BUPRENORFIN STADA - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Buprenorfin Stada 5 mikrogramů/h transdermální náplast
Buprenorfin Stada 10 mikrogramů/h transdermální náplast
Buprenorfin Stada 20 mikrogramů/h transdermální náplast

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

[5 mikrogramů/h]:
Jedna transdermální náplast obsahuje buprenorphinum 5 mg na ploše 6,25 cm2; nominální rychlost
uvolňování je buprenorphinum 5 mikrogramů za hodinu.

[10 mikrogramů/h]:
Jedna transdermální náplast obsahuje buprenorphinum 10 mg na ploše 12,5 cm2, nominální rychlost
uvolňování je buprenorphinum 10 mikrogramů za hodinu.

[20 mikrogramů/h]:
Jedna transdermální náplast obsahuje buprenorphinum 20 mg na ploše 25 cm2, nominální rychlost
uvolňování je buprenorphinum 20 mikrogramů za hodinu.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Transdermální náplast.

[5 mikrogramů/h]
Béžově zbarvená náplast obdélníkového tvaru se zaoblenými rohy, s modrým potiskem
„Buprenorphin“ a „5 μg/h“.
[10 mikrogramů/h]
Béžově zbarvená náplast obdélníkového tvaru se zaoblenými rohy, s modrým potiskem
„Buprenorphin“ a „10 μg/h“.
[20 mikrogramů/h]
Béžově zbarvená náplast obdélníkového tvaru se zaoblenými rohy, s modrým potiskem
„Buprenorphin“ a „20 μg/h“.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba středně silné nenádorové bolesti v případech, kdy je k dosažení dostatečné analgezie nutné
podání opioidů.

Přípravek Buprenorfin Stada není vhodný k léčbě akutní bolesti.

Přípravek Buprenorfin Stada je určen k léčbě dospělých.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Pacienti od 18 let a starší
Jako zahajovací dávka se má použít nejnižší dávka přípravku Buprenorfin Stada transdermální náplast
o síle 5 mikrogramů/h. Je nutno zvážit předchozí opioidní anamnézu pacienta (viz bod 4.5) i jeho
současný celkový a zdravotní stav.

Titrace
Během zahájení léčby přípravkem Buprenorfin Stada může být zapotřebí podávat pacientům
krátkodobě působící doplňková analgetika (viz bod 4.5) podle potřeby až do té doby, než se dosáhne
analgetické účinnosti přípravku Buprenorfin Stada.

Dávku buprenorfinu je možné zvyšovat dle indikace po 3 dnech, kdy se ustaví maximální účinek
podané dávky. Následná zvýšení dávky lze poté titrovat na základě potřeby doplňkových analgetik
a pacientovy analgetické odpovědi na transdermální náplast.

Při zvyšování dávky se používaná transdermální náplast nahradí náplastí o vyšší síle, nebo se
k dosažení požadované dávky aplikuje na různá místa kombinace náplastí. Nedoporučuje se aplikovat
více než dvě transdermální náplasti ve stejnou dobu; maximální celková dávka buprenorfinu je
40 mikrogramů/hodinu. Pacienty je nutno pečlivě a pravidelně sledovat s cílem stanovit optimální
dávku a trvání léčby.

Přípravek Buprenorfin Stada se aplikuje každý 7. den.

Přechod z opioidů
Přípravek Buprenorfin Stada lze používat jako alternativu k léčbě jinými opioidy. Léčba takových
pacientů musí začít na nejnižší dostupné síle (Buprenorfin Stada transdermální náplast o síle
mikrogramů/h), přičemž během titrace se podle potřeby musí pokračovat v užívání krátkodobě
působících doplňkových analgetik (viz bod 4.5).

Délka podávání
Přípravek Buprenorfin Stada se za žádných okolností nesmí podávat déle, než je absolutně nezbytné.
Pokud je dlouhodobá léčba buprenorfinem vzhledem k povaze a závažnosti onemocnění nezbytná, pak
je nutno provádět pečlivé a pravidelné sledování (v případě potřeby s přestávkami v léčbě), aby se
stanovilo, zda a v jakém rozsahu je další léčba nutná.

