Olanzapin mylan Pro děti, pediatrická populace

Podávání olanzapinu dětem a dospívajícím do 18 let věku se nedoporučuje vzhledem k
nedostatku údajů o bezpečnosti a účinnosti. V krátkodobých studiích u dospívajících byl v

porovnání se studiemi dospělých zaznamenán významnější výskyt přírůstku hmotnosti a změn
hladin lipidů a prolaktinu (viz body 4.4, 4.8, 5.1, a 5.2).

Způsob podání
Olanzapin může být podáván bez ohledu na příjem jídla, protože jeho absorpce není
ovlivňována potravou. Při vysazování olanzapinu by se mělo zvážit postupné snižování dávky.

Tablety přípravku Olanzapin Mylan jsou křehké, takže byste s nimi měl(a) zacházet opatrně.
Nedotýkejte se tablety mokrýma rukama, protože by se mohly rozpadnout. U perforovaných
blistrů uchopte blistr za okraje a opatrně oddělte jeden dílek od zbytku blistru jemným
odtržením v místě perforace. Opatrně sloupněte zadní fólii. U neperforovaných blistrů dejte
pozor, abyste neodlepil(a) fólii i ze sousedících dílků. Poté jemně vytlačte tabletu ven.

V ústech dispergovatelnou tabletu přípravku Olanzapin Mylan je třeba vložit do úst, kde se
slinami rychle rozpustí a dá se snadno spolknout. Vyjmutí nepoškozené tablety z úst je obtížné.
Tablety jsou křehké a měly by se proto užít ihned po vyjmutí z blistru. Rovněž je možné tabletu
bezprostředně před užitím rozpustit ve sklenici vody nebo jiném vhodném nápoji (pomerančový
nebo jablečný džus, mléko nebo káva).

Tablety dispergovatelné v ústech jsou bioekvivalentní standardním potahovaným tabletám s
olanzapinem. Mají obdobnou míru a rozsah absorpce. Dávkování a frekvence podání jsou stejné
jako u potahovaných tablet s olanzapinem. Tablety dispergovatelné v ústech se mohou používat
jako alternativa potahovaných tablet s olanzapinem.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Pacienti se známým rizikem angulárního glaukomu.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

V průběhu antipsychotické léčby, může zlepšení klinického stavu pacienta trvat několik dní až
několik týdnů. Pacienti by měli být během tohoto období pečlivě sledováni.

Psychóza a/nebo poruchy chování související s demencí
Olanzapin není doporučen pro použití u pacientů s psychózou a/nebo poruchou chování
souvisejících s demencí z důvodu zvýšeného výskytu mortality a zvýšeného rizika
cerebrovaskulárních příhod. V placebem kontrolovaných studiích (v trvání 6 - 12 týdnů) u
starších pacientů (průměrný věk 78 let) s psychózou a poruchami chování souvisejících s
demencí byl u pacientů léčených olanzapinem zaznamenán dvojnásobný výskyt úmrtí ve
srovnání s pacienty užívajícími placebo (3,5 %, resp. 1,5 %). Vyšší výskyt úmrtí nesouvisel s
dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebo s délkou léčby. Rizikovými faktory,
které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad 65 let,
dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění (např. pneumonie, ev. i s
aspirací) nebo současné užívání benzodiazepinů. Vyšší výskyt úmrtí u pacientů léčených
olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byl však na uvedených rizikových
faktorech nezávislý.

Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí příhody (např. iktus,
tranzitorní ischemické ataka), včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinem bylo

zaznamenáno trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání
s placebem (1,3 % oproti 0,4 %). U všech pacientů léčených olanzapinem nebo placebem, u
nichž se cerebrovaskulární příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které
byly zjištěny jako rizikové u pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární
a/nebo smíšená demence. Účinnost olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena.

Parkinsonova choroba
Použití olanzapinu při léčbě psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u
pacientů s Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a
s vyšší frekvencí než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatologie a
halucinací (viz též bod 4.8) a olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než
placebo. V těchto studiích museli mít pacienti na začátku studie stabilní nejnižší účinnou dávku
antiparkinsonika (dopaminový agonista) a toto antiparkinsonikum jim bylo podáváno ve stejné
dávce po celou zbývající dobu studie. Počáteční dávka olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle
uvážení lékaře mohla být titrována do maximální dávky 15 mg/den.

Neuroleptický maligní syndrom (NMS)
NMS je potenciálně život ohrožující stav spojovaný s podáváním antipsychotik. Vzácné případy
označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s olanzapinem. Klinické příznaky NMS
jsou hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a autonomní nestabilita (nepravidelný
puls anebo tlak krve, tachykardie, pocení a srdeční arytmie). Další příznaky můžou zahrnovat
zvýšenou hladinu kreatinfosfokinázy, myoglobinurii (rabdomyolýzu) a akutní renální selhání.
Pokud se u pacienta vyskytnou takové příznaky nebo v případě nevysvětlitelné vysoké horečky
bez dalších klinických známek NMS musí být všechna antipsychotika včetně olanzapinu
vysazena.

