Retrovir Interakce

Omezené údaje o současném podávání zidovudinu a rifampicinu svědčí o snížení AUC (plocha pod
křivkou) zidovudinu o 48 % ± 34 %. To může vést k částečné nebo úplné ztrátě účinnosti zidovudinu.
Souběžného podávání zidovudinu a rifampicinu je proto třeba se vyvarovat (viz bod 4.4).

Zidovudin v kombinaci se stavudinem jsou in vitro antagonisté. Současnému podání stavudinu se
zidovudinem je třeba se vyhnout (viz bod 4.4).

Probenecid zvětšuje AUC zidovudinu o 106 % (rozmezí 100 až 170 %). Pacienti, kteří jsou léčení
oběma přípravky, musí být pečlivě sledováni pro možnost hematologické toxicity.

Při současném podávání lamivudinu bylo pozorováno nepatrné zvýšení Cmax (28 %) zidovudinu, avšak
celková expozice (AUC) se podstatně nemění. Zidovudin nemá vliv na farmakokinetiku lamivudinu.

Plazmatická hladina fenytoinu byla při současném podávání zidovudinu u některých pacientů snížena,
zatímco u jednoho sledovaného pacienta byla zvýšena. Z těchto poznatků vyplývá, že u pacientů
léčených těmito přípravky má být hladina fenytoinu pravidelně monitorována.

Atovachon: Nezdá se, že by zidovudin ovlivňoval farmakokinetiku atovachonu. Farmakokinetické
údaje však ukázaly, že atovachon snižuje rychlost metabolismu zidovudinu na jeho glukuronidový
metabolit (rovnovážný stav AUC zidovudinu byl zvýšen o 33 % a vrcholová plazmatická koncentrace
glukuronidu byla snížena o 19 %). Při dávkách zidovudinu 500 nebo 600 mg/den se nezdá
pravděpodobné, že by třítýdenní souběžné podávání atovachonu v léčbě akutní PCP mohlo způsobit
zvýšený výskyt nežádoucích účinků připsatelných vyšší plazmatické koncentraci zidovudinu. Zvlášť
pečlivě mají být sledováni pacienti, kteří dostávají prodlouženou léčbu atovachonem.

Kyselina valproová, flukonazol nebo methadon zvyšují při současném podávání se zidovudinem AUC
zidovudinu a současně se snižuje clearance zidovudinu. Vzhledem k tomu, že k těmto nálezům není
v současné době k dispozici dostatek údajů, není klinický význam výše uvedených zjištění jasný.
Pokud je však při léčbě zidovudinem současně podáván flukonazol, methadon nebo kyselina
valproová, je zapotřebí pečlivě sledovat, zda se u pacientů neobjevují známky toxicity zidovudinu.

Při podávání ribavirinu byla hlášena exacerbace anemie, kdy byl zidovudin součástí léčebného režimu
užívaného při léčbě HIV, ačkoliv přesný mechanismus zůstává nevysvětlen. Vzhledem ke zvýšenému
výskytu anemie se souběžné podání ribavirinu se zidovudinem nedoporučuje (viz bod 4.4). Zvážena
má být záměna zidovudinu v kombinovaném ART režimu, pokud již byl zaveden. Toto by bylo
zvláště důležité u pacientů se známou anamnézou zidovudinem vyvolané anemie.

Souběžná léčba, zvláště akutní léčba, s potenciálně nefrotoxickými nebo myelosupresivními přípravky
(např. systémový pentamidin, dapson, pyrimethamin, kotrimoxazol, amfotericin, flucytosin,
ganciklovir, interferon, vinkristin, vinblastin a doxorubicin) může rovněž zvýšit riziko výskytu
nežádoucích účinků zidovudinu. Pokud je potřeba současně podat zidovudin s některým z uvedených
léčivých přípravků, je zapotřebí pečlivého sledování renálních funkcí a hematologických parametrů,
a pokud je to nutné, je třeba snížit dávku jednoho nebo více přípravků.

Omezené údaje získané z klinických studií neprokázaly signifikatní zvýšení rizika výskytu
nežádoucích účinků zidovudinu podaného s kotrimoxazolem, pentamidinem ve formě aerosolu,
pyrimethaminem a aciklovirem v dávkách užívaných k profylaxi.