Vysazování přípravku
Po odstranění transdermální náplasti se sérové koncentrace buprenorfinu snižují postupně, tudíž je
analgetický účinek po jistou dobu zachován. To je nutno vzít v úvahu tehdy, kdy má po léčbě
buprenorfinem následovat léčba jinými opioidy. Obecně platí pravidlo, že další opioidy nemají být
podávány během 24 hodin po odstranění transdermální náplasti. Dosud jsou k dispozici pouze
omezené údaje ohledně zahajovací dávky jiných opioidů podávaných po vysazení transdermální
náplasti (viz bod 4.5).

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
Úprava dávkování buprenorfinu u starších pacientů není nutná.

Porucha funkce ledvin
Žádná zvláštní úprava dávkování buprenorfinu u pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná.


Porucha funkce jater
Buprenorfin se metabolizuje v játrech. Intenzita a trvání jeho účinku mohou být u pacientů s poruchou
funkce jater ovlivněny. Proto je nutné pacienty s nedostatečnou funkcí jater během léčby přípravkem
Buprenorfin Stada pečlivě sledovat.

U pacientů s těžkou poruchou funkce jater se buprenorfin může během léčby přípravkem Buprenorfin
Stada kumulovat. U takových pacientů je nutno zvážit jinou léčbu a Buprenorfin Stada používat
opatrně, pokud vůbec.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost buprenorfinu u dětí a dospívajících do18 let nebyla stanovena. Nejsou
k dispozici žádné údaje.

Způsob podání
Transdermální podání.

Náplast se nesmí dělit nebo stříhat na části.
Náplast se nesmí použít, pokud je uzavírací spoj na sáčku porušený.

Aplikace náplasti
Přípravek Buprenorfin Stada se musí aplikovat na nepodrážděnou, neporušenou kůži vnější části
nadloktí, horní části hrudníku, horní části zad nebo na stranu hrudníku, nesmí se však aplikovat na
části kůže s velkými jizvami. Buprenorfin Stada se aplikuje na relativně neochlupenou nebo téměř
neochlupenou kůži. Pokud takové místo není k dispozici, chlupy se musí ostříhat nůžkami, nikoli
oholit.

Pokud se místo aplikace musí očistit, smí se to udělat pouze čistou vodou. Mýdla, alkohol, oleje,
pleťová mléka nebo abrazivní prostředky se nesmějí používat. Kůže musí být před aplikací
transdermální náplasti suchá. Transdermální náplast se musí aplikovat ihned po vyjmutí ze
zapečetěného sáčku. Po odstranění ochranné vrstvy se transdermální náplast musí na místo silně
tisknout dlaní po dobu přibližně 30 sekund, aby se zajistilo úplné přilnutí, zvláště kolem okrajů. Pokud
se okraje transdermální náplasti začnou odchlipovat, lze je připevnit vhodnou náplastí, aby se
zabezpečila aplikace po dobu 7 dní. Transdermální náplast má být aplikována po dobu 7 dní
nepřetržitě.
Nová transdermální náplast se nesmí na stejné místo na kůži nalepovat následující 3 až 4 týdny (viz
bod 5.2).
Koupání, sprchování nebo plavání nemá na transdermální náplast vliv. Pokud by došlo k odlepení
náplasti, aplikuje se nová a má být nalepena 7 dní.

4.3 Kontraindikace

- hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- pacienti závislí na opioidech a při odvykací léčbě závislosti na opioidech
- stavy, kdy je vážně porušeno dýchací centrum a jeho funkce, nebo k jeho poruše může dojít
- pacienti, kterým jsou podávány inhibitory MAO, nebo kteří je užívali během posledních dvou
týdnů (viz bod 4.5)
- pacienti trpící myasthenia gravis
- pacienti v deliriu tremens

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Buprenorfin se musí používat zvláště opatrně u pacientů s akutní intoxikací alkoholem, poraněním
hlavy, v šoku, se sníženou úrovní vědomí nejasného původu, intrakraniálními lézemi nebo se
zvýšeným nitrolebním tlakem, anebo u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (viz bod 4.2).

U pacientů s křečovými stavy v anamnéze může buprenorfin snižovat práh pro vznik epileptických
záchvatů.


