Betaxolol mylan Interakce

Kontraindikované kombinace

Floktafenin
V případech šoku nebo hypotenze vyvolané floktafeninem snižují betablokátory schopnost kompenzační
reakce.

Sultoprid
Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie) dané společným bradykardizujícím účinkem.
Nedoporučené kombinace

Amiodaron
Současné podávání betablokátoru s amiodaronem může vyvolat nebezpečí poruch srdeční kontraktility,
automacie a vedení (potlačením sympatického kompenzačního mechanismu).

Verapamil
Betaxolol nemá být podáván během léčby či několik dní po léčbě verapamilem (a naopak).

Srdeční glykosidy
Současné podávání betaxololu s těmito léčivými přípravky může prodloužit dobu atrioventrikulárního
vedení a vést k závažné bradykardii.

Fingolimod
Z důvodu zvýšení bradykardizujícího účinku u pacientů užívající betablokátory nemá být zahájena léčba
fingolimodem. Pokud je léčba fingolimodem nezbytná, je doporučeno vhodné sledování na začátku léčby,
které trvá minimálně přes noc.

Inhibitory monoaminoxidázy (kromě inhibitorů MAO-B)

Kombinace vyžadující opatrnost

Antiarytmika (propafenon a léky třídy Ia: chinidin, hydrochinidin a disopyramid)
Poruchy srdeční kontraktility, automacie a poruchy vedení (potlačení sympatického kompenzačního
mechanismu). Je doporučeno monitorování EKG.

Baklofen
Zvýšené riziko hypotenze.
Má být sledován krevní tlak a v případě nutnosti upravena dávka antihypertenziva.

Inzulin a hypoglykemizující deriváty sulfonylurey (viz bod 4.4)
Všechny betablokátory zastírají určité symptomy hypoglykemie, např. palpitace a tachykardii.
Pacient musí být o této skutečnosti informován a musí být poučen o nutnosti sledovat hladinu krevního
cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.

Anestetika
Současné podání betaxololu a anestetik může mít za následek velké snížení krevního tlaku. Negativně
inotropní účinky (snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí) anestetik a betaxololu mohou být
aditivní (betablokáda při zákroku může být kompenzována podáním beta-mimetik). Obecně platí, že
léčba betaxololem nemá být přerušena při celkové anestezii nebo před podáním periferních
myorelaxancií. V každém případě je třeba se vyhnout náhlému přerušení (viz bod 4.4). Anesteziolog má
být informován o léčbě betablokátorem. K vysazení betaxololu, pokud je nezbytné, má dojít 48 hodin
před anestézií, aby se obnovila normální citlivost na katecholaminy (viz bod 4.4).

Blokátory vápníkového kanálu (bepridil, diltiazem a mibefradil)
Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie, sinusová zástava), poruchy sinoatriálního nebo
atrioventrikulárního vedení a srdeční selhání (synergický efekt).

Tyto kombinace mají být použity pouze za striktního elektrokardiografického monitorování, a to zejména
u starších pacientů nebo na začátku léčby.

Lidokain
Byly popsány interakce s propranololem, metoprololem a nadololem.

Zvýšení plazmatické koncentrace lidokainu s možným zvýšením neurologických a srdečních nežádoucích
účinků (snížený metabolismus lidokainu v játrech).

Dávka lidokainu má být upravena. Během léčby betablokátory a po jejím přerušení má být prováděno
klinické a elektrokardiografické sledování a sledování plazmatické koncentrace lidokainu.

Kontrastní látky obsahující jód
V případech šoku nebo hypotenze z důvodů aplikace kontrastních látek obsahujících jód, betablokátory
způsobují snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí.

Pokud je to možné, léčba betablokátory má být přerušena před radiologickým kontrastním vyšetřením.
Pokud je nezbytná léčba betablokátory bez přerušení, má být vyšetření provedeno jen s možností zajištění
na jednotce intenzivní péče.

Cimetidine, hydralazin a alkohol
Tyto látky vyvolávají zvýšení plazmatických koncentrací betablokátorů metabolismem v játrech.

Kombinace, které je třeba vzít v úvahu

Blokátory vápníkového kanálu: dihydropyridiny jako nifedipin
Hypotenze a srdeční selhání u pacientů s latentním nebo nedostatečně kontrolovaným srdečním selháním
(negativně inotropní efekt dihydropyridinů in vitro lišící se podle příslušného přípravku a pravděpodobně
přidávající se k negativně inotropnímu účinku betablokátorů). Léčba betablokátory může také
minimalizovat reflexní reakci sympatiku po excesivní hemodynamické zátěži.

Nesteroidní antiflogistika (NSAID)
Snížení antihypertenzního účinku (inhibice vasodilatačních prostaglandinů nesteroidními antiflogistiky a
retence vody a sodíku s NSAID-pyrazolonovými deriváty).

Sympatomimetika
Riziko snížení účinku betablokátorů.

Tricyklická antidepresiva příbuzná s imipraminem a neuroleptiky
Zvýšení antihypertenzního účinku a riziko ortostatické hypotenze (aditivní účinek).

Kortikosteroidy a tetrakosaktidy
Snížení antihypertenzního účinku (retence vody a natria)

Meflochin
Riziko bradykardie (sčítání bradykardizujícího efektu).

Klonidin
Po náhlém ukončení léčby klonidinem při současné léčbě betaxololem může dojít k prudkému zvýšení
krevního tlaku (rebound hypertenze). Z tohoto důvodu před ukončením léčby klonidinem by nejprve o
několik dní dříve mělo být ukončeno podávání betaxololu. Podávání klonidinu pak může být postupně
ukončeno.