Alendrogen Užívání po expiraci, upozornění a varování

Nežádoucí účinky v horní části gastrointestinálního traktu
Alendronát může způsobit lokální podráždění sliznice horní části gastrointestinálního
traktu. Vzhledem k možnosti zhoršení základního onemocnění je nutná opatrnost v
případech, kdy se alendronát podává pacientkám s aktivními poruchami funkce horní části
gastrointestinálního traktu, jako je dysfagie, onemocnění jícnu, gastritida, duodenitida,
vředy, případně výskyt závažného onemocnění gastrointestinálního traktu během
předešlého roku, jako jsou peptické vředy nebo aktivní krvácení do gastrointestinálního
traktu nebo operace v horní části gastrointestinálního traktu zvláště pyloroplastika (viz bod
4.3).

U pacientů se známým Barrettovým onemocněním jícnu, musí lékař zvážit přínosy a možná
rizika alendronátu individuálně podle pacienta.

U pacientek užívajících alendronát byly popsány nežádoucí účinky v jícnu, jako například
ezofagitida, jícnové vředy a eroze jícnu, po nichž vzácně následovala striktura jícnu. U
některých pacientek byly tyto nežádoucí účinky závažné a vyžadovaly hospitalizaci. Proto musí
lékař pozorně sledovat jakékoli známky signalizující možnou reakci jícnu nebo příznaky

nežádoucích účinků v jícnu. Pacientky je nutno poučit o tom, aby - pokud by se u nich
objevily příznaky podrážení jícnu, jako je dysfagie, bolest při polykání nebo retrosternální
bolest, zhoršení pálení žáhy - alendronát vysadily a vyhledaly lékařskou pomoc (viz bod
4.8.).

Ukázalo se, že riziko závažných nežádoucích účinků stoupá u pacientek, které nedodržují
předepsaný způsob užívání alendronátu a/nebo které pokračují v užívání alendronátu i po
objevení se příznaků ezofageálního podráždění. Je velice důležité, aby pacientky dostaly
všechny pokyny k užívání a aby porozuměly informacím o dávkování (viz bod 4.2).
Pacientky musí být informovány o tom, že zanedbání těchto pokynů může zvýšit riziko
ezofageálních problémů.

Během rozsáhlých klinických studií nebylo pozorováno zvýšené riziko, ale po uvedení na
trh byly zřídka hlášeny žaludeční a jícnové vředy, některé z nich závažné a s komplikacemi
(viz bod 4.8.).

Osteonekróza čelisti
U pacientů s nádorovým onemocněním léčených primárně intravenózně podávanými
bisfosfonáty byla popsána osteonekróza čelisti, zpravidla spojená s extrakcí zubu a/nebo s lokální
infekcí (včetně osteomyelitidy). Mnoho těchto pacientů bylo také léčeno kortikosteroidy v rámci
chemoterapie. Osteonekróza čelisti byla také popsána u pacientů s osteoporózou užívajících
bisfosfonáty perorálně.

Následující rizikové faktory je třeba vzít v úvahu při hodnocení individuálního rizika vzniku
osteonekrózy čelisti:
• účinnost bisfosfonátů (nejvyšší má kyselina zoledronová), způsob podání (viz výše) a
kumulativní dávka
• rakovina, chemoterapie, radioterapie, kortikosteroidy, inhibitory angiogeneze, kouření
• onemocnění zubů v anamnéze, špatná ústní hygiena, peridentální onemocnění, invazivní zubní
zákroky a špatně pasující zubní protézy.

Pravidelné zubní prohlídky s příslušnou preventivní stomatologickou léčbou jsou považovány za
zásadní u pacientů léčených perorálními bisfosfonáty se špatným stavem zubů.

Při léčbě by se tito pacienti měli vyvarovat invazivnímu zubnímu výkonu, pokud je to možné.
Pacienty, u kterých se vyvine osteonekróza čelisti v průběhu terapie bisfosfonáty, může dentální
chirurgický zákrok zhoršit nález. U pacientů vyžadujících zubní ošetření nejsou k dispozici data,
která by objasnila, zda po vysazení bisfosfonátů dojde ke snížení rizika osteonekrózy čelisti.
Klinické rozhodnutí o postupu léčby u těchto pacientů vždy závisí na zvážení individuálního
rizika ku prospěchu léčby.

Během léčby bisfosfonáty by měli být všichni pacienti povzbuzováni k udržení dobré ústní
hygieny, podstupovat běžné zubní prohlídky, a hlásit všechny ústní příznaky, jako je pohyblivost
zubů, bolest nebo otok.

