Biston Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Karbamazepin se po perorálním podání resorbuje prakticky kompletně, ale relativně pomalu. Poločas
resorpce má značnou interindividuální variabilitu a pohybuje se mezi 2-7 hodinami. Maximální
plazmatické koncentrace se dosahují za 4 až 35 hodin, steady-state při dlouhodobém podávání za 2-dní. Korelace mezi dávkou karbamazepinu a jeho plazmatickou hladinou je slabá. Doporučená
terapeutická plazmatická hladina se pohybuje u dospělých v rozsahu 20-50 mol/l.

Distribuce
V plazmě se karbamazepin váže u dospělých na proteiny v 70–80 %, u dětí v 55–59 %; jeho
farmakologicky aktivní metabolit karbamazepin-10, 11-epoxid se váže ze 48–53 %.

Biotransformace
Dosud je známo 7 metabolitů karbamazepinu, z toho karbamazepin-10,11-epoxid má také
antikonvulzivní účinek. Karbamazepin se metabolizuje v játrech, kde nejvýznamnější cestou
biotransformace je epoxidace, během které vzniká 10, 11-transdiolový derivát a jeho glukuronid jako
hlavní metabolity.
Cytochrom P4503A4 je hlavní izoenzym odpovědný za tvorbu karbamazepin-10,11 epoxidu
z karbamazepinu. Enzymem zodpovědným za tvorbu 10, 11-transdiolového derivátu z karbamazepin-
10,11-epoxidu je lidská mikrosomální epoxidová hydrolasa. 9-hydroxy-metyl-10-karbamoyl akridin je
minoritní metabolit spojený s touto cestou. Po jednorázové perorální dávce karbamazepinu se 30 %
objeví v moči jako výsledné produkty epoxidového metabolismu.
Další významné transformační procesy karbamazepinu vedou k různým monohydroxy sloučeninám a
k N-glukuronidu karbamazepinu, který vzniká pomocí UGT2B7.

Eliminace


Poločas vylučování je po jednorázovém podání kolem 40 hodin, při dlouhodobějším podávání se v
důsledku indukce enzymatických systémů zkracuje asi o 50 %. Močí se vylučuje 70 % metabolitů
karbamazepinu, zbytek střevním traktem.