé použití) 
- fenytoin, diazoxid 
- glukagon, barbituráty a rifampicin 
- acetazolamid  
Antagonisté  H2,  betablokátory,  klonidin  a  reserpin  mohou  vést  buď  k potenciaci  nebo  naopak 
zeslabení hypoglykemického účinku.  
Vlivem sympatolytik, jako jsou např. beta-blokátory, klonidin, guanethidin a reserpin, mohou být 
známky adrenergních kontraregulačních mechanismů hypoglykemie sníženy či mohou chybět.   
Alkohol  může potencovat  nebo  oslabovat  hypoglykemický  účinek  glimepiridu  nepředvídatelným 
způsobem.  
Účinek kumarinových derivátů může být při léčbě glimepiridem oslaben nebo zesílen.  
Kolesevelam se váže na glimepirid a snižuje absorpci glimepiridu z gastrointestinálního traktu. Při 
užití glimepiridu nejméně 4 hodiny před kolesevelamem nebyly žádné interakce pozorovány. Proto by 
měl být glimepirid podáván nejméně 4 hodiny před kolesevelamem.  
4.6.  Fertilita, těhotenství a kojení 
 Těhotenství 
 
Riziko související s diabetem 
Abnormální hladina glukózy v krvi během těhotenství je spojena s vyšší incidencí vrozených vad  
a perinatální mortality. Glykemie musí být proto během těhotenství pečlivě monitorována, aby se 
zabránilo riziku teratogenních účinků. Použití inzulínu je v těchto případech nutné. Pacientky, které 
uvažují o těhotenství, mají informovat svého lékaře.   
Riziko související s podáváním glimepiridu 
Nejsou k dispozici odpovídající údaje o použití glimepiridu u těhotných žen. Studie u zvířat prokázaly 
reprodukční  toxicitu,  která pravděpodobně  souvisela  s farmakologickým  účinkem  (hypoglykemie) 
glimepiridu (viz bod 5.3). 
Glimepirid  tudíž  nemá být  užíván  v celém  průběhu  těhotenství.  Pokud  je  pacientka  léčená 
glimepiridem a plánuje těhotenství či je těhotná, má být co možná nejdříve převedena na inzulín.  
Kojení 
Není známo, zda se glimepirid vylučuje do mateřského mléka. Glimepirid je vylučován do mléka 
potkaních samic. Protože jiné deriváty sulfonylurey jsou vylučovány do lidského mateřského mléka  
a z důvodu rizika hypoglykemie u kojených dětí, není kojení během léčby glimepiridem doporučeno.  
FertilitaNejsou k dispozici žádné údaje týkající se fertility.  
4.7.   Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Nebyly  dosud  provedeny  žádné  klinické  studie  hodnotící  účinek  glimepiridu  na  schopnost  řídit  
a obsluhovat stroje.  
Schopnost koncentrace a reakce může být snížena jako důsledek hypoglykemie  nebo  hyperglykemie 
nebo  například  následkem  poruchy  zraku.  To  může  být  nebezpečné  v situacích,  kdy  jsou  tyto 
schopnosti zvláště důležité (např. řízení motorových vozidel nebo obsluha strojů).  
Pacienti  mají být poučeni, aby předem učinili opatření, aby hypoglykemii při řízení motorového 
vozidla předešli. To je zvlášť důležité u pacientů, u kterých dochází k častým epizodám hypoglykemie 
nebo u pacientů, u kterých je schopnost zachytit varovné příznaky nastupující hypoglykemie snížená 
nebo  chybí.  V těchto  případech  je  třeba zvážit,  zda  je  vůbec  vhodné  řídit  motorová  vozidla  či 
obsluhovat stroje.        
4.8. Nežádoucí účinky 
 Následující nežádoucí účinky z klinických hodnocení vycházejí ze zkušeností s použitím glimepiridu  
a ostatních derivátů sulfonylurey jsou seřazeny podle třídy orgánových systémů a zařazeni do seznamu 
dle frekvence výskytu dle následujících konvencí:    
 Vzácné (≥ 1/10000 až 
< 1/1000) 
Velmi vzácné 
(< 1/10000) 
Není známo (z dostupnýchúdajů nelze určit) 
Poruchy krve a 
lymfatického 
systému 
Trombocytopenie,leukopenie, 
granulocytopenie, 
agranulocytóza, 
erytrocytopenie, 
hemolytická anemie a 
pancytopenie. 
Tyto změny jsou obvykle 
reverzibilní po vysazeníléčby. 
 Závažná trombocytopenie 
s počtem krevních destiček 
méně než 10000/μl a 
trombocytopenická 
purpura.  
Poruchy 
imunitního 
systému  
 Leukocytoklastickávaskulitida. 
Mírné reakce 
přecitlivělosti, ze 
kterých se mohouvyvinout závažné 
reakce přecitlivělosti 
spojené s dušností, 
hypotenzí a někdy i 
šokem. 
