Alendrogen Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Bisfosfonáty, léčiva ovlivňující stavbu a mineralizaci kostí
ATC kód: M05BA
Mechanismus účinku
Léčivá látka přípravku Alendrogen, trihydrát natrium-alendronátu, je bisfosfonát, který
inhibuje resorpci kostních osteoklastů bez přímého účinku na tvorbu kostí. Předklinické
studie prokázaly preferenční lokalizaci alendronátu na místa aktivní resorpce. Aktivita
osteoklastů je inhibována, ale shromažďování ani připojování osteoklastů není ovlivněno.
Kost vytvořená během léčby alendronátem vykazuje normální strukturu.

Klinická účinnost a bezpečnost
Léčba osteoporózy u žen po menopauze:
Osteoporóza je definována jako BMD (bone mass density) páteře nebo kyčle 2,5 SD pod
průměrnou hodnotou normální mladé populace nebo jako předchozí zlomenina křehké kosti
bez ohledu na BMD.

Terapeutická rovnocennost alendronátu 70 mg 1x týdně (n = 519) a alendronátu 10 mg
denně (n = 370) byla prokázána v jednoleté multicentrické studii postmenopauzálních žen
s osteoporózou. Průměrné zvýšení vůči výchozí hodnotě BMD bederní páteře po jednom
roce dosáhlo 5,1 % (95 % CI: 4,8; 5,4 %) ve skupině s dávkou 70 mg jednou týdně a 5,4 %
(95 % CI: 5,0; 5,8 %) ve skupině 10 mg jednou denně. Průměrné zvýšení hodnoty BMD
dosáhlo v krčku stehenní kosti ve výše uvedených skupinách 2,3 % a 2,9 %, a v celém
kyčelním kloubu 2,9 % a 3,1 %. Obě léčebné skupiny si byly také podobné, co se týče
zvýšení hodnot BMD na jiných místech kostry.

Účinky alendronátu na kostní hmotu a četnost fraktur u postmenopauzálních žen byly
hodnoceny ve dvou počátečních studiích účinnosti shodného uspořádání (n = 994) a ve
studii FIT (Fracture Intervention Trial, n = 6 459).

V počátečních studiích účinnosti se průměrná hodnota BMD zvýšila při podávání
alendronátu v dávce 10 mg/den ve srovnání s placebem po třech letech o 8,8 % v páteři, o
5,9 % v krčku stehenní kosti a o 7,8 % v trochanteru. Zvýšila se i celková hodnota BMD.
U pacientek léčených alendronátem došlo ve srovnání s pacientkami, které dostávaly
placebo, ke 48 % snížení (alendronát 3,2 % versus placebo 6,2 %) četnosti zlomenin
jednoho nebo více obratlů. Ve dvouletém prodloužení těchto studií se hodnota BMD
v páteři a v trochanteru dále zvyšovala, přičemž hodnoty BMD v krčku stehenní kosti a celé
kostry zůstaly zachovány.

Studie FIT sestávala ze dvou placebem kontrolovaných studií s denním podáváním
alendronátu (5 mg denně po dobu dvou let a 10 mg denně buď jeden nebo dva další roky):

• FIT 1: tříletá studie zahrnující 2 027 pacientek, které měly před výchozím vyšetřením
minimálně jednu (kompresivní) zlomeninu obratle. V této studii snížil denně podávaný
alendronát incidenci ≥ 1 nové zlomeniny obratle o 47 % (alendronát 7,9 % versus
placebo 15,0 %). Navíc bylo zjištěno statisticky významné snížení výskytu zlomenin
kyčle (1,1 % versus 2,2 %, snížení o 51 %).


• FIT 2: čtyřletá studie zahrnující 4 432 pacientek s nízkou hodnotou kostní hmoty, ale
bez zlomeniny obratle před výchozím vyšetřením. V této studii byl při analýze
podskupin žen s osteoporózou (37 % celkové populace, které odpovídají výše uvedené
definici osteoporózy) pozorován statisticky významný rozdíl v incidenci zlomenin
kyčle (alendronát 1,0 % versus placebo 2,2 %, snížení o 56 %) a v incidenci ≥ zlomeniny obratle (2,9 % versus 5,8 %, snížení o 50 %).


Poznatky z laboratorních testů:
Během klinických studií byl pozorován asymptomatický, mírný a přechodný pokles hladin kalcia
a fosfátu v séru u přibližně 18 a 10 % pacientek užívajících alendronát 10 mg/denně oproti
přibližně 12 a 3 % pacientek užívajících placebo. Incidence a pokles kalcia v séru na < 8,0 mg/dl
(2,0 mmol/l) a fosfátu v séru na ≤ 2,0 mg/dl (0,65 mmol/l) byla však obdobná u obou léčebných
skupin.


Pediatrická populace
Alendronát byl studován u malého počtu pacientů s osteogenesis imperfecta do 18 let věku.
Výsledky nejsou dostatečné pro podporu použití alendronátu u pediatrických pacientů s
osteogenesis imperfecta.