Virexan Pro děti, pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost valganciklovirem při léčbě CMV retinitidy nebyla stanovena v adekvátních a
dobře kontrolovaných klinických studiích u dětských pacientů.

Prevence CMV onemocnění u příjemců transplantovaných solidních orgánů

Dospělí pacienti
U pacientů po transplantaci ledviny se doporučuje dávka 900 mg (2 tablety přípravku Virexan mg) jednou denně, zahájená do 10 dnů po transplantaci a podávaná do 100 dnů po transplantaci.
Profylaktická léčba může pokračovat do 200 dnů po transplantaci (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

U pacientů, kteří jsou příjemci transplantovaných solidních orgánů (kromě ledviny) se doporučuje
dávka 900 mg (dvě tablety přípravku Virexan 450 mg) jednou denně, zahájená do 10 dnů po
transplantaci a podávaná do 100 dnů po transplantaci.

Kdykoli to je možné, mají být tablety podávány s jídlem.

Pediatrická populace
U pediatrických pacientů po orgánové transplantaci (ve věku od narození), u kterých je riziko rozvoje
CMV onemocnění, je doporučená dávka valgancikloviru podávaná jednou denně založena na ploše
tělesného povrchu (BSA) a clearance kreatininu (Clcr) odvozené ze Schwartzova vzorce (ClcrS) a
vypočítává se podle níže uvedené rovnice:

Pediatrická dávka (mg) = 7 x BSA x ClcrS (viz Mostellerův vzorec pro výpočet BSA a Schwartzův
vzorec pro výpočet kreatininu níže).

Pokud clearance kreatininu vypočtená podle Schwartzova vzorce překročí 150 ml/min/1,73 m2, pak se
v rovnici použije maximální hodnota 150 ml/min/1,73 m2:

3600)()()(2kgHmotnostxcmVýškamBSAMosteller=
)/()()73,1/min/(2dlmgkreatininSérovýcmVýškaxkmmlkreatininuClearanceSchwartz=

kde k = 0,45* u pacientů ve věku < 2 let, 0,55 pro chlapce ve věku od 2 do < 13 let a dívky ve věku od
do 16 let a 0,7 pro chlapce ve věku 13 až 16 let. U pacientů starších 16 let se používá stejné
dávkování jako u dospělých. Uvedené hodnoty k jsou založeny na Jaffého metodě měření kreatininu v
séru a mohou vyžadovat určitou korekci při použití enzymatických metod.

*U příslušných subpopulací může být rovněž nutné snížení hodnoty k (např. u pediatrických pacientů
s nízkou porodní hmotností).

U pediatrických pacientů po transplantaci ledviny je třeba léčbu doporučenou dávkou v mg (7 x BSA
x ClcrS) podávanou jednou denně zahájit v průběhu 10 dnů po transplantaci a v léčbě pokračovat až
do 200. dne po transplantaci.


U pediatrických pacientů po orgánové transplantaci (s výjimkou ledviny) je třeba léčbu doporučenou
dávkou v mg (7 x BSA x ClcrS) podávanou jednou denně zahájit v průběhu 10 dnů po transplantaci a
v léčbě pokračovat do 100. dne po transplantaci.

Pro podání aktuální dávky je třeba všechny vypočtené dávky zaokrouhlit na nejbližší vyšší násobek mg. Pokud vypočtená dávka přesáhne 900 mg, podává se maximální dávka 900 mg. Preferovanou
lékovou formou je perorální roztok, protože poskytuje možnost podávat vypočtenou dávku podle výše
uvedeného vzorce, nicméně lze použít i potahované tablety přípravku Virexan, pokud se vypočtená
dávka pohybuje v rozmezí 10 % od dávky dostupných tablet, a pokud je pacient schopen polykat
tablety. Například, pokud se vypočtená dávka pohybuje v rozmezí 405 a 495 mg, lze podat jednu mg tabletu.

Doporučuje se pravidelně sledovat sérové hladiny kreatininu a zvážit změny ve výšce a tělesné
hmotnosti a dávku upravit podle potřeby během období profylaxe.

Pokyny ke zvláštnímu dávkování

Pediatrická populace
Dávkování u pediatrických pacientů po orgánové transplantaci je individuální a je založeno na
renálních funkcích pacienta a na ploše tělesného povrchu.

