Solesmin Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce:

Tamsulosin-hydrochlorid je tobolka s prodlouženým uvolňováním, kde jako matrix slouží neiontový gel.
Složení tamsulosin-hydrochloridu umožňuje konzistentní pomalé uvolňování tamsulosinu, jehož výsledkem
je adekvátní expozice jen s malými fluktuacemi po dobu 24 hodin.


Tamsulosin-hydrochlorid podávaný ve formě tobolky s prodlouženým uvolňováním je absorbován ze střeva.
Na lačno se z podané dávky odhadem absorbuje přibližně 57 %. Konzistentní pomalé uvolňování
tamsulosinu je udržováno v celém rozsahu pH, které je v gastrointestinálním traktu, s malou fluktuací během
24 hodin. U potravy s vysokým obsahem tuku míra absorpce stoupá o 64 % (AUC), resp. 149 % (Cmax) ve
srovnání s podáním na lačno.

Vstřebávání tamsulosinu se snižuje příjmem potravy.
Stejnoměrné vstřebávání lze podpořit tím, že bude pacient tamsulosin-hydrochlorid 0,4 mg užívat
každodenně vždy po stejném jídle.
Tamsulosin vykazuje lineární kinetiku.

Po jednorázovém podání tamsulosin-hydrochloridu v sytém stavu dosahují plazmatické hladiny tamsulosinu
vrcholu asi po 6 hodinách a ustáleného stavu je po opakovaném dávkování dosaženo do 5 dnů. Hodnota Cmax
je u pacientů asi o dvě třetiny vyšší, než je tomu po jednorázovém podání. Tyto hodnoty byly sice zjištěny u
starších pacientů, lze je však očekávat i u pacientů mladších.
Z hlediska plazmatických hladin existuje mezi pacienty značná proměnlivost jak po jednorázovém podání,
tak po podání opakovaném.

Distribuce v organizmu:
U člověka se tamsulosin váže asi z 99% na plazmatické proteiny a distribuční objem je malý (asi 0,2 l/kg).

Biotransformace:
Tamsulosin se metabolizuje pomalu a má nízký účinek prvního průchodu játry. Většina tamsulosinu je
v plazmě přítomna ve formě nezměněné účinné látky. Metabolizuje se v játrech.
U potkanů bylo zjištěno, že tamsulosin vyvolává jen stěží nějakou indukci mikrosomálních jaterních
enzymů.
Výsledky získané in vitro naznačují, že na metabolismu tamsulosin-hydrochloridu se podílejí zejména
CYP3A4 a CYP2D6, v menší míře pak ostatní CYP isoenzymy. Inhibice enzymů CYP3A4 a CYP2D6 může
vést ke zvýšené expozici tamsulosin hydrochloridu (viz bod 4.4 a 4.5).

Při jaterní nedostatečnosti není opodstatněna žádná úprava dávkování.
Žádný z metabolitů není aktivnější než původní sloučenina.

Eliminace z organizmu:
Tamsulosin a jeho metabolity se vylučují hlavně močí, přičemž okolo 9% dávky je přítomno ve formě
nezměněné účinné látky.
Po jednorázovém podání tamsulosin-hydrochlorid v nasyceném stavu a v ustáleném stavu byly naměřeny
poločasy eliminace v hodnotě okolo 10, respektive 13 hodin.
Existence zhoršené funkce ledvin neopodstatňuje snížení dávky.