Riziko plynoucí ze současného užívání se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky:
Současné užívání přípravku Buprenorfin Stada a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné
látky, může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a úmrtí. Vzhledem k těmto rizikům je současné
předepisování těchto sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti léčby.
V případě rozhodnutí předepsat přípravek Buprenorfin Stada současně se sedativy, je nutné předepsat
nejnižší účinnou dávku na nejkratší možnou dobu léčby.
Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace.
V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto
symptomech věděli (viz bod 4.5).

S buprenorfinem je spojována výrazná respirační deprese, zejména při intravenózním podání. Došlo
k řadě úmrtí z předávkování, kdy drogově závislí zneužívali buprenorfin intravenózně, obvykle
současně s benzodiazepiny. Dále byla hlášena úmrtí z předávkování v důsledku požívání alkoholu
a benzodiazepinů v kombinaci s buprenorfinem.

Vzhledem k tomu, že inhibitory CYP3A4 mohou zvyšovat koncentraci buprenorfinu (viz bod 4.5), má
být dávka buprenorfinu u pacientů léčených inhibitory CYP3A4 pečlivě titrována, protože u těchto
pacientů může stačit snížená dávka buprenorfinu.

Buprenorfin se nedoporučuje k analgezii v období těsně po operačním zákroku nebo v jiných situacích
vyznačujících se úzkým terapeutickým indexem nebo rychle se měnícími požadavky na analgezii.

Kontrolované studie u lidí a zvířat naznačují, že buprenorfin má nižší potenciál k vyvolání závislosti,
než čistí opioidní agonisté. U lidí byly u buprenorfinu pozorovány omezené euforizující účinky. To
může vést k určitému zneužívání přípravku, a tak je potřebná opatrnost při jeho předepisování
pacientům s anamnézou nebo s podezřením na zneužívání léků nebo alkoholu nebo s vážným
mentálním onemocněním.

Chronické užívání buprenorfinu může vést k rozvoji fyzické závislosti. Abstinenční příznaky
(abstinenční syndrom), pokud se objeví, jsou obecně mírné, začínají po 2 dnech a mohou trvat až
týdny. Abstinenční příznaky zahrnují agitovanost, úzkost, nervozitu, nespavost, hyperkinezi, třes
a gastrointestinální poruchy.

Sportovci musí mít na paměti, že používání tohoto léčivého přípravku může být příčinou pozitivních
výsledků sportovních dopingových testů. Užívání přípravku Buprenorfin Stada jako dopingu může
představovat zdravotní riziko.

Pacienti s horečkou nebo vystavení vnějšímu teplu:
Pacienty je nutno poučit, aby během nošení transdermální náplasti nevystavovali místo aplikace
působení vnějších zdrojů tepla, jako jsou vyhřívané podložky, elektrické dečky, ohřívací lampy, sauna,
horké lázně a vodní postele s ohřívanou vodou atd., protože může dojít ke zvýšené absorpci
buprenorfinu. Při ošetřování pacientů s horečkou je nutno mít na paměti, že horečka rovněž může
zvyšovat absorpci, což může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím buprenorfinu a tím ke
zvýšenému riziku opioidních reakcí.

Serotoninový syndrom:
Souběžné podávání přípravku Buprenorfin Stada a dalších serotonergních látek, např. inhibitorů
MAO, selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitorů zpětného
vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI) nebo tricyklických antidepresiv, může vést
k serotoninovému syndromu, což je potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.5).

Pokud je souběžná léčba dalšími serotonergními látkami klinicky opodstatněná, doporučuje se
pacienta pečlivě sledovat, a to zejména při zahájení léčby a zvýšení dávky.

Symptomy serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny duševního stavu, autonomní
nestabilitu, neuromuskulární abnormality a/nebo gastrointestinální symptomy.


V případě podezření na serotoninový syndrom je třeba v závislosti na závažnosti symptomů zvážit
snížení dávky nebo přerušení léčby.

Poruchy dýchání spojené se spánkem:
Opioidy mohou způsobovat poruchy dýchání spojené se spánkem včetně centrální spánkové apnoe
(CSA) a hypoxemie spojené se spánkem. Používání opioidů zvyšuje riziko CSA v závislosti na dávce.
Je třeba zvážit snížení celkové dávky opioidů u pacientů, u nichž se projevuje CSA.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Buprenorfin se nesmí používat současně s inhibitory MAO a u pacientů, kteří inhibitory MAO
dostávali v předchozích dvou týdnech (viz bod 4.3).

