ORAMELLOX - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Oramellox 15 mg tablety dispergovatelné v ústech

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Meloxicamum 15 mg
Pomocné látky se známým účinkem:
E 421: mannitol 252,6 mg,
E 420: sorbitol 40 mg,
E 951: aspartam 8 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta dispergovatelná v ústech
Kulaté světle žluté ploché tablety s půlicí rýhou (400 mg/tbl, průměr 12 mm) s vyraženým AX5 na
jedné straně, tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Krátkodobá symptomatická léčba exacerbace osteoartrózy.
Dlouhodobá symptomatická léčba revmatoidní artritidy nebo ankylozující spondylitidy.

Přípravek Oramellox je určen k podávání dospělým a dospívajícím od 16 let.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí a dospívající od 16 let:
Perorální podání

• Exacerbace osteoartrózy: 7,5 mg denně (půl tablety 15 mg), pokud se účinek nedostaví, lze
dávku zvýšit na 15 mg za den (1 tableta 15 mg).
• Revmatoidní artritida, ankylozující spondylitida: 15 mg za den (1 tableta 15 mg).

(Viz též "Zvláštní skupiny pacientů").

V závislosti na terapeutickém efektu lze dávku snížit na 7,5 mg za den (půl tablety 15 mg).

Výskyt nežádoucích účinků lze snížit užitím nejnižší terapeuticky účinné dávky po co nejkratší dobu
nutnou ke zvládnutí symptomů (viz bod 4.4). Potřeba terapie a odpověď pacienta na terapii musí být
pravidelně vyhodnocovány, zvlášť u pacientů s osteoartrózou.

NEPŘEKRAČUJTE DENNÍ DÁVKU 15 mg.

Způsob podání
Opatření, která je nutno učinit před zacházením s léčivým přípravkem nebo před jeho podáním

Tableta přípravku Oramellox se vloží do úst na jazyk a nechá se pozvolna rozpustit během 5 minut
(tableta by se neměla kousat a polykat nerozpuštěná), rozpuštěná tableta se polkne a zapije 240 ml
vody.
U pacientů trpících suchostí v ústech lze nejprve sliznici zvlhčit vodou.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti a pacienti se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků (viz bod 5.2):
U starších pacientů je doporučená dávka při dlouhodobé léčbě revmatoidní artritidy a ankylozující
spondylitidy 7,5 mg denně (půl tablety 15 mg).
U pacientů se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků je třeba zahájit léčbu denní dávkou 7,5 mg (viz
bod 4.4).

Porucha funkce ledvin (viz bod 5.2):
U dialyzovaných pacientů s těžkým selháním ledvin by neměla denní dávka překročit 7,5 mg (půl
tablety 15 mg).
U pacientů s mírným až středně závažným selháním ledvin (tj. u pacientů s clearance kreatininu
přesahující 25 ml/min) není třeba dávku snižovat (v případě pacientů s těžkým selháním ledvin, kteří
nejsou na dialýze – viz bod 4.3).

Porucha funkce jater (viz bod 5.2):
U pacientů s mírným až středně závažným jaterním selháním není nutno dávku snižovat (v případě
pacientů s těžkým selháním jaterních funkcí – viz bod 4.3).

Děti a dospívající:
Přípravek Oramellox není určen pro podávání dětem a dospívajícím mladším 16 let (viz bod 4.3).

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku(y) nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Přípravek je kontraindikován v následujících případech:
• třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.6 „Těhotenství a kojení“),
• děti a dospívající mladší 16 let,
• hypersenzitivita na látky s obdobným účinkem, např. NSAID, aspirin. Meloxikam by neměl být
podáván pacientům, u nichž se po podání NSAID nebo aspirinu projevily symptomy astmatu,
nosní polypy, angioneurotický edém nebo kopřivka,
• gastrointestinální krvácení nebo perforace v anamnéze v důsledku předchozí léčby NSAID,
• aktivní nebo recidivující peptický vřed/krvácení v anamnéze (dvě nebo více samostatných
epizod prokázané ulcerace nebo krvácení),
• aktivní intestinální zánětlivé onemocnění (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida),
• těžká porucha funkce jater,
• nedialyzované těžké selhání ledvin,
• gastrointestinální krvácení, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné poruchy spojené s krvácením,
• těžké srdeční selhání,
• meloxikam je kontraindikován při léčbě perioperativní bolesti po chirurgickém zásahu –
koronární bypass.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Výskyt nežádoucích účinků lze snížit užitím nejnižší terapeuticky účinné dávky po co nejkratší dobu
nutnou ke zvládnutí symptomů (viz bod 4.4 a GI a kardiovaskulární rizika uvedená níže).

