Solesmin Interakce

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Při souběžném podávání tamsulosin-hydrochloridu s atenololem, enalaprilem, nifedipinem nebo theofylinem
nebyly zjištěny žádné interakce.

Souběžné léčení cimetidinem vyvolává zvýšení plazmatických hladin tamsulosinu, zatímco souběžně
podávaný furosemid vede k jejich snížení; hladiny však zůstávají v mezích normálního rozpětí a dávkování
se tudíž nemusí měnit.


Po podání diazepamu, propranololu, trichlormethiazidu, chloramdinonu, amitriptylinu, diklofenaku,
glibenklamidu, simvastatinu nebo warfarinu se in vitro volná frakce tamsulosinu v plazmě člověka nemění.
Ani po podání tamsulosinu nedochází ke změně u volných frakcí diazepamu, propranololu,
trichlormethiazidu a chloramdinonu.

Současné podávání tamsulosin-hydrochloridu se silnými inhibitory CYP3A4 může vést ke zvýšené expozici
tamsulosin-hydrochloridu. Současné podávání s ketokonazolem (známým silným inhibitorem CYP3A4)
vedlo ke 2,8násobnému vzestupu AUC a 2,2násobnému vzestupu Cmax tamsulosin-hydrochloridu.

Tamsulosin-hydrochlorid nemá být používán v kombinaci se silnými inhibitory CYP3A4 (např.
ketokonazol) u pacientů s fenotypem se slabou schopností metabolizace CYP2D6.

Tamsulosin-hydrochlorid je třeba užívat s opatrností v kombinaci se silnými (např. ketokonazol) a středně
silnými inhibitory CYP3A4.

Současné podávání tamsulosin-hydrochloridu s paroxetinem, silným inhibitorem CYP2D6, vedlo k
1,6násobnému vzestupu AUC a 1,3násobnému vzestupu Cmax tamsulosinu. Tyto vzestupy se však nepovažují
za klinicky významné.

Interakce nebyly zjištěny ani na úrovni jaterního metabolizmu při in vitro sledováních jaterních
mikrozomálních frakcí (představujících lékový metabolizující enzymatický systém cytochromu P450)
amitriptylinu, salbutamolu, glibenklamidu a finasteridu. Rychlost vylučování tamsulosinu se však může
zvyšovat po diklofenaku a warfarinu.

Souběžné podání jiných α1-adrenoceptorových antagonistů by mohlo vést k hypotenzním účinkům.