Vliv jiných léčivých látek na farmakokinetiku buprenorfinu:

Buprenorfin se primárně metabolizuje glukuronidací a menší měrou (okolo 30 %) prostřednictvím
CYP3A4.
Současná léčba inhibitory CYP3A4 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím se zesílenou
účinností buprenorfinu.

Studie lékové interakce s inhibitorem CYP3A4 ketokonazolem neprokázala klinicky relevantní
zvýšení průměrných hodnot maximální (Cmax) nebo celkové (AUC) expozice buprenorfinu při použití
buprenorfinu s ketokonazolem v porovnání s použitím buprenorfinu samotného.

Interakce mezi buprenorfinem a induktory enzymu CYP3A4 nebyly studovány.
Současné podávání buprenorfinu a enzymových induktorů (např. fenobarbitalu, karbamazepinu,
fenytoinu a rifampicinu) může vést ke zvýšení clearance, což se může projevit snížením účinnosti.

Omezení průtoku krve játry navozené některými celkovými anestetiky (např. halotanem) a dalšími
léčivými přípravky může vést ke snížené rychlosti eliminace buprenorfinu v játrech.

Farmakodynamické interakce:
Buprenorfin se musí používat s opatrností v kombinaci:

- se serotonergními léčivými látkami, např. inhibitory MAO, selektivními inhibitory zpětného
vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI)
nebo tricyklickými antidepresivy, neboť dochází ke zvýšení rizika serotoninového syndromu, což je
potenciálně život ohrožující onemocnění (viz bod 4.4).

- s dalšími látkami tlumícími centrální nervový systém: další deriváty opioidů (analgetika
a antitusika obsahující např. morfin, dextropropoxyfen, kodein, dextromethorfan nebo noskapin).
Některá antidepresiva, sedativní antagonisté receptoru H1, alkohol, anxiolytika, neuroleptika, klonidin
a příbuzné látky. Tyto kombinace zesilují aktivitu tlumící CNS.

Sedativa, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky:
Současné užívání opioidů spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky,
zvyšuje riziko sedace, respirační deprese, kómatu a úmrtí v důsledku aditivního tlumivého účinku na
CNS. Je nutné omezit dávku a délku trvání jejich současného užívání (viz bod 4.4).

V typických analgetických dávkách je buprenorfin popisován jako čistý agonista na mí receptorech.
V klinických studiích s buprenorfinem byly subjekty léčené opioidy, které jsou plnými agonisty na mí
receptorech (až do 90 mg perorálního morfinu nebo ekvivalentů perorálního morfinu za den),
převedeny na buprenorfin. Během přechodu z původního opioidu na buprenorfin nebyl hlášen žádný
abstinenční syndrom ani abstinenční příznaky z vysazení opioidů (viz bod 4.4).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
O používání buprenorfinu u těhotných žen nejsou k dispozici žádné údaje nebo jsou údaje omezené.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není
známo.
Buprenorfin prochází placentou a buprenorfin a aktivní metabolit norbuprenorfin je možné po expozici
in utero detekovat v séru, moči a mekoniu novorozenců.

Ke konci těhotenství mohou vysoké dávky buprenorfinu u novorozence vyvolat respirační depresi, a to
i po krátké době podávání. Dlouhodobé podávání buprenorfinu během posledních tří měsíců
těhotenství může vyvolat syndrom z vysazení léku u novorozenců.

Proto se buprenorfin nemá používat během těhotenství a u žen, které mohou otěhotnět a nepoužívají
účinnou antikoncepci, pokud potenciální přínos léčby nepřeváží potenciální riziko pro plod.

Kojení
Buprenorfin se vylučuje do lidského mléka. Studie na potkanech prokázaly, že buprenorfin může
inhibovat laktaci. Dostupné farmakodynamické/toxikologické údaje získané na zvířatech prokázaly
vylučování buprenorfinu do mléka (viz bod 5.3). Riziko pro novorozence/kojence nelze vyloučit.
Přípravek Buprenorfin Stada se má během kojení používat s opatrností.