Doporučená maximální denní dávka by neměla být překročena ani v případě nedostatečného
léčebného účinku, ani nesmí být k léčbě přidána další nesteroidní antirevmatika, protože by mohlo
dojít ke zvýšení toxicity bez terapeutického přínosu. Přípravek Oramellox by neměl být podáván
současně s jinými nesteroidními antirevmatiky včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy.

Přípravek Oramellox není vhodný pro léčbu akutní bolesti.

Pokud do několika dnů nedojde ke zlepšení, musí být přehodnocena klinická prospěšnost léčby.

Pacienti s anamnézou ezofagitidy, gastritidy a/nebo peptického vředu musí být před zahájením léčby
meloxikamem doléčeni. Těmto pacientům je nutné věnovat v průběhu léčby meloxikamem stálou
pozornost vzhledem k možné recidivě uvedených onemocnění.

Aspartam se po perorálním podání hydrolyzuje v gastrointestinálním traktu. Jedním z hlavních
produktů hydrolýzy je fenylalanin. Nejsou k dispozici neklinické ani klinické údaje, na základě
kterých by bylo možné hodnotit použití u kojenců ve věku do 12 týdnů.

Je nutno vzít v úvahu aditivní účinek současně podávaných přípravků s obsahem sorbitolu (nebo
fruktózy) a příjem sorbitolu (nebo fruktózy) potravou. Obsah sorbitolu v léčivých přípravcích pro
perorální podání může ovlivnit biologickou dostupnost jiných současně podávaných léčivých
přípravků užívaných perorálně.

Gastrointestinální účinky
Krvácení do gastrointestinálního traktu, ulcerace nebo perforace, které mohou být smrtelné, byly
hlášeny při podávání všech NSAID. Vyskytovaly se kdykoli v průběhu léčby, a to jak doprovázené
varovnými příznaky, tak bez předchozího varování nebo anamnézy závažných příhod v oblasti
gastrointestinálního traktu.

Riziko krvácení do gastrointestinálního traktu, ulcerace nebo perforace je vyšší se zvyšující se dávkou
NSAID, u pacientů s anamnézou vředu, zvláště pokud byl komplikován krvácením nebo perforací (viz
bod 4.3), a u starších pacientů. U těchto pacientů by měla být léčba zahájena nejnižší možnou dávkou.
Dále je vhodné u těchto pacientů a u pacientů léčených nízkými dávkami aspirinu nebo jinými léky
zvyšujícími gastrointestinální riziko (viz dále a bod 4.5) zvážit současné podávání protektivních látek
(např. misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy).

Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, zvláště pokud jde o starší pacienty, musí být poučeni,
aby hlásili jakékoli nezvyklé abdominální příznaky (zejména gastrointestinální krvácení), a to hlavně
na počátku léčby.

Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících souběžně léky, které by mohly zvýšit riziko ulcerace
nebo krvácení, jako je heparin podávaný jako léčebný prostředek nebo užitý v geriatrii,
antikoagulancia jako je warfarin, nebo jiné nesteroidní protizánětlivé přípravky včetně kyseliny
acetylsalicylové podávané v protizánětlivých dávkách (≥ 1 g jako jednotlivá dávka nebo ≥ 3 g jako
celková denní dávka) (viz bod 4.5).

Pokud u pacientů, kteří užívají přípravek Oramellox, dojde ke gastrointestinálnímu krvácení nebo
ulceraci, musí být lék vysazen.

Kardiovaskulární a cerebrovaskulární účinky
Pacienty s hypertenzí v anamnéze a/nebo s mírným až středně závažným městnavým srdečním
selháním je třeba monitorovat a poučit, protože v souvislosti s léčbou NSAID byla zaznamenána
retence tekutin a edémy.

Pacienty s rizikem hypertenze je třeba klinicky monitorovat a to zejména na počátku léčby přípravkem
Oramellox.

Údaje z klinických a epidemiologických studií poukazují na to, že použití některých NSAID (zvláště
ve vysokých dávkách a při dlouhodobé léčbě) může být spojené s mírným zvýšením rizika arteriálních
trombotických příhod (např. infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda). Nejsou k dispozici
dostatečné údaje, které by vyloučily toto riziko při léčbě meloxikamem.

Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, městnavým srdečním selháním, prokázanou ischemickou
chorobou srdeční, onemocněním periferních tepen a/nebo cerebrovaskulárním onemocněním by měli
být léčeni přípravkem Oramellox jen po pečlivém zvážení. Obdobně je třeba zvažovat zahájení
dlouhodobé léčby u pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární onemocnění (např. hypertenze,
hyperlipidémie, diabetes mellitus, kouření).

Kožní reakce
V souvislosti s léčbou NSAID byl velmi vzácně zaznamenán výskyt závažných kožních reakcí včetně
exfoliativní dermatitidy, Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (viz bod 4.8),
přičemž některé byly fatální. Těmito reakcemi jsou nejvíce ohroženi pacienti na začátku léčby; výskyt
reakcí byl ve většině případů zaznamenán v rámci prvního měsíce léčby. Léčba meloxikamem se musí
přerušit při prvním výskytu kožní vyrážky, slizničních lézí nebo jakéhokoli jiného příznaku
hypersenzitivity.

Parametry jaterních a ledvinových funkcí
Jako u většiny NSAID bylo popsáno občasné zvýšení hladin sérových transamináz, zvýšení bilirubinu
v séru nebo jiných parametrů funkce jater a rovněž zvýšení kreatininu v séru a N-močoviny v krvi a
další odchylky laboratorních parametrů. Převážná většina těchto odchylek byla přechodného a
mírného rázu. Pokud by jakákoli z těchto odchylek byla závažného nebo trvalého charakteru, je nutné
ukončit podávání meloxikamu a provést příslušná opatření.

Funkční renální selhání
NSAID mohou prostřednictvím inhibice vasodilatačního účinku renálních prostaglandinů vyvolat
funkční renální selhání v důsledku redukce glomerulární filtrace. Tento účinek je závislý na dávce. Na
začátku léčby nebo po zvýšení dávky se doporučuje pečlivě sledovat diurézu a funkci ledvin
u pacientů s následujícími rizikovými faktory:
• starší pacienti,
• současná léčba léky jako jsou ACE inhibitory, antagonisté angiotenzinu II, sartany, diuretika
(viz bod

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce),

• hypovolémie (z jakékoli příčiny),
• městnavé srdeční selhání,
• renální selhání,
• nefrotický syndrom,
• lupusová nefropatie,
• závažná porucha funkce jater (hladina albuminu v séru < 25 g/l nebo Child-Pugh skóre 10).

Ve vzácných případech mohou NSAID vyvolat intersticiální nefritidu, glomerulonefritidu, medulární
nekrózu ledvin nebo nefrotický syndrom.

U pacientů v koncovém stadiu renálního selhání na hemodialýze by neměla dávka meloxikamu
přesáhnout 7,5 mg (půl tablety 15 mg). U pacientů se středním nebo mírným poškozením renálních
funkcí není třeba dávku upravovat (tj. u pacientů s kreatininovou clearance vyšší než 25 ml/min).

Sodík, draslík a retence vody
V souvislosti s užíváním NSAID se může vyskytnout indukce sodíku, draslíku, retence vody a
interference s natriuretickým efektem diuretik. Může být také snížen účinek antihypertenzních léčiv
(viz 4.5). Následně se mohou u náchylných pacientů objevit či zhoršit otoky, srdeční selhání nebo
hypertenze. Proto je nezbytné klinické monitorování rizikových pacientů (viz body 4.2 a 4.3).

Hyperkalémie
Rozvoj hyperkalémie může nastat v důsledku diabetu nebo současné léčby, která zvyšuje kalémii (viz
bod 4.5). V takových případech je nutné sledovat hladiny draslíku.

Starší, subtilní a oslabení pacienti obvykle hůře tolerují nežádoucí účinky, a proto je třeba je pečlivě
monitorovat. Jako u jiných NSAID je nutná mimořádná opatrnost u starších pacientů, kteří mají často
zhoršenou funkci ledvin, jater a srdce. U starších pacientů užívajících NSAID je zvýšená četnost
nežádoucích reakcí, zejména gastrointestinálního krvácení a perforace, které mohou být fatální (viz
bod 4.2).

Přípravek Oramellox stejně jako jiné NSAID, může maskovat příznaky stávajícího infekčního
onemocnění.

Užívání meloxikamu stejně jako jiného inhibitoru cyklooxygenázy/syntézy prostaglandinů může
snižovat plodnost, a proto se nedoporučuje u žen, které se snaží otěhotnět. U žen, které mají problémy
s otěhotněním nebo které jsou vyšetřovány pro zjištění příčiny neplodnosti, je potřebné zvážit
ukončení léčby meloxikamem.

