Cytarabin kabi Užívání po expiraci, upozornění a varování

Obecná informace: Pouze lékaři se zkušenostmi s chemoterapeutickou léčbou rakovinného
onemocnění smí používat cytarabin.

Upozornění:

Hematologické účinky: Cytarabin způsobuje výrazný útlum kostní dřeně; závažnost útlumu kostní
dřeně závisí na dávce léku a na dávkovacím režimu. Léčba musí být zahájena opatrně u pacientů s již
dříve existujícím léky vyvolaným útlumem kostní dřeně. Pacienti, kterým je tento lék podáván, musí
být pod přísným lékařským dohledem a během indukční léčby jim musí být denně stanoven počet
leukocytů, hemoglobin a počet krevních destiček. Vyšetření kostní dřeně musí být pravidelně
prováděno poté, co dojde k vymizení blastů z periferní krve.

Hlavním toxickým účinkem cytarabinu je útlum kostní dřeně spolu s leukopenií, trombocytopenií,
anemií, megaloblastózou a sníženým počtem retikulocytů. Mezi méně závažné toxické účinky patří
nauzea, zvracení, průjem a bolest břicha, orální ulcerace a porucha funkce jater (viz bod 4.8).

Po 5denní konstantní infuzi nebo po akutních injekcích o velikosti 50 mg/m2 až 600 mg/m2, je útlum
tvorby bílých krvinek dvoufázový. Bez ohledu na počáteční počet bílých krvinek, dávkování a
dávkovací režim, dochází k prvotnímu poklesu jejich počtu během prvních 24 hodin, přičemž jejich
nejnižšího počtu (nadiru) je dosaženo 7. až 9. den. Následně dochází k rychlému vzestupu jejich počtu,
přičemž nejvyššího počtu je dosaženo kolem dvanáctého dne. Druhý a hlubší pokles jejich počtu
dosahuje nejnižší hodnoty jejich počtu (nadiru) 15. až 24. den. Poté v následujících 10 dnech dochází
k rychlému vzestupu jejich počtu nad výše uvedenou výchozí hodnotu. Útlum tvorby krevních
destiček je pozorovatelný po 5 dnech, přičemž k největšímu útlumu dochází mezi 12. a 15. dnem. Poté
v následujících 10 dnech dochází k rychlému vzestupu jejich počtu nad výše uvedenou výchozí
hodnotu.

Je nutné zajistit okamžitou dostupnost lékařských zařízení/přístrojů pro případ, že se vyskytnou
komplikace v souvislosti s útlumem kostní dřeně, které mohou být fatální (infekce v důsledku
granulocytopenie a jiné poruchy obranných mechanismů organizmu a sekundární hemoragie
v důsledku trombocytopenie).

Při léčbě cytarabinem došlo k výskytu anafylaktických reakcí. Byl hlášen výskyt anafylaxe, která
vedla k zástavě srdečních a plicních funkcí a vyžadovala resuscitaci pacienta. K této reakci došlo
ihned po intravenózním podání cytarabinu (viz bod 4.8).

Dávkovací režim s vysokými dávkami: Po podání cytarabinu v rámci experimentálních dávkovacích
režimů s vysokými dávkami cytarabinu (2-3 g/m2) byla hlášena závažná a v některých případech
fatální toxicita CNS, GI a plic (odlišná od toxicity pozorované při konvenčních režimech léčby
s cytarabinem). To zahrnovalo reverzibilní toxicitu rohovky, cerebrální a cerebelární dysfunkci,
obvykle reverzibilní, somnolenci, konvulze, závažnou gastrointestinální ulceraci včetně pneumatosis
cystoides intestinalis, která vede ke vzniku peritonitidy, sepsi, jaterní absces a pulmonární edém (viz
bod 4.8).

Cytarabin byl u zvířat karcinogenní. Při navrhování dlouhodobé léčby pacienta je třeba mít na paměti,
že se může vyskytnout tomuto podobný účinek i u lidí.

Opatření:
Pacienti, kterým je podáván cytarabin, musí být pečlivě sledováni. Je nutné časté stanovování
hemoglobinu, počtu krevních destiček a počtu leukocytů. Při farmakologicky navozeném útlumu
kostní dřeně s počtem trombocytů pod 50000 nebo počtem polymorfonukleárních granulocytů pod
1000/mm3 je třeba zvážit přerušení nebo změnu terapie. Počty formovaných elementů periferní krve
mohou i po přerušení léčby dále klesat a dosahovat nejnižších hodnot po dobu 12 až 24 dnů po
vysazení léku. Je-li to nutné, lze terapii obnovit, pokud se objeví jednoznačné známky dosažení
úpravy funkce kostní dřeně (doloženo opakovaným vyšetřením kostní dřeně). Pacienti, u nichž musel
být lék vysazen do dosažení "normálních" hodnot periferního krevního obrazu, mohou uniknout
kontrole.

