Colistimethate noridem Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci, jiná antibakteriální
léčiva, polymyxiny

ATC kód: J01XB
Mechanismus účinku
Kolistin je cyklická polypetidová antibakteriální látka, která patří do skupiny polymyxinů. Polymyxiny
účinkují prostřednictvím poškození buněčné membrány, a výsledné fyziologické účinky jsou pro
bakterie fatální. Polymyxiny jsou selektivní k aerobním gramnegativním bakteriím, které mají
hydrofobní vnější membránu.

Rezistence
Rezistentní bakterie jsou charakterizovány modifikací fosfátových skupin lipopolysacharidů, které
jsou nahrazeny olaminem nebo aminoarabinózou. Přirozeně rezistentní gramnegativní bakterie, jako
jsou Proteus mirabilis a Burkholderia cepacia, vykazují kompletní substituci svých lipidových fosfátů
olaminem nebo aminoarabinózou.

Dá se očekávat zkřížená rezistence mezi kolistinem (polymyxin E) a polymyxinem B. Vzhledem k
tomu, že mechanismus účinku polymyxinu se liší od dalších antibakteriálních látek, neočekává se, že
by rezistence ke kolistinu a polymyxinu pouze výše uvedeným mechanismem vedla k rezistenci vůči
dalším lékovým skupinám.

Vztah mezi FK/FD

Bylo hlášeno, že polymyxiny mají baktericidní účinek na citlivé bakterie závislý na koncentraci.
Má se za to, že existuje korelace mezi fAUC/MIC a klinickou účinností.

Hraniční hodnoty (breakpoints) EUCAST
Citlivý (S) Rezistentní (R)a
Acinetobacter spp b (≤ 2 mg/l) (> 2 mg/l)
Enterobacteriaceae b (≤ 2 mg/l) (> 2 mg/l)
Pseudomonas spp b (≤ 4 mg/l) (> 4 mg/l)

aHraniční hodnoty platí pro dávku 4,5 milionu IU x 2. Může být nutná nasycovací dávka (9 milionů
IU).
bStanovení MIC kolistinu má být provedeno pomocí bujónové mikrodiluce. Kontrola kvality musí být
provedena jak s citlivým kmenem QC (E. coli ATCC 25922 nebo P. aeruginosa ATCC 27853), tak s
kmenem E. coli NCTC 13846 (mcr-1 pozitivní) rezistentním na kolistin.


Citlivost


Prevalence získané rezistence vybraných druhů se může geograficky a v čase lišit. Jsou žádoucí místní
informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. Pokud je místní prevalence taková, že je
použití látky přinejmenším u některých typů infekcí, sporné, je třeba vyhledat odbornou radu.

Obvykle citlivé druhy
Acinetobacter baumannii
Haemophilus influenzae
Pseudomonas aeruginosa
Klebsiella spp.
Druhy, u nichž může získaná rezistence představovat problém
Stenotrophomonas maltophilia
Achromobacter xylosoxidans (dříve Alcaligenes xylosoxidans)
Přirozeně rezistentní organizmy
Burkholderia cepacia a příbuzné druhy
Proteus spp
Providencia spp
Serratia spp