Přípravek Oramellox obsahuje zdroj fenylalaninu aspartam (E951) a může být škodlivý pro osoby
trpící fenylketonurií.

Přípravek Oramellox obsahuje sorbitol (E420). Pacienti se vzácnými vrozenými problémy
s intolerancí fruktózy, by neměli tento lék užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

Meloxikam je metabolizován v játrech, zejména přes CYP 2C9 a CYP 3A4. Je nutno tedy zvážit
možné farmakokinetické interakce mezi meloxikamem a léky inhibujícími nebo metabolizovanými
CYP 2C9 a CYP 3A4.

Farmakodynamické interakce:

Jiná NSAID a kyselina acetylsalicylová  3 g/den:
Současná léčba (viz bod 4.4) s jinými NSAID včetně kyseliny acetylsalicylové v protizánětlivé dávce
(≥ 1 g jako jednotlivá dávka nebo ≥ 3 g jako celková denní dávka) se nedoporučuje.

Kortikosteroidy (např. glukokortikoidy):
Opatrnosti je třeba při současném podávání kortikosteroidů, neboť se zvyšuje riziko krvácení a
gastrointestinálních ulcerací.

Antikoagulancia nebo heparin podávaný v geriatrii nebo v léčebných dávkách:
Významně zvýšené riziko krvácení je dáno inhibicí funkce krevních destiček a poškozením
gastroduodenální sliznice. NSAID mohou zesilovat účinky antikoagulacií, jako např. warfarinu (viz
bod 4.4). Současné podání NSAID a antikoagulancií nebo heparinu v geriatrii nebo v léčebných
dávkách se nedoporučuje (viz bod 4.4).
Pokud je nutno heparin použít, je třeba věnovat pozornost zvýšenému riziku krácení.
Pokud není možné se kombinaci léčiv vyhnout, je nutné pečlivé sledování INR.

Trombolytika a protidestičkové léčivé přípravky:
Zvýšené riziko krvácení je dáno inhibicí funkce krevních destiček a poškozením gastroduodenální
sliznice.

Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI):
Zvýšené riziko gastrointestinálního krvácení (viz bod 4.4).

Diuretika, ACE inhibitory a antagonisté receptoru angiotenzinu II:
NSAID mohou snižovat účinek diuretik a dalších antihypertenziv. U některých pacientů s porušenou
funkcí ledvin (např. dehydratovaní nebo starší pacienti s porušenou funkcí ledvin) může současné
podávání ACE inhibitorů nebo antagonistů receptoru angiotenzinu II a inhibitorů cyklooxygenázy vést
k dalšímu zhoršení funkce ledvin, včetně možného akutního renálního selhání, které je obvykle
reverzibilní. Tato kombinace tudíž vyžaduje opatrnost, a to zvláště u starších pacientů. Pacienti by měli
být adekvátně hydratováni a po zahájení souběžné léčby by mělo být zváženo sledování funkce ledvin,
které by mělo být dále prováděno v pravidelných intervalech (viz také bod 4.4).

Jiná antihypertenziva (např. β-blokátory):
Stejně jako v případě výše uvedených léčiv může docházet ke snížení antihypertenzního účinku β-
blokátorů (díky inhibici prostaglandinů s vazodilatačním účinkem).

Inhibitory kalcineurinu (např. cyklosporin, takrolimus):
NSAID mohou zvyšovat nefrotoxicitu inhibitorů kalcineurinu díky prostaglandinem
zprostředkovaným účinkům v ledvinách. Při kombinované léčbě by se měla sledovat funkce ledvin.
Pečlivé sledování renálních funkcí se pak doporučuje zvláště u starších pacientů.

Nitroděložní tělíska:
Bylo hlášeno, že NSAID snižují účinnost nitroděložních tělísek.
Toto snížení účinnosti je však třeba dále potvrdit.

Farmakokinetické interakce (účinek meloxikamu na farmakokinetiku jiných léčivých přípravků):

Lithium:
Bylo hlášeno zvýšení sérové hladiny lithia po podání NSAID (snížením vylučování lithia ledvinami),
které může dosáhnout toxických hladin. Současná léčba lithiem a NSAID se nedoporučuje (viz bod
4.4). Pokud je tato kombinace považována za nezbytnou, musí se při zahájení, změně a vysazení léčby
meloxikamem pečlivě sledovat koncentrace lithia v krevní plazmě.

