Tanatril Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ovlivňující renin-angiotenzinový systém, ACE inhibitory,
samotné
ATC kód: C09AA
Hypotenzní účinek imidaprilu u hypertenze v první řadě vyplývá ze suprese plazmatického sytému renin-
angiotenzin-aldosteron. Renin je endogenní enzym syntetizovaný ledvinami a po uvolnění do cirkulace
konvertuje angiotenzinogen na angiotenzin I, relativně neaktivní dekapeptid. Angiotenzin I je potom
angiotenzinkonvertázou (peptidylpeptidázou) konvertován na angiotenzin II. Angiotenzin II je látka se
silným vazokonstrikčním účinkem, která je odpovědná za arteriální vazokonstrikci a zvýšení krevního
tlaku, stejně jako za stimulaci sekrece aldosteronu v nadledvinách. Inhibice ACE má za následek pokles
plasmatické hladiny angiotenzinu II, což vede k poklesu vazopresorické aktivity a k redukci sekrece
aldosteronu.

Ačkoliv pozdější pokles je malý, může se objevit malé zvýšení koncentrace draslíku v séru spolu se
ztrátami tekutin a sodíku. Přerušení negativní zpětné vazby angiotenzinu II na sekreci reninu má za
následek zvýšení plazmatické aktivity reninu.

Další funkcí konvertujícího enzymu je přeměna silně vazodilatačně působícího peptidu bradykininu na
neaktivní metabolity. Proto inhibice ACE vede ke zvýšení aktivity cirkulujícího i lokálně působícího
kalikrein-kininového systému, což může vést k periferní vazodilataci způsobené aktivací prostaglandinů.
Tento mechanizmus je pravděpodobně zodpovědný za hypotenzní účinek ACE inhibitorů i za některé
nežádoucí účinky.

Podání imidaprilu pacientům s hypertenzí vede ke stejnému snížení krevního tlaku vsedě, vleže a vstoje
v rozsahu, který nevede ke zvýšení tepové frekvence. Vrchol hypotenzního účinku byl pozorován za 8 hodin po podání přípravku.
Dosažení optimálních hodnot snížení krevního tlaku může u některých pacientů vyžadovat
několikatýdenní terapii. Antihypertenzní účinek je během dlouhodobé terapie udržován. Náhlé přerušení
léčby nebývá spojeno s prudkým zvýšením krevního tlaku.

Nastává zvýšení průtoku krve ledvinami, glomerulární filtrace se obvykle nemění.

ACE inhibitory jsou účinné i u hypertenzních pacientů s nízkou hladinou reninu. Ačkoli antihypertenzní
účinky při studiích s různými rasami byly prokázány, odpověď hypertoniků s černou pletí (obvykle
hypertenzní populace s nízkou hladinou reninu) na monoterapii ACE inhibitory byla v průměru menší
než u pacientů jiné barvy pleti. Tento rozdíl při přidání diuretika mizí.

Imidapril snižuje srdeční práci snížením preloadu a afterloadu.
Studie u pacientů se srdečním selháním prokázaly:
- snížení hmotnosti hypertrofické levé komory srdeční
- zvýšení doby a tolerance zátěže v závislosti na dávce
- zlepšení kvality života.

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního
onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození cílových orgánů.


Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a diabetickou nefropatií.

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly
numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a
sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny
ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.