Zkřížená alergie na 
deriváty sulfonylurey,sulfonamidy nebo jejich 
deriváty. 
Poruchy 
metabolismu a 
výživyHypoglykemie. 
Tyto hypoglykemické 
účinky se většinou objevíokamžitě, mohou být 
závažné a není vždy snadné 
je korigovat. Jako u všech 
antidiabetik závisí výskyt 
těchto účinků na 
individuálních faktorech, 
jako jsou dietní návyky a 
dávkování (viz bod 4.4).   
Poruchy oka   Přechodné poruchy zraku,zvláště při zahájení léčby 
v důsledku změn 
glykemie. 
Gastrointestinální 
poruchy 
Dysgeuzie Nevolnost, zvracení,průjem, břišní 
distenze, břišní 
diskomfort a bolesti 
břicha. Tyto poruchy 
vedou zřídka 
k přerušení léčby.  
Poruchy jater a 
žlučových cest 
 Abnormální funkcejater (např. cholestáza 
a žloutenka), 
hepatitida, selhání 
jater. 
Zvýšení jaterních enzymů 
 
Poruchy kůže a 
podkožní tkáněAlopecie  Kožní reakce 
přecitlivělosti, jako jepruritus, vyrážka, kopřivka 
a fotosenzitivita. 
Vyšetření Zvýšení tělesné hmotnosti Snížení koncentracesodíku v krvi.   
Hlášení podezření na nežádoucí účinkyHlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:   
Státní ústav pro kontrolu léčivŠrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek   
4.9. Předávkování 
 SymptomyPo předávkování se může vyskytnout hypoglykemie, která může trvat 12 až 72 hodin a která se může 
po zotavení opět objevit. Příznaky nemusí být patrné po dobu až 24 hodin po podání přípravku. Je 
tudíž  obecně  doporučeno  sledovat  pacienta  v  nemocnici.  Mohou  se  objevit  nevolnost,  zvracení  
a  bolesti  v  epigastriu.  Hypoglykemie může být obecně spojená s neurologickými příznaky, jako je 
neklid, třes, poruchy zraku, poruchy koordinace, ospalost, kóma a křeče.  
ManagementLéčba zahrnuje primárně prevenci absorpce glimepiridu vyvoláním zvracení nebo podáním aktivního 
uhlí (adsorbens) a síranu sodného (laxativum) spolu s vodou nebo nealkoholickými nápoji. Pokud 
došlo k požití velkého množství léku, doporučuje se provést laváž žaludku, s následným podáním 
aktivního uhlí  a  síranu  sodného.  V  případě  (závažného)  předávkování  je  nutná  hospitalizace  na 
jednotce intenzivní péče. Podání glukózy má být zahájeno co možná nejdříve; pokud je to nutné, pak 
ve formě jednorázové i.v. injekce 50 ml 50% roztoku glukózy s následnou infuzí 10% roztoku glukózy 
za pečlivého monitorování glykemie. Další léčba by měla být symptomatická.  
Pediatrická populace
Při léčbě hypoglykemie vyvolané náhodným požitím glimepiridu u kojenců a malých dětí musí být 
dávkování glukózy pečlivě kontrolováno, aby nedošlo k nebezpečné hyperglykemii. Hladina glykemie 
musí být pečlivě monitorována.   
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
5.1. Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická  skupina: Léčiva  k terapii  diabetu: Antidiabetika,  kromě  inzulinů:  Deriváty 
sulfonylmočoviny, ATC kód: A10BB12.  
Glimepirid je perorální antidiabetikum ze skupiny derivátů sulfonylurey. Může být použit k léčbě non-
inzulín dependentního diabetu mellitu.  
Mechanismus účinku 
Účinek glimepiridu spočívá hlavně ve stimulaci uvolňování inzulínu z beta buněk pankreatu. Jako  
u jiných derivátů sulfonylurey je tento účinek dán zlepšenou odpovědí beta buněk pankreatu na  
fyziologickou stimulaci glukózou. Glimepirid má kromě toho výrazné extrapankreatické účinky, které 
jsou také předpokládány u dalších derivátů sulfonylurey.  
• Uvolňování inzulínu  
Deriváty  sulfonylurey  regulují  sekreci  inzulínu  uzavřením  ATP-senzitivních  kaliových  kanálů  
v  membráně beta buněk. Uzavření kaliových  kanálů indukuje depolarizaci beta buněk a vede – 
otevřením kalciových kanálů – ke zvýšenému vstupu kalcia do buňky.  
To vede k uvolnění inzulínu exocytózou.  
Glimepirid se velmi rychle váže a uvolňuje z vazby na protein v membráně beta buněk, který je spojen 
s ATP-senzitivním kaliovým kanálem, ale který je odlišný od obvyklého vazebného místa derivátů 
sulfonylurey.  
