Alendronic acid/vitamin d3 aurovitas Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ovlivňující stavbu a mineralizaci kosti, bisfosfonáty,
kombinace.

ATC kód: M05BB
Mechanismus účinku



Alendronát
Natrium-alendronát je bisfosfonát, který zabraňuje resorpci kosti osteoklasty bez přímého účinku na
tvorbu kosti. Preklinické studie prokázaly preferenční lokalizaci alendronátu na místa aktivní
resorpce. Aktivita osteoklastů je inhibována, ale shromažďování ani připojování osteoklastů není
ovlivněno. Kost vytvořená během léčby alendronátem vykazuje normální kvalitu.

Cholekalciferol (vitamin D3)
Vitamin D3 vzniká v kůži přeměnou 7-dehydrocholesterolu na vitamin D3 působením ultrafialového
světla. Při nedostatečné expozici slunečnímu záření představuje vitamin D3 základní živinu v potravě.
Vitamin D3 se přeměňuje v játrech na 25-hydroxyvitamin D3 a uchovává se až do doby, kdy je ho
zapotřebí. Přeměna na aktivní kalcium-mobilizující hormon 1,25-dihydroxyvitamin D3 (kalcitriol) v
ledvinách je přísně regulována. Hlavním úkolem 1,25-dihydroxyvitaminu D3 je zvýšit vstřebávání
vápníku a fosfátů ve střevě a rovněž regulovat sérové koncentrace vápníku, vylučování vápníku a
fosfátů ledvinami, tvorbu kostí a jejich resorpci.

K normální tvorbě kostí je zapotřebí vitaminu D3. Nedostatek vitaminu D vzniká při nedostatečné
expozici slunečnímu záření a jeho příjmu v potravě. Nedostatek vede k negativní vápníkové bilanci,
úbytku kostní hmoty a zvýšenému riziku kostních zlomenin. V těžkých případech vede nedostatek k
sekundárnímu hyperparatyreóze, hypofosfatemii, slabosti proximálního svalstva a osteomalacii, což
dále zvyšuje nebezpečí pádů a zlomenin u jedinců s osteoporózou. Vitamin D podávaný formou
doplňků stravy snižuje tato rizika a jejich důsledky.

Osteoporóza je definována jako kostní minerální denzita (BMD, bone mineral density) páteře nebo
kyčle 2,5 směrodatné odchylky (SD, standard deviations) pod průměrnou hodnotou normální mladé
populace nebo jako předchozí zlomenina křehké kosti bez ohledu na BMD.

Klinická účinnost a bezpečnost

Studie s kombinací kyseliny alendronové a vitaminu D350) Účinek nižší dávky kombinace kyseliny alendronové a vitaminu D3 (alendronát 70 mg/vitamin
D3 2800 IU) na hodnoty vitaminu D byl prokázán v 15týdenní mnohonárodní studii, do níž bylo
zařazeno 682 postmenopauzálních žen s osteoporózou (výchozí sérové koncentrace hydroxyvitaminu D: průměr 56 nmol/l [22,3 ng/ml]; rozmezí 22,5–225 nmol/l [9–90 ng/ml]).
Pacientky dostávaly nižší sílu (70 mg/2800 IU) kombinace kyseliny alendronové a vitaminu D3 (n =
nebo alendronát 70 mg (n = 332) jednou týdně; další doplňky s vitaminem D byly zakázány. Po týdnech léčby byly průměrné sérové hladiny 25-hydroxyvitaminu D statisticky významně vyšší (%) ve skupině s kombinací kyseliny alendronové a vitaminu D3 (70 mg/2800 IU) (56 nmol/l [ng/ml]) než ve skupině užívající pouze alendronát (46 nmol/l [18,2 ng/ml]). Procento pacientek s
deficitem vitaminu D (sérové koncentrace 25-hydroxyvitaminu D < 37,5 nmol/l [< 15 ng/ml]) se při
užívání kombinace kyseliny alendronové a vitaminu D3 (70 mg/2800 IU) oproti užívání samotného
alendronátu do 15. týdne statisticky významně snížilo o 62,5 % (12 % oproti 32 % v uvedeném
pořadí). Procento pacientek s deficitem vitaminu D (sérové koncentrace 25-hydroxyvitaminu D < 22,nmol/l [< 9 ng/ml]) se při užívání kombinace kyseliny alendronové a vitaminu D3 (70 mg/2800 IU)
oproti užívání samotného alendronátu statisticky významně snížilo o 92 % (1 % oproti 13 % v
uvedeném pořadí). V uvedené studii se průměrné koncentrace 25-hydroxyvitaminu D u pacientek s
deficitem vitaminu D při výchozím vyšetření (25-hydroxyvitamin D, 22,5 až 37,5 nmol/l [9 až < ng/ml]) po 15 týdnech zvýšily ze 30 nmol/l (12,1 ng/ml) na 40 nmol/l (15,9 ng/ml) ve skupině
užívající kombinaci kyseliny alendronové a vitaminu D3 (70 mg/2800 IU) (n = 75) a klesly z výchozí
hodnoty 30 nmol/l (12,0 ng/ml) na 26 nmol/l (10,4 ng/ml) po 15 týdnech ve skupině užívající samotný
alendronát (n = 70). Mezi léčebnými skupinami nebyly žádné rozdíly v sérových koncentracích
vápníku, fosfátů ani v koncentraci vápníku ve 24hodinovém vzorku moči.