Fertilita
Žádné údaje o vlivu buprenorfinu na fertilitu nejsou k dispozici. Ve studii fertility a časného
embryonálního vývoje nebyl u samců ani samic potkanů pozorován žádný vliv na reprodukční
parametry (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Buprenorfin má výrazný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. I když se používá podle pokynů,
může ovlivnit pacientovy reakce do takové míry, že naruší schopnost bezpečně řídit a obsluhovat
stroje. To platí zejména na začátku léčby, a pokud se podává spolu s jinými centrálně působícími
látkami včetně alkoholu, trankvilizérů, sedativ a hypnotik. Lékař musí dát individuální doporučení. Při
používání stabilní dávky není obecné omezení nezbytné.

Pacienti, kteří jsou takto ovlivněni a zaznamenají nežádoucí účinky (např. závratě, ospalost,
rozmazané vidění) během zahajování léčby nebo při titrování na vyšší dávku, nesmějí řídit nebo
obsluhovat stroje alespoň 24 hodin po odstranění transdermální náplasti.

4.8 Nežádoucí účinky

Závažné nežádoucí účinky, které mohou být spojeny s léčbou buprenorfinem v klinické praxi, jsou
podobné závažným nežádoucím účinkům, které se pozorují u ostatních opioidních analgetik, včetně
respirační deprese (zvláště při použití spolu s dalšími látkami tlumícími CNS) a hypotenze (viz bod
4.4).

Vyskytly se následující nežádoucí účinky:

Třídy
orgánových
systémů
databáze
MedDRA
Velmi
časté
(≥ 1/10)
Časté
(≥ 1/100 až
< 1/10)
Méně časté
(≥ 1/1 až < 1/100),
Vzácné
(≥ 1/10 až < 1/1000)
Velmi
vzácné
(< 1/10 000)
Není známo
(z
dostupných
údajů nelze
určit)
Poruchy
imunitního
systému
Hypersenzi-
tivita
Anafylak-
tická reakce
Anafylak-
toidní reakce

Poruchy
metabolismu
a výživy
Anorexie Dehydratace
Psychiatrické
poruchy
Zmatenost,
deprese,
insomnie,
nervozita,
úzkost
Poruchy
spánku,
neklid,
agitovanost,
euforická
nálada,
afektivní
labilita,
halucinace,
noční můry,
pokles libida
Psychotická
porucha
Léková
závislost,
změny
nálady
Depersonali-
zace
Poruchy
nervového
systému
Bolest hlavy,
závrať,
somnolence
Tremor Sedace,
dysgeuzie,
dysartrie,
hypestezie,
zhoršení
paměti,
migréna,
synkopa,
abnormální
koordinace
pohybů,
poruchy
pozornosti,
parestezie
Porucha
rovnováhy,
porucha řeči
Mimovolní
svalové
kontrakce
Konvulze
Poruchy oka Suché oko,
rozmazané
vidění
Porucha
vidění, otok
víček, mióza

Poruchy
ucha a
labyrintu
Tinitus,
vertigo
Bolest ucha
Srdeční
poruchy
Palpitace,
tachykardie
Angina
pectoris

Cévní
poruchy
Hypotenze,
cirkulační
kolaps,
hypertenze,
zrudnutí
Vazodilatace
ortostatická
hypotenze

Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Dušnost Kašel,
sípání,
škytavka
Respirační
deprese,
respirační
selhání,
zhoršení
astmatu,
hyperventi-
lace, rinitida

Gastro-
intestinální
poruchy
Zácpa,
nauzea,
zvracení
Bolest
břicha,
průjem,
dyspepsie,
Flatulence Dysfagie,
ileus
Divertiku-
litida

sucho
v ústech
Poruchy jater
a žlučových
cest
Žlučníková
kolika
Poruchy kůže
a podkožní
tkáně
Svědění,
erytém
Vyrážka,
pocení,
exantém
Suchá kůže,
kopřivka

Otok
obličeje
Pustuly,
puchýře
Kontaktní
dermatitida,
změna
zbarvení kůže
v místě
aplikace
Poruchy
svalové a
kosterní
soustavy a
pojivové
tkáně
Svalová
slabost
Myalgie,
svalové
spasmy

