MOXIFLOXACIN OLIKLA - souhrn údajů a příbalový leták

sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Moxifloxacin Olikla 400 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje 400 mg moxifloxacinu (jako moxifloxacin-hydrochlorid).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta
Růžová podlouhlá bikonvexní potahovaná tableta s rozměry 19,4 × 7,8 mm a tloušťkou 5,8 ± 0,3 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Moxifloxacin Olikla 400 mg potahované tablety (dále jen „Moxifloxacin Olikla“) je
indikován pro pacienty ve věku 18 let a starších k léčbě níže uvedených bakteriálních infekcí
způsobených bakteriemi citlivými na moxifloxacin (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Moxifloxacin má být použit pouze v případě, kdy použití jiných antibakteriálních látek, které jsou
obecně doporučovány pro léčbu těchto infekcí, není vhodné nebo tato antibiotika nebyla účinná:
- akutní bakteriální sinusitida (ABS; adekvátně diagnostikovaná),
- akutní exacerbace chronické obstrukční plicní nemoci, včetně bronchitidy,
- komunitní pneumonie, kromě závažných případů,
- lehké až středně závažné záněty pánevní oblasti (tj. infekce vnitřních ženských pohlavních
orgánů, včetně salpingitidy a endometritidy) bez spojení s tuboovariálním nebo pánevním
abscesem.

Při lehkých až středně závažných zánětech se nedoporučuje používat Moxifloxacin Olikla v
monoterapii, jestliže nemůže být vyloučena přítomnost bakterie Neisseria gonorrhoeae rezistentní na
moxifloxacin (viz body 4.4 a 5.1) – nicméně vzhledem ke zvyšující se rezistenci bakterie Neisseria
gonorrhoeae má být moxifloxacin podáván v kombinaci s jiným vhodným antibiotikem (např. s
cefalosporinem).

Přípravek Moxifloxacin Olikla může být také použit k dokončení léčby u pacientů, u kterých došlo
ke zlepšení během úvodní intravenózní léčby moxifloxacinem, v těchto indikacích:
- komunitní pneumonie (CAP),
- komplikované infekce kůže a kožních struktur (cSSSI).

K úvodní léčbě infekcí všech forem kůže a kožních struktur a závažných forem komunitní pneumonie se
Moxifloxacin Olikla použít nesmí.

Je třeba dbát oficiálních doporučení pro správné používání antibakteriálních látek.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování (dospělí)
Doporučená dávka je jedna 400mg potahovaná tableta 1 denně.

Porucha funkce ledvin/jater
U pacientů s lehkou až těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů dlouhodobě léčených dialýzou
(tj. hemodialýzou) a kontinuální ambulantní peritoneální dialýzou není třeba žádná úprava dávkování
(více podrobností viz bod 5.2).
Dostatečné množství údajů o podávání pacientům se sníženou funkcí jater není k dispozici (viz bod
4.3).

Jiné zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti a pacienti s nízkou tělesnou hmotností nevyžadují žádnou úpravu dávkování.

Pediatrická populace

Podání moxifloxacinu dětem a dospívajícím (< 18 let) je kontraindikováno. Účinnost a bezpečnost
moxifloxacinu u dětí a dospívajících nebyly dosud stanoveny (viz bod 4.3).

Způsob podání
Potahované tablety se polykají celé s dostatečným množstvím tekutiny. Mohou se užívat nezávisle na
příjmu potravy.

Délka léčby
Trvání léčby přípravkem Moxifloxacin Olikla je následující:
- Akutní exacerbace chronické obstrukční plicní nemoci, včetně bronchitidy 5–10 dnů
- Komunitní pneumonie 10 dnů
- Akutní bakteriální sinusitida 7 dnů
- Lehké až středně závažné záněty v pánevní oblasti 14 dnů

V klinických studiích byl moxifloxacin podáván až po dobu 14 dnů.
Sekvenční (intravenózní a následná perorální) léčba
V rámci klinických studií se sekvenční terapií byla většina pacientů převedena z intravenózní léčby na
léčbu perorální během 4 dnů (komunitní pneumonie) nebo 6 dnů (komplikované infekce kůže
a kožních struktur). Celková doporučená délka intravenózní a perorální léčby je 7–14 dnů v případě
komunitní pneumonie a 7–21 dnů v případě komplikovaných infekcí kůže a kožních struktur.

Doporučená dávka (400 mg 1× denně) a příslušná délka léčby pro danou indikaci nemá být
překročena.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na moxifloxacin, na jiná chinolonová chemoterapeutika nebo na kteroukoli
pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Těhotenství a kojení (viz bod 4.6).
- Pacienti mladší než 18 let.
- Pacienti s anamnézou onemocnění/poškození šlach vztahující se k léčbě chinolony.

V předklinických sledováních i v klinických zkouškách u lidí byly na srdci po aplikaci moxifloxacinu
pozorovány elektrofyziologické změny ve formě prodloužení QT intervalu. Z hlediska bezpečnosti
léku je proto moxifloxacin kontraindikován u pacientů s:
- vrozeným nebo získaným prodloužením QT intervalu,
- poruchami elektrolytové rovnováhy, zvláště u pacientů s nekorigovanou hypokalemií,
- klinicky významnou bradykardií,
- klinicky významným srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí levé komory,
- symptomatickými arytmiemi v anamnéze.
Moxifloxacin se nesmí užívat současně s jinými léky, které prodlužují QT interval (viz také
bod 4.5).

Pro omezené množství klinických údajů je moxifloxacin také kontraindikován u pacientů s poruchou
funkce jater (Childova-Pughova třída C) a u pacientů se zvýšenou hladinou aminotransferáz
>5násobek ULN (Upper limit of Normal, tj. horní hranice normálu).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Přínos léčby moxifloxacinem, především u infekcí s nízkým stupněm závažnosti, má být zvážen na
základě informací obsažených v bodě

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití.

Moxifloxacin se nemá používat u pacientů, u nichž se v minulosti při použití přípravků obsahujících
chinolon nebo fluorochinolon vyskytly závažné nežádoucí účinky (viz bod 4.8). Léčba
moxifloxacinem má být u těchto pacientů zahájena pouze tehdy, pokud neexistují žádné jiné možnosti
léčby a po pečlivém vyhodnocení poměru přínosu a rizika (viz také bod 4.3).