Studie s alendronátem
Terapeutická rovnocennost alendronátu jednou týdně 70 mg (n = 519) a alendronátu 10 mg denně
(n=370) byla prokázána v jednoleté multicentrické studii postmenopauzálních žen s osteoporózou.
Průměrné zvýšení vůči výchozí hodnotě BMD bederní páteře po jednom roce dosáhlo 5,1 % (95% CI:
4,8–5,4 %) ve skupině s dávkou 70 mg jednou týdně a 5,4 % (95% CI: 5,0–5,8 %) ve skupině 10 mg


jednou denně. Průměrné zvýšení hodnoty BMD dosáhlo v krčku stehenní kosti ve výše uvedených
skupinách 2,3 %, resp. 2,9 % a v celém proximálním femuru 2,9 %, resp. 3,1 %. Pokud se týče
zvýšení hodnot BMD na jiných místech kostry, byly si obě léčebné skupiny také podobné.

Účinky alendronátu na kostní hmotu a četnost fraktur u postmenopauzálních žen byly hodnoceny ve
dvou počátečních studiích účinnosti shodného uspořádání (n = 994) a ve studii FIT (Fracture
Intervention Trial, n = 6 459).

V počátečních studiích účinnosti se průměrná hodnota BMD zvýšila při podávání alendronátu v dávce
10 mg/den ve srovnání s placebem po třech letech o 8,8 % v páteři, o 5,9 % v krčku stehenní kosti a o
7,8 % v trochanteru. Významně se zvýšila i celková hodnota BMD. U pacientek léčených
alendronátem došlo ve srovnání s pacientkami, které dostávaly placebo, ke 48% snížení (alendronát
3,2% versus placebo 6,2%) četnosti zlomenin jednoho nebo více obratlů. Ve dvouletém prodloužení
těchto studií se hodnota BMD v páteři a v trochanteru dále zvyšovala, přičemž hodnoty BMD v krčku
stehenní kosti a celé kostry zůstaly zachovány.

Studie FIT sestávala ze dvou placebem kontrolovaných studií s denním podáváním alendronátu (5 mg
denně po dobu dvou let a 10 mg denně buď jeden nebo dva další roky):

• FIT 1: tříletá studie zahrnující 2 027 pacientek, které měly před výchozím vyšetřením
minimálně jednu (kompresivní) zlomeninu obratle. V této studii snížil denně podávaný alendronát
incidenci ≥ 1 nové zlomeniny obratle o 47 % (alendronát 7,9 % versus placebo 15,0 %). Navíc bylo
zjištěno statisticky významné snížení výskytu zlomenin kyčle (1,1 % versus 2,2 %, snížení o 51 %).

• FIT 2: čtyřletá studie zahrnující 4 432 pacientek s nízkou hodnotou kostní hmoty, ale bez
zlomeniny obratle před výchozím vyšetřením. V této studii byl při analýze podskupin žen s
osteoporózou (37 % celkové populace, které odpovídají výše uvedené definici osteoporózy)
pozorován statisticky významný rozdíl v incidenci zlomenin kyčle (alendronát 1,0 % versus placebo
2,2 %, snížení o 56 %) a v incidenci ≥ 1 zlomeniny obratle (2,9 % versus 5,8 %, snížení o 50 %).

Nálezy laboratorních testů
V klinických studiích byl pozorován asymptomatický, přechodný a mírný pokles sérového vápníku a
fosfátu přibližně u 18 % (vápník) a 10 % (fosfát) pacientek užívajících alendronát v dávce 10 mg/den,
zatímco u pacientek užívajících placebo došlo ke snížení hladiny vápníku v séru u 12 % a došlo ke
snížení hladiny fosfátu v séru 3 % pacientek. Incidence snížení hladiny sérového vápníku na < 8,mg/100 ml (2,0 mmol/l) a sérového fosfátu na ≤ 2,0 mg/100 ml (0,65 mmol/l) však byla podobná u
obou léčebných skupin.

Pediatrická populace
Natrium-alendronát byl hodnocen u malého počtu pacientek s osteogenesis imperfecta mladších let. Výsledky nejsou dostačující k tomu, aby podpořily podávání sodné soli alendronátu pediatrickým
pacientkám s osteogenesis imperfecta.