Elidel Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Údaje získané u lidí

Absorpce u dospělých
Systémová expozice pimekrolimu byla studována u 12 dospělých pacientů s atopickou dermatitidou,
kteří byli léčeni Elidelem 2krát denně po dobu 3 týdnů. Postižená oblast povrchu těla (BSA) byla v
rozsahu 15 až 59 %. Koncentrace pimekrolimu v krvi byly v 77,5 % nižší než 0,5 ng/ml a 99,8 %
všech vzorků byla nižší než 1 ng/ml. Nejvyšší koncentrace pimekrolimu naměřená u jednoho pacienta
byla 1,4 ng/ml.

U 40 dospělých pacientů léčených po dobu 1 roku Elidelem, kteří měli při zahájení léčby postižení
povrchu těla 14-62 % BSA, byla u 98 % koncentrace pimekrolimu v krvi konstantně nízká 0,5 ng/ml.
Maximální koncentrace v krvi 0,8 ng/ml byla naměřena u 2 pacientů v 6. týdnu léčby. Po 12 měsících
léčby nedošlo ke zvýšení koncentrace v krvi u žádného z pacientů. U 8 pacientů s atopickou
dermatitidou, u kterých mohly být kvantifikovány hladiny AUC, se hodnoty AUC(0-12 h) pohybovaly od


2,5 do 11,4 ng*h/ml.

Absorpce u kojenců, dětí a dospívajících
Systémová expozice pimekrolimu byla studována u 58 dětí ve věku od 3 měsíců do 14 let, z nichž bylo mladších 2 let. Postižení tělesného povrchu (BSA) bylo 10 až 92 %. Tyto děti byly léčeny 2krát
denně Elidelem po dobu 3 týdnů. 5 (8,6 %) z 58 pacientů bylo léčeno po dobu 1 roku „podle potřeby“,
přičemž 2 pacienti byli ve věku ≥3 až ≤6 měsíců a 3 pacienti byli ve věku >6 až ≤ 12 měsíců.

Koncentrace pimekrolimu v krvi byly konstantně nízké bez ohledu na rozsah léčených lézí nebo délku
léčby. Koncentrace v krvi byly podobné koncentracím u dospělých pacientů.

Okolo 67 % koncentrací pimekrolimu v krvi byly pod hodnotou 0,5 ng/ml a u 93 % všech vzorků byly
pod úrovní 2 ng/ml u kojenců (ve věku 3 až 23 měsíců). U 2 pacientů ve věku 8 měsíců až 14 let byly
nejvyšší naměřené koncentrace 2,0 ng/ml.

Ve věkové skupině ≥3 až ≤6 měsíců mělo 31 % vzorků krve koncentrace pimekrolimu pod 0,5 ng/ml a
90 % pod 2,0 ng/ml s nejvyšší koncentrací v krvi 4,14 ng/ml naměřenou u jednoho vzorku pacienta,
který byl podezření na kontaminaci během venepunkce.
Ve věkové skupině >6 až ≤12 měsíců mělo 66 % vzorků krve koncentrace pimekrolimu pod 0,5 ng/ml
a 90 % pod 2,0 ng/ml s nejvyšší koncentrací v krvi 2,6 ng/ml naměřenou u jednoho vzorku pacienta.
U kojenců ve věku >12 až <24 měsíců mělo 80 % vzorků krve koncentrace pimekrolimu pod 0,ng/ml a 97 % pod 2,0 ng/ml. Maximální koncentrace pimekrolimu v této věkové skupině byla 2,ng/ml v jednom vzorku.

U 5 dětí, které byly léčeny po dobu 1 roku, z nichž 2 byly ve věku ≥3 až ≤6 měsíců a 3 ve věku >6 až
≤12 měsíců, byly koncentrace v krvi stabilně nízké s nejvyšší koncentrací v krvi 1,94 ng/ml v jednom
vzorku, u jednoho pacienta ve věku ≥3 až ≤6 měsíců. Během 12 měsíců nebylo zjištěno zvýšení
koncentrace v krvi u žádného z pacientů po celou dobu léčby.

U dětí a dospívajících (ve věku 2 až 14 let) bylo 68 % koncentrací pimekrolimu v krvi pod 0,5 ng/ml a
99 % všech vzorků bylo pod 2 ng/ml, nejvyšší koncentrace v krvi naměřená u jednoho pacienta byla
2,0 ng/ml.
U 8 dětských pacientů ve věku 2 až 14 let se hodnoty AUC (0-12 h) pohybovaly v rozmezí 5,4 až
18,8ng*h/ml. Rozmezí hodnot AUC nalezené u pacientů s rozsahem postižení <40% BSA při zahájení
léčby bylo srovnatelné s hodnotami získanými od pacientů s rozsahem postižením ≥40 % BSA.
V klinicko-farmakologických studiích bylo léčeno maximálně 92 % tělesného povrchu a ve III. fázi
studie až 100 % tělesného povrchu.

Distribuce
V závislosti na kožní selektivitě byly po lokální aplikaci hladiny pimekrolimu v krvi velmi nízké. Z
tohoto důvodu nemohl být metabolismus pimekrolimu stanoven po lokální aplikaci.
Studie in vitro plazma protein ukázaly, že 99,6 % pimekrolimu v plazmě je vázáno na proteiny. Hlavní
část pimekrolimu v plazmě je vázána na různé lipoproteiny.

Biotransformace
Po jednorázovém perorálním podání radioaktivně značeného pimekrolimu zdravým dobrovolníkům
byl hlavní komponentou detekovanou v krvi nezměněný pimekrolimus. Vedle toho byl v krvi
přítomen i malý počet metabolitů střední polarity, produkty o-demetylace a oxygenace.
Při in vitro sledování v lidské kůži nebyla zjištěna žádná metabolická aktivita pimekrolimu.

Eliminace
Po perorálním podání, radioaktivně značená léčivé látky byla převážně vyloučena stolicí (78,4 %) a
pouze malá část (2,5 %) byla nalezena v moči. Průměrná hodnota recovery radioaktivity byla 80,9 %.
Výchozí látka nebyla detekována v moči a ve stolici byl pimekrolimus nalezen v nezměněné formě v


množství menším než 1%.