Dlouhotrvající, zneschopňující a potenciálně ireverzibilní závažné nežádoucí účinky léčiva
U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony byly bez ohledu na jejich věk a preexistující rizikové
faktory hlášeny velmi vzácně případy dlouhotrvajících (měsíce nebo roky), zneschopňujících
a potenciálně ireverzibilních závažných nežádoucích účinků léčiva postihujících různé, někdy
vícečetné tělesné systémy (muskuloskeletální, nervový, psychický a senzorický). Léčba
moxifloxacinem má být okamžitě ukončena při prvních známkách nebo příznacích jakéhokoli
závažného nežádoucího účinku a pacienty je třeba informovat, že mají kontaktovat lékaře, který jim
přípravek předepsal.

Prodloužení QTc intervalu a případné s QTc prodloužením spojené stavy
Moxifloxacin způsobuje u některých pacientů prodloužení QTc intervalu na elektrokardiogramu. Na
základě analýz EKG získaných v rámci klinických studií moxifloxacin prodlužoval QTc interval o msec ± 26 msec, tj.1,4 % v porovnání s normálem. Jelikož ženy v porovnání s muži mají sklon k
delšímu QTc intervalu, mohou být citlivější na léky prodlužující QTc interval. Rovněž starší pacienti
mohou být náchylnější k prodloužení QT intervalu, jestliže užívají léky prodlužující QTc interval.

Léky, které mohou snižovat hladiny draslíku, se musí u pacientů užívajících moxifloxacin podávat
s opatrností (viz také body 4.3 a 4.5).

Pacienti, u nichž se vyskytly proarytmogenní stavy (obzvláště ženy a starší pacienti), jako je akutní
ischemie myokardu nebo prodloužení QT intervalu, které může vést ke zvýšenému riziku
ventrikulárních arytmií (včetně torsade de pointes) a k srdeční zástavě, mohou moxifloxacin užívat
pouze s opatrností (viz také bod 4.3). Míra prodloužení QT intervalu může narůst zvyšováním
koncentrací léku. Doporučená dávka se tedy nesmí překročit.

Jestliže se v průběhu léčby přípravkem Moxifloxacin Olikla objeví známky srdeční arytmie, léčbu je
třeba ukončit a provést EKG vyšetření.

Hypersenzitivita/alergické reakce
Po fluorochinolonech včetně moxifloxacinu byl zaznamenán výskyt hypersenzitivních a alergických
reakcí i po prvním podání. Anafylaktická reakce může progredovat a přecházet do život ohrožujícího
šokového stavu i po prvním podání léku. V případech klinických projevů závažné hypersenzitivní
reakce je nevyhnutelné léčbu moxifloxacinem přerušit a začít vhodnou léčbu (např. léčbu šokového
stavu).

Závažné onemocnění jater
Při léčbě moxifloxacinem byly zaznamenány případy fulminantní hepatitidy, potenciálně vedoucí
až k život ohrožujícímu selhání jater (včetně fatálních případů) (viz bod 4.8). Pacienti mají být
poučeni, aby v případě, kdy se u nich projeví symptomy fulminantního jaterního onemocnění (jako
jsou rychle se rozvíjející astenie spojená s ikterem, tmavá moč, zvýšená krvácivost nebo hepatální
encefalopatie), vyhledali svého lékaře předtím, než budou pokračovat v léčbě. Pokud se objeví
symptomy jaterní dysfunkce, musí být provedeny jaterní testy/vyšetření.

Závažné kožní nežádoucí účinky
Při léčbě moxifloxacinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky (SCAR) včetně toxické
epidermální nekrolýzy (TEN: známé též jako Lyellův syndrom), Stevensova-Johnsonova syndromu
(SJS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP), které mohou být život ohrožující
nebo fatální (viz bod 4.8). Při předepisování tohoto léčivého přípravku mají být pacienti poučeni o
známkách a příznacích závažných kožních reakcí a mají být pečlivě sledováni. Pokud se objeví
známky a příznaky těchto reakcí, je nutné moxifloxacin okamžitě vysadit a zvážit alternativní léčbu.
Pokud se u pacienta při užívání moxifloxacinu rozvinula závažná reakce jako SJS, TEN nebo
AGEP, nesmí se u tohoto pacienta léčba moxifloxacinem již nikdy znovu zahajovat.

Pacienti s predispozicí ke křečím
Chinolony jsou známým spouštěčem křečí. U pacientů s poruchami CNS, kteří mají predispozice ke
křečím nebo se u nich vyskytují další rizikové faktory, které mohou vést k záchvatům nebo ke snížení
prahu pro vznik záchvatů křečí, se musí tyto léky užívat s opatrností. V případě záchvatu musí být
léčba moxifloxacinem ukončena a je také třeba učinit vhodná opatření.

Periferní neuropatie
U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony byly hlášeny případy senzorické nebo
senzomotorické polyneuropatie, vedoucí k parestezii, hypestezii, dysestezii nebo slabosti. Pacienti
léčení moxifloxacinem, mají být poučeni, aby před pokračováním léčby informovali svého lékaře,
pokud se u nich vyskytnou symptomy neuropatie, jako jsou bolest, pálení, brnění, necitlivost nebo
slabost, aby se tak předešlo vzniku potenciálně ireverzibilního stavu (viz bod 4.8).

Psychiatrické reakce
Dokonce již po prvním podání chinolonů, včetně moxifloxacinu, se mohou vyskytnout psychiatrické
reakce. Ve velmi vzácných případech mohou deprese a psychotické reakce vést až k sebevražedným
myšlenkám a k sebepoškozujícímu chování jako je pokus o sebevraždu (viz bod 4.8). V případě, že se
u pacienta takové reakce vyskytnou, musí být léčba moxifloxacinem ukončena a je také třeba učinit
vhodná opatření. Opatrnost je doporučována při podávání moxifloxacinu psychotickým pacientům
nebo pacientům s psychiatrickým onemocněním.

