Idarubicin accord Bezpečnost (v těhotenství)

Po intravenózním podání idarubicinu byla hodnota LD50 u myší 4,4 mg/kg, u potkanů 2,9 mg/kg a u
psů kolem 1,0 mg/kg. Hlavními cílovými orgány po podání jednotlivé dávky byly hematopoetický
systém a, především u psů, gastrointestinální trakt. Byly zkoumány toxické účinky u potkanů a psů po
opakovaném intravenózním podání idarubicinu. Po opakovaném intravenózním podání idarubicinu
potkanům a psům byly hlavními cílovými orgány hematopoetický systém, gastrointestinální trakt,
ledviny, játra a samčí i samičí reprodukční orgány.
Ve vztahu k srdci subakutní studie a studie kardiotoxicity naznačují, že intravenózně podávaný
idarubicin byl mírně až středně silně kardiotoxický jen při letálních dávkách, zatímco podání
doxorubicinu a daunorubicinu vede k evidentním změnám myokardu již při dávkách neletálních.
Idarubicin byl ve většině provedených zkoušek in vitro i in vivo genotoxický. Intravenózně podaný
idarubicin působil toxicky na reprodukční orgány a byl embryotoxický a teratogenní u potkanů. U
myší nebyly po podání idarubicinu v dávkách 0,2 mg/kg/den v peri- a postnatálním období
pozorovány žádné relevantní účinky na matky nebo jejich potomky. Není známo, zda se tato léčivá
látka vylučuje do mateřského mléka. Intravenózně podávaný idarubicin, stejně jako ostatní
antracykliny a jiné cytotoxické léky, byl u potkanů kancerogenní. Lokální bezpečnostní studie
provedená na psech ukázala, že extravazace léku způsobuje nekrózu tkáně.