Oramellox Interakce

• hypovolémie (z jakékoli příčiny),
• městnavé srdeční selhání,
• renální selhání,
• nefrotický syndrom,
• lupusová nefropatie,
• závažná porucha funkce jater (hladina albuminu v séru < 25 g/l nebo Child-Pugh skóre 10).

Ve vzácných případech mohou NSAID vyvolat intersticiální nefritidu, glomerulonefritidu, medulární
nekrózu ledvin nebo nefrotický syndrom.

U pacientů v koncovém stadiu renálního selhání na hemodialýze by neměla dávka meloxikamu
přesáhnout 7,5 mg (půl tablety 15 mg). U pacientů se středním nebo mírným poškozením renálních
funkcí není třeba dávku upravovat (tj. u pacientů s kreatininovou clearance vyšší než 25 ml/min).

Sodík, draslík a retence vody
V souvislosti s užíváním NSAID se může vyskytnout indukce sodíku, draslíku, retence vody a
interference s natriuretickým efektem diuretik. Může být také snížen účinek antihypertenzních léčiv
(viz 4.5). Následně se mohou u náchylných pacientů objevit či zhoršit otoky, srdeční selhání nebo
hypertenze. Proto je nezbytné klinické monitorování rizikových pacientů (viz body 4.2 a 4.3).

Hyperkalémie
Rozvoj hyperkalémie může nastat v důsledku diabetu nebo současné léčby, která zvyšuje kalémii (viz
bod 4.5). V takových případech je nutné sledovat hladiny draslíku.

Starší, subtilní a oslabení pacienti obvykle hůře tolerují nežádoucí účinky, a proto je třeba je pečlivě
monitorovat. Jako u jiných NSAID je nutná mimořádná opatrnost u starších pacientů, kteří mají často
zhoršenou funkci ledvin, jater a srdce. U starších pacientů užívajících NSAID je zvýšená četnost
nežádoucích reakcí, zejména gastrointestinálního krvácení a perforace, které mohou být fatální (viz
bod 4.2).

Přípravek Oramellox stejně jako jiné NSAID, může maskovat příznaky stávajícího infekčního
onemocnění.

Užívání meloxikamu stejně jako jiného inhibitoru cyklooxygenázy/syntézy prostaglandinů může
snižovat plodnost, a proto se nedoporučuje u žen, které se snaží otěhotnět. U žen, které mají problémy
s otěhotněním nebo které jsou vyšetřovány pro zjištění příčiny neplodnosti, je potřebné zvážit
ukončení léčby meloxikamem.

Přípravek Oramellox obsahuje zdroj fenylalaninu aspartam (E951) a může být škodlivý pro osoby
trpící fenylketonurií.

Přípravek Oramellox obsahuje sorbitol (E420). Pacienti se vzácnými vrozenými problémy
s intolerancí fruktózy, by neměli tento lék užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

Meloxikam je metabolizován v játrech, zejména přes CYP 2C9 a CYP 3A4. Je nutno tedy zvážit
možné farmakokinetické interakce mezi meloxikamem a léky inhibujícími nebo metabolizovanými
CYP 2C9 a CYP 3A4.

Farmakodynamické interakce:

Jiná NSAID a kyselina acetylsalicylová  3 g/den:
Současná léčba (viz bod 4.4) s jinými NSAID včetně kyseliny acetylsalicylové v protizánětlivé dávce
(≥ 1 g jako jednotlivá dávka nebo ≥ 3 g jako celková denní dávka) se nedoporučuje.

Kortikosteroidy (např. glukokortikoidy):
Opatrnosti je třeba při současném podávání kortikosteroidů, neboť se zvyšuje riziko krvácení a
gastrointestinálních ulcerací.

Antikoagulancia nebo heparin podávaný v geriatrii nebo v léčebných dávkách:
Významně zvýšené riziko krvácení je dáno inhibicí funkce krevních destiček a poškozením
gastroduodenální sliznice. NSAID mohou zesilovat účinky antikoagulacií, jako např. warfarinu (viz
bod 4.4). Současné podání NSAID a antikoagulancií nebo heparinu v geriatrii nebo v léčebných
dávkách se nedoporučuje (viz bod 4.4).
Pokud je nutno heparin použít, je třeba věnovat pozornost zvýšenému riziku krácení.
Pokud není možné se kombinaci léčiv vyhnout, je nutné pečlivé sledování INR.