• Extrapankreatický účinek  
Extrapankreatické účinky spočívají například ve zlepšené citlivosti periferních tkání na inzulín a ve 
sníženém vychytávání inzulínu játry.  
Vychytávání glukózy z krve do periferních svalů a tukových buněk probíhá prostřednictvím zvláštních 
transportních proteinů lokalizovaných v buněčné membráně. Rychlost, s jakou se glukóza v těchto 
tkáních spotřebovává, závisí na rychlosti jejího transportu v těchto tkáních. Glimepirid velmi rychle 
zvyšuje  počet  aktivních  transportních  molekul  pro  glukózu  v plazmatické  membráně  svalových  
a tukových buněk, což má za následek stimulaci vychytávání glukózy.  
Glimepirid  zvyšuje  aktivitu  glykosylfosfatidylinositol  specifické  fosfolipázy  C,  což  lze  dát  do 
souvislosti s lipogenezí a glukogenezí v izolovaných buňkách svalové a tukové tkáně, navozenou touto 
léčivou látkou.  
Glimepirid inhibuje produkci glukózy v játrech zvýšením intracelulární koncentrace fruktosodifosfátu, 
čímž je glukoneogeneze zpětně inhibována.  
• Farmakodynamický vliv  
U zdravých osob je minimální účinná perorální dávka přibližně 0,6 mg. 
Účinek glimepiridu závisí na dávce a je reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou 
zátěž, tj. snížení sekrece inzulínu, je přítomna i při léčbě glimepiridem. 
Nebyly zjištěny významné rozdíly v účinku, když byl přípravek podán 30 minut před jídlem nebo 
bezprostředně před jídlem. U diabetických pacientů lze dosáhnout dobré metabolické kompenzace po 
dobu 24 hodin jednou denní dávkou.  
I přesto, že hydroxymetabolit glimepiridu vyvolává u zdravých dobrovolníků malé, ale významné 
snížení glykemie, je odpovědný pouze za malou část celkového účinku léčivé látky.  
• Kombinace s metforminem  
Jedna klinická studie ukázala, že u pacientů, kteří nebyli adekvátně kontrolováni pomocí maximální 
denní dávky metforminu, se dosáhlo lepší metabolické kontroly při podávání glimepiridu současně 
s metformimem, než při podávání metforminu samotného.   
• Kombinace s inzulínem  
Údaje o kombinované terapii s inzulínem jsou omezené. U pacientů, u kterých ani při maximální denní 
dávce glimepiridu není dosaženo dostačující/adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová 
terapie. Ve dvou studiích bylo pomocí kombinované léčby dosaženo zlepšení kontroly glykemie, která  
byla  stejná  jako  při  podávání  samotného  inzulínu;  průměrná  potřebná  dávka  inzulínu  byla  však  
u kombinované léčby nižší.  
Zvláštní skupiny pacientů  
Pediatrická populace: 
Aktivní kontrolovaná klinická studie (glimepirid až do 8 mg denně nebo metformin až do 2000 mg 
denně) trvající 24 týdnů byla provedena u 285 dětí (ve věku 8-17 let) s diabetem 2. typu.   
Jak u glimepiridu, tak i u metforminu se během klinické studie projevilo významné snížení výchozích 
hodnot HbA1C (glimepirid – 0,95 (SE 0,41); metformin – 1,39 (SE 0,40)). Glimepirid však nedosáhl 
kritéria non-inferiority vůči metforminu v průměrné změně od výchozích hodnot (baseline) HbA1c. 
Rozdíl  mezi  oběma  typy  léčby  byl  0,44 %  ve  prospěch  metforminu.  Horní hranice  (1,05)  95% 
konfidenčního intervalu pro rozdíl nebyla pod 0,3% hranici inferiority. V porovnání s dospělými 
pacienty s diabetem 2. typu nebyla u dětí po léčbě glimepiridem pozorována žádná nová bezpečnostní 
rizika. Pro pediatrické pacienty nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje o bezpečnosti a účinnosti.  
5.2. Farmakokinetické vlastnosti 
 • Absorpce: Biologická dostupnost glimepiridu je po perorálním podání úplná. Příjem potravy nemá 
na  absorpci žádný významný vliv. Dochází pouze k mírnému snížení rychlosti absorpce. Maximální 
koncentrace (Cmax) v séru je dosaženo přibližně 2,5 hodiny po perorálním podání (střední hodnota 0,μg/ml po opakovaném podání 4 mg glimepiridu denně) a existuje lineární závislost mezi dávkou  
a Cmax a AUC (plocha pod křivkou čas-koncentrace).  