Metotrexát:
NSAID mohou snižovat tubulární sekreci metotrexátu a tím zvyšovat jeho plazmatické koncentrace.
Z tohoto důvodu se u pacientů užívajících vysoké dávky metotrexátu (více než 15 mg/týden) současné
podávání NSAID nedoporučuje (viz bod 4.4).
Riziko interakcí mezi NSAID a metotrexátem musí být rovněž zváženo u pacientů užívajících nízké
dávky metotrexátu, a to zejména u pacientů s poškozenými renálními funkcemi. Pokud je
kombinovaná léčba nezbytná, je třeba sledovat krevní obraz a renální funkce. Pokud jsou NSAID a
metotrexát podávány současně po dobu 3 dní, musí se postupovat opatrně, protože se plazmatická
hladina metotrexátu může zvýšit a být příčinou zvýšené toxicity.

I když farmakokinetika metotrexátu (při dávce 15 mg/týden) nebyla významně ovlivněna současným
podáváním meloxikamu, je nutné zvážit, že hematologická toxicita metotrexátu se může při léčbě
NSAID zvýšit, jak je uvedeno výše (viz bod 4.8).

Cholestyramin:
Cholestyramin urychluje eliminaci meloxikamu tím, že přerušuje jeho enterohepatální cirkulaci, takže
se clearance meloxikamu zvýší o 50 % a jeho poločas se snižuje na 13 ± 3 hodiny. Tato interakce je
klinicky významná.

Při souběžném podávání antacid, cimetidinu a digoxinu nebyly zjištěny žádné klinicky významné
farmakokinetické interakce.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Inhibice syntézy prostaglandinů může nepříznivě ovlivnit graviditu a/nebo embryonální/fetální vývoj.
Údaje z epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko spontánního potratu, malformací srdce a
gastroschízy po podání inhibitoru syntézy prostaglandinů na začátku gravidity. Absolutní riziko
kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z méně než 1 % na přibližně 1,5 %. Riziko se
pravděpodobně zvyšuje s dávkou a délkou léčby. Podání inhibitoru syntézy prostaglandinů u zvířat
vedlo ke zvýšeným před a poimplantačním ztrátám a ke zvýšené embryonální-fetální úmrtnosti.

Kromě toho u zvířat, kterým byl podán inhibitor syntézy prostaglandinů v průběhu organogeneze, byla
zaznamenána zvýšená incidence různých malformací, včetně kardiovaskulárních.

Od 20. týdne těhotenství může užívání meloxikamu způsobit oligohydramnion v důsledku poruchy
funkce ledvin u plodu. K tomu může dojít krátce po zahájení léčby a po jejím ukončení tento stav
obvykle odezní. Kromě toho byly po léčbě ve druhém trimestru hlášeny případy konstrikce ductus
arteriosus, z nichž většina po ukončení léčby odezněla. Z těchto důvodů nemá být během prvního a
druhého trimestru těhotenství meloxikam podáván, pokud to není absolutně nutné. Pokud meloxikam
užívá žena v době, kdy se snaží otěhotnět, nebo během prvního a druhého trimestru těhotenství, má
užívat co nejnižší dávku po co nejkratší dobu. Při podávání meloxikamu po dobu několika dnů od 20.
gestačního týdne je třeba zvážit předporodní monitorování z důvodu možného výskytu
oligohydramnia a konstrikce ductus arteriosus. V případě nálezu oligohydramnia nebo konstrikce
ductus arteriosus má být podávání meloxikamu ukončeno.

Během třetího trimestru těhotenství mohou všechny inhibitory syntézy prostaglandinu vystavit plod:
- kardiopulmonální toxicitě (předčasná konstrikce/uzávěr ductus arteriosus a pulmonální hypertenze);
- renální dysfunkci (viz výše);

matku a novorozence na konci těhotenství:
- možnému prodloužení doby krvácivosti, antiagregačnímu účinku na trombocyty, který se může
objevit i při velmi nízkých dávkách;
- inhibici děložních kontrakcí vedoucí k oddálenému nebo prodlouženému porodu.

Proto je meloxikam během třetího trimestru těhotenství kontraindikován (viz body 4.3 a 5.3).

