Paralen grip chřipka a kašel Interakce

Paracetamol
Rychlost absorpce paracetamolu může být zvýšena metoklopramidem nebo domperidonem, snížena
kolestyraminem.

Riziko toxicity paracetamolu může být zvýšeno u pacientů užívajících jiné potenciálně hepatotoxické
léky nebo látky, které indukují jaterní mikrosomální enzymy, např. některá antiepileptika (např.
glutethimid, fenobarbital, fenytoin, primidon, karbamazepin, topiramát), barbituráty, inhibitory MAO
a tricyklická antidepresiva, třezalku tečkovanou, rifampicin a alkohol. Indukce metabolismu má za
následek zvýšenou produkci hepatotoxického oxidativního metabolitu paracetamolu. Hepatotoxické
účinky se projeví, pokud tento metabolit překročí normální vazebnou kapacitu glutathionu.

Antikoagulační efekt warfarinu nebo jiných antagonistů vitaminu K může být zvýšen spolu se
zvýšeným rizikem krvácení při dlouhodobém pravidelném denním užívání paracetamolu s těmito
přípravky. Uvedené interakce nejsou klinicky signifikantní, pokud je přípravek užíván podle
doporučeného dávkování a délky léčby. Pacienti užívající paracetamol a antagonisty vitaminu K by
měli být monitorováni, zda mají adekvátní koagulaci a nemají krvácivé komplikace.

Při současném podávání paracetamolu s flukloxacilinem je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože
současné používání bylo spojeno s metabolickou acidózou s vysokou aniontovou mezerou, zejména u
pacientů s rizikovými faktory (viz bod 4.4).

Probenecid ovlivňuje vylučování a plazmatickou koncentraci paracetamolu

Při současném užívání paracetamolu a zidovudinu se pozoruje zvýšený sklon k rozvoji neutropenie a
hepatotoxicity. Tento lék by proto měl být současně se zidovudinem užíván pouze po pečlivém
zvážení přínosu a rizika léčby.

Při současném podávání paracetamolu a lamotriginu bylo zjištěno snížení účinnosti lamotriginu při
zvýšení jeho jaterní clearance.

Současné dlouhodobé podávání paracetamolu a NSAID (především acetylsalicylové kyseliny) ve
vyšších dávkách zvyšuje riziko analgetické nefropatie a dalších renálních nežádoucích účinků.

Současné dlouhodobé užívání paracetamolu a alkoholu může negativně ovlivnit funkci jater.
Konzumace alkoholu během léčby paracetamolem vede k tvorbě toxického metabolitu, který vyvolává
nekrózu jaterních buněk a může případně vést až k selhání jater.

Fenylefrin
Inhibitory MAO zvyšují účinek fenylefrinu.
Fenylefrin může snížit antihypertenzní účinky beta-blokátorů a antihypertenziv, methyldopy a
reserpinu. Současné užívání fenylefrinu s těmito přípravky může vyvolat hypertenzní krizi. Stavy, při
nichž jsou tyto léky užívány, jsou kontraindikacemi pro podávání tohoto přípravku (viz bod 4.3).
Současné použití s digitalisovými glykosidy zvyšuje riziko poruch srdečního rytmu. Fenylefrin může
zvýšit anticholinergní účinek tricyklických antidepresiv (viz bod 4.3).

Dextromethorfan
Dextromethorfan může zvýšit riziko toxicity serotoninu (serotoninový syndrom), zejména pokud je
užíván s jinými serotonergními léky, jako jsou IMAO nebo SSRI. Zvláště předchozí léčba nebo
souběžná léčba léky, které narušují metabolismus serotoninu, jako jsou antidepresiva typu IMAO,
může mít za následek vznik serotoninového syndromu s charakteristickými příznaky, jako je
neuromuskulární hyperaktivita, autonomní hyperaktivita a změněný duševní stav (viz body 4.3 a 4.4).

Při současném podávání léčiv tlumících centrální nervový systém může být jejich účinek zesílen.
Přípravek by neměl být kombinován s expektorancii.

Inhibitory CYP2D6
Dextromethorfan se metabolizuje CYP2D6 a vykazuje výrazný first-pass metabolismus. Souběžné
užívání silných inhibitorů enzymu CYP2D6 může zvýšit koncentraci dextromethorfanu v těle na
několikanásobek normálních hodnot. To zvyšuje u pacientů riziko toxických účinků dextromethorfanu
(agitovanost, zmatenost, tremor, insomnie, průjem a respirační deprese) a vzniku serotoninového
syndromu. Mezi silné inhibitory enzymu CYP2D6 patří fluoxetin, paroxetin, chinidin a terbinafin. Při
souběžném užívání s chinidinem se plazmatické koncentrace dextromethorfanu zvýšily až 20krát, což
zvyšuje nežádoucí účinky přípravku na CNS. Amiodaron, flekainid a propafenon, sertralin, bupropion,
methadon, cinakalcet, haloperidol, perfenazin a thioridazin mají také podobné účinky na metabolismus
dextromethorfanu. Je-li nutné souběžné užívání inhibitorů CYP2D6 a dextromethorfanu, je potřeba
pacienta monitorovat a v případě nutnosti snížit dávku dextromethorfanu.