Dorzogen combi Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Dorzolamid-hydrochlorid:

Ve srovnání s perorálně podanými inhibitory karboanhydrázy dovoluje lokální aplikace dorzolamid-
hydrochloridu přímo do oka podat podstatně nižší dávky a omezit tak množství léčivé látky, které se
dostane do celého organizmu. V klinických zkouškách proto došlo ke snížení nitroočního tlaku bez
poruch acidobazické rovnováhy a hladin elektrolytů, což je charakteristické pro inhibitory
karboanhydrázy podané perorálně.

Po lokálním podání se dorzolamid dostává také do systémové cirkulace. Aby bylo možné odhadnout, k
jaké inhibici enzymu karboanhydrázy dojde v celém organizmu, byly stanovovány koncentrace léčivé
látky a jejích metabolitů v plazmě a erytrocytech a inhibice karboanhydrázy v erytrocytech. V průběhu
dlouhodobého podávání se dorzolamid akumuluje v erytrocytech. Selektivně se zde váže na
karboanhydrázu II, zatímco v plazmě se udržují extrémně nízké koncentrace léčivé látky. Z původní
léčivé látky vzniká N-desethylovaný metabolit, který inhibuje karboanhydrázu II méně než původní
léčivá látka, ale zároveň inhibuje i méně aktivní izoenzym karboanhydrázu I (KA-I). Metabolit se také
akumuluje v erytrocytech, kde se váže především na KA-I. Dorzolamid se mírně váže na plazmatické
proteiny (přibližně z 33 %). Dorzolamid se primárně vylučuje nezměněn močí. Také jeho metabolit se
vylučuje močí. Po ukončení terapie se dorzolamid vylučuje z erytrocytů nelineárně a následkem toho
dochází zpočátku k rychlému poklesu koncentrace léčivé látky. Po něm nastává pomalejší eliminační
fáze s biologickým poločasem přibližně čtyři měsíce.

Když byl dorzolamid podán perorálně tak, aby simuloval maximální celkovou expozici po
dlouhodobém lokálním očním podávání, bylo dosaženo ustáleného stavu za 13 týdnů. Za ustáleného
stavu nebyly prakticky ani volná léčivá látka ani její metabolit v plazmě přítomny. Stupeň inhibice
karboanhydrázy v erytrocytech byl nižší, než jaký je schopný vyvolat farmakologický účinek na
renální funkce nebo respiraci. Podobné výsledky byly pozorovány po dlouhodobém lokálním podávání
dorzolamidu. Někteří starší pacienti s poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu přibližně 30-l/min) měli vyšší koncentrace metabolitu dorzolamidu v erytrocytech, ale nebyly u nich zjištěny
významné rozdíly v inhibici karboanhydrázy ani nežádoucí účinky, které by byly ve vztahu k tomuto
zjištění.

Timolol-maleinát:

Ve studii plazmatické koncentrace léčivé látky u šesti pacientů byla sledována systémová expozice po
lokálním podání 0,5 % očního roztoku timolol-maleinátu aplikovaného dvakrát denně. Průměrná
maximální plazmatická koncentrace po ranní dávce byla 0,46 ng/ml a po odpolední dávce 0,35 ng/ml.

13/14