Výskyt průjmu (včetně kolitidy) ve spojení s užíváním antibiotik
V souvislosti s užíváním širokospektrých antibiotik, včetně moxifloxacinu, se popisuje výskyt průjmu
(antibiotic associated diarrhoea, AAD) a kolitidy (antibiotic associated colitis, AAC), včetně
pseudomembranózní kolitidy a průjmu, který vyvolává bakterie Clostridioides difficile. Průběh může
být různě závažný, od mírného průjmu až po fatální kolitidu. Proto je nutné o této diagnóze uvažovat u
všech pacientů, u nichž se během užívání moxifloxacinu nebo po skončení léčky moxifloxacinem
objeví závažný průjem. V případě podezření nebo potvrzení diagnózy AAD nebo AAC je potřeba
léčbu antibiotiky (včetně podávání moxifloxacinu) ukončit a okamžitě začít s adekvátními
terapeutickými opatřeními. Dále je potřeba přijmout vhodná protiinfekční opatření, aby se snížilo
riziko šíření infekce. U pacientů se závažným průjmem jsou kontraindikovány léky inhibující
peristaltiku.

Pacienti s onemocněním myasthenia gravis
U pacientů s onemocněním myasthenia gravis se musí moxifloxacin podávat s opatrností, jelikož by se mohly zhoršit
příznaky tohoto onemocnění.

Tendinitida a ruptura šlachy
Tendinitida a ruptura šlachy (zejména, ale nejen Achillovy šlachy), někdy bilaterální, se mohou
objevit již do 48 hodin od zahájení léčby chinolony a fluorochinolony; jejich výskyt byl hlášen
dokonce až několik měsíců po ukončení léčby. Riziko tendinitidy a ruptury šlachy se zvyšuje
u starších pacientů, u pacientů s poruchou funkce ledvin, u pacientů po transplantaci solidních orgánů
a u pacientů léčených současně kortikosteroidy. Z toho důvodu je třeba se souběžnému podávání
kortikosteroidů vyhnout.
Při prvních známkách tendinitidy (např. bolestivý otok, zánět) je nutné léčbu moxifloxacinem ukončit
a zvážit jiné možnosti léčby. Postiženou končetinu (končetiny) je třeba náležitě ošetřit (např.
imobilizací). Pokud se vyskytnou známky tendinopatie, kortikosteroidy se nemají používat.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Starší pacienti s poruchou ledvin, kteří nejsou schopni dodržet adekvátní příjem tekutin, mají užívat
moxifloxacin s opatrností, jelikož dehydratace zvyšuje riziko renálního selhání.

Poruchy zraku
Při zhoršení zraku nebo při zaznamenání jakýchkoli účinků léčivého přípravku na oči je třeba
okamžitě vyhledat očního lékaře (viz body 4.7 a 4.8).

Dysglykemie
Stejně jako u všech chinolonů byly hlášeny poruchy glykemie zahrnující hypoglykemii a
hyperglykemii (viz bod 4.8), obvykle u pacientů s diabetem mellitem, kteří jsou souběžně léčeni
perorálním hypoglykemikem (např. glibenklamidem) nebo inzulinem. Byly hlášeny případy
hypoglykemického kómatu. U pacientů s diabetem mellitem se doporučuje pečlivé sledování
glykemie.

Prevence výskytu fotosenzitivních reakcí
Ukázalo se, že chinolony způsobují u pacientů vznik fotosenzitivních reakcí. Avšak ve studiích
vykázal moxifloxacin pouze nižší riziko v indukci fotosenzitivity. Nicméně pacienti mají být poučeni,
aby se v průběhu léčby moxifloxacinem vyhýbali expozici UV záření nebo extenzivnímu a/nebo
silnému slunečnímu záření.

Pacienti s nedostatkem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy
Pacienti s rodinnou anamnézou nebo s momentálním nedostatkem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy
jsou při léčbě chinolony náchylní k hemolytickým reakcím. Proto se těmto pacientům musí
moxifloxacin podávat s opatrností.

Pacienti s intolerancí galaktózy, s hereditárním deficitem laktázy nebo s malabsorpcí glukózy a
galaktózy
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, s vrozeným nedostatkem laktázy
nebo s malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Pacientky se zánětlivým onemocněním pánevní oblasti
U pacientek s komplikovaným zánětlivým onemocněním pánevní oblasti (např. spojeným
s tuboovariálním nebo pánevním abscesem), u kterých je nezbytná intravenózní léčba, není léčba
přípravkem Moxifloxacin Olikla doporučována.

Zánětlivé onemocnění pánevní oblasti může být způsobeno bakterií Neisseria gonorrhoeae rezistentní
na fluorochinolony. Proto má být empiricky nasazený moxifloxacin v případě, že přítomnost
rezistentní bakterie Neisseria gonorrhoeae nemůže být vyloučena, podáván společně s jiným vhodným
antibiotikem (např. cefalosporinem). Jestliže nedojde během 3 dnů ke zlepšení klinického stavu,
terapii je třeba přehodnotit.

Pacienti s určitými typy zánětu kůže a kožních struktur (complicated skin and skin structure infection,
cSSSI)
Klinická účinnost moxifloxacinu při léčbě infekce popálenin, fasciitidy a infekce diabetické nohy
s osteomyelitidou nebyla stanovena.

Interference s biologickými testy
Léčba moxifloxacinem může interferovat s kultivačním vyšetřením na Mycobacterium spp., protože
může dojít k potlačení růstu bakterií, což může vést k falešně negativním výsledkům u pacientů, kteří
současně užívají moxifloxacin.

Pacienti s infekcemi způsobenými MRSA
K léčbě infekcí způsobených MRSA (meticilin-rezistentní kmeny Staphylococcus aureus) se
moxifloxacin nedoporučuje. V případě podezření na infekci způsobenou MRSA nebo v případě jejího
prokázání musí být zahájena léčba pomocí vhodných antibiotik (viz bod 5.1).

Pediatrická populace

Vzhledem k nežádoucím účinkům, které může mít léčba moxifloxacinem na chrupavky a které byly
pozorovány u mladých zvířat (viz bod 5.3), je užití u dětí a dospívajících ve věku do 18 let
kontraindikováno (viz bod 4.3).

Aneurysma a disekce aorty a regurgitace/nedomykavost srdečních chlopní
Epidemiologické studie uvádějí zvýšené riziko aneurysmatu a disekce aorty, zejména u starších
pacientů, a aortální a mitrální regurgitace po podání fluorochinolonů.
U pacientů léčených fluorochinolony byly hlášeny případy aneurysmatu a disekce aorty, někdy
komplikované rupturou (včetně fatálních případů), a regurgitace/nedomykavosti některé ze srdečních
chlopní (viz bod 4.8).

