Buprenorfin stada Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Existují důkazy o enterohepatální recirkulaci.

Studie na nebřezích a březích potkanech prokázaly, že buprenorfin prostupuje hematoencefalickou a
placentární bariérou. Koncentrace v mozku (kde se nacházel pouze nezměněný buprenorfin) po
parenterálním podání byly 2krát až 3krát vyšší, než po perorálním podání. Po intramuskulárním nebo
perorálním podání se buprenorfin zřejmě akumuluje v gastrointestinálním lumenu plodu –
pravděpodobně v důsledku vylučování do žluči, protože enterohepatální oběh není zcela vyvinut.

Jedna transdermální náplast poskytuje rovnoměrné dávky buprenorfinu po dobu až sedm dní.
Ustáleného stavu se dosáhne během první aplikace. Po odstranění buprenorfinu jeho koncentrace
klesají s přibližně 50% poklesem za 12 hodin (rozsah 10–24 hodin).

Absorpce
Po aplikaci přípravku Buprenorfin Stada difunduje buprenorfin z transdermální náplasti kůží.
V klinických farmakologických studiích byl medián doby, za kterou transdermální náplasti
s buprenorfinem o síle 10 mikrogramů/hodinu dodaly detekovatelné koncentrace buprenorfinu
(25 pikogramů/ml), přibližně 17 hodin. Analýza reziduálního buprenorfinu v transdermálních
náplastech po 7 dnech používání ukazuje přibližně 15 % původní dodané dávky. Studie biologické
dostupnosti, v porovnání s intravenózním podáním, potvrzuje, že toto množství se absorbuje
systémově. Koncentrace buprenorfinu zůstávají během 7denní aplikace náplasti relativně konstantní.

Místo aplikace
Studie u zdravých subjektů prokázala, že farmakokinetický profil buprenorfinu dodávaného
transdermální náplastí je podobný, pokud se aplikuje na vnější část nadloktí, horní část hrudníku, horní
část zad nebo na boční stranu hrudníku (střední axilární čára, 5. mezižeberní oblast). Absorpce se v
určitém rozmezí v závislosti na místě aplikace mění, přičemž expozice je nejvíce přibližně o 26 %
vyšší, pokud se náplast aplikuje na horní část zad v porovnání s boční stranou hrudníku.

Ve studii u zdravých subjektů, které dostávaly transdermální náplast s buprenorfinem opakovaně na
stejné místo, byla pozorována téměř dvojnásobná expozice při zachování 14denního odstupu mezi
aplikacemi. Z tohoto důvodu se doporučuje rotace aplikačních míst, přičemž nová transdermální
náplast se na stejné místo kůže nesmí aplikovat 3 až 4 týdny.

Ve studii u zdravých subjektů vyvolávala aplikace vyhřívací podložky přímo na transdermální náplast
přechodné 26% až 55% zvýšení koncentrací buprenorfinu v krvi. Koncentrace se vracely do normálu
během 5 hodin po odstranění zdroje tepla. Z tohoto důvodu se nedoporučuje přikládání přímých zdrojů
tepla, jako jsou láhve s teplou vodou, vyhřívací podložky nebo elektrické dečky přímo na
transdermální náplast. Vyhřívací podložka přiložená na místo aplikace transdermální náplasti
s buprenorfinem ihned po jejím odlepení neměla na absorpci z kožního depa vliv.

Distribuce
Buprenorfin je přibližně z 96 % vázán na plazmatické proteiny.

Studie s intravenózním podáváním buprenorfinu prokázaly velký distribuční objem, což ukazuje na
rozsáhlou distribuci buprenorfinu. Ve studii intravenózně podávaného buprenorfinu u zdravých
subjektů byl distribuční objem v ustáleném stavu 430 litrů, což odráží velký distribuční objem
a lipofilitu léčivé látky.

Po intravenózním podání se buprenorfin a jeho metabolity vylučují do žluči a během několika minut
se distribuují do mozkomíšního moku. Zdá se, že koncentrace buprenorfinu v mozkomíšním moku
dosahují přibližně 15 až 25 % souběžných koncentrací v plazmě.

Biotransformace a eliminace
Metabolizace buprenorfinu v kůži po aplikaci buprenorfinu v transdermální náplasti je zanedbatelná.
Po transdermální aplikaci se buprenorfin eliminuje metabolizací v játrech, s následným vyloučením do

žluči a renální exkrecí rozpustných metabolitů. Metabolizace v játrech, která probíhá prostřednictvím
enzymů CYP3A4 a UGT1A1/1A3, vede ke vzniku dvou primárních metabolitů, norbuprenorfinu
a buprenorfin 3-O-glukuronidu. Norbuprenorfin se před eliminací glukuroniduje. Buprenorfin se
rovněž eliminuje do stolice. Ve studii u pacientů po operaci bylo prokázáno, že celková eliminace
buprenorfinu je přibližně 55 l/h.

Norbuprenorfin je jediným známým aktivním metabolitem buprenorfinu.

Vliv buprenorfinu na farmakokinetiku jiných léčivých látek

Na základě in vitro studií na lidských mikrosomech a hepatocytech nemá buprenorfin v koncentracích
dosahovaných při používání transdermální náplasti se silou 20 mikrogramů/h potenciál inhibovat
metabolismus katalyzovaný enzymy systému CYP450: CYP1A2, CYP2A6 a CYP3A4. Vliv na
metabolismus katalyzovaný CYP2C8, CYP2C9 a CYP2C19 nebyl studován.