Simvastatin mylan Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Simvastatin je inaktivní lakton, který se in vivo přímo hydrolyzuje na odpovídající beta-
hydroxykyselinu, účinný inhibitor HMG-CoA reduktázy. Hydrolýza probíhá převážně v játrech;
v lidské plasmě probíhá hydrolýza velmi pomalu.

Farmakokinetické vlastnosti byly posuzovány u dospělých. Farmakokinetická data u dětí nejsou
k dispozici.

Absorpce
Simvastatin se u lidí dobře vstřebává a podléhá ve velké míře efektu prvního průchodu játry. Extrakce
v játrech závisí na průtoku krve játry. Játra jsou primárním místem působení aktivní formy. Biologická
dostupnost beta-hydroxykyseliny v systémovém oběhu po perorálním podání je u simvastatinu nižší
než 5 % podané dávky. Maximálních plasmatických koncentrací aktivních inhibitorů se dosahuje
přibližně 1 až 2 hodiny po podání simvastatinu. Současný příjem potravy nemá na vstřebávání
simvastatinu vliv.

Farmakokinetika jednotlivých i opakovaných dávek ukazuje, že se lék nekumuluje po aplikaci
opakovaných dávek.

Distribuce
Simvastatin a jeho aktivní metabolit se váže na plazmatické proteiny z více než 95 %.

Biotransformace a eliminace
Simvastatin je substrátem CYP3A4 (viz body 4.3 a 4.5). Hlavními metabolity simvastatinu v lidské
plasmě je beta-hydroxykyselina a čtyři další aktivní metabolity. Po perorálním podání radioaktivně
značeného simvastatinu se během 96 hodin vyloučí 13 % radioaktivity močí a 60 % stolicí. Množství
simvastatinu vyloučené stolicí představuje absorbovaný lék vyloučený žlučí a neabsorbovaný lék. Po
nitrožilní injekci beta-hydroxykyseliny je její průměrný biologický poločas 1,9 hodiny. Průměrně
pouze 0,3 % nitrožilně podaného léku se vyloučí do moči jako metabolity.

Simvastatinová kyselina je aktivně vychytávána do hepatocytů transportérem OATP1B1.

Simvastatin je substrát efluxního transportéru BCRP.

Zvláštní skupiny pacientů

SLCO1B1 polymorfizmus
Nosiči genu SLCO1B1, alely c.521T>C, mají nižší aktivitu OATP1B1. Průměrná expozice (AUC)
hlavního aktivního metabolitu kyseliny simvastatinové je 120% u heterozygotních nosičů alely C (CT)
a 221% u homozygotních nosičů (CC) v porovnání s pacienty, kteří mají nejčastěji se vyskytující
genotyp (TT). Alela C má v evropské populaci frekvenci výskytu 18%. U pacientů s polymorfismem
SLCO1B1 je riziko zvýšené expozice simvastatinové kyselině, což může vést ke zvýšenému riziku
rabdomyolýzy (viz bod 4.4).