Hyperglykémie a diabetes
Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně s
ketoacidózou nebo komatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých
případech tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním
faktorem. V souladu s používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné
klinické monitorování, například formou měření hladiny glukózy před léčbou, 12 týdnů po
začátku léčby a pak pravidelně 1x ročně.
U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně těch přípravků, které
obsahují olanzapin, by měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie (jako je
polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a pacienti s diabetem nebo s rizikovými faktory pro
rozvoj diabetu by měli být pravidelně monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny
glukózy. Pravidelně by měla být kontrolována tělesná hmotnost, tj. před léčbou a 4, 8 a 12 týdnů
po zahájení léčby a dále vždy 1x za 3 měsíce.

Změny hladin lipidů
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly u pacientů léčených olanzapinem
pozorovány nežádoucí změny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidového profilu by měly
být ošetřeny podle klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s
rizikovými faktory pro rozvoj poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv
antipsychotickými přípravky, včetně těch přípravků, které obsahují olanzapin, by v souladu s
používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně kontrolovány hladiny lipidů,
tj.před léčbou, 12 týdnů po zahájení léčby a dále vždy 1x za pět let.

Anticholinergní aktivita

Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita olanzapinu, zkušenosti během
klinických studií ukázaly nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože klinické zkušenosti s
podáváním olanzapinu u pacientů s jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje
se zvýšená pozornost, pokud je olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty,
paralytickým ileem nebo podobnými stavy.

Jaterní funkce
Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny
jaterních aminotransferáz (ALT a AST). U pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST, u
pacientů se známkami a příznaky poruchy funkce jater, u pacientů s anamnézou onemocnění
spojeného se sníženou jaterní rezervou a u pacientů léčených potenciálně hepatotoxickými
přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. U pacientů s diagnostikovanou hepatitidou
(včetně hepatocelulárního, cholestatického nebo smíšeného jaterního poškození) je nutné léčbu
olanzapinem ukončit.

Neutropenie
Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin,
u pacientů užívajících léčivé přípravky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou
polékového útlumu kostní dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným
onemocněním, radiační terapií nebo chemoterapií, u pacientů s hypereozinofilií nebo s
myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla běžně hlášena při současném podávání
olanzapinu a valproátu (viz bod 4.8).

Přerušení léčby
Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly vzácně (≥ 0,01 % and < 0,1 %) hlášeny akutní
příznaky jako pocení, nespavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.

QT interval
V klinických studiích bylo u pacientů léčených olanzapinem klinicky významné prodloužení
QTc intervalu (korekce QT podle Fridericia [QTcF] ≥ 500 milisekund [ms] kdykoliv po
vstupním vyšetření u pacientů se vstupní hodnotou QTcF < 500 ms) méně časté (0,1 % až 1 %),
bez signifikantních rozdílů v průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. Přesto
jetřeba dbát zvýšené opatrnosti, je-li olanzapin předepisován s přípravkem prodlužujícím QTc
interval, obzvlášť u starších pacientů, u pacientů s vrozeným prodloužením QT intervalu,
městnavým srdečním selháním, srdeční hypertrofií, hypokalémií nebo hypomagnesémií.

Tromboembolismus
Případy časové souvislosti mezi léčbou olanzapinem a případy žilního tromboembolizmu byly
hlášeny méně často (≥ 0,1 % a < 1 %). Kauzální vztah mezi výskytem žilního tromboembolismu
a léčbou olanzapinem nebyl stanoven. Avšak protože u pacientů se schizofrenií léčených
antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory žilního tromboembolismu, je nutné
všechny možné rizikové faktory žilního tromboembolizmu, např. imobilizaci pacientů, předem
identifikovat a vykonat preventivní opatření.

Obecná CNS aktivita
Vzhledem k primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti
při současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin
působí in vitro jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých
agonistů dopaminu.


Křeče
Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, kteří
mají pro křeče dispozice. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně často. Ve
většině těchto případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory.

Tardivní dyskineze
V ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl olanzapin statisticky významně méně často
spojen s náhlou dyskinezí. Přesto riziko tardivní dyskineze při dlouhodobém užívání vzrůstá, a
proto by se u pacienta léčeného olanzapinem se symptomy tardivní dyskineze mělo zvážit
snížení dávky anebo přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit nebo
dokonce objevit i po přerušení léčby.

Posturální hypotenze
V klinických studiích byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze. U
pacientů starších 65 let jedoporučeno pravidelně měřit krevní tlak.

Náhlá srdeční smrt
Během postmarketingových sledováních olanzapine byly u pacientů léčených olanzapinem
hlášeny případy náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo
předpokládané riziko náhlé srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně 2x vyšší
než u pacientů neužívajících antipsychotika. Ve studii bylo riziko spojené s olanzapinem
srovnatelné s rizikem pro jiná atypická antipsychotika zahrnutá v souhrnné analýze.

Pediatrická populace
Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení
provedená u pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně
nárůstu tělesné hmotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu (viz
body 4.8 a 5.1).

Pomocné látky
Olanzapin Mylan obsahuje aspartam, který je zdrojem fenyalaninu. Aspartam se po perorálním
podání hydrolyzuje v gastrointestinálním traktu. Jedním z hlavních produktů hydrolýzy je
fenylalanin.
Může být škodlivý pro pacienty s fenylketonurií, což je vzácné genetické onemocnění, při
kterém se v těle hromadí fenylalanin, protože ho tělo nedokáže správně odstranit.

Olanzapin Mylan obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.