Poruchy
ledvin a
močových
cest
Retence
moči,
porucha
mikce

Poruchy
reprodukční-
ho systému a
prsu
Erektilní
dysfunkce,
sexuální
dysfunkce

Celkové
poruchy
a reakce
v místě
aplikace
Reakce
v místě
aplikaceVyčerpanost,
astenie,
periferní
edém
Únava,
pyrexie,
rigor, otok,
syndrom
z vysazení
léku,
dermatitida
v místě
aplikace*,
bolest na
hrudi
Onemocnění
podobné
chřipce


Vyšetření Zvýšení
hladiny
alaninamino-
transferázy,
úbytek
tělesné
hmotnosti

Poranění,
otravy a
procedurální
komplikace
Náhodné
poranění,
pád


* V některých případech se objevily pozdní alergické reakce s výraznými známkami zánětu.
V takovém případě je nutno léčbu buprenorfinem ukončit.
Zahrnuje erytém v místě aplikace, otok v místě aplikace, svědění v místě aplikace, vyrážku v místě
aplikace.

Riziko fyzické závislosti je u buprenorfinu nízké. Po vysazení buprenorfinu nejsou abstinenční
příznaky pravděpodobné. Může tomu tak být v důsledku velmi pomalé disociace buprenorfinu
z opioidních receptorů a kvůli postupnému snižování plazmatických koncentrací buprenorfinu
(obvykle po dobu 30 hodin po odstranění poslední náplasti). Po dlouhodobém používání buprenorfinu
však nelze abstinenční příznaky podobné příznakům po vysazení opioidů zcela vyloučit. Tyto
příznaky zahrnují agitovanost, úzkost, nervozitu, nespavost, hyperkinezi, třes a gastrointestinální
poruchy.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky
Lze očekávat symptomy podobné symptomům po jiných centrálně působících analgetikách. Zahrnují
respirační depresi, sedaci, ospalost, nauzeu, zvracení, kardiovaskulární kolaps a výraznou miózu.

Léčba
Všechny transdermální náplasti je nutno z pacientovy kůže odstranit. Je nutno zajistit a udržovat
průchodnost dýchacích cest, podle potřeby zavést asistovanou nebo řízenou respiraci a udržovat
odpovídající tělesnou teplotu a rovnováhu tekutin. Podle potřeby se má podávat kyslík, intravenózní
roztoky, vazopresorické látky a zavést další podpůrná opatření.

Účinky buprenorfinu může zvrátit specifický opioidní antagonista, jako je naloxon, ačkoliv naloxon
může být v tomto směru méně účinný, než ostatní μ-opioidní agonisté. Léčba kontinuálně podávaným
intravenózním naloxonem se má zahájit na obvyklých dávkách, mohou však být nutné i vysoké dávky.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: opioidní analgetika (anodyna), deriváty oripavinu
ATC kód: N02AE
Buprenorfin je parciálním opioidním agonistou, který působí na opioidním receptoru mí. Rovněž
vykazuje antagonistickou aktivitu na opioidním receptoru kappa.

Účinnost u pacientů s nenádorovou bolestí s různou etiologií byla prokázána v sedmi pivotních
studiích fáze III trvajících až 12 týdnů. Studie zahrnovaly pacienty se středně silnými a silnými
bolestmi při osteoartróze a bolestmi zad. Buprenorfin v porovnání s placebem prokázal klinicky
významné snížení skóre bolesti (přibližně 3 body na stupnici BS-11) a významně lepší zvládání
bolesti.

U pacientů s nenádorovou bolestí byla provedena také dlouhodobá, otevřená, prodloužená studie
(n = 384). Při chronickém podávání byla u 63 % pacientů kontrola bolesti udržena po dobu 6 měsíců,
u 39 % pacientů po dobu 12 měsíců, u 13 % pacientů po dobu 18 měsíců a u 6 % po dobu 21 měsíců.
Přibližně 17 % pacientů bylo stabilizováno na dávce 5 mg, 35 % na dávce 10 mg a 48 % na dávce
20 mg.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Existují důkazy o enterohepatální recirkulaci.