• Distribuce: Glimepirid má velmi malý distribuční objem (přibližně 8,8 litrů), který se zhruba 
rovná  distribučnímu  objemu  albuminu,  vysokou  vazbu  (>  99%)  na  proteiny  a  nízkou  clearance 
(přibližně 48 ml/min). 
U zvířat je glimepirid vylučován do mléka samic. Glimepirid přechází do placenty. Průchodnost 
hematoencefalickou bariérou je pro glimepirid nízká.  
• Biotransformace a eliminace: Střední biologický poločas glimepiridu v séru, který je určující pro 
hodnoty  koncentrací  v séru  při  opakovaném  podávání, je  5 - 8  hodin.  Při  vysokých  dávkách  je 
biologický poločas mírně prodloužen. 
Po jednorázovém podání značeného glimepiridu bylo 58% hodnoty radioaktivity detekováno v moči  
a  35% ve  stolici. V moči nebyla nezměněná látka detekována. Dva metabolity, které vznikly nejspíš 
při metabolismu v játrech (glimepirid je v játrech metabolizován primárně prostřednictvím CYP2C9), 
byly identifikovány v moči i ve stolici: hydroxy- derivát a karboxy- derivát. Po perorálním podání 
glimepiridu byly terminální poločasy těchto metabolitů 3 - 6 hodin a 5 - 6 hodin.   
• Srovnání  jednorázového  a  opakovaného  podávání  jednou  denně  neprokázalo  signifikantní 
farmakokinetické rozdíly. Individuální variabilita byla velmi nízká. Nedochází k žádné významné 
kumulaci v tkáních.  
Zvláštní populace 
Farmakokinetika je obdobná u mužů a u žen, u pacientů mladých či starších (nad 65 let). U pacientů  
s  nízkou  clearence kreatininu byla  pozorována  tendence  zvýšení  clearance glimepiridu a snížení 
průměrných  sérových  koncentrací,  pravděpodobně  vyvolané  rychlejší eliminací  vzhledem  k  nižší 
vazbě na proteiny. Renální eliminace obou zmíněných metabolitů byla u těchto pacientů snížená. Ani 
u těchto pacientů se nepředpokládá žádné další riziko kumulace v tkáních.  
Farmakokinetika  u  pěti  nediabetických  pacientů  po  operaci  žlučových  cest  byla  podobná  jako  
u zdravých osob.    
Pediatrická populace
Studie zkoumající farmakokinetiku, bezpečnost a tolerabilitu jednorázové dávky 1 mg glimepiridu  
u 30 pediatrických pacientů (4 děti ve věku 10 až 12 let a 26 dětí ve věku 12 až 17 let) s diabetem 
2. typu ukázala střední AUC(0-last), Cmax a t1/2, obdobné hodnotám dříve pozorovaným u dospělých.  
5.3.  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Pozorované  předklinické  účinky  se  vyskytly  při  expozicích  významně  překračujících  maximální 
expozici u člověka, což naznačuje malou významnost pro klinické použití, nebo byly způsobeny 
farmakodynamickým účinkem (hypoglykemie) léčivé látky. Tato zjištění jsou stanovena na základě 
konvenčních  bezpečnostních farmakologických  studií, studií toxicity  po  opakovaných  dávkách, 
genotoxicity,  karcinogenity  a  reprodukční  toxicity.  Nežádoucí  účinky  zaznamenané  v  těchto 
posledních studiích (včetně embryotoxicity, teratogenity a vývojové toxicity) byly považovány za 
sekundární hypoglykemické účinky léčivé látky u samic a mláďat.   
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 6.1.  SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK  
Monohydrát laktosy 
Povidon KMikrokrystalická celulosaMagnesium-stearát 
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A) 
Žlutý oxid železitý (E172) (2 mg a 3 mg tablety)Hlinitý lak indigokarmínu (E132) (2 mg a 4 mg tablety) 
 
6.2. Inkompatibility  
Neuplatňuje se.  
6.3. Doba použitelnosti  
roky 
Uchovávejte v původním obalu.  
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání  
Uchovávejte při teplotě do 25ºC.  
6.5. Druh obalu a obsah balení  
PVC/PVdC/AL blistr.  
*Velikosti balení: 30, 50, 60, 90, 100, 120 nebo 250 tablet  
*Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.  
6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním  
Žádné zvláštní požadavky.    
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 Mylan Ireland Limited 
Unit 35/36 Grange ParadeBaldoyle Industrial Estate 
Dublin Irsko 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)  
Glimepirid Mylan 2 mg: 18/609/05-C 
Glimepirid Mylan 3 mg: 18/610/05-C 
Glimepirid Mylan 4 mg: 18/611/05-C   
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  
28. 12. 2005/20. 3.   
10. DATUM REVIZE TEXTU  
16. 1
1.   1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU  
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK  
Jedna tableta obsahuje glimepiridum 2 mg. 
Jedna tableta obsahuje glimepiridum 3 mg.