Osteonekróza zevního zvukovodu
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byla hlášena osteonekróza zevního zvukovodu, zejména
při dlouhodobém podávání. Mezi možné rizikové faktory osteonekrózy zevního zvukovodu
patří používání steroidů a chemoterapie a/nebo lokální rizikové faktory, jako například
infekce nebo trauma. Možnost vzniku osteonekrózy zevního zvukovodu je třeba zvážit u
pacientů léčených bisfosfonáty, kteří mají ušní symptomy jako je bolest nebo výtok, nebo
chronické infekce ucha.

Bolest svalové a kosterní soustavy
Bolesti kostí, kloubů a/nebo svalů byly hlášeny u pacientek užívajících bifosfonáty. V rámci
postmarketingových zkušeností byly tyto příznaky závažné a/nebo vedly k invaliditě pouze
vzácně (viz bod 4.8).

Doba do nástupu příznaků byla v rozmezí jednoho dne až několik měsíců po zahájení léčby.
U většiny pacientek došlo ke zmírnění příznaků po vysazení léčby. U určitého počtu
pacientek došlo po opětovném podání stejného léčivého přípravku nebo jiného bisfosfonátu
k návratu příznaků.

Atypické zlomeniny femuru
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byly hlášeny atypické subtrochanterické a diafyzární
zlomeniny femuru, zejména u pacientů dlouhodobě léčených pro osteoporózu. Tyto příčné
nebo krátké šikmé zlomeniny se mohou objevit kdekoli v celé délce femuru od oblasti těsně
pod malým trochanterem až do části těsně nad suprakondylickým rozšířením. Tyto
zlomeniny se objevují po minimálním traumatu nebo bez souvislosti s ním a u některých
pacientů se mohou projevovat bolestí ve stehně nebo třísle, často sdružené na zobrazovacích
vyšetřeních s obrazem typickým pro stresové zlomeniny (neobvyklé nízkotraumatické
zlomeniny, v angličtině známé jako „insufficiency fractures“), týdny až měsíce před
manifestací kompletní zlomeniny femuru. Zlomeniny jsou často oboustranné, proto je nutné
u pacientů léčených bisfosfonáty, kteří utrpěli zlomeninu diafýzy femuru, vyšetřit i
kontralaterální femur. Rovněž bylo zaznamenáno špatné hojení těchto zlomenin. U
pacientů, u kterých je podezření na atypickou zlomeninu femuru, je třeba při hodnocení
jejich stavu zvážit i přerušení léčby bisfosfonáty, a to na základě zhodnocení prospěchu a
rizika léčby u jednotlivého pacienta.

Pacienty je třeba poučit, aby během léčby bisfosfonáty hlásili jakoukoli bolest v oblasti
stehna, kyčle nebo třísla, a všechny pacienty, u kterých se tyto příznaky objeví, je třeba
vyšetřit s ohledem na možnou inkompletní zlomeninu femuru.

Kožní reakce
Po uvedení přípravku na trh byly vzácně hlášeny závažné kožní reakce včetně Stevens-
Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy.

Vynechání dávky
Pacientky je nutno poučit o tom, že pokud vynechají jednu týdenní dávku přípravku
Alendrogen, musí užít jednu tabletu ráno v den, kdy si uvědomí, že dávku vynechaly.
Nesmějí užít dvě tablety ve stejný den, ale musí se vrátit do normálního režimu užívání
jedné tablety jednou týdně, a to v původně zvolený den.

Porucha funkce ledvin
Nedoporučuje se podávání alendronátu pacientkám s poruchou funkce ledvin v případech,
kdy je clearance kreatininu nižší než 35 ml/min (viz bod 4.2).

Metabolismus kostí a minerálů
Je třeba vzít v úvahu jiné příčiny osteoporózy než deficit estrogenu a stárnutí.

Hypokalcemie má být upravena před začátkem terapie alendronátem (viz bod 4.3).
Jiné poruchy minerálního metabolismu (jako je nedostatek vitamínu D a
hypoparatyreoidismus) mají být také účinně léčeny před zahájením terapie tímto
přípravkem. U pacientek s uvedenými typy postižení mají být během léčby přípravkem
Alendrogen sledovány sérové koncentrace vápníku a příznaky hypokalcemie.

Vzhledem k pozitivním účinkům alendronátu na zvyšování kostní mineralizace může dojít
k poklesu sérových koncentrací kalcia a fosfátu. Tento pokles je obvykle malý
a asymptomatický a objevuje se zvláště u pacientek užívajících glukokortikoidy, protože u
nich může být snížená absorpce vápníku. Symptomatická hypokalcemie však byla
zaznamenána vzácně. Některé případy byly závažné a vyskytly se u pacientek se základním
predisponujícím stavem (např. hypoparatyreóza, deficit vitamínu D nebo malabsorpce
vápníku).


V důsledku toho je u pacientek užívajících glukokortikoidy zvláště důležité zajistit
dostatečný přísun vápníku a vitamínu D.

Pomocné látky:
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s
intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorbcí glukózy a galaktózy
nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.