Kojení
Zatímco v případě meloxikamu nejsou žádné specifické zkušenosti, o NSAID je známo, že pronikají
do mateřského mléka. Proto se použití u kojících žen nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Oramellox nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat
stroje.
Nebyly provedeny studie zabývající se účinky meloxikamu na schopnost řídit a obsluhovat stroje.
Podle farmakodynamického profilu a hlášených nežádoucích reakcí je však pravděpodobné, že
meloxikam nemá, nebo má pouze zanedbatelný vliv na výše uvedené schopnosti. Pokud se však
vyskytnou poruchy vidění nebo ospalost, závratě nebo jiné poruchy centrální nervové soustavy,
doporučuje se neřídit a neobsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

a) Obecný popis

Údaje z klinického sledování a epidemiologická data poukazují na to, že podávání některých NSAID
(hlavně ve vysokých dávkách a při dlouhodobé léčbě) může být spojeno s mírným zvýšením rizika
arteriálních trombotických příhod (např. infarkt myokardu nebo mozková mrtvice) (viz bod 4.4).

V souvislosti s léčbou NSAID byly hlášeny edém, hypertenze a srdeční selhání.

Nejčastější nežádoucí účinky jsou gastrointestinální povahy. Mohou se vyskytnout peptické vředy,
perforace nebo krvácení GI traktu, někdy fatální, zejména u starších pacientů (viz bod 4.4). Po podání
byly pozorovány nevolnost, zvracení, průjem, nadýmání, zácpa, dyspepsie, bolest břicha, meléna,
hematemeze, ulcerózní stomatitida, exacerbace kolitidy a Crohnovy choroby (viz bod 4.4 Zvláštní
upozornění a opatření pro použití). Méně často byla pozorována gastritida.

Četnosti nežádoucích účinků léků uvedených níže jsou odvozeny od odpovídajících výskytů hlášených
případů nežádoucích účinků ve 27 klinických studiích s trváním léčby nejméně 14 dnů. Informace jsou
založeny na klinických studiích, zahrnujících 15 197 pacientů, léčených denní dávkou 7,5 nebo 15 mg
meloxikamu v tabletách nebo tobolkách po dobu až 1 roku.

Jsou zahrnuty nežádoucí účinky léku hlášené z trhu v souvislosti s podáváním registrovaného
přípravku.

Nežádoucí účinky byly rozděleny podle četnosti za použití následujících konvencí:
Velmi časté (> 1/10), časté (> 1/100 a < 1/10), méně časté (> 1/1 000 a < 1/100), vzácné (> 1/10 000 a
< 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000).

b) Tabulka nežádoucích účinků

Poruchy krve a lymfatického systému:
Méně časté: Anémie
Vzácné: Abnormální počty krevních elementů (včetně diferenciálního počtu bílých
krvinek), leukopenie, thrombocytopenie
Byly hlášeny velmi vzácné případy agranulocytózy (vic oddíl c).

Poruchy imunitního systému:
Méně časté: Hypersensitivita, jiné alergické reakce než anafylaktické a anafylaktoidní reakce
Není známo: Anafylaktické reakce, anafylaktoidní reakce

Psychiatrické poruchy:
Vzácné: Změny nálady, noční můry
Není známo: Stavy zmatenosti, dezorientace

Poruchy nervového systému:
Časté: Bolest hlavy
Méně časté: Závratě, somnolence

Poruchy oka:
Vzácné: Poruchy zraku včetně rozmazaného vidění, konjunktivitida

Poruchy ucha a labyrintu:
Méně časté: Vertigo
Vzácné: Tinnitus

Srdeční poruchy:
Vzácné: Palpitace
V souvislosti s podáváním NSAID bylo hlášeno srdeční selhání.

Cévní poruchy:
Méně časté: Zvýšení krevního tlaku (viz bod 4.4), zrudnutí

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Vzácné: Astma u pacientů alergických na aspirin nebo jiná NSAID

Gastrointestinální poruchy:
Velmi časté: Dyspepsie, nausea, zvracení, bolesti břicha, zácpa, nadýmání, průjem
Méně časté: Okultní nebo makroskopické gastrointestinální krvácení, stomatitida, gastritida,
říhání
Vzácné: Kolitida, peptické vředy, ezofagitida
Velmi vzácné: Gastrointestinální perforace
Není známo Pankreatitida
Gastrointestinální krvácení, ulcerace nebo perforace mohou být závažné a potenciálně fatální, zejména
u starších pacientů (viz bod 4.4).

