Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Alendrogen 70 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje 70 mg kyseliny alendronové, jako trihydrát natrium-alendronátu.

Pomocná látka se známým účinkem: Jedna tableta obsahuje 150,94 mg laktózy (ve formě
monohydrátu laktózy).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Popis přípravku: bílé, bikonvexní tablety označené „AD70“ na jedné straně a „G“ na druhé straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba osteoporózy u žen po menopauze.
Alendronát snižuje riziko fraktur obratlů a proximálního konce femuru.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Doporučená dávka je jedna tableta (70 mg) jednou týdně. Optimální délka léčby osteoporózy
bisfosfonáty nebyla stanovena. Potřeba pokračování v léčbě by měla být pravidelně vyhodnocena
na základě poměru přínosu a možného rizika přípravku Alendrogen u konkrétního pacienta, a to
zejména po 5 a více letech používání.


Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
V klinických studiích nebyl zjištěn žádný rozdíl v závislosti na věku. Proto není nutné
dávkování u starších osob nijak upravovat.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
U pacientek s hodnotou clearance kreatininu nad 35 ml/min není nutné dávkování nijak
upravovat. Vzhledem k nedostatku zkušeností se přípravek Alendrogen nedoporučuje pacientkám
s poruchou funkce ledvin, kde hodnota clearance kreatininu je pod 35 ml/min.

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost natrium-alendronátu (léčivá látka) u dětí mladších 18 let nebyla stanovena.
Tento léčivý přípravek by neměl být používán u dětí mladších 18 let. V současnosti dostupné
údaje o kyselině alendronové u pediatrické populace jsou popsány v bodě 5.1.


Způsob podání

Perorální podání

K zajištění dostatečného vstřebávání alendronátu:
Alendrogen musí být užíván s obyčejnou vodou minimálně 30 minut před prvním jídlem,
nápojem nebo jiným léčivým přípravkem. Ostatní nápoje (včetně minerální vody),
potraviny i některé léčivé přípravky mohou snižovat absorpci alendronátu (viz bod 4.5).

Pro usnadnění průchodu tablety do žaludku a snížení možného lokálního podráždění
jícnu/nežádoucích projevů (viz bod 4.4):

• Alendrogen má být užíván pouze poté, co pacientka ráno vstane, a je nutno jej zapít
plnou sklenicí čisté vody (ne méně než 200 ml).
• Tablety přípravku Alendrogen musí být polykány celé. Tablety se nesmí drtit nebo žvýkat
nebo ponechávat rozpustit v ústech z důvodu možnosti orofaryngeální ulcerace.
• Pacientky si nesmí po požití tablety lehnout až do doby po prvním jídle, které má
následovat nejdříve 30 minut po užití tablety.
• Pacientky si nesmí po užití tablety lehnout po dobu alespoň 30 minut.
• Alendrogen se nesmí užívat před spaním nebo předtím, než pacientka ráno vstane.

Je-li příjem vápníku a vitamínu D v dietním režimu nedostatečný, pak mají pacientky
dostávat doplňkově kalcium a vitamín D (viz bod 4.4).


Alendrogen v dávce 70 mg jednou týdně nebyl studován v léčbě glukokortikoidy
indukované osteoporózy.

4.3 Kontraindikace

• Abnormality jícnu a další faktory, které zpomalují jeho vyprazdňování, jako je striktura
nebo achalázie
• Neschopnost stát nebo sedět vzpřímeně alespoň 30 minut
• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě
6.• Hypokalcemie (viz též bod 4.4).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Nežádoucí účinky v horní části gastrointestinálního traktu
Alendronát může způsobit lokální podráždění sliznice horní části gastrointestinálního
traktu. Vzhledem k možnosti zhoršení základního onemocnění je nutná opatrnost v
případech, kdy se alendronát podává pacientkám s aktivními poruchami funkce horní části
gastrointestinálního traktu, jako je dysfagie, onemocnění jícnu, gastritida, duodenitida,
vředy, případně výskyt závažného onemocnění gastrointestinálního traktu během
předešlého roku, jako jsou peptické vředy nebo aktivní krvácení do gastrointestinálního
traktu nebo operace v horní části gastrointestinálního traktu zvláště pyloroplastika (viz bod
4.3).