Starší pacienti
Bezpečnost a účinnost přípravku Virexan u této populace dosud nebyla stanovena.
U dospělých starších 65 let nebyly prováděny žádné studie. Protože se renální clearance s věkem
snižuje, je třeba podávat starším pacientům přípravek se zvláštními ohledy na stav jejich renálních
funkcí (viz tabulka níže).

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Je třeba pečlivě sledovat hodnoty kreatininu v séru nebo odhadovanou clearance kreatininu. Úprava
dávkování je doporučena na základě clearance kreatininu dle následující tabulky (viz body 4.4 a 5.2).
Odhadovaná clearance kreatininu (ml/min) může být vypočtena ze sérového kreatininu podle
následujícího vzorce:

U mužů= (140−věk [roky]) ×(tělesná hmotnost [kg] (72)×(0,011×kreatinim v séru [μmol/l]
U žen = 0,85 x hodnota pro muže
Clcr (ml/min) Indukční dávka valgancikloviru Udržovací / preventivní dávka
valgancikloviru
≥60 900 mg (2 tablety) dvakrát denně 900 mg (2 tablety) jednou denně
40-59 450 mg (1 tableta) dvakrát denně 450 mg (1 tableta) jednou denně
25-39 450 mg (1 tableta) jednou denně 450 mg (1 tableta) jednou za dva dny
10-24 450 mg (1 tableta) jednou za dva dny 450 mg (1 tableta) dvakrát týdně
<10 Nedoporučuje se Nedoporučuje se

Pacienti podstupující hemodialýzu
U hemodialyzovaných pacientů (Clcr < 10 ml/min) nelze vydat doporučení pro dávkování. U těchto
pacientů se valganciklovir nemá používat (viz body 4.4 a 5.2).

Pacienti s poruchou funkce jater
Bezpečnost a účinnost valgancikloviru u pacientů s poruchou funkce jater dosud nebyla stanovena (viz
bod 5.2).


Pacienti s těžkou leukopenií, neutropenií, anémií, trombocytopenií a pancytopenií
Před zahájením léčby si přečtěte bod 4.4.
Pokud se během léčby přípravkem Virexan objeví významné odchylky v počtu krevních buněk, je
třeba zvážit léčbu hematopoetickými růstovými faktory a/nebo přerušení léčby (viz bod 4.4).

Způsob podání
Valganciklovir se podává perorálně a pokud možno současně s jídlem (viz bod 5.2).

Opatření, která je nutno učinit před zacházením s léčivým přípravkem nebo před jeho podáním
Tablety se nemají půlit ani drtit. Vzhledem k tomu, že valganciklovir je považován u lidí za
potenciální teratogen a karcinogen, je třeba věnovat velkou pozornost manipulaci s poškozenými
tabletami (viz bod 4.4). Zabraňte přímému kontaktu poškozených či rozdrcených tablet s kůží či
sliznicemi. V případě takového kontaktu se důkladně umyjte mýdlem a vodou, důkladně vypláchněte
oči sterilní vodou nebo alespoň čistou vodou, není-li sterilní voda k dispozici.

4.3. Kontraindikace

Hypersenzitivita na valganciklovir, ganciklovir nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě
6.1.

Přípravek Virexan je kontraindikován v době kojení (viz bod 4.6).

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zkřížená hypersenzitivita
Vzhledem k podobnosti chemické struktury galcikloviru s aciklovirem a penciklovirem je mezi těmito
léky možná reakce zkřížené hypersenzitivity. Proto je třeba dbát zvýšené opatrnosti při předepisování
přípravku Virexan pacientům se známou hypersenzitivitou vůči acikloviru nebo pencikloviru (nebo
vůči jejich proléčivům valacikloviru, respektive famcikloviru).