Poruchy jater a žlučových cest:
Méně časté: Změny funkčních jaterních testů (například zvýšená hladina transaminázy nebo
bilirubinu)
Velmi vzácné: Hepatitida

Poruchy kůže a podkožní tkáně:
Méně časté: Angioedém, pruritus, vyrážka
Vzácné: Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, kopřivka
Velmi vzácné: Bulózní reakce, erythema multiforme
Není známo: Fotosenzitivní reakce

Poruchy ledvin a močových cest:
Méně časté: Retence sodíku a vody, hyperkalémie (viz body 4.4 a 4.5), abnormální výsledky
renálních funkčních testů (zvýšený sérový kreatinin a/nebo sérová močovina)
Velmi vzácné: Akutní funkční selhání ledvin u pacientů s rizikovými faktory (viz bod 4.4)

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Méně časté: Edém včetně edému dolních končetin


c) Informace charakterizující individuální závažné a/nebo často se vyskytující nežádoucí reakce

Byly velmi vzácně hlášeny případy agranulocytózy u pacientů léčených meloxikamem a jinými
potenciálně myelotoxickými léčivými přípravky (viz bod 4.5).

d) Nežádoucí účinky, které zatím nebyly pozorovány v souvislosti s podáváním tohoto přípravku, ale
které se obecně vyskytují v souvislosti s podáváním jiných látek této skupiny

Organické poškození ledvin, jehož důsledkem je pravděpodobně akutní renální selhání: byly velmi
vzácně hlášeny případy intersticiální nefritidy, akutní tubulární nekrózy, nefrotického syndromu a
papilární nekrózy (viz bod 4.4).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky po akutním předávkování NSAID jsou obvykle omezeny na letargii, ospalost, nauzeu,
zvracení a bolesti epigastria, které jsou při podpůrné léčbě obecně reverzibilní. Může se objevit
gastrointestinální krvácení. Těžká otrava může vyvolat hypertenzi, akutní selhání ledvin, poruchy
funkce jater, dechový útlum, kóma, křeče, kardiovaskulární kolaps a srdeční zástavu. Anafylaktoidní
reakce byly hlášeny při terapeutickém užívání NSAID a mohou se objevit po předávkování.

Při předávkování NSAID je nutno pacienty léčit symptomaticky a podpůrně. V klinické studii bylo
demonstrováno urychlené odstranění meloxikamu podáváním 4 g cholestyraminu třikrát denně.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva, oxikamy.
ATC kód: M01AC06.

Mechanismus účinku
Meloxikam je nesteroidní protizánětlivé léčivo (NSAID) ze skupiny oxikamů s protizánětlivými,
analgetickými a antipyretickými vlastnostmi.

Protizánětlivá účinnost meloxikamu byla prokázána na klasických modelech zánětu. Stejně tak jako u
ostatních NSAID není přesný mechanismus účinku znám. Avšak existuje minimálně jeden
mechanismus účinku společný pro všechna NSAID (včetně meloxikamu): inhibice biosyntézy
prostaglandinů, které jsou známy jako mediátory zánětu.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Meloxikam se z gastrointestinálního traktu dobře absorbuje, což odráží jeho vysoká absolutní
biologická dostupnost 89 % po perorálním podání (tobolky). Je prokázáno, že tablety, suspenze pro
perorální podání a tobolky jsou bioekvivalentní.

Po podání jednorázové dávky je maximální koncentrace v plazmě dosažena za 2 hodiny po podání
suspenze a za 5-6 hodin po podání pevných lékových forem (tobolky a tablety).
Po opakovaném podání bylo dosaženo ustáleného stavu za 3-5 dní. Dávkování jednou denně vede
k plazmatickým koncentracím meloxikamu s relativně malým kolísáním hraničních koncentrací
v rozsahu 0,4-1,0 μg/ml při dávkách 7,5 mg a 0,8-2,0 μg/ml při dávkách 15 mg (Cmin a Cmax
v ustáleném stavu). Maximální plazmatické koncentrace meloxikamu v ustáleném stavu jsou dosaženy
za 5-6 hodin po podání tablet, tobolek a perorální suspenze. Rozsah absorpce meloxikamu po
perorálním podání není ovlivněn současným příjmem potravy.

Distribuce
Meloxikam se velmi silně váže na plazmatické proteiny, zejména na albumin (99 %). Meloxikam
proniká do synoviální tekutiny a dosahuje přibližně poloviční koncentrace v porovnání
s plazmatickými koncentracemi.
Distribuční objem je malý, v průměru 11 litrů. Interindividuální odchylky se pohybují kolem 30–40 %.