Trombolytika a protidestičkové léčivé přípravky:
Zvýšené riziko krvácení je dáno inhibicí funkce krevních destiček a poškozením gastroduodenální
sliznice.

Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI):
Zvýšené riziko gastrointestinálního krvácení (viz bod 4.4).

Diuretika, ACE inhibitory a antagonisté receptoru angiotenzinu II:
NSAID mohou snižovat účinek diuretik a dalších antihypertenziv. U některých pacientů s porušenou
funkcí ledvin (např. dehydratovaní nebo starší pacienti s porušenou funkcí ledvin) může současné
podávání ACE inhibitorů nebo antagonistů receptoru angiotenzinu II a inhibitorů cyklooxygenázy vést
k dalšímu zhoršení funkce ledvin, včetně možného akutního renálního selhání, které je obvykle
reverzibilní. Tato kombinace tudíž vyžaduje opatrnost, a to zvláště u starších pacientů. Pacienti by měli
být adekvátně hydratováni a po zahájení souběžné léčby by mělo být zváženo sledování funkce ledvin,
které by mělo být dále prováděno v pravidelných intervalech (viz také bod 4.4).

Jiná antihypertenziva (např. β-blokátory):
Stejně jako v případě výše uvedených léčiv může docházet ke snížení antihypertenzního účinku β-
blokátorů (díky inhibici prostaglandinů s vazodilatačním účinkem).

Inhibitory kalcineurinu (např. cyklosporin, takrolimus):
NSAID mohou zvyšovat nefrotoxicitu inhibitorů kalcineurinu díky prostaglandinem
zprostředkovaným účinkům v ledvinách. Při kombinované léčbě by se měla sledovat funkce ledvin.
Pečlivé sledování renálních funkcí se pak doporučuje zvláště u starších pacientů.

Nitroděložní tělíska:
Bylo hlášeno, že NSAID snižují účinnost nitroděložních tělísek.
Toto snížení účinnosti je však třeba dále potvrdit.

Farmakokinetické interakce (účinek meloxikamu na farmakokinetiku jiných léčivých přípravků):

Lithium:
Bylo hlášeno zvýšení sérové hladiny lithia po podání NSAID (snížením vylučování lithia ledvinami),
které může dosáhnout toxických hladin. Současná léčba lithiem a NSAID se nedoporučuje (viz bod
4.4). Pokud je tato kombinace považována za nezbytnou, musí se při zahájení, změně a vysazení léčby
meloxikamem pečlivě sledovat koncentrace lithia v krevní plazmě.

Metotrexát:
NSAID mohou snižovat tubulární sekreci metotrexátu a tím zvyšovat jeho plazmatické koncentrace.
Z tohoto důvodu se u pacientů užívajících vysoké dávky metotrexátu (více než 15 mg/týden) současné
podávání NSAID nedoporučuje (viz bod 4.4).
Riziko interakcí mezi NSAID a metotrexátem musí být rovněž zváženo u pacientů užívajících nízké
dávky metotrexátu, a to zejména u pacientů s poškozenými renálními funkcemi. Pokud je
kombinovaná léčba nezbytná, je třeba sledovat krevní obraz a renální funkce. Pokud jsou NSAID a
metotrexát podávány současně po dobu 3 dní, musí se postupovat opatrně, protože se plazmatická
hladina metotrexátu může zvýšit a být příčinou zvýšené toxicity.

I když farmakokinetika metotrexátu (při dávce 15 mg/týden) nebyla významně ovlivněna současným
podáváním meloxikamu, je nutné zvážit, že hematologická toxicita metotrexátu se může při léčbě
NSAID zvýšit, jak je uvedeno výše (viz bod 4.8).

Cholestyramin:
Cholestyramin urychluje eliminaci meloxikamu tím, že přerušuje jeho enterohepatální cirkulaci, takže
se clearance meloxikamu zvýší o 50 % a jeho poločas se snižuje na 13 ± 3 hodiny. Tato interakce je
klinicky významná.

Při souběžném podávání antacid, cimetidinu a digoxinu nebyly zjištěny žádné klinicky významné
farmakokinetické interakce.