Studie na nebřezích a březích potkanech prokázaly, že buprenorfin prostupuje hematoencefalickou a
placentární bariérou. Koncentrace v mozku (kde se nacházel pouze nezměněný buprenorfin) po
parenterálním podání byly 2krát až 3krát vyšší, než po perorálním podání. Po intramuskulárním nebo
perorálním podání se buprenorfin zřejmě akumuluje v gastrointestinálním lumenu plodu –
pravděpodobně v důsledku vylučování do žluči, protože enterohepatální oběh není zcela vyvinut.

Jedna transdermální náplast poskytuje rovnoměrné dávky buprenorfinu po dobu až sedm dní.
Ustáleného stavu se dosáhne během první aplikace. Po odstranění buprenorfinu jeho koncentrace
klesají s přibližně 50% poklesem za 12 hodin (rozsah 10–24 hodin).

Absorpce
Po aplikaci přípravku Buprenorfin Stada difunduje buprenorfin z transdermální náplasti kůží.
V klinických farmakologických studiích byl medián doby, za kterou transdermální náplasti
s buprenorfinem o síle 10 mikrogramů/hodinu dodaly detekovatelné koncentrace buprenorfinu
(25 pikogramů/ml), přibližně 17 hodin. Analýza reziduálního buprenorfinu v transdermálních
náplastech po 7 dnech používání ukazuje přibližně 15 % původní dodané dávky. Studie biologické
dostupnosti, v porovnání s intravenózním podáním, potvrzuje, že toto množství se absorbuje
systémově. Koncentrace buprenorfinu zůstávají během 7denní aplikace náplasti relativně konstantní.

Místo aplikace
Studie u zdravých subjektů prokázala, že farmakokinetický profil buprenorfinu dodávaného
transdermální náplastí je podobný, pokud se aplikuje na vnější část nadloktí, horní část hrudníku, horní
část zad nebo na boční stranu hrudníku (střední axilární čára, 5. mezižeberní oblast). Absorpce se v
určitém rozmezí v závislosti na místě aplikace mění, přičemž expozice je nejvíce přibližně o 26 %
vyšší, pokud se náplast aplikuje na horní část zad v porovnání s boční stranou hrudníku.

Ve studii u zdravých subjektů, které dostávaly transdermální náplast s buprenorfinem opakovaně na
stejné místo, byla pozorována téměř dvojnásobná expozice při zachování 14denního odstupu mezi
aplikacemi. Z tohoto důvodu se doporučuje rotace aplikačních míst, přičemž nová transdermální
náplast se na stejné místo kůže nesmí aplikovat 3 až 4 týdny.

Ve studii u zdravých subjektů vyvolávala aplikace vyhřívací podložky přímo na transdermální náplast
přechodné 26% až 55% zvýšení koncentrací buprenorfinu v krvi. Koncentrace se vracely do normálu
během 5 hodin po odstranění zdroje tepla. Z tohoto důvodu se nedoporučuje přikládání přímých zdrojů
tepla, jako jsou láhve s teplou vodou, vyhřívací podložky nebo elektrické dečky přímo na
transdermální náplast. Vyhřívací podložka přiložená na místo aplikace transdermální náplasti
s buprenorfinem ihned po jejím odlepení neměla na absorpci z kožního depa vliv.

Distribuce
Buprenorfin je přibližně z 96 % vázán na plazmatické proteiny.

Studie s intravenózním podáváním buprenorfinu prokázaly velký distribuční objem, což ukazuje na
rozsáhlou distribuci buprenorfinu. Ve studii intravenózně podávaného buprenorfinu u zdravých
subjektů byl distribuční objem v ustáleném stavu 430 litrů, což odráží velký distribuční objem
a lipofilitu léčivé látky.

Po intravenózním podání se buprenorfin a jeho metabolity vylučují do žluči a během několika minut
se distribuují do mozkomíšního moku. Zdá se, že koncentrace buprenorfinu v mozkomíšním moku
dosahují přibližně 15 až 25 % souběžných koncentrací v plazmě.