Biotransformace
Meloxikam prochází rozsáhlou biotransformací v játrech. V moči byly identifikovány čtyři různé
metabolity meloxikamu, které jsou všechny farmakodynamicky neaktivní. Hlavní metabolit 5'-
karboxymeloxikam (60 % dávky) vzniká oxidací intermediárního metabolitu 5'-
hydroxymetylmeloxikamu, který je rovněž v menší míře vylučován (9 % dávky). Podle studií in vitro
hraje v této metabolické přeměně důležitou roli CYP 2C9, v menší míře rovněž přispívá izoenzym
CYP 3A4. Peroxidázová aktivita je u daného pacienta pravděpodobně odpovědná za další dva
metabolity, které odpovídají 16 % a 4 % podané dávky.

Eliminace
Meloxikam je vylučován převážně ve formě metabolitů stejným dílem do moči a stolice. Méně než
% denní dávky se vyloučí nezměněno do stolice, zatímco do moči se vyloučí pouze stopy výchozí
látky. Průměrný eliminační poločas je přibližně 20 hodin. Celková plazmatická clearance je v průměru
ml/min.

Linearita/nelinearita
Při terapeutickém dávkování 7,5 až 15 mg perorálně nebo intramuskulárně vykazuje meloxikam
lineární farmakokinetiku.

Zvláštní skupiny pacientů

Jaterní/renální insuficience:
Ani jaterní insuficience, ani mírná či střední renální insuficience nemají podstatný vliv na
farmakokinetiku meloxikamu. V terminálním stádiu renálního selhání může být důsledkem nárůstu
distribučního objemu vyšší koncentrace volného meloxikamu v těchto případech nesmí být překročena
denní dávka 7,5 mg (viz bod 4.2).

Starší pacienti:
U starších pacientů byla průměrná plazmatická clearance v ustáleném stavu mírně nižší než průměrná
plazmatická clearance pozorovaná u mladších pacientů.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Preklinické studie potvrdily, že toxikologický profil meloxikamu je identický jako toxikologický profil
jiných NSAID. Při opakovaném podávání vysokých dávek byly u dvou živočišných druhů zjištěny
gastrointestinální vředy a eroze a renální papilární nekróza.
Studie perorální reprodukční toxicity s podáváním meloxikamu potkanům prokázaly pokles ovulace a
inhibici implantace a embryotoxické účinky (zvýšení resorpce) při dávkách toxických pro matky
mg/kg a více. Studie reprodukční toxicity u krys a králíků neprokázaly teratogenitu při perorálních
dávkách až do 4 mg/kg u krys a 80 mg/kg u králíků.
Tyto dávky, použité v preklinických studiích, byly pěti až desetinásobně vyšší než běžné klinicky
podávané dávky (7,5-15 mg). Byly popsány fetotoxické účinky na konci gestace, které jsou společné
všem inhibitorům syntézy prostaglandinů.
In vitro ani in vivo nebyly zjištěny žádné důkazy mutagenních účinků. U potkanů ani u myší nebylo
zjištěno žádné karcinogenní riziko, ani při dávkách mnohem vyšších než jsou dávky klinicky
používané.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mannitol (E421)
Granulovaný mannitol (E421)
Sorbitol (E420)
Krospovidon (E1202)
Kyselina citronová (E330)
Aspartam (E951)
Mastek (E553)
Magnesium-stearát (E572)
Povidon K30 (E1201)
Natrium-lauryl-sulfát (E572)
Jogurtové aroma (přírodně identické příchutě, ochucovací přípravky, přírodní příchutě, kukuřičný
maltodextrin, triacetin EP)
Aroma lesních plodů (přírodně identické příchutě, ochucovací přípravky, přírodní příchutě, kukuřičný
maltodextrin, triacetin EP, modifikovaný škrob)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení
Přípravek Oramellox jsou kulaté světle žluté ploché tablety s půlící rýhou (400 mg/tbl, průměr 12 mm)
s vyraženým AX5 na jedné straně, tabletu lze rozdělit na dvě stejné dávky.

Krabička obsahující 2 Al/PA-Al – PVC blistry po 10 tabletách (celkem 20 tablet).
Krabička obsahující 3 Al/PA-Al – PVC blistry po 10 tabletách (celkem 30 tablet).
Krabička s PE lahvičkou opatřenou PP bezpečnostním šroubovacím uzávěrem s vysoušedlem
obsahující 30 tablet.
Krabička s PE lahvičkou opatřenou PP bezpečnostním šroubovacím uzávěrem s vysoušedlem
obsahující 200 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

ALPEX PHARMA (IRL) LIMITED
Stradbrook House, Stradbrook Road,
Blackrock, Co. Dublin
A94X9A2 - Irsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

29/946/10-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 1. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 10. 8.

10. DATUM REVIZE TEXTU

12. 6.