Fluorochinolony se proto mají používat až po pečlivém vyhodnocení přínosů a rizik a po zvážení
dalších možností léčby u pacientů s výskytem aneurysmatu aorty v rodinné anamnéze nebo s
kongenitálním onemocněním srdečních chlopní nebo u pacientů, u nichž byly diagnostikovány
preexistující aneurysma a/nebo disekce aorty nebo onemocnění srdečních chlopní, nebo u pacientů s
jinými rizikovými faktory či predispozicemi:
- jak k aneurysmatu a disekci aorty, tak k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např.
onemocnění pojivové tkáně, jako je Marfanův syndrom nebo Ehlersův-Danlosův syndrom,
Turnerův syndrom, Behcetův syndrom, hypertenze, revmatoidní artritida) nebo dále
- k aneurysmatu a disekci aorty (např. cévních onemocnění, jako je Takayasuova arteriitida nebo
obrovskobuněčná arteriitida, nebo zjištěná ateroskleróza či Sjögrenův syndrom) nebo dále
- k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např. infekční endokarditida).

Riziko aneurysmatu a disekce aorty a její ruptury může být zvýšené také u pacientů, kteří jsou
současně léčeni systémovými kortikosteroidy.

V případě náhlé bolesti v oblasti břicha, hrudníku nebo zad se pacientům doporučuje, aby neprodleně
vyhledali lékařskou pomoc.

Pacienty je třeba informovat, že v případě akutní dušnosti, nově vzniklých srdečních palpitací nebo
zvětšení objemu břicha nebo rozvoje otoků dolních končetin mají ihned vyhledat lékařskou pomoc.

Informace o pomocných látkách
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Interakce s léčivými přípravky
Při současném podávání moxifloxacinu a dalších léčivých přípravků, které prodlužují QT interval,
není možno vyloučit zesílení účinku na prodloužení QT intervalu. To může vést ke zvýšenému riziku
ventrikulárních arytmií, včetně torsade de pointes. Proto je kontraindikováno současné podávání
moxifloxacinu a těchto léčivých přípravků (viz také bod 4.3):
- antiarytmika třídy IA (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid),
- antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid),
- antipsychotika (např. fenothiaziny, pimozid, sertindol, haloperidol, sultoprid),
- tricyklická antidepresiva,
- některá antibiotika (sachinavir, sparfloxacin, erythromycin i.v., pentamidin, antimalarika zvláště
halofantrin),
- některá antihistaminika (terfenadin, astemizol, mizolastin),
- a další (cisaprid, vinkamin i.v., bepridil, difemanil).

U pacientů užívajících přípravky, které mohou snižovat koncentraci draslíku v krvi (např. kličková
diuretika a diuretika thiazidového typu, laxativa a klystýr (ve vysokých dávkách), kortikosteroidy,
amfotericin B) nebo které jsou spojovány s klinicky významnou bradykardií, musí být moxifloxacin
používán s opatrností.

Mezi aplikací léků, které obsahují dvojmocné a trojmocné kationty (např. antacida obsahující hořčík
nebo hliník, tablety didanosinu, sukralfát a léčivé přípravky obsahující železo a zinek) a aplikací
moxifloxacinu se musí dodržet interval 6 hodin.

Současná aplikace živočišného uhlí s perorální dávkou moxifloxacinu 400 mg vede k význačnému
snížení absorpce léku a snižuje systémovou dostupnost léku o více než 80 %. Z toho důvodu se
současné užívání těchto dvou léků nedoporučuje (kromě případů předávkování, viz také bod 4.9).

Po opakovaném podání zdravým dobrovolníkům moxifloxacin zvyšoval Cmax digoxinu přibližně
o 30 % bez účinku na AUC (plocha pod křivkou koncentrace a času) a minimální koncentrace. Při
současné aplikaci s digoxinem není třeba zvláštní opatrnosti.

V rámci studií provedených u dobrovolníků s diabetem mellitem vyústilo současné podání
moxifloxacinu a glibenklamidu v přibližně 21% snížení maximální koncentrace glibenklamidu v
plazmě. Kombinace glibenklamidu a moxifloxacinu může teoreticky vést k mírné a přechodné
hyperglykemii. I přes pozorované farmakokinetické změny glibenklamidu nebyly zaznamenány
změny farmakodynamických parametrů (glukóza v krvi a inzulin). Nebyly tedy pozorovány žádné
klinicky významné interakce mezi moxifloxacinem a glibenklamidem.

Změny v INR

Ve velkém počtu případů se u pacientů užívajících antibiotika (zvláště fluorochinolony, makrolidy,
tetracykliny, kotrimoxazol a některé cefalosporiny) projevila zvýšená aktivita perorálních
antikoagulancií. Infekce, zánětlivé stavy, věk a celkový stav pacienta se jeví jako rizikové faktory. Za
těchto podmínek je obtížné hodnotit, zda poruchy INR (international normalised ratio) způsobují
infekce nebo léčba. Jako preventivní opatření se má INR mnohem častěji monitorovat. Pokud je to
nevyhnutelné, dávka perorálních antikoagulancií se má vhodně upravit.

Klinické studie neprokázaly žádné interakce při současném podání moxifloxacinu s ranitidinem,
probenecidem, perorálními kontraceptivy, doplňky stravy obsahujícími vápník, parenterálně
aplikovaným morfinem, theofylinem, cyklosporinem nebo itrakonazolem.

Studie in vitro s lidskými enzymy cytochromu P-450 podporovaly tyto údaje. Vzhledem k těmto
výsledkům jsou metabolické interakce cestou enzymů cytochromu P-450 nepravděpodobné.

Interakce s jídlem
Moxifloxacin nevykazuje žádné klinicky relevantní interakce s jídlem, včetně mléčných výrobků.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost moxifloxacinu v těhotenství u lidí nebyla hodnocena. Studie na zvířatech prokázaly
reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Není známo potenciální riziko u lidí. U nedospělých zvířat, kterým
byly v rámci studií podány flourochinolony, bylo pozorováno poškození chrupavek nosných kloubů,
dále bylo také po podání některých fluorochinolonů pozorováno reverzibilní poškození kloubů u dětí.
Těhotné ženy proto moxifloxacin užívat nesmějí (viz bod 4.3).

Kojení
Údaje o kojení nebo kojících ženách nejsou dostupné. Preklinické údaje uvádějí, že moxifloxacin v
malém množství přestupuje do mateřského mléka. Vzhledem k nedostatku údajů u lidí a vzhledem k
tomu, že stejně jako u jiných flourochinolonů bylo prokázáno, že moxifloxacin působí poškození
chrupavky nosných kloubů u nedospělých zvířat, je kojení během užívání moxifloxacinu
kontraindikováno (viz bod 4.3).