U pacientů se známým Barrettovým onemocněním jícnu, musí lékař zvážit přínosy a možná
rizika alendronátu individuálně podle pacienta.

U pacientek užívajících alendronát byly popsány nežádoucí účinky v jícnu, jako například
ezofagitida, jícnové vředy a eroze jícnu, po nichž vzácně následovala striktura jícnu. U
některých pacientek byly tyto nežádoucí účinky závažné a vyžadovaly hospitalizaci. Proto musí
lékař pozorně sledovat jakékoli známky signalizující možnou reakci jícnu nebo příznaky

nežádoucích účinků v jícnu. Pacientky je nutno poučit o tom, aby - pokud by se u nich
objevily příznaky podrážení jícnu, jako je dysfagie, bolest při polykání nebo retrosternální
bolest, zhoršení pálení žáhy - alendronát vysadily a vyhledaly lékařskou pomoc (viz bod
4.8.).

Ukázalo se, že riziko závažných nežádoucích účinků stoupá u pacientek, které nedodržují
předepsaný způsob užívání alendronátu a/nebo které pokračují v užívání alendronátu i po
objevení se příznaků ezofageálního podráždění. Je velice důležité, aby pacientky dostaly
všechny pokyny k užívání a aby porozuměly informacím o dávkování (viz bod 4.2).
Pacientky musí být informovány o tom, že zanedbání těchto pokynů může zvýšit riziko
ezofageálních problémů.

Během rozsáhlých klinických studií nebylo pozorováno zvýšené riziko, ale po uvedení na
trh byly zřídka hlášeny žaludeční a jícnové vředy, některé z nich závažné a s komplikacemi
(viz bod 4.8.).

Osteonekróza čelisti
U pacientů s nádorovým onemocněním léčených primárně intravenózně podávanými
bisfosfonáty byla popsána osteonekróza čelisti, zpravidla spojená s extrakcí zubu a/nebo s lokální
infekcí (včetně osteomyelitidy). Mnoho těchto pacientů bylo také léčeno kortikosteroidy v rámci
chemoterapie. Osteonekróza čelisti byla také popsána u pacientů s osteoporózou užívajících
bisfosfonáty perorálně.

Následující rizikové faktory je třeba vzít v úvahu při hodnocení individuálního rizika vzniku
osteonekrózy čelisti:
• účinnost bisfosfonátů (nejvyšší má kyselina zoledronová), způsob podání (viz výše) a
kumulativní dávka
• rakovina, chemoterapie, radioterapie, kortikosteroidy, inhibitory angiogeneze, kouření
• onemocnění zubů v anamnéze, špatná ústní hygiena, peridentální onemocnění, invazivní zubní
zákroky a špatně pasující zubní protézy.

Pravidelné zubní prohlídky s příslušnou preventivní stomatologickou léčbou jsou považovány za
zásadní u pacientů léčených perorálními bisfosfonáty se špatným stavem zubů.

Při léčbě by se tito pacienti měli vyvarovat invazivnímu zubnímu výkonu, pokud je to možné.
Pacienty, u kterých se vyvine osteonekróza čelisti v průběhu terapie bisfosfonáty, může dentální
chirurgický zákrok zhoršit nález. U pacientů vyžadujících zubní ošetření nejsou k dispozici data,
která by objasnila, zda po vysazení bisfosfonátů dojde ke snížení rizika osteonekrózy čelisti.
Klinické rozhodnutí o postupu léčby u těchto pacientů vždy závisí na zvážení individuálního
rizika ku prospěchu léčby.