Po konsolidaci vysokými dávkami cytarabinu, daunorubicinu a asparaginasy došlo u dospělých
pacientů s akutní nelymfocytární leukemií ke vzniku periferní motorické a senzorické neuropatie.

Pacienti léčení vysokými dávkami cytarabinu mají být sledováni z důvodu možného výskytu
neuropatie, jelikož může být nutné změnit léčebný režim, aby se předešlo nevratným neurologickým
poruchám.

Po léčbě experimentálními vysokými dávkami cytarabinu došlo k závažné a v některých případech k
fatální pulmonální toxicitě, k syndromu respirační tísně dospělých (adult respiratory distress
syndrome) a k pulmonálnímu edému.

Pokud jsou intravenózní dávky podány rychle, pacienti pravidelně trpí nevolností a mohou i zvracet po
dobu několika hodin po podání dávky. V případě, že jsou dávky podány infuzí, jsou tyto projevy
obvykle mírnější.

Běžný dávkovací režim: Abdominální bolest (peritonitida) a kolitida, u které je výsledek guajakového
testu pozitivní, spolu s neutropenií a trombocytopenií byly hlášeny u pacientů léčených běžnými
dávkami cytarabinu v kombinaci s jinými léky. Pacienti klinicky odpovídali na neoperativní léčbu.

Opožděná progresivní vzestupná paralýza vedoucí k úmrtí byla hlášena u dětí s akutní myeloidní
leukemií (AML) po intratekálním a intravenózním podání cytarabinu v běžných dávkách v kombinaci
s jinými léky.

Jaterní a/nebo renální funkce: Lidská játra zřejmě detoxikují značnou část podané dávky cytarabinu.
Obzvláště pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater mohou být více ohroženi toxicitou CNS
v souvislosti s léčbou vysokými dávkami cytarabinu. U pacientů se sníženou funkcí jater je nutné
používat tento lék s opatrností a snížit velikost dávky.
U pacientů léčených cytarabinem musí být pravidelně prováděny kontroly kostní dřeně, funkce jater a
ledvin.

Neurologické účinky: Případy těžkých neurologických nežádoucích účinků, od bolesti hlavy až po
paralýzu, kóma a příhody podobné cévní mozkové příhodě, byly hlášeny převážně u dospívajících,
kterým byl intravenózně podán cytarabin v kombinaci s intratekálně podaným methotrexátem.
Bezpečnost tohoto léku u kojenců nebyla stanovena.

Syndrom nádorového rozpadu: Stejně jako jiné cytotoxické léky může i cytarabin způsobit
hyperurikemii jako důsledek rychlé lýzy neoplastických buněk. Lékař musí sledovat u pacienta
hladinu kyseliny močové v krvi a připravit se na taková podpůrná nebo farmakologická opatření, která
mohou být nezbytná pro řešení tohoto problému.

Pankreatitida: Případy pankreatitidy byly pozorovány při indukční léčbě cytarabinem.

Imunosupresivní účinky/zvýšená citlivost k infekcím: Podání živých nebo živých atenuovaných
vakcín pacientům se sníženou funkcí imunitního systému z důvodu podávání cytostatik, zahrnujících
cytarabin, může vést k závažným nebo fatálním infekcím. Pacienti léčení cytarabinem nesmí být
vakcinováni živou vakcínou. Usmrcené nebo inaktivované vakcíny mohou být podány; klinická
odpověď pacienta na tyto vakcíny může být však snížená.

Vysoké dávky: Riziko nežádoucích účinků postihujících CNS je vyšší u pacientů, kteří již dříve
podstoupili léčbu CNS, jako je intratekální chemoterapie nebo radiační terapie.

Po léčbě experimentálními vysokými dávkami cytarabinu v kombinaci s cyklofosfamidem jako
přípravě na transplantaci kostní dřeně, byly hlášeny případy kardiomyopatie s následným úmrtím.
Výskyt těchto nežádoucích účinků může záviset na dávkovacím režimu.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v dávce, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.