Valtrex Farmakodynamické vlastnosti

Antivirotika pro systémové užití.

Farmakoterapeutická skupina

Nukleosidy a nukleotidy, kromě inhibitorů reverzní transkriptázy, ATC kód: J05A B
Mechanismus účinku

Antivirotikum valaciklovir je L-valinový ester acikloviru. Aciklovir je analogem purinového
(guaninového) nukleosidu.

Valaciklovir se u člověka rychle a téměř úplně přeměňuje na aciklovir a valin, pravděpodobně
působením enzymu nazývaného valaciklovirhydroláza.

Aciklovir je specifickým inhibitorem herpetických virů s in vitro aktivitou proti virům herpes simplex
(HSV) typu 1 a 2, viru varicella zoster (VZV), cytomegaloviru (CMV), viru Epstein-Barrové (EBV)
a lidskému herpes viru 6 (HHV-6). Aciklovir ihned po své fosforylaci na aktivní trifosfátovou formu
inhibuje syntézu DNA herpes viru.

První stupeň fosforylace vyžaduje aktivitu virově specifického enzymu. V případě HSV, VZV a EBV
je tímto enzymem virová tymidinkináza (TK), která je přítomna pouze ve virem infikovaných buňkách.
U CMV se selektivity dosahuje fosforylací (alespoň částečnou) zprostředkovanou produktem genu
fosfotransferázy UL97. Tento požadavek aktivace acikloviru virově specifickým enzymem do značné
míry vysvětluje jeho selektivitu.

Proces fosforylace (konverze z monofosfátu na trifosfát) je ukončen buněčnými kinázami. Aciklovir
trifosfát kompetitivně inhibuje virovou DNApolymerázu a zabudování tohoto nukleosidového analogu
vede k obligátnímu ukončení řetězce a zastavení syntézy virové DNA, a tím k zablokování replikace
viru.

Farmakodynamické vlastnosti

Rezistence na aciklovir je obvykle výsledkem přítomnosti fenotypu s deficitem tymidinkinázy; virus je
tak ve značné nevýhodě vůči přirozenému hostiteli. V některých případech byla snížená citlivost na
aciklovir popsána jako výsledek drobných změn buď ve virové tymidinkináze nebo v DNApolymeráze.
Virulence těchto variant připomíná virulenci divokého typu viru.

Rozsáhlé monitorování klinických izolátů HSV a VZV odebraných od pacientů užívajících léčebně
nebo profylakticky aciklovir ukázalo, že virus se sníženou citlivostí na aciklovir se u osob s dostatečnou
funkcí imunitního systému vyskytuje velmi ojediněle a lze jej zjistit pouze u jedinců s těžkou poruchou
funkce imunitního systému, např. u příjemců transplantovaných orgánů nebo kostní dřeně,
onkologických pacientů léčených chemoterapií a osob infikovaných virem lidské imunodeficience
(HIV).

Klinická účinnost a bezpečnost

Infekce virem varicella zoster
Valtrex urychluje ústup bolesti: snižuje trvání i podíl pacientů s bolestí související s herpes zoster, která
zahrnuje akutní bolest a u pacientů starších 50 let rovněž postherpetickou neuralgii. Valtrex snižuje
riziko očních komplikací herpes ophtalmicus.

Intravenózní léčba je obecně považována za standard léčby herpes zoster u pacientů s poruchou funkce
imunitního systému; u určitých pacientů s poruchou funkce imunitního systému však omezené údaje
poukazují na klinický prospěch valacikloviru v léčbě infekce virem VZV (herpes zoster), např.
u pacientů se solidními tumory, HIV, autoimunitním onemocněním, lymfomem, leukemií a u pacientů
po transplantaci kmenových buněk.

Infekce virem herpes simplex
Valaciklovir je třeba u očních forem infekcí virem HSV podávat v souladu s platnými léčebnými
postupy.

Studie léčby valaciklovirem a prevence výskytu herpes genitalis byly provedeny i u pacientů
infikovaných současně virem HIV a HSV s mediánem počtu CD4 buněk  100 buněk/mm3. V prevenci
symptomatických rekurencí byl valaciklovir v dávce 500 mg 2x denně účinnější, než v dávce 1 000 mg
jednou denně. Valaciklovir podávaný v dávce 1 000 mg 2x denně k léčbě rekurencí byl srovnatelně
účinný jako perorální aciklovir v dávce 200 mg podávané 5x denně při trvání epizody herpes.
U pacientů se závažnou imunodeficiencí nebyl valaciklovir hodnocen.

Byla rovněž zaznamenána účinnost valacikloviru v léčbě dalších kožních infekcí virem HSV.
Valaciklovir je účinný v léčbě herpes labialis (opar), mukositidy (která je způsobená chemoterapií nebo
radioterapií), reaktivace HSV při vyhlazení vrásek v obličeji (facial resurfacing) a herpes gladiatorum
(kontaktní dermatitida). Na základě zkušeností s aciklovirem je valaciklovir v léčbě erythema
multiforme, herpetického ekzému a herpetického panaricia stejně účinný jako aciklovir.

Bylo prokázáno, že valaciklovir snižuje riziko přenosu herpes genitalis u imunokompetentních
dospělých pacientů, pokud je užíván jako supresivní léčba a kombinován s bezpečným sexem. Byla
provedena dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie u 1 484 heterosexuálních
imunokompetentních dospělých dvojic s rozdílnou infekci HSV-2. Výsledky ukázaly na významné
snížení rizika přenosu: 75 % (symptomaticky získané HSV-2), 50 % (HSV-2 sérokonverze) a 48 %
(celkově získaná HSV-2) po valacikloviru ve srovnání s placebem. Mezi jedinci, účastnícími se
podstudie virového rozsevu, snížil valaciklovir významně rozsev o 73 % ve srovnání s placebem (pro
další informace týkající se snížení přenosu viz bod 4.4).

Cytomegalovirová infekce (viz bod 4.4)
Profylaxe CMV valaciklovirem u pacientů po transplantaci solidních orgánů (ledviny, srdce) snižovala
výskyt akutní rejekce štěpu, oportunních infekcí i dalších infekcí herpetickými viry (HSV, VZV).
Žádná přímá srovnávací studie proti valacikloviru, které by stanovila optimální léčbu pacientů po
transplantaci orgánů, nebyla provedena.