Během léčby bisfosfonáty by měli být všichni pacienti povzbuzováni k udržení dobré ústní
hygieny, podstupovat běžné zubní prohlídky, a hlásit všechny ústní příznaky, jako je pohyblivost
zubů, bolest nebo otok.

Osteonekróza zevního zvukovodu
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byla hlášena osteonekróza zevního zvukovodu, zejména
při dlouhodobém podávání. Mezi možné rizikové faktory osteonekrózy zevního zvukovodu
patří používání steroidů a chemoterapie a/nebo lokální rizikové faktory, jako například
infekce nebo trauma. Možnost vzniku osteonekrózy zevního zvukovodu je třeba zvážit u
pacientů léčených bisfosfonáty, kteří mají ušní symptomy jako je bolest nebo výtok, nebo
chronické infekce ucha.

Bolest svalové a kosterní soustavy
Bolesti kostí, kloubů a/nebo svalů byly hlášeny u pacientek užívajících bifosfonáty. V rámci
postmarketingových zkušeností byly tyto příznaky závažné a/nebo vedly k invaliditě pouze
vzácně (viz bod 4.8).

Doba do nástupu příznaků byla v rozmezí jednoho dne až několik měsíců po zahájení léčby.
U většiny pacientek došlo ke zmírnění příznaků po vysazení léčby. U určitého počtu
pacientek došlo po opětovném podání stejného léčivého přípravku nebo jiného bisfosfonátu
k návratu příznaků.

Atypické zlomeniny femuru
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byly hlášeny atypické subtrochanterické a diafyzární
zlomeniny femuru, zejména u pacientů dlouhodobě léčených pro osteoporózu. Tyto příčné
nebo krátké šikmé zlomeniny se mohou objevit kdekoli v celé délce femuru od oblasti těsně
pod malým trochanterem až do části těsně nad suprakondylickým rozšířením. Tyto
zlomeniny se objevují po minimálním traumatu nebo bez souvislosti s ním a u některých
pacientů se mohou projevovat bolestí ve stehně nebo třísle, často sdružené na zobrazovacích
vyšetřeních s obrazem typickým pro stresové zlomeniny (neobvyklé nízkotraumatické
zlomeniny, v angličtině známé jako „insufficiency fractures“), týdny až měsíce před
manifestací kompletní zlomeniny femuru. Zlomeniny jsou často oboustranné, proto je nutné
u pacientů léčených bisfosfonáty, kteří utrpěli zlomeninu diafýzy femuru, vyšetřit i
kontralaterální femur. Rovněž bylo zaznamenáno špatné hojení těchto zlomenin. U
pacientů, u kterých je podezření na atypickou zlomeninu femuru, je třeba při hodnocení
jejich stavu zvážit i přerušení léčby bisfosfonáty, a to na základě zhodnocení prospěchu a
rizika léčby u jednotlivého pacienta.

Pacienty je třeba poučit, aby během léčby bisfosfonáty hlásili jakoukoli bolest v oblasti
stehna, kyčle nebo třísla, a všechny pacienty, u kterých se tyto příznaky objeví, je třeba
vyšetřit s ohledem na možnou inkompletní zlomeninu femuru.

Kožní reakce
Po uvedení přípravku na trh byly vzácně hlášeny závažné kožní reakce včetně Stevens-
Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy.

Vynechání dávky
Pacientky je nutno poučit o tom, že pokud vynechají jednu týdenní dávku přípravku
Alendrogen, musí užít jednu tabletu ráno v den, kdy si uvědomí, že dávku vynechaly.
Nesmějí užít dvě tablety ve stejný den, ale musí se vrátit do normálního režimu užívání
jedné tablety jednou týdně, a to v původně zvolený den.

Porucha funkce ledvin
Nedoporučuje se podávání alendronátu pacientkám s poruchou funkce ledvin v případech,
kdy je clearance kreatininu nižší než 35 ml/min (viz bod 4.2).

Metabolismus kostí a minerálů
Je třeba vzít v úvahu jiné příčiny osteoporózy než deficit estrogenu a stárnutí.