Fertilita
Studie na zvířatech neodhalily poruchu fertility (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly provedeny žádné studie hodnotící vliv moxifloxacinu na schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Nicméně fluorochinolony, včetně moxifloxacinu, mohou narušit schopnost pacienta řídit nebo
obsluhovat stroje vzhledem k reakcím centrální nervové soustavy (např. závratě, akutní přechodná
ztráta zraku, viz bod 4.8), dále se může vyskytnout akutní a krátkodobá ztráta vědomí (synkopa, viz
bod 4.8). Pacientům se má doporučit, aby před řízením motorových vozidel a obsluhou strojů zjistili,
jak reagují na moxifloxacin.

4.8 Nežádoucí účinky

Níže jsou uvedeny nežádoucí účinky založené na klinických studiích se systémově podaným
moxifloxacinem a odvozené z postmarketingového sledování.

Kromě nauzei a průjmu byl výskyt všech nežádoucích účinků nižší než 3 %.

V každé skupině frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Frekvence
jsou definovány následovně:
- časté (≥ 1/100 až < 1/10)
- méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
- vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
- velmi vzácné (< 1/10 000)
- není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Třídy
orgánových
systémů
(MedDRA)
Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není
známo
Infekce a
infestace
Superinfekce
vzniklá v
důsledku
bakteriální nebo
mykotické
rezistence např.
orální nebo
vaginální
kandidóza

Poruchy krve a Anémie Zvýšená hladina
lymfatického Leukopenie protrombinu/
systému Neutropenie snížení indexu
Trombocytopenie INR
Trombocytemie Agranulocytóza
Krevní eozinofilie Pancytopenie
Prodloužený
protrombinový
čas/
zvýšení indexu
INR
Třídy
orgánových
systémů
(MedDRA)
Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není
známo
Poruchy
imunitního
systému
Alergická reakce
(viz bod 4.4)
Anafylaxe (velmi
vzácně zahrnující
život ohrožující
šok) (viz bod 4.4)
Alergický
edém/angioedém
(včetně
laryngeálního
potenciálně život
ohrožujícího
edému) (viz
bod 4.4)

Endokrinní
poruchy
Syndrom
nepřiměřené
sekrece
antidiuretického
hormonu
(SIADH)

Poruchy
metabolismu a
výživy
Hyperlipidemie Hyperglykemie
Hyperurikemie
Hypoglykemie
Hypoglykemi-
cké kóma

Psychiatrické
poruchy*
Anxieta
Psychomotorický
neklid/agitovanost
Emoční labilita
Deprese (ve velmi
vzácných
případech
potenciálně
kulminující
v sebepoškozující
chování,
jako například
sebevražedné
představy/myšlen-
ky nebo pokusy
o sebevraždu, viz
bod 4.4)
Halucinace
Delirium
Depersonalizace
Psychotické
reakce
(potenciálně
kulminující
v
sebepoškozují-
cí chování,
jako například
sebevražedné
představy/myš-
lenky nebo
pokusy
o sebevraždu,
viz bod 4.4)

10
Poruchy
nervového
systému*
Bolesti hlavy
Závratě
Parestezie/
dysestezie
Poruchy chuti
(včetně ageuzie
ve velmi
vzácných
případech)
Zmatenost
a dezorientace
Poruchy spánku
(převážně
insomnie)
Tremor
Vertigo
Somnolence
Hypestezie
Poruchy čichu
(včetně anosmie)
Abnormální snění
Porucha
koordinace
(včetně poruchy
držení těla
zvláště kvůli
závratím nebo
vertigu)
Záchvaty (včetně
grand mal
záchvatů)
(viz bod 4.4)
Porucha
pozornosti
Porucha řeči
Amnézie
Periferní
neuropatie
a polyneuropatie
Hyperestezie
Poruchy oka* Zrakové poruchy
včetně diplopie
a rozmazaného
vidění (zvláště
při reakcích CNS)
(viz bod 4.4)
Přechodná ztráta
zraku (obzvláště
během reakcí
CNS, viz body
4.4 a 4.7)
Uveitida a
akutní
bilaterální
transiluminace
duhovky (viz
bod 4.4)

Poruchy ucha a
labyrintu*
Tinitus
Poškození sluchu
včetně hluchoty
(obvykle
reverzibilní)

Srdeční
poruchy**
QT prolongace
u pacientů
s hypokalemií
(viz body 4.a 4.4)
QT prolongace
(viz bod 4.4)
Palpitace
Tachykardie
Atriální fibrilace
Angina pectoris
Ventrikulární
tachyarytmie
Synkopa
(tj. akutní
a krátkodobá
ztráta vědomí)
Nespecifické
arytmie
Torsade de
pointes
(viz bod 4.4)
Srdeční zástava
(viz bod 4.4)

Cévní poruchy** Vazodilatace Hypertenze
Hypotenze
Vaskulitida
Respirační,
hrudní
a mediastinální
poruchy
Dyspnoe (včetně
astmatických
potíží)

11
Gastrointesti-
nální
poruchy
Nauzea
Zvracení
Gastro-
intestinální a
abdominální
bolesti
Průjem
Snížení chuti
k jídlu a snížení
příjmu potravy
Konstipace
Dyspepsie
Flatulence
Gastritida
Zvýšení
koncentrace
amyláz
Dysfagie
Stomatitida
Antibiotiky
vyvolaná kolitida
(a to včetně
pseudomembra-
nózní kolitidy, ve
velmi vzácných
případech spojené
s život
ohrožujícími
komplikacemi)
(viz bod 4.4)

