Conoxia Užívání po expiraci, upozornění a varování

Normobarický kyslík
Je obecným pravidlem, že vysoké koncentrace kyslíku mají být podávány pouze po minimální
požadovanou dobu, tak aby se dosáhlo požadovaného klinického výsledku. Koncentraci inspirovaného
kyslíku je třeba co nejdříve snížit na nejnižší potřebné koncentrace. Pacient má být monitorován
opakovanými analýzami tlaku kyslíku v arteriální krvi (PaO2) nebo saturace hemoglobinu kyslíkem
(SpO2) a inspirační koncentraci kyslíku (FiO2) je třeba titrovat pro udržení těchto parametrů na
akceptovatelné klinické úrovni.

Prodloužená expozice vyšším koncentracím kyslíku, než je uvedeno níže, může generovat reaktivní
formy kyslíku/volné radikály a následně způsobovat záněty. Počátečním cílem jsou plíce, a proto je
nutno brát v úvahu riziko plicní dysfunkce vyvolané kyslíkem (známky nebo příznaky jako akutní
poškození plic/syndrom respirační tísně).

Studie na zvířatech a lidech naznačují, že inhalace FiO2 1,0 je přiměřeně bezpečná pro období kratší
než 24 hodin. Existují údaje, které prokazují, že existuje určitý stupeň tolerance k expozici vysokým
koncentracím kyslíku, pravděpodobně ve spojení se zvýšenou obranou proti kyslíkovým radikálům.
Existují případové zprávy prokazující pozitivní účinky až 2denní expozice koncentracím do 80 obj. %.
Poměr přínosu a rizika při prodloužené expozici vyšším koncentracím musí být posuzován na
individuální bázi. Důkazy v podpůrné literatuře naznačují, že riziko toxicity kyslíku lze minimalizovat,
pokud se při léčbě postupuje podle těchto pokynů (inspirační koncentrace kyslíku v inhalovaném
vzduchu/směsi plynů (FiO2)):

- Kyslík v koncentraci až 100 % (FiO2 1,0) nemá být podáván déle než 6 hodin.
- Kyslík v koncentraci 60 až 70 % (FiO2 0,6-0,7) nemá být podáván déle než 24 hodin.
- Jakákoli koncentrace kyslíku > 40 % (FiO2 > 0,4) může potenciálně způsobit poškození po dvou
dnech.

Vždy při používání kyslíku je třeba brát v úvahu zvýšené riziko spontánního vzplanutí. Toto riziko je
zvýšené u procedur, jejichž součástí je diatermie nebo defibrilační/elektrokonverzní terapie.
V případech vysokých koncentrací kyslíku v inspirovaném vzduchu/plynu, je koncentrace/tlak dusíku
snížený. Výsledkem je snížená koncentrace dusíku ve tkáních a plicích (alveolech). Pokud kyslík
přechází z alveolů do krve rychleji, než se dodává kyslík ventilací, může se objevit alveolární kolaps
(atelektáza). Vytvoření atelektatických oblastí v plicích může narušit okysličení arteriální krve,
protože v oblasti s atelektázou nebude docházet k výměně plynů navzdory perfuzi. V důsledku toho
dojde k nesouladu ventilace/perfuze, tj. vzrůstu shuntů.

U pacientů se sníženou citlivostí k tlaku oxidu uhličitého v arteriální krvi mohou vysoké koncentrace
kyslíku způsobit retenci oxidu uhličitého, která může vést v extrémních případech k narkóze oxidem
uhličitým.


Pediatrická populace
Se zvláštní opatrností je třeba postupovat při léčbě novorozenců (narozených v termínu, v blízkosti
termínu a předčasně), protože mají nižší hladiny obranného systému a nižší aktivní vychytávání
volných radikálů. Proto jsou potenciální negativní účinky hyperoxygenace u novorozenců (narozených
předčasně a v blízkosti termínu) zvýšené. Je zapotřebí použít absolutně nejnižší koncentraci,
poskytující požadovaný výsledek, pro minimalizaci rizika poškození oka, retrolentální fibroplasie a
bronchopulmonální dysplasie či jiných potenciálních nežádoucích účinků, které nastávají při mnohem
nižších hodnotách FiO2, než u dospělé populace.

Hyperbarický kyslík
Komprese a dekomprese má být pomalá pro zamezení vzniku rizika poškození tlakem, tzn.
barotraumatu.

HBO je zapotřebí používat s opatrností během těhotenství a u žen ve fertilním věku vzhledem
k potenciálnímu riziku poškození plodu navozeného oxidačním stresem. U závažné otravy oxidem
uhelnatým se posouzení poměru přínosu a rizik patrně přiklání k použití HBO. Použití je zapotřebí
posuzovat u každého jednotlivého pacienta.

HBO je třeba používat s opatrností u pacientů s pneumotoraxem nebo jinak nehodou zaplněnými
prostory plynem bez schopnosti odvětrání (např. pneumoperikard), kteří se léčí s průdušnicí, a/nebo
pacientů s anamnézou pneumotoraxu. Použití je třeba vyhodnotit pro každého individuálního pacienta
zvlášť s ohledem na riziko nového (tenzního) pneumotoraxu.

Pediatrická populace
Zkušenosti u novorozenců (narozených v termínu, v blízkosti termínu a předčasně), dětí a
dospívajících jsou omezené. HBO je proto zapotřebí používat u pediatrické populace s opatrností.
Poměr přínosů a rizik je zapotřebí posuzovat u každého jednotlivého pacienta.

Použití mastných látek, např. kosmetických přípravků, je třeba se vyhnout kvůli minimalizaci rizika
spontánního vznícení.