Hypokalcemie má být upravena před začátkem terapie alendronátem (viz bod 4.3).
Jiné poruchy minerálního metabolismu (jako je nedostatek vitamínu D a
hypoparatyreoidismus) mají být také účinně léčeny před zahájením terapie tímto
přípravkem. U pacientek s uvedenými typy postižení mají být během léčby přípravkem
Alendrogen sledovány sérové koncentrace vápníku a příznaky hypokalcemie.

Vzhledem k pozitivním účinkům alendronátu na zvyšování kostní mineralizace může dojít
k poklesu sérových koncentrací kalcia a fosfátu. Tento pokles je obvykle malý
a asymptomatický a objevuje se zvláště u pacientek užívajících glukokortikoidy, protože u
nich může být snížená absorpce vápníku. Symptomatická hypokalcemie však byla
zaznamenána vzácně. Některé případy byly závažné a vyskytly se u pacientek se základním
predisponujícím stavem (např. hypoparatyreóza, deficit vitamínu D nebo malabsorpce
vápníku).


V důsledku toho je u pacientek užívajících glukokortikoidy zvláště důležité zajistit
dostatečný přísun vápníku a vitamínu D.

Pomocné látky:
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s
intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorbcí glukózy a galaktózy
nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Absorpce alendronátu může být zhoršena podáním společně s jídlem a nápoji (včetně
minerální vody), kalciovými přípravky, antacidy a některými perorálně užívanými léčivými
přípravky. Proto musí pacientky po užití alendronátu počkat alespoň 30 minut, než
perorálně užijí nějaký další léčivý přípravek (viz body 4.2 a 5.2).

Žádné další klinicky významné interakce s léčivými přípravky se nepředpokládají.
V klinických studiích dostávala řada pacientek současně s alendronátem estrogen
(intravaginálně, transdermálně nebo perorálně). Nebyly pozorovány žádné nežádoucí
účinky, které by bylo možno připisovat jejich současnému užívání.

Vzhledem k tomu, že použití NSAID je spojeno s podrážděním gastrointestinálního traktu,
je třeba opatrnosti při současném užívání s alendronátem.

I když konkrétní studie interakcí nebyly provedeny, byl v klinických studiích alendronát
užíván současně s celou řadou běžně předepisovaných léků bez důkazů klinických
nežádoucích interakcí.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství:
Alendronát nemá být během těhotenství užíván. Údaje o podávání alendronátu těhotným
ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici.

Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu. Alendronát podávaný březím potkaním
samicím vyvolával dystokii (těžký porod) v souvislosti s hypokalcemií (viz bod 5.3).

Bisfosfonáty jsou inkorporovány do kostní matrix, z níž se postupně uvolňují po řadu let.
Množství bisfosfonátu inkorporované do dospělé kosti, a tedy množství, které je k dispozici ke
zpětnému uvolňování do systémové cirkulace, je přímo závislé na dávce a době, po kterou je
bisfosfonát užíván (viz bod 5.2). Ohledně rizika pro lidský plod nejsou k dispozici žádné údaje.
Existuje však teoretické riziko poškození plodu, zejména kostry, pokud žena po dokončení léčby
bisfosfonáty otěhotní. Vliv proměnných, jako je doba mezi ukončením léčby bisfosfonáty a
otěhotněním, konkrétní užívaný bisfosfonát a cesta podání (intravenózní versus perorální), na
míru rizika nebyl hodnocen.

Kojení:
Není známo, zda se alendronát/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Riziko
pro novorozence/kojence nelze vyloučit. Alendronát se během kojení nemá podávat.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Alendronát nemá žádný nebo má zanedbatelný přímý vliv na schopnost řídit nebo
obsluhovat stroje. U pacientek se mohou vyskytnout určité nežádoucí účinky (např.

rozmazané vidění, závrať a silná bolest kostí, svalů nebo kloubů (viz bod 4.8)), které mohou
ovlivnit schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
V jednoleté studii postmenopauzálních žen s osteoporózou byl celkový profil bezpečnosti
alendronátu 70 mg 1x týdně (n = 519) a alendronátu 10 mg/den (n =370) ekvivalentní.