Poruchy jater a
žlučových cest
Zvýšení
aminotransferáz
Poškození jater
(včetně zvýšení
koncentrace
LDH)
Zvýšení
koncentrace
bilirubinu
Zvýšení
koncentrace
gamma-
glutamyltransferá-
zy
Zvýšení
koncentrace
krevní
Žloutenka
Hepatitida
(převážně
cholestatická)
Fulminantní
hepatitida
potenciálně
vedoucí k život
ohrožujícímu
selhání jater
(včetně fatálních
případů, viz bod
4.4)

alkalické
fosfatázy

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Pruritus
Vyrážka
Kopřivka
Suchá kůže
Bulózní kožní
reakce jako jsou
Stevensonův-
Johnsonův
syndrom nebo
toxická
epidermální
nekrolýza
(potenciálně
život
ohrožující, viz
bod 4.4)
Akutní
generalizo-
vaná
Exantema-
tózní
pustulóza
(AGEP)
Poruchy svalové
a
kosterní
soustavy a
pojivové tkáně*
Artralgie
Myalgie
Tendinitida (viz
bod 4.4)
Svalové křeče
Svalové záškuby
Svalová slabost
Ruptura šlach
(viz
bod 4.4)
Artritida
Svalová rigidita
Exacerbace
příznaků
myasthenia
gravis
(viz bod 4.4)
Rhabdo-
myolýza
12
Poruchy ledvin a
močových cest
Dehydratace Poškození ledvin
(včetně zvýšení
koncentrace
dusíku močoviny
v krvi (BUN) a
kreatininu)
Renální selhání
(viz bod 4.4)

Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace*
Pocit indispozice
(převážně astenie
nebo únava)
Bolestivé stavy
(včetně bolesti
zad,
hrudníku, pánve
a končetin)
Pocení
Edém
*V souvislosti s podáváním chinolonů a fluorochinolonů byly v některých případech bez ohledu na
preexistující rizikové faktory hlášeny velmi vzácné případy dlouhotrvajících (až měsíce nebo roky),
zneschopňujících a potenciálně ireverzibilních závažných nežádoucích účinků léčiva postihujících
několik, někdy vícečetných tříd orgánových systémů a smyslů (včetně účinků, jako jsou tendinitida,
ruptura šlachy, artralgie, bolest končetin, poruchy chůze, neuropatie spojené s parestezií, deprese,
únava, poruchy paměti, poruchy spánku a poruchy sluchu, zraku, chuti a čichu (viz bod 4.4).
Ve velmi vzácných případech byly pozorovány následující nežádoucí účinky po léčbě jinými
fluorochinolony, které se mohou vyskytnout i při léčbě moxifloxacinem: zvýšený intrakraniální tlak
(včetně pseudotumoru mozku), hypernatremie, hyperkalcemie, hemolytická anémie a fotosenzitivní
reakce (viz bod 4.4).
** U pacientů léčených fluorochinolony byly hlášeny případy aneurysmatu a disekce aorty, někdy
komplikované rupturou (včetně fatálních případů), a regurgitace/ nedomykavosti některé ze srdečních
chlopní (viz bod 4.4).


Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Po náhodném předávkování se nedoporučují žádná specifická opatření. V případě náhodného
předávkování musí být léčeny symptomy. Vzhledem k možnosti prodloužení QT intervalu má být
monitorováno EKG. Současné podání živočišného uhlí se 400 mg perorálně podávaného
moxifloxacinu sníží systémovou dostupnost léku o více než 80 %. Časné užití živočišného uhlí v době
absorpce léku může v případě perorálního předávkování zabránit nadměrnému zvýšení systémové
expozice moxifloxacinu.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: chinolonová antibakteriální léčiva, fluorochinolony,
ATC kód: J01MA13

Mechanismus účinku
Moxifloxacin je in vitro účinný proti širokému spektru grampozitivních i gramnegativních patogenů.

Baktericidní aktivita moxifloxacinu vychází z inhibice obou topoizomeráz typu II (DNA gyrázy a
topoizomerázy IV), nezbytných pro bakteriální replikaci DNA, transkripci a opravy. Zdá se, že Cmethoxy část přispívá k podpoře aktivity a nižší selekci rezistentních mutací grampozitivních bakterií
ve srovnání s částí C8-H. Přítomnost objemného bicykloamino-substituentu v pozici C-7 brání
aktivnímu efluxu, který je spojen s norA nebo pmrA geny zjištěnými u některých grampozitivních
bakterií.

Farmakodynamické výzkumy ukázaly, že baktericidní účinek moxifloxacinu je závislý na koncentraci.
Bylo zjištěno, že minimální baktericidní koncentrace (MBC) se pohybují v rozmezí minimálních
inhibičních koncentrací (MIC).

Vliv na střevní mikroflóru u lidí
Následující změny ve střevní mikroflóře byly pozorovány po perorálním podávání moxifloxacinu ve
studiích na dobrovolnících. Došlo k redukci počtu bakterií Escherichia coli, Bacillus spp.,
Enterococcus spp. a Klebsiella spp., stejně jako anaerobů Bacteroides vulgatus, Bifidobacterium
spp., Eubacterium spp. a Peptostreptococcus spp. Ke zvýšení počtu došlo u Bacteroides fragilis.
Tyto změny se vrátily k normálu během následujících 2 týdnů.
Mechanismus rezistence
Mechanismus rezistence, který inaktivuje peniciliny, cefalosporiny, aminoglykosidy, makrolidy
a tetracykliny, neinterferuje s antibakteriální aktivitou moxifloxacinu. Jiný mechanismus rezistence,
jako je propustnost bariér (známé u Pseudomonas aeruginosa) a efluxní mechanismy, mohou také
ovlivnit citlivost na moxifloxacin.

Rezistence na moxifloxacin in vitro se vyvíjí pomalu, postupným procesem spojeným s mutací
cílového místa v obou topoizomerázách typu II (v DNA gyráze a v topoizomeráze IV). Moxifloxacin
je špatným substrátem aktivního efluxního mechanismu u grampozitivních organismů.

Byla pozorována zkřížená rezistence s ostatními fluorochinony. Nicméně jelikož moxifloxacin
inhibuje jak topoizomerázu II (DNA gyrázu), tak topoizomerázu IV s ekvipotencí u některých
grampozitivních bakterií, mohou být tyto bakterie rezistentní na ostatní chinolony, ale citlivé na
moxifloxacin.

