AMIODARON HAMELN - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJÚ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Amiodaron hameln 20 mg/ml infuzní roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml roztoku obsahuje amiodaroni hydrochloridum 20 mg, což odpovídá amiodaronum 18,9 mg.

Jedna injekční lahvička s 50 ml roztoku obsahuje amiodaroni hydrochloridum 1000 mg, což odpovídá
amiodaronum 946,54 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Infuzní roztok
Čirý, slabě zelenožlutý roztok bez viditelných částic.
pH 2,8 - 3,Osmolalita 270-310 mosmol/kg

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Amiodaron-hydrochlorid je indikován k léčbě těžkých poruch srdečního rytmu u dospělých, v
případech, kdy neodpovídají na jinou léčbu nebo kde je léčba kontraindikována:

- atriální arytmie, včetně paroxysmální atriální fibrilace nebo flutteru
- poruchy rytmu spojené s atrioventrikulárním uzlem a atrioventrikulární reentry tachykardie
např. jako projev Wolff-Parkinson-Whiteova syndromu
- život ohrožující ventrikulární arytmie včetně přetrvávající