Ve dvou tříletých studiích prakticky shodného uspořádání, provedených u
postmenopauzálních žen (alendronát 10 mg: n = 196, placebo: n = 397), byl celkový profil
bezpečnosti alendronátu 10 mg/den a placeba podobný.
Nežádoucí účinky, které byly hlášeny lékaři v klinických studiích jako možné,
pravděpodobně nebo určitě související s užíváním léku, jsou uvedeny dále v případě, že se
vyskytly u ≥1 % případů v jedné z léčebných skupin v jednoleté studii, nebo u ≥1 %
pacientů léčených alendronátem 10 mg/den a s vyšší incidencí než u pacientek užívajících
placebo ve tříletých studiích:

Jednoletá studie Tříleté studie
Alendronát 70 mg
1x týdně (n =
519) %
Alendronát mg/den (n = 370)
%
Alendronát mg/den (n = 196)
%
Placebo
(n=397) %
Gastrointestinální
poruchy

bolesti břicha 3,7 3,0 6,6 4,dyspepsie 2,7 2,2 3,6 3,regurgitace
kyselého
žaludečního obsahu
1,9 2,4 2,0 4,nauzea 1,9 2,4 3,6 4,břišní distenze 1,0 1,4 1,0 0,zácpa 0,8 1,6 3,1 1,průjem 0,6 0,5 3,1 1,dysfagie 0,4 0,5 1,0 0,flatulence 0,4 1,6 2,6 0,gastritida 0,2 1,1 0,5 1,žaludeční vřed 0,0 1,1 0,0 0,jícnový vřed 0,0 0,0 1,5 0,Poruchy svalové a
kosterní soustavy
a pojivové tkáně

muskuloskeletální
bolesti (bolesti
kostí, svalů nebo
kloubů)
2,9 3,2 4,1 2,svalové křeče 0,2 1,1 0,0 1,Poruchy nervového
systému

bolest hlavy 0,4 0,3 2,6 1,
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky byly pozorovány v klinických studiích a/nebo po uvedení na trh:
Četnosti výskytu jsou definovány jako: [Velmi časté: (≥1/10), Časté: (≥1/100 až <1/10), Méně
časté: (≥1/1 000 až <1/100), Vzácné: (≥1/10 000 až <1/1 000), Velmi vzácné: (<1/10 000)]


Třída orgánových systémů Četnost Nežádoucí účinky
Poruchy imunitního systému:

Vzácné:

hypersenzitivní reakce
včetně urtikarie
(kopřivky) a
angioedému
Poruchy metabolismu a výživy:

Vzácné: symptomatická
hypokalcemie, často v
souvislosti s
predispozičními
stavy§
Poruchy nervového systému:

Časté:

bolest hlavy, závratě †
Méně časté: dysgeuzie †
Poruchy oka:

Méně časté: zánět oka (uveitida,
skleritida,
episkleritida)
Poruchy ucha a labyrintu: Časté: vertigo †
Gastrointestinální poruchy:

Časté:


bolesti břicha,
dyspepsie, zácpa,
průjem, flatulence,
vřed jícnu *, dysfagie
*, břišní distenze,
kyselé říhání

Méně časté: nauzea, zvracení,
gastritida, ezofagitida
*, jícnová eroze *,
melena †
Vzácné: striktura jícnu *,
orofaryngeální
ulcerace *, PUB horní
části
gastrointestinálního
traktu (perforace,
vředy, krvácení)§
Poruchy kůže a podkožní tkáně:

Časté: alopecie †, svědění †
Méně časté: vyrážka, erytém
Vzácné: vyrážka s
fotosenzitivitou, těžké
kožní reakce včetně
Stevens-Johnsonova
syndromu a toxické
epidermální nekrolýzy
‡
Poruchy svalové a kosterní soustavy a
pojivové tkáně:
Velmi časté:

bolest svalové a
kosterní soustavy
(kostí, svalů nebo
kloubů), která je
někdy silná † §

Časté: otok kloubů †
Vzácné: Osteonekróza čelisti‡
§,
atypické
subtrochanterické a
diafyzární zlomeniny
femuru (skupinový
nežádoucí účinek
bisfosfonátů) ⊥
Velmi vzácné: Osteonekróza zevního
zvukovodu
(skupinový nežádoucí
účinek bisfosfonátů).
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: Časté:

astenie †, periferní
edém †
Méně časté: přechodné příznaky
jako při akutní fázi
odpovědi (myalgie,
malátnost a vzácně
horečka), obvykle v
souvislosti se
zahájením léčby†
§ viz bod 4.† Četnost v klinických studiích byla u léčené skupiny i skupiny placebo podobná.
* Viz body 4.2 a 4.‡ Tento nežádoucí účinek byl identifikován až po uvedení přípravku na trh. Vzácná
četnost výskytu, byla odhadnuta na základě klinických studií
⊥ Zjištěno po uvedení přípravku na trh.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Příznaky
Výsledkem předávkování při perorálním podání může být hypokalcemie, hypofosfatemie
a symptomy v horní části gastrointestinálního traktu, jako je žaludeční nevolnost, pyróza,
ezofagitida, gastritida nebo tvorba vředů.

Opatření

Ohledně léčby předávkování alendronátem nejsou k dispozici žádné konkrétní informace.
Má být podáno mléko nebo antacida, která vážou alendronát. Vzhledem k riziku podráždění
jícnu by nemělo být vyvoláno zvracení a pacientka má zůstat ve vzpřímené poloze.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti


Farmakoterapeutická skupina: Bisfosfonáty, léčiva ovlivňující stavbu a mineralizaci kostí
ATC kód: M05BA
Mechanismus účinku
Léčivá látka přípravku Alendrogen, trihydrát natrium-alendronátu, je bisfosfonát, který
inhibuje resorpci kostních osteoklastů bez přímého účinku na tvorbu kostí. Předklinické
studie prokázaly preferenční lokalizaci alendronátu na místa aktivní resorpce. Aktivita
osteoklastů je inhibována, ale shromažďování ani připojování osteoklastů není ovlivněno.
Kost vytvořená během léčby alendronátem vykazuje normální strukturu.

Klinická účinnost a bezpečnost
Léčba osteoporózy u žen po menopauze:
Osteoporóza je definována jako BMD (bone mass density) páteře nebo kyčle 2,5 SD pod
průměrnou hodnotou normální mladé populace nebo jako předchozí zlomenina křehké kosti
bez ohledu na BMD.

Terapeutická rovnocennost alendronátu 70 mg 1x týdně (n = 519) a alendronátu 10 mg
denně (n = 370) byla prokázána v jednoleté multicentrické studii postmenopauzálních žen
s osteoporózou. Průměrné zvýšení vůči výchozí hodnotě BMD bederní páteře po jednom
roce dosáhlo 5,1 % (95 % CI: 4,8; 5,4 %) ve skupině s dávkou 70 mg jednou týdně a 5,4 %
(95 % CI: 5,0; 5,8 %) ve skupině 10 mg jednou denně. Průměrné zvýšení hodnoty BMD
dosáhlo v krčku stehenní kosti ve výše uvedených skupinách 2,3 % a 2,9 %, a v celém
kyčelním kloubu 2,9 % a 3,1 %. Obě léčebné skupiny si byly také podobné, co se týče
zvýšení hodnot BMD na jiných místech kostry.

Účinky alendronátu na kostní hmotu a četnost fraktur u postmenopauzálních žen byly
hodnoceny ve dvou počátečních studiích účinnosti shodného uspořádání (n = 994) a ve
studii FIT (Fracture Intervention Trial, n = 6 459).

V počátečních studiích účinnosti se průměrná hodnota BMD zvýšila při podávání
alendronátu v dávce 10 mg/den ve srovnání s placebem po třech letech o 8,8 % v páteři, o
5,9 % v krčku stehenní kosti a o 7,8 % v trochanteru. Zvýšila se i celková hodnota BMD.
U pacientek léčených alendronátem došlo ve srovnání s pacientkami, které dostávaly
placebo, ke 48 % snížení (alendronát 3,2 % versus placebo 6,2 %) četnosti zlomenin
jednoho nebo více obratlů. Ve dvouletém prodloužení těchto studií se hodnota BMD
v páteři a v trochanteru dále zvyšovala, přičemž hodnoty BMD v krčku stehenní kosti a celé
kostry zůstaly zachovány.

Studie FIT sestávala ze dvou placebem kontrolovaných studií s denním podáváním
alendronátu (5 mg denně po dobu dvou let a 10 mg denně buď jeden nebo dva další roky):

• FIT 1: tříletá studie zahrnující 2 027 pacientek, které měly před výchozím vyšetřením
minimálně jednu (kompresivní) zlomeninu obratle. V této studii snížil denně podávaný
alendronát incidenci ≥ 1 nové zlomeniny obratle o 47 % (alendronát 7,9 % versus
placebo 15,0 %). Navíc bylo zjištěno statisticky významné snížení výskytu zlomenin
kyčle (1,1 % versus 2,2 %, snížení o 51 %).


• FIT 2: čtyřletá studie zahrnující 4 432 pacientek s nízkou hodnotou kostní hmoty, ale
bez zlomeniny obratle před výchozím vyšetřením. V této studii byl při analýze
podskupin žen s osteoporózou (37 % celkové populace, které odpovídají výše uvedené
definici osteoporózy) pozorován statisticky významný rozdíl v incidenci zlomenin
kyčle (alendronát 1,0 % versus placebo 2,2 %, snížení o 56 %) a v incidenci ≥ zlomeniny obratle (2,9 % versus 5,8 %, snížení o 50 %).


Poznatky z laboratorních testů:
Během klinických studií byl pozorován asymptomatický, mírný a přechodný pokles hladin kalcia
a fosfátu v séru u přibližně 18 a 10 % pacientek užívajících alendronát 10 mg/denně oproti
přibližně 12 a 3 % pacientek užívajících placebo. Incidence a pokles kalcia v séru na < 8,0 mg/dl
(2,0 mmol/l) a fosfátu v séru na ≤ 2,0 mg/dl (0,65 mmol/l) byla však obdobná u obou léčebných
skupin.


Pediatrická populace
Alendronát byl studován u malého počtu pacientů s osteogenesis imperfecta do 18 let věku.
Výsledky nejsou dostatečné pro podporu použití alendronátu u pediatrických pacientů s
osteogenesis imperfecta.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Ve srovnání s referenční intravenózní dávkou činila biologická dostupnost alendronátu u
žen, podaného perorálně v dávce 5 – 70 mg po nočním lačnění, 2 hodiny před standardní
snídaní 0,64 % získané hodnoty. Biologická dostupnost se podobně snížila odhadem na
0,46 %, pokud se alendronát podal hodinu před standardizovanou snídaní, a na 0,39 % při
jeho podání půl hodiny před standardizovanou snídaní. Ve studiích osteoporózy byl
alendronát účinný, pokud se podal alespoň 30 minut před prvním jídlem nebo nápojem
požitým v daný den.

Biologická dostupnost alendronátu byla zanedbatelná v případě, kdy byl podán společně se
snídaní nebo do dvou hodin po standardní snídani. Podání alendronátu společně s kávou či
pomerančovým džusem snížilo jeho biologickou dostupnost o 60 %.

U zdravých jedinců nevedlo perorální podávání prednisonu (20 mg třikrát denně po dobu
pěti dní) ke klinicky významné změně v perorální biologické dostupnosti alendronátu
(průměrné zvýšení se pohybovalo v rozmezí od 20 % do 44 %).

Distribuce
Studie na potkanech ukázaly, že alendronát je po podání intravenózní dávky 1 mg/kg
přechodně distribuován do měkkých tkání, poté však dochází k jeho rychlé redistribuci do
kostní tkáně nebo vyloučení močí. Průměrný distribuční objem u člověka činí
v rovnovážném stavu, mimo kostní tkáň, nejméně 28 litrů. Plazmatické koncentrace jsou
po perorálním podání terapeutické dávky příliš nízké pro analytické hodnocení (méně než
ng/ml). Vazba na plazmatické proteiny činí přibližně 78 %.

Biotransformace
Ani u člověka, ani u zvířat nebylo prokázáno, že by se alendronát metabolizoval.

Eliminace
Po podání jednotlivé intravenózní dávky alendronátu značeného radioaktivním 14C bylo
přibližně 50 % radioaktivity vyloučeno močí během 72 hodin. Radioaktivita ve stolici byla
minimální nebo nebyla vůbec detekována. Po intravenózním podání 10 mg alendronátu
činila renální clearance 71 ml/min a systémová clearance nepřekročila hodnotu 200 ml/min.
Plazmatické koncentrace poklesly po intravenózním podání během šesti hodin o více než

95 %. Poločas alendronátu je podle jeho uvolňování ze skeletu odhadován na více než
deset let. Alendronát není u potkanů vylučován prostřednictvím ani acidického, ani
bazického transportního systému ledvin. Předpokládáme proto, že vylučování tohoto
léčivého přípravku u člověka neinterferuje s vylučováním ostatních léčivých přípravků
těmito systémy.

Porucha funkce ledvin
Předklinické studie prokázaly, že léčivý přípravek, který není deponován v kostní tkáni, je
velmi rychle vyloučen do moči. Nebyl podán žádný důkaz o saturaci vychytávání přípravku
kostí u zvířat při dlouhodobém intravenózním podávání kumulativních dávek až do dávky
35 mg/kg. Stejně jako u zvířat, tak i u pacientů s poruchou funkce ledvin bude vylučování
alendronátu ledvinami sníženo. Nejsou však k dispozici žádné klinické údaje. Proto lze
očekávat poněkud zvýšenou akumulaci alendronátu u pacientů s poruchou funkce ledvin
(viz bod 4.2).


5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Neklinické údaje vycházející z klasických studií farmakologie bezpečnosti, toxicity
opakovaných dávek, genotoxicity a kancerogenního potenciálu neukazují na žádné zvláštní
nebezpečí pro člověka. Studie na potkanech ukázaly, že podávání alendronátu v březosti
vedlo u samic během porodu k dystokii (těžký porod), která souvisela s hypokalcemií.
Vysoké dávky podávané potkanům ve studiích vedly ke zvýšené incidenci neúplné osifikace
plodu. Význam tohoto zjištění pro člověka není jasný.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa
Monohydrát laktózy
Sodná sůl kroskarmelosy
Magnesium-stearát
Povidon
6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Průhledný nebo zelený, neprůhledný PVC/Al blistr obsahující 4, 8 nebo 12 tablet.
Polypropylenová lahvička na tablety s polyethylenovým uzávěrem a volitelnou polyethylenovou
expanzní výplní obsahující 4, 8, 12 nebo 100 tablet (výdejní balení).

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním


Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Do 31. 7. Mylan Ireland Limited
Unit 35/36 Grange Parade
Baldoyle Industrial Estate
Dublin Irsko

Od 1. 8. Viatris Limited
Damastown Industrial Park
Mulhuddart, Dublin Dublin, Irsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

87/120/06-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 29. 3. Datum posledního prodloužení registrace: 21. 7.
10. DATUM REVIZE TEXTU

21. 4.