Biotransformace a eliminace
Metabolizace buprenorfinu v kůži po aplikaci buprenorfinu v transdermální náplasti je zanedbatelná.
Po transdermální aplikaci se buprenorfin eliminuje metabolizací v játrech, s následným vyloučením do

žluči a renální exkrecí rozpustných metabolitů. Metabolizace v játrech, která probíhá prostřednictvím
enzymů CYP3A4 a UGT1A1/1A3, vede ke vzniku dvou primárních metabolitů, norbuprenorfinu
a buprenorfin 3-O-glukuronidu. Norbuprenorfin se před eliminací glukuroniduje. Buprenorfin se
rovněž eliminuje do stolice. Ve studii u pacientů po operaci bylo prokázáno, že celková eliminace
buprenorfinu je přibližně 55 l/h.

Norbuprenorfin je jediným známým aktivním metabolitem buprenorfinu.

Vliv buprenorfinu na farmakokinetiku jiných léčivých látek

Na základě in vitro studií na lidských mikrosomech a hepatocytech nemá buprenorfin v koncentracích
dosahovaných při používání transdermální náplasti se silou 20 mikrogramů/h potenciál inhibovat
metabolismus katalyzovaný enzymy systému CYP450: CYP1A2, CYP2A6 a CYP3A4. Vliv na
metabolismus katalyzovaný CYP2C8, CYP2C9 a CYP2C19 nebyl studován.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Systémová toxicita a kožní toxicita
Ve studiích toxicity po jednorázové dávce a po opakovaných dávkách na potkanech, králících,
morčatech, psech a miniprasatech vyvolávala transdermální náplast s buprenorfinem minimální nebo
žádné nepříznivé systémové nežádoucí účinky, přičemž u všech zkoumaných druhů bylo pozorováno
podráždění kůže. Dostupné toxikologické údaje nenaznačují sensibilizující potenciál pomocných látek
obsažených v transdermálních náplastech.

Reprodukční a vývojová toxicita
U potkanů ošetřovaných buprenorfinem nebyl zjištěn žádný vliv na fertilitu nebo celkovou
reprodukční výkonnost. Ve studiích toxicity pro embryofetální vývoj u potkanů a králíků dostávajících
buprenorfin nebyla embryofetální toxicita pozorována. Ve studii pre- a postnatální vývojové toxicity
buprenorfinu na potkanech byla zjištěna mortalita mláďat, snížená tělesná hmotnost mláďat a současně
snížený příjem potravy a klinické projevy u matek.

Genotoxicita
Standardní sestava testů genotoxicity ukazuje, že buprenorfin není genotoxický.

Kancerogenita
V dlouhodobých studiích na potkanech a myších nebyly zjištěny žádné důkazy kancerogenního
potenciálu relevantní pro člověka.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Adhezivní vrstva (obsahující buprenorfin):
povidon Kkyselina levulová
oleyl-oleát
adhezivní akrylátový kopolymer 387-
Adhezivní vrstva (bez buprenorfinu):
adhezivní akrylátový kopolymer 387-
Separační fólie mezi adhezivní vrstvou s buprenorfinem a vrstvou bez buprenorfinu: pegoterátová
fólie

Zadní fólie:
polyester


Krycí vrstva: silikonizovaná pegoterátová folie

modrý inkoust

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

[5 mikrogramů/h]:
18 měsíců

[10 mikrogramů/h]:
21 měsíců

[20 mikrogramů/h]:
roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

[5 mikrogramů/h] a [10 mikrogramů/h]:
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.

[20 mikrogramů/h]:
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Transdermální náplast je jednotlivě zabalena v dětském bezpečnostním sáčku vyrobeném z vrstveného
kompozitního materiálu, který sestává z papíru/PET/PE/Al/PEAA. Sáček obsahuje jednu
transdermální náplast.

Velikosti balení:
Balení obsahuje 4, 8 nebo 12 jednotlivě balených transdermálních náplastí.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Použité transdermální náplasti se musí přeložit napůl, adhezivní stranou dovnitř.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

STADA Arzneimittel AG
Stadastrasse 2 – 61118 Bad Vilbel
Německo






8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Buprenorfin Stada 5 mikrogramů/h transdermální náplast: 65/414/20-C
Buprenorfin Stada 10 mikrogramů/h transdermální náplast: 65/415/20-C
Buprenorfin Stada 20 mikrogramů/h transdermální náplast: 65/416/20-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 1. 2.
10. DATUM REVIZE TEXTU

21. 4.