Hraniční hodnoty
EUCAST klinické MIC hraniční hodnoty pro moxifloxacin při diskové difuzi (v. 13.0, platná od 1. 1. 2023)
Organismus Citlivost
(mg/l)
Rezistence
(mg/ml)
Staphylococcus aureus ≤ 0,
> 0,25

Koaguláza negativní staphylococcus ≤ 0,25

> 0,25

Streptococcus pneumoniae ≤ 0,5

> 0,5

Streptococcus skupiny A, B, C, G ≤ 0,5

> 0,5

Haemophilus influenzae ≤ 0,125 > 0,125
Moraxella catarrhalis ≤ 0,25 > 0,25
Enterobacterales ≤ 0,25 > 0,25
Corynebacterium spp.
jiné než C. diphtheriae a C. ulcerans)
≤ 0,5 > 0,5
Hraniční hodnoty druhově nespecifické* ≤ 0,25 > 0,25
14
* Hraniční hodnoty druhově nespecifické byly určeny hlavně na základě farmakokinetických
a farmakodynamických údajů a jsou nezávislé na MIC specifické pro druh. Jsou použitelné pro
druhy, pro které nebyly stanoveny druhově specifické hraniční hodnoty, a nejsou určeny pro druhy,
u kterých se ještě musí určit interpretační kritéria.
Mikrobiální citlivost
Prevalence získané rezistence se může u určitých druhů geograficky a s časem měnit. Zvláště při léčbě
závažných infekcí je třeba se seznámit s lokálními informacemi o rezistenci organismů. Podle potřeby
na místech, kde je prevalence rezistence taková, že prospěšnost léčby je sporná, má být vyhledána
pomoc experta.

Běžně citlivé druhy
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Gardnerella vaginalis
Staphylococcus aureus* (citlivý na meticilin)
Streptococcus agalactiae (skupina B)
Streptococcus milleri skupina (S. anginosus, S. constellatus a S. intermedius)*
Streptococcus pneumoniae*
Streptococcus pyogenes (skupina A)*
Streptococcus viridans spp. (S. viridans, S. mutans, S. mitis, S. sanguinis, S. salivarius,
S. thermophilus)
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Acinetobacter baumanii
Haemophilus influenzae*
Haemophilus parainfluenzae*
Legionella pneumophila
Moraxella (Branhamella) catarrhalis*
Anaerobní mikroorganismy
Fusobacterium spp.
Prevotella spp.
Jiné mikroorganismy
Chlamydophila (Chlamydia) pneumoniae*
Chlamydia trachomatis*
Coxiella burnetii
Mycoplasma genitalium
Mycoplasma hominis
Mycoplasma pneumoniae*
Druhy, u kterých se může vyskytnout získaná rezistence
Aerobní grampozitivní mikroorganismy
Enterococcus faecalis*
Enterococcus faecium*
Staphylococcus aureus (meticilin rezistentní)+
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Enterobacter cloacae*
Escherichia coli*#
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae*#
Neisseria gonorrhoeae*+
Proteus mirabilis*
Anaerobní mikroorganismy
Bacteroides fragilis*
Peptostreptococcus spp.*
V podstatě rezistentní mikroorganismy
Aerobní gramnegativní mikroorganismy
Pseudomonas aeruginosa
* Aktivita byla u citlivých druhů v rámci schválených indikací v klinických studiích úspěšně
prokázána.
+ Poměr rezistence > 50% v jedné nebo více zemích.
# Kmeny produkující ESBL jsou obvykle rezistentní na fluorochinolony.
15

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a biologická dostupnost
Po perorálním podání se moxifloxacin vstřebává rychle a téměř úplně. Absolutní biologická
dostupnost činí přibližně 91 %.

Farmakokinetika je lineární v rozmezí 50–800 mg po jednorázovém podání a až do 600 mg
podávaných jedenkrát denně po 10 dnů. Po perorální dávce 400 mg je nejvyšších koncentrací 3,1 mg/l
dosaženo za 30 minut až 4 hodiny po podání. Nejvyšší koncentrace a minimální koncentrace
v rovnovážném stavu (400 mg jedenkrát denně) byly 3,2, resp. 0,6 mg/l. V rovnovážném stavu je
expozice v průběhu dávkovacího intervalu přibližně o 30 % vyšší než po první dávce.

Distribuce
Moxifloxacin se velmi rychle distribuuje do extravaskulárního prostoru. Po podání dávky 400 mg je
pozorovaná AUC 35 mg.h/l, distribuční objem v rovnovážném stavu (Vss) je asi 2 l/kg. Experimenty
in vitro a ex vivo ukázaly vazbu na proteiny v přibližně 40–42 % nezávisle na koncentraci léku.
Moxifloxacin se váže převážně na sérový albumin.

Průměrné nejvyšší koncentrace (geometrický průměr) zjištěné po jednorázovém perorálním podání
dávky 400 mg:

Tkáň Koncentrace Poměr místo/plazma
Plazma 3,1 mg/l --
Sliny 3,6 mg/l 0,75–1,Tekutina puchýře 1,6 1 mg/l 1,7 Bronchiální sliznice 5,4 mg/kg 1,7–2,Alveolární makrofágy 56,7 mg/kg 18,6–70,Tekutina epiteliální
výstelky
20,7 mg/l 5–Maxilární sinus 7,5 mg/kg 2,Etmoidální sinus 8,2 mg/kg 2,Nosní polypy 9,1 mg/kg 2,Intersticiální tekutina 1,0 2 mg/l 0,8–1,4 2,Ženský pohlavní trakt* 10,2 4 mg/l 1,72 * intravenózní podání jednorázové dávky 400 mg
10 hodin po podání
volná koncentrace
od 3 do 36 hodin po dávce
na konci infuze

Biotransformace
Moxifloxacin prochází fází II biotransformace a je vylučován renálními a žlučovými/fekálními
cestami v nezměněné podobě a dále také jako thiosloučenina (M1) a glukuronid (M2). M1 a M2 jsou
jediné metabolity významné u lidí, oba jsou mikrobiologicky neaktivní.

V klinických studiích fáze I a ve studiích in vitro nebyly pozorovány žádné farmakokinetické
interakce s ostatními léky procházejícími fází I biotransformace, včetně enzymů cytochromu P-450.
Nejsou tu známky oxidačního metabolismu.

Eliminace
Moxifloxacin je eliminován z plazmy s průměrným terminálním poločasem přibližně 12 hodin.
Průměrná zdánlivá celková tělesná clearance po dávce 400 mg se pohybuje v rozmezí 179–ml/min. Renální clearance činí asi 24–53 ml/min, což svědčí pro částečnou tubulární reabsorpci léku
v ledvinách.

Po dávce 400 mg se vylučuje močí přibližně 19 % moxifloxacinu v nezměněné formě a asi 2,5 % jako
M1 a přibližně 14 % jako M2 a stolicí přibližně 25 % v nezměněné formě, asi 36 % jako M1 bez
16
obsahu M2, celkově asi 96 % podaného léčiva.

