Glimepirid mylan Užívání po expiraci, upozornění a varování

Tablety se musí užívat těsně před nebo v průběhu jídla.

Při nepravidelném příjmu potravy nebo při vynechání jídla může vést léčba glimepiridem
k hypoglykemii. Možné příznaky hypoglykemie jsou bolest hlavy, vlčí hlad, nauzea, zvracení, únava,
ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivita, porucha koncentrace, porucha ostražitosti a reaktivity,
deprese, zmatenost, poruchy řeči a zraku, afázie, třes, parézy, poruchy čití, závrať, bezmocnost, ztráta
sebekontroly, delirium, křeče, somnolence a ztráta vědomí až kóma, mělké dýchání, bradykardie.

Dále mohou být přítomny projevy adrenergních kontraregulačních mechanismů jako je pocení,
studená a vlhká kůže, úzkost, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a srdeční arytmie.

Klinický obraz těžké hypoglykemie může připomínat cévní mozkovou příhodu. Příznaky
hypoglykemie téměř vždy okamžitě ustoupí po podání sacharidů (cukr). Umělá sladidla nemají žádný
účinek.


Zkušenosti s jinými deriváty sulfonylurey ukázaly, že hypoglykemie se může znovu objevit i přes
úvodní úspěšnou léčbu.

Těžká nebo prolongovaná hypoglykemie, která je pouze dočasně kontrolovaná obvyklým množstvím
cukru, vyžaduje okamžitou léčbu a někdy hospitalizaci.

Hypoglykemii mohou vyvolat tyto faktory:

• neochota či (zejména u starších pacientů) neschopnost pacientů spolupracovat
• podvýživa, nepravidelný příjem potravy či vynechání jídel či hladovění
• změny v dietě
• nerovnováha mezi fyzickou námahou a příjmem sacharidů
• konzumace alkoholu, zvláště v kombinaci s vynecháním jídel
• porucha renální funkce
• těžká porucha funkce jater
• předávkování glimepiridem
• některá nekompenzovaná onemocnění endokrinního systému ovlivňující metabolismus sacharidů
nebo kontraregulační mechanismy hypoglykemie (např. některé poruchy funkce štítné žlázy,
adenohypofýzy nebo nedostatečnost kůry nadledvin)
• současné podávání některých jiných léčivých přípravků (viz bod 4.5).

Léčba glimepiridem vyžaduje pravidelné monitorování glykemie a glykosurie. Dále se doporučuje
pravidelné stanovování relativní koncentrace glykosylovaného hemoglobinu.

Pravidelné vyšetření krve (zvláště stanovení počtu leukocytů a trombocytů) a vyšetření funkce jater je
v průběhu léčby glimepiridem nezbytné.

Ve stresových situacích (např. úrazy, akutní operace, infekce s horečkou, atd.) může být nutné nahradit
dočasně léčbu glimepiridem inzulínem.

Porucha funkce jater a/nebo ledvin
Nejsou k dispozici žádné zkušenosti s podáváním glimepiridu u pacientů se závažnou poruchou
funkce jater nebo u dialyzovaných pacientů. U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin nebo
jater je doporučeno přejít na podávání inzulínu.

Nedostatek G6PD
Terapie pacientů s deficitem G6PD deriváty sulfonylmočoviny může vést k hemolytické anemii.
Protože glimepirid patří do skupiny derivátů sulfonylmočoviny, je třeba zvláštní opatrnost při jejich
podávání u pacientů s deficitem G6PD a je nutné uvážit jinou alternativní léčbu přípravkem z jiné
skupiny léčiv.

Tento přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy,
úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.