Moxifloxacin olikla Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a biologická dostupnost
Po perorálním podání se moxifloxacin vstřebává rychle a téměř úplně. Absolutní biologická
dostupnost činí přibližně 91 %.

Farmakokinetika je lineární v rozmezí 50–800 mg po jednorázovém podání a až do 600 mg
podávaných jedenkrát denně po 10 dnů. Po perorální dávce 400 mg je nejvyšších koncentrací 3,1 mg/l
dosaženo za 30 minut až 4 hodiny po podání. Nejvyšší koncentrace a minimální koncentrace
v rovnovážném stavu (400 mg jedenkrát denně) byly 3,2, resp. 0,6 mg/l. V rovnovážném stavu je
expozice v průběhu dávkovacího intervalu přibližně o 30 % vyšší než po první dávce.

Distribuce
Moxifloxacin se velmi rychle distribuuje do extravaskulárního prostoru. Po podání dávky 400 mg je
pozorovaná AUC 35 mg.h/l, distribuční objem v rovnovážném stavu (Vss) je asi 2 l/kg. Experimenty
in vitro a ex vivo ukázaly vazbu na proteiny v přibližně 40–42 % nezávisle na koncentraci léku.
Moxifloxacin se váže převážně na sérový albumin.

Průměrné nejvyšší koncentrace (geometrický průměr) zjištěné po jednorázovém perorálním podání
dávky 400 mg:

Tkáň Koncentrace Poměr místo/plazma
Plazma 3,1 mg/l --
Sliny 3,6 mg/l 0,75–1,Tekutina puchýře 1,6 1 mg/l 1,7 Bronchiální sliznice 5,4 mg/kg 1,7–2,Alveolární makrofágy 56,7 mg/kg 18,6–70,Tekutina epiteliální
výstelky
20,7 mg/l 5–Maxilární sinus 7,5 mg/kg 2,Etmoidální sinus 8,2 mg/kg 2,Nosní polypy 9,1 mg/kg 2,Intersticiální tekutina 1,0 2 mg/l 0,8–1,4 2,Ženský pohlavní trakt* 10,2 4 mg/l 1,72 * intravenózní podání jednorázové dávky 400 mg
10 hodin po podání
volná koncentrace
od 3 do 36 hodin po dávce
na konci infuze

Biotransformace
Moxifloxacin prochází fází II biotransformace a je vylučován renálními a žlučovými/fekálními
cestami v nezměněné podobě a dále také jako thiosloučenina (M1) a glukuronid (M2). M1 a M2 jsou
jediné metabolity významné u lidí, oba jsou mikrobiologicky neaktivní.

V klinických studiích fáze I a ve studiích in vitro nebyly pozorovány žádné farmakokinetické
interakce s ostatními léky procházejícími fází I biotransformace, včetně enzymů cytochromu P-450.
Nejsou tu známky oxidačního metabolismu.

Eliminace
Moxifloxacin je eliminován z plazmy s průměrným terminálním poločasem přibližně 12 hodin.
Průměrná zdánlivá celková tělesná clearance po dávce 400 mg se pohybuje v rozmezí 179–ml/min. Renální clearance činí asi 24–53 ml/min, což svědčí pro částečnou tubulární reabsorpci léku
v ledvinách.

Po dávce 400 mg se vylučuje močí přibližně 19 % moxifloxacinu v nezměněné formě a asi 2,5 % jako
M1 a přibližně 14 % jako M2 a stolicí přibližně 25 % v nezměněné formě, asi 36 % jako M1 bez
16
obsahu M2, celkově asi 96 % podaného léčiva.

Současné podávání moxifloxacinu s ranitidinem nebo s probenecidem nemá vliv na renální clearance
léku.

Starší pacienti a pacienti s nízkou tělesnou hmotností
Vyšší plazmatické koncentrace jsou pozorovány u zdravých dobrovolníků s nízkou tělesnou hmotností
(např. u žen) a u starších dobrovolníků.

Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika moxifloxacinu se významně nemění u pacientů s renální poruchou (včetně clearance
kreatininu > 20 ml/min/1,73 m2). Při zhoršení renální funkce se až 2,5× zvyšuje koncentrace
metabolitu M2 (glukuronidu) (s clearance kreatininu od < 30 ml/min/1,73 m2).

Porucha funkce jater
Na základě farmakokinetických studií dosud provedených u pacientů s poruchou funkce jater
(Childova-Pughova třída A, B) není možné určit, jestli existují rozdíly ve srovnání se zdravými
dobrovolníky. Porucha funkce jater byla spojena se zvýšenou expozicí M1 v plazmě, zatímco
expozice samotným lékem byla srovnatelná s expozicí u zdravých dobrovolníků. V klinické praxi
nejsou dostatečné zkušenosti s používáním moxifloxacinu u pacientů s poruchou funkce jater.