Metoprolol aurovitas Interakce

Metoprolol je substrátem CYP2D6. Léčivé přípravky, které inhibují účinky CYP2D6, mohou
ovlivňovat plazmatickou koncentraci metoprololu. Příklady léčivých přípravků, které inhibují
CYP2D6 jsou chinidin, terbinafin, paroxetin, fluoxetin, sertralin, celekoxib, propafenon a
difenhydramin. Pokud se u pacientů léčených metoprololem zahajuje léčba těmito léky, může být
nutné snížit dávku metoprololu.

Je třeba se vyhnout následujícím kombinacím s metoprololem:
Deriváty kyseliny barbiturové: Barbituráty (studováno u pentobarbitalu) indukují metabolismus
metoprololu v zanedbatelném rozsahu indukcí enzymu.

Propafenon: Při podávání propafenonu čtyřem pacientům léčeným metoprololem se plazmatické
koncentrace metoprololu zvýšily 2-5krát a dva pacienti prodělali nežádoucí účinky typické pro
metoprolol. Interakce byla potvrzena u osmi zdravých dobrovolníků. Interakci lze pravděpodobně
vysvětlit tím, že propafenon podobně jako chinidin inhibuje metabolismus metoprololu přes
cytochrom P450 2D6. Tuto kombinaci je pravděpodobně obtížné zvládnout, protože propafenon má
také vlastnosti blokující beta-receptory.

Verapamil: V kombinaci s beta-blokátory (popsáno pro atenolol, propranolol a pindolol) může
verapamil způsobit bradykardii a hypotenzi. Verapamil a beta-blokátory mají aditivní inhibiční účinky
na atrioventrikulární vedení a funkci sinusového uzlu.

Následující kombinace s metoprololem mohou vyžadovat úpravu dávkování:
Amiodaron: Kazuistika naznačuje, že u pacientů léčených amiodaronem se při současné léčbě
metoprololem může vyvinout výrazná sinusová bradykardie. Amiodaron má extrémně dlouhý poločas
(okolo 50 dní), což znamená, že interakce mohou nastat i dlouhou dobu po vysazení léku.

Antiarytmika, třída I: Antiarytmika třídy I. a léky blokující beta-receptor mají aditivní negativní
inotropní účinky, které mohou u pacientů s poruchou funkce levé komory vyústit ve vážné nežádoucí
hemodynamické účinky. Této kombinaci je třeba se vyhnout také u „sick-sinus syndromu“ a u
patologického AV vedení. Interakce je nejlépe zdokumentována pro disopyramid.

Nesteroidní protizánětlivé/antirevmatické léky (NSAID): Bylo prokázáno, že NSAID-antiflogistika
působí proti antihypertenzivnímu účinku léků blokujících beta-receptor. Primárně byl studován
indometacin. Tato interakce se pravděpodobně nevyskytuje se sulindakem. Nebylo možné prokázat
takové interakce ve studii týkající se diklofenaku.

Difenhydramin: Difenhydramin snižuje (2,5krát) clearance metoprololu na alfa-hydroxymetoprolol
prostřednictvím CYP 2D6 u rychle hydroxylujících osob. Účinky metoprololu jsou zesíleny.

Digitalisové glykosidy: Digitalisové glykosidy ve spojení s beta-blokátory mohou zvýšit dobu
atrioventrikulárního vedení a mohou vyvolat bradykardii.

Diltiazem: Diltiazem a beta-blokátory mají aditivní inhibiční účinky na atrioventrikulární vedení a
funkci sinusového uzlu. V průběhu kombinované léčby s diltiazemem byla pozorována (kazuistiky)
výrazná bradykardie.

Adrenalin: Existuje asi deset hlášení o pacientech léčených neselektivními beta-blokátory (včetně
pindololu a propranololu), u kterých se po podání adrenalinu vyvinula výrazná hypertenze a
bradykardie. Tato klinická pozorování byla potvrzena ve studiích u zdravých dobrovolníků. To také
naznačuje, že adrenalin v lokálních anesteticích může vyvolat tyto reakce po intravazálním podání.
Riziko je pravděpodobně menší u kardioselektivních beta-blokátorů.

Fenylpropanolamin: Fenylpropanolamin (norefedrin) v jednotlivých dávkách 50 mg může u zdravých
dobrovolníků zvýšit diastolický krevní tlak až na patologické hodnoty. Propranolol obecně působí
proti zvýšení krevního tlaku vyvolaného fenylpropanolaminem. Nicméně beta-blokátory mohou u
pacientů, kteří užívají vysoké dávky fenylpropanolaminu, vyvolat paradoxní hypertenzní reakce.
V několika případech byly popsány hypertenzní krize i v průběhu léčby pouze samotným
fenylpropanolaminem.

Chinidin: Chinidin inhibuje metabolismus metoprololu u takzvaných rychle hydroxylujících osob (ve
Švédsku více než 90 %), což vede k výrazně zvýšeným plazmatickým hladinám a posílené beta-
blokádě. Odpovídající interakce se může objevit i u jiných beta-blokátorů, které jsou metabolizovány
stejným enzymem (cytochrom P450 2 D6).

Klonidin: Hypertenzní reakce při náhlém vysazení klonidinu může být beta-blokátory zesílena. Pokud
je třeba kombinovanou léčbu klonidinem přerušit, je třeba vysadit beta-blokátor několik dní před
klonidinem.

Rifampicin: Rifampicin může indukovat metabolismus metoprololu, což vede ke snížení
plazmatických hladin.

Pečlivý dohled vyžadují pacienti, kteří užívají současně metoprolol a jiné beta-blokátory (např. oční
kapky) nebo inhibitory monoaminoxidázy. U pacientů léčených beta-blokátory mohou inhalační
anestetika zvýšit kardiodepresivní účinek. Dávkování perorálních antidiabetik může být u pacientů
užívajících beta-blokátory nutné upravit. Plazmatická koncentrace metoprololu se může zvýšit, pokud
jsou současně podávány cimetidin nebo hydralazin.