Současné podávání moxifloxacinu s ranitidinem nebo s probenecidem nemá vliv na renální clearance
léku.

Starší pacienti a pacienti s nízkou tělesnou hmotností
Vyšší plazmatické koncentrace jsou pozorovány u zdravých dobrovolníků s nízkou tělesnou hmotností
(např. u žen) a u starších dobrovolníků.

Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika moxifloxacinu se významně nemění u pacientů s renální poruchou (včetně clearance
kreatininu > 20 ml/min/1,73 m2). Při zhoršení renální funkce se až 2,5× zvyšuje koncentrace
metabolitu M2 (glukuronidu) (s clearance kreatininu od < 30 ml/min/1,73 m2).

Porucha funkce jater
Na základě farmakokinetických studií dosud provedených u pacientů s poruchou funkce jater
(Childova-Pughova třída A, B) není možné určit, jestli existují rozdíly ve srovnání se zdravými
dobrovolníky. Porucha funkce jater byla spojena se zvýšenou expozicí M1 v plazmě, zatímco
expozice samotným lékem byla srovnatelná s expozicí u zdravých dobrovolníků. V klinické praxi
nejsou dostatečné zkušenosti s používáním moxifloxacinu u pacientů s poruchou funkce jater.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

U potkanů a opic byl pozorován účinek léku na hematopoetický systém (mírné snížení počtu
erytrocytů a trombocytů). Stejně jako u jiných chinolonů byla u potkanů, opic a psů po aplikaci látky
pozorována hepatotoxicita (zvýšená hladina jaterních enzymů a vakuolární degenerace). U opic bylo
zjištěno toxické působení látky na centrální nervový systém (křeče). Tyto změny byly zaznamenány
jen po léčbě vysokými dávkami moxifloxacinu nebo při dlouhodobé léčbě.

Moxifloxacin, podobně jako jiné chinolony, vykazoval genotoxicitu v testech in vitro na bakteriích
a v savčích buňkách. Protože tyto účinky mohou být vysvětleny interakcemi s gyrázou u bakterií a ve
vyšších koncentracích interakcemi s topoizomerázou II u savčích buněk, lze předpokládat prahovou
koncentraci pro genotoxicitu. V testech in vivo nebyly pozorovány známky genotoxicity i přes
skutečnost, že byly použity velmi vysoké dávky moxifloxacinu. Tak je zajištěna dostatečná rezerva
v bezpečnosti terapeutické dávky u lidí. Nebyl zjištěn žádný důkaz kancerogenity moxifloxacinu ve
zkouškách iniciace-propagace na potkanech.

Mnoho chinolonů je fotoreaktivních, a proto mohou indukovat fototoxicitu, fotomutagenitu
a fotokancerogenní efekt. Naproti tomu u moxifloxacinu se po testování v komplexním programu
studií in vitro a in vivo ukázalo, že nemá fototoxické a fotogenotoxické vlastnosti. Jiné chinolony za
stejných podmínek tyto projevy vyvolaly.

Ve vysokých koncentracích je moxifloxacin inhibitorem rychlé komponenty opožděného návratu toku
draslíkových iontů v srdci, a může tak způsobit prodloužení QT intervalu. Toxikologické studie
provedené na psech léčených perorálními dávkami ≥ 90 mg/kg vedly k plazmatické koncentraci
≥ 16 mg/l, která vyvolala prodloužení QT, ale nevznikly žádné arytmie. Jen po vysokém
kumulativním intravenózním podání dávky vyšší, než je 50násobek terapeutické dávky u lidí
(> 300 mg/kg) vedoucí k plazmatické koncentraci ≥ 200 mg/l (což je více než 40násobek terapeutické
koncentrace), byly pozorovány reverzibilní, ale ne fatální arytmie.

O chinolonech je známo, že působí poškození chrupavky velkých kloubů u nedospělých zvířat.
Nejnižší perorální dávka moxifloxacinu způsobující toxicitu kloubů u juvenilních psů byla
čtyřnásobkem maximální doporučené terapeutické dávky 400 mg (za předpokladu tělesné hmotnosti
50 kg) při dávkování v mg/kg, s plazmatickými koncentracemi 2–3krát vyššími, než jsou při
maximální terapeutické dávce.

Testy toxicity na potkanech a opicích (s opakovanými dávkami až do 6 měsíců léčby) neprokázaly
žádné příznaky vedoucí k okulotoxicitě. U psů vysoké perorální dávky (≥ 60 mg/kg) vedly
17
k plazmatické koncentraci ≥ 20 mg/l, která vyvolala změny na elektroretinogramu a v ojedinělých
případech i atrofii retiny.

Reprodukční studie prováděné na potkanech, králících a opicích ukazují, že moxifloxacin prochází
placentou. Studie na potkanech (p.o. a i.v.) a opicích (p.o.) neprokázaly po podání moxifloxacinu ani
teratogenitu ani poruchu fertility. U plodů králíků byl pozorován mírně zvýšený výskyt malformací
obratlů a žeber, ale pouze při dávce 20 mg/kg i.v., která je již spojena s vážnou toxicitou pro březí
samice. U opic a králíků se zvýšila incidence potratů, a to při plazmatických koncentracích jaké jsou
běžné u lidí po podání terapeutické dávky. U potkanů byla pozorována nižší hmotnost plodů, vyšší
prenatální ztráty, lehce prodloužená doba březosti a zvýšení spontánní aktivity u některých samčích
a samičích potomků při dávkách, které byly v mg/kg 63krát vyšší než maximální terapeutická
doporučená dávka s plazmatickými koncentracemi v rozmezí terapeutické dávky u lidí.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:
Mannitol
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Mikrokrystalická celulóza Sodná sůl karboxymethylškrobu (Typ A)
Hyprolóza
Magnesium-stearát
Mastek

Potahová vrstva tablety:
Částečně hydrolyzovaný polyvinylalkohol
Oxid titaničitý (E 171)
Makrogol
Mastek
Žlutý oxid železitý (E 172)
Červený oxid železitý (E 172)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

let

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení
PA/Al/PVC blistr, krabička.
Velikost balení: 5 × 400 mg
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.


18

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Olikla s.r.o.
Náměstí Smiřických 281 63 Kostelec nad Černými lesy
Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA

15/924/16-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 18.7.
10. DATUM REVIZE TEXTU

7. 6.