Moxifloxacin olikla Bezpečnost (v těhotenství)

U potkanů a opic byl pozorován účinek léku na hematopoetický systém (mírné snížení počtu
erytrocytů a trombocytů). Stejně jako u jiných chinolonů byla u potkanů, opic a psů po aplikaci látky
pozorována hepatotoxicita (zvýšená hladina jaterních enzymů a vakuolární degenerace). U opic bylo
zjištěno toxické působení látky na centrální nervový systém (křeče). Tyto změny byly zaznamenány
jen po léčbě vysokými dávkami moxifloxacinu nebo při dlouhodobé léčbě.

Moxifloxacin, podobně jako jiné chinolony, vykazoval genotoxicitu v testech in vitro na bakteriích
a v savčích buňkách. Protože tyto účinky mohou být vysvětleny interakcemi s gyrázou u bakterií a ve
vyšších koncentracích interakcemi s topoizomerázou II u savčích buněk, lze předpokládat prahovou
koncentraci pro genotoxicitu. V testech in vivo nebyly pozorovány známky genotoxicity i přes
skutečnost, že byly použity velmi vysoké dávky moxifloxacinu. Tak je zajištěna dostatečná rezerva
v bezpečnosti terapeutické dávky u lidí. Nebyl zjištěn žádný důkaz kancerogenity moxifloxacinu ve
zkouškách iniciace-propagace na potkanech.

Mnoho chinolonů je fotoreaktivních, a proto mohou indukovat fototoxicitu, fotomutagenitu
a fotokancerogenní efekt. Naproti tomu u moxifloxacinu se po testování v komplexním programu
studií in vitro a in vivo ukázalo, že nemá fototoxické a fotogenotoxické vlastnosti. Jiné chinolony za
stejných podmínek tyto projevy vyvolaly.

Ve vysokých koncentracích je moxifloxacin inhibitorem rychlé komponenty opožděného návratu toku
draslíkových iontů v srdci, a může tak způsobit prodloužení QT intervalu. Toxikologické studie
provedené na psech léčených perorálními dávkami ≥ 90 mg/kg vedly k plazmatické koncentraci
≥ 16 mg/l, která vyvolala prodloužení QT, ale nevznikly žádné arytmie. Jen po vysokém
kumulativním intravenózním podání dávky vyšší, než je 50násobek terapeutické dávky u lidí
(> 300 mg/kg) vedoucí k plazmatické koncentraci ≥ 200 mg/l (což je více než 40násobek terapeutické
koncentrace), byly pozorovány reverzibilní, ale ne fatální arytmie.

O chinolonech je známo, že působí poškození chrupavky velkých kloubů u nedospělých zvířat.
Nejnižší perorální dávka moxifloxacinu způsobující toxicitu kloubů u juvenilních psů byla
čtyřnásobkem maximální doporučené terapeutické dávky 400 mg (za předpokladu tělesné hmotnosti
50 kg) při dávkování v mg/kg, s plazmatickými koncentracemi 2–3krát vyššími, než jsou při
maximální terapeutické dávce.

Testy toxicity na potkanech a opicích (s opakovanými dávkami až do 6 měsíců léčby) neprokázaly
žádné příznaky vedoucí k okulotoxicitě. U psů vysoké perorální dávky (≥ 60 mg/kg) vedly
17
k plazmatické koncentraci ≥ 20 mg/l, která vyvolala změny na elektroretinogramu a v ojedinělých
případech i atrofii retiny.

Reprodukční studie prováděné na potkanech, králících a opicích ukazují, že moxifloxacin prochází
placentou. Studie na potkanech (p.o. a i.v.) a opicích (p.o.) neprokázaly po podání moxifloxacinu ani
teratogenitu ani poruchu fertility. U plodů králíků byl pozorován mírně zvýšený výskyt malformací
obratlů a žeber, ale pouze při dávce 20 mg/kg i.v., která je již spojena s vážnou toxicitou pro březí
samice. U opic a králíků se zvýšila incidence potratů, a to při plazmatických koncentracích jaké jsou
běžné u lidí po podání terapeutické dávky. U potkanů byla pozorována nižší hmotnost plodů, vyšší
prenatální ztráty, lehce prodloužená doba březosti a zvýšení spontánní aktivity u některých samčích
a samičích potomků při dávkách, které byly v mg/kg 63krát vyšší než maximální terapeutická
doporučená dávka s plazmatickými koncentracemi v rozmezí terapeutické dávky u lidí.