Mutagenita, teratogenita, karcinogenita, fertilita a antikoncepce
Před zahájením léčby valganciklovirem je třeba poučit pacienty o možných rizicích pro plod. Při
studiích na zvířatech byla u gancikloviru prokázána mutagenita, teratogenita, karcinogenita a potlačení
ženské fertility. Valganciklovir proto má být u člověka považován za potenciální teratogen a
karcinogen, který může způsobit vrozené defekty a maligní onemocnění (viz bod 5.3). Údaje získané z
klinických a preklinických studií naznačují, že je též pravděpodobné, že valganciklovir způsobuje
přechodnou či trvalou inhibici spermatogeneze. Ženám ve fertilním věku musí být během léčby
doporučeno používání účinné antikoncepce po dobu nejméně 30 dnů po skončení léčby. Mužům musí
být během léčby doporučeno používání bariérové antikoncepce a ještě nejméně 90 dní po jejím
skončení, pokud není jisté, že partnerka nemůže otěhotnět (viz body 4.6, 4.8 a 5.3).

Z dlouhodobého hlediska je používání valgancikloviru spojeno s možným rizikem kancerogenity a
reprodukční toxicity.

Myelosuprese
U pacientů léčených valganciklovirem (a ganciklovirem) byla pozorována těžká leukopenie,
neutropenie, anémie, trombocytopenie, pancytopenie, selhání krvetvorby a aplastická anémie. Léčba
proto nemá být zahajována u pacientů, kteří mají absolutní počet neutrofilů nižší než 500 buněk/μl
nebo počet trombocytů nižší než 25000/μl, nebo pokud je hladina hemoglobinu nižší než 8 g/dl (viz
body 4.2 a 4.8).

Při rozšíření profylaktické léčby na více než 100 dnů je třeba vzít v úvahu možné riziko rozvoje
leukopenie a neutropenie (viz body 4.2, 4.8 a 5.1).


U pacientů s již existující hematologickou cytopenií nebo s anamnézou polékové hematologické
cytopenie a u pacientů, kteří jsou současně léčeni radioterapií, má být podávání valgancikloviru
indikováno uvážlivě.

Během léčby se doporučuje sledovat kompletní krevní obraz včetně počtu trombocytů. Častější
monitorování hematologických parametrů se doporučuje u pacientů s poruchami funkce ledvin. U
pacientů, u kterých došlo k rozvoji těžké leukopenie, neutropenie, anémie a/nebo trombocytopenie, je
doporučeno zvážit léčbu hematopoetickými růstovými faktory a/nebo přerušení léčby (viz body 4.2).

Rozdíl v biologické dostupnosti u perorálního gancikloviru
Biologická dostupnost gancikloviru po jedné dávce 900 mg valgancikloviru je přibližně 60% ve
srovnání s přibližně 6% dostupností po podání 1000 mg perorálního gancikloviru (ve formě tobolek).
Nadměrná expozice gancikloviru může být spojena s život ohrožujícími nežádoucími účinky. Z tohoto
důvodu se doporučuje důsledně dodržovat doporučené dávkování při zahájení léčby, při přechodu z
indukční na udržovací léčbu a u pacientů, kteří přecházejí z perorálního podávání gancikloviru na
valganciklovir, neboť valganciklovir nelze nahradit ganciklovirem v tobolkách v poměru jedna ku
jedné. Pacienty, kteří přecházejí z léčby ganciklovirem v tobolkách, je třeba upozornit na riziko
předávkování, pokud budou užívat více tablet přípravku Virexan, než jim bylo předepsáno (viz body
4.2 a 4.9).

Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin je nutné dávkování upravovat podle hodnot clearance kreatininu
(viz body 4.2 a 5.2).

Valganciklovir se nemá podávat hemodialyzovaným pacientům (viz body 4.2 a 5.2).

Užívání s dalšími léčivými přípravky
U pacientů léčených současně imipenem/cilastatinem a ganciklovirem byly hlášeny křeče.
Valganciklovir proto nemá být podáván současně s imipenem/cilastatinem, pokud přínos léčby
nepřevažuje možná rizika (viz bod 4.5).

U pacientů léčených valganciklovirem a (a) didanosinem, (b) léčivy se známým myelosupresivním
účinkem (např. zidovudin) nebo (c) látkami, které ovlivňují funkci ledvin, je třeba pečlivě sledovat
příznaky zvýšené toxicity (viz bod 4.5).

V kontrolovaných klinických studiích, které hodnotily valganciklovir v profylaxi CMV onemocnění
při transplantacích, nebyli zařazeni pacienti po transplantaci plic a střev, jak je uvedeno v bodě 5.1.
Proto jsou zkušenosti u této skupiny pacientů omezené.