Linezolid accord Užívání po expiraci, upozornění a varování

Myelosuprese
U pacientů, kteří dostávali linezolid, byla pozorována myelosuprese (včetně anémie, leukopenie,
pancytopenie a trombocytopenie). U případů, kde je výsledek znám, hematologické parametry vzrostly
po vysazení linezolidu k hodnotám před léčbou. Riziko výskytu těchto účinků souvisí s délkou léčby.
Rizika krevní dyskrazie mohou být větší u starších pacientů než u mladších. Trombocytopenie se
může vyskytnout mnohem častěji u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, ať na dialýze nebo bez
ní, a u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater. Proto se doporučuje pečlivé
monitorování krevního obrazu u pacientů, kteří: již mají anemii, granulocytopenii nebo
trombocytopenii, užívají současně léky, které mohou snižovat hladinu hemoglobinu, zhoršovat krevní
obraz nebo nepříznivě ovlivňovat množství trombocytů nebo jejich funkci, mají těžkou poruchu
funkce ledvin nebo středně těžkou až těžkou poruchu funkce jater, jsou léčeni déle než 10-14 dní.
Těmto pacientům má být linezolid podáván pouze tehdy, pokud je možné pečlivé monitorování hladin
hemoglobinu, krevního obrazu a počtu trombocytů.
Pokud se během léčby linezolidem objeví závažná myelosuprese, má být léčba přerušena, pokud není
její pokračování považováno za absolutně nezbytné. V takovém případě je nutné nepřetržitě
kontrolovat krevní obraz a použít vhodná léčebná opatření.
U pacientů léčených linezolidem se navíc doporučuje provádět každý týden kontrolu krevního obrazu
(včetně hladiny hemoglobinu, trombocytů a celkového a diferenciálního počtu leukocytů) , nezávisle
na krevním obraze při zahájení léčby.
V klinických studiích zvláštní povahy (compassionate use) byl u pacientů používajících linezolid po
dobu delší než doporučených 28 dnů hlášen zvýšený výskyt závažné anémie. Těmto pacientům bylo
častěji zapotřebí podat krevní transfuzi. Případy anémie vyžadující krevní transfuzi byly rovněž
hlášeny po uvedení léčivé látky na trh. Více případů se objevilo u pacientů léčených linezolidem déle
než 28 dnů.
Po uvedení linezolidu na trh byly popsány případy sideroblastické anémie. U případů, kde byl znám
okamžik nástupu onemocnění, byla většina pacientů léčených déle než 28 dní. U většiny pacientů se
po vysazení léčby anémie plně či částečně znormalizovala ať již s léčbou anémie nebo bez léčby
anémie.
Rozdíly v mortalitě v klinické studii, které se účastnili pacienti s grampozitivními infekcemi v
krevním řečišti související se zavedením katetru

Stránka 4 z
V otevřené studii u pacientů se závažnými infekcemi spojenými s intravaskulárním katetrem byla
patrna zvýšená mortalita ve srovnání s vankomycinem / dikloxacilinem / oxacillinem [78/363 (21,5%)
vs 58/363 (16,0%)].
Hlavním faktorem ovlivňujícím míru mortality byla výchozí grampozitivní infekce. Míra mortality
byla obdobná u pacientů s infekcemi vyvolanými čistě grampozitivními organismy (poměr rizik 0,96;
95% interval spolehlivosti: 0,58-1,59), avšak byl významně vyšší (p=0,0162) ve skupině léčené
linezolidem u pacientů s infekcemi vyvolanými jinými patogeny nebo u pacientů, u nichž nebyl
prokázán kauzální infekční patogen, (poměr rizik 2,48; 95% interval spolehlivosti: 1,38-4,46).
Největší rozdíl byl pozorován v průběhu léčby a během 7 dnů následujících po ukončení podávání
hodnoceného léčiva. Během studie byla ve skupině s linezolidem prokázána infekce vyvolaná
gramnegativním patogenem u více pacientů a více pacientů zemřelo v důsledku gramnegativní či
polymikrobiální infekce. Z toho důvodu má být linezolid podán pacientům s komplikovanými
infekcemi kůže a měkkých tkání se známou nebo možnou současnou infekcí gramnegativními
organismy pouze, pokud nejsou dostupné alternativní možnosti léčby (viz bod 4.1). V těchto případech
musí být současně zahájena léčba proti gramnegativním organismům.
Průjem a kolitida související s antibiotiky
Průjem a kolitida související s antibiotiky, včetně pseudomembranózní kolitidy a průjmu
vyvolávaných bakterií Clostridium difficile, bylyzaznamenány při podávání téměř všech antibiotik
včetně linezolidu. Jejich závažnost se může různit od mírného průjmu až po fatální kolitidu. Tuto
diagnózu je proto důležité zvážit u pacientů, kteří trpí těžkým průjmem během používání linezolidu
nebo po něm. V případě podezření na průjem či kolitidu související s antibiotiky nebo jejich potvrzení
je třeba probíhající léčbu antibakteriálními přípravky včetně linezolidu vysadit a ihned zahájit vhodná
léčebná opatření. V tomto případě jsou kontraindikována antiperistaltika.
Laktátová acidóza
Při podávání linezolidu byl hlášen výskyt laktátové acidózy. Pacienti, u kterých se během používání
linezolidu rozvinou známky a příznaky metabolické acidózy včetně opakující se nauzey a zvracení,
bolesti břicha, nízké hladiny hydrogenuhličitanu nebo hyperventilace, musí být neprodleně lékařsky
ošetřeni. Dojde-li k laktátové acidóze, je třeba zvážit přínos další léčby linezolidem v porovnání s
možnými riziky.
Mitochondriální dysfunkce
Linezolid inhibuje syntézu mitochondriálního proteinu. V důsledku toho může docházet k nežádoucím
účinkům jako laktátové acidóze, anemii nebo neuropatii (optického nervu a periferní). Tyto příhody
jsou častější, je-li léčivý přípravek používán déle než 28 dní.
Serotoninový syndrom
Zaznamenán byl také spontánní výskyt případů serotoninového syndromu při souběžném používání
linezolidu a serotonergních látek, např. antidepresiv jako jsou selektivní inhibitory zpětného
vychytávání serotoninu (SSRI) a opioidů (viz bod 4.5). Proto je souběžné podávání linezolidu a
serotonergních látek kontraindikováno (viz bod 4.3) kromě případů, kdy je podávání linezolidu
souběžně s serotonergními látkami naprosto nezbytné. V takových případech musejí být pacienti
bedlivě pozorováni, zda se u nich neprojevují známky a příznaky serotoninového syndromu, jako např.
poruchy kognitivních funkcí, hyperpyrexie, hyperreflexie nebo porucha koordinace. Pokud se takové
známky nebo příznaky objeví, má lékař zvážit vysazení jedné nebo obou látek. Po vysazení souběžně
podávané serotonergnílátky se mohou projevovat příznaky z vysazení.
Hyponatrémie a SIADH
U některých pacientů léčených linezolidem byla hlášena hyponatrémie a/nebo syndrom nepřiměřené
sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Doporučuje se pravidelně kontrolovat hladiny sodíku v
séru u pacientů s rizikem hyponatrémie, jako jsou starší pacienti a pacienti, kteří užívají léčivé
přípravky, které mohou snižovat hladiny sodíku v krvi (např. thiazidová diuretika, jako je
hydrochlorothiazid).
Periferní neuropatie a optická neuropatie

Stránka 5 z
U pacientů léčených linezolidem byly hlášeny periferní a optická neuropatie a optická neuritida
progredující někdy až ke ztrátě zraku. Tato hlášení zahrnovala především pacienty léčené po dobu
delší, než je maximální doporučená délka léčby 28 dní.
Všem pacientům musí být doporučeno, aby oznámili takové příznaky poruchy zraku, jako jsou změny
zrakové ostrosti, změny barevného vidění, rozmazané vidění nebo defekty zorného pole. V těchto
případech se doporučuje okamžité zhodnocení stavu a je nezbytné vyšetření u očního specialisty.
Pokud jakýkoliv pacient používá přípravek Linezolid Accord déle než doporučených 28 dní, musí být
pravidelně kontrolovány jeho zrakové funkce.
Pokud se objeví periferní neuropatie nebo optická neuropatie, další podávání přípravku Linezolid
Accord má být posouzeno s ohledem na potenciální riziko.
Zvýšené riziko neuropatie při používání linezolidu může nastat i u pacientů léčených současně nebo v
nedávné době antimykobakteriálními přípravky k léčbě tuberkulózy.
Křeče
Byly hlášeny případy výskytu křečí u pacientů léčených linezolidem. Většina těchto pacientů měla
záchvaty v anamnéze nebo u nich bylo hlášeno riziko záchvatu. Pacienti mají být poučeni o nutnosti
informovat svého lékaře o předchozích záchvatech křečí prodělaných v minulosti.
Inhibitory monoaminooxidázy
Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (IMAO); nicméně v dávkách
použitých k antibakteriální terapii nevykazuje antidepresivní účinek. K dispozici je jen velmi málo
údajů z interakčních studií a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům s již existujícími
stavy, které by je mohly vystavit riziku plynoucímu z inhibice MAO a/nebo se současnou medikací,
která by je mohla vystavit témuž riziku. Proto se použití linezolidu za těchto okolností nedoporučuje,
pokud není možné bedlivé sledování a monitorování pacienta (viz body 4.3 a 4.5).
Podávání v kombinaci s potravinami bohatými na tyramin
Pacienti mají být upozorněni, že nemají konzumovat velká množství potravy bohaté na tyramin (viz
bod 4.5).
Superinfekce
Účinek linezolidu na běžnou střevní mikroflóru nebyl v klinických studiích hodnocen.
Použití antibiotik může příležitostně vést k přerůstání necitlivých mikroorganismů. Například během
klinických studií byla přibližně u 3% pacientů léčených doporučenými dávkami linezolidu
zaznamenána lékem způsobená kandidóza. Pokud se během léčby objeví superinfekce, je nutné zavést
odpovídající opatření.
Zvláštní populace
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin má být linezolid použit s velkou opatrností a pouze tehdy,
když předpokládaný přínos převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater se linezolid doporučuje pouze tehdy, když předpokládaný
přínos léčby převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).
Porucha fertility
Linezolid reverzibilně snižuje fertilitu a indukuje abnormální morfologii spermatu u dospělých
potkaních samců při hladinách přibližně stejných, jaké jsou očekávány u lidí. Možné účinky linezolidu
na mužský reprodukční systém nejsou známy (viz bod 5.3).
Klinické studie
Bezpečnost a účinnost linezolidu podávaného déle než 28 dní nebyla stanovena.
Do kontrolovaných klinických studií nebyli zahrnuti pacienti s diabetickými lézemi nohy, dekubity
nebo ischemickými lézemi, závažnými popáleninami nebo gangrénou. Zkušenosti s použitím
linezolidu v léčbě těchto stavů jsou proto omezené.
Pomocné látky

Stránka 6 z
Jeden ml roztoku obsahuje 45,7 mg glukózy (tj. 13,7 g / 300 ml). Je nutno vzít v úvahu u pacientů s
diabetem mellitem nebo jinými stavy spojenými s intolerancí glukózy.
Tento léčivý přípravek obsahuje 114 mg sodíku v 300 ml, což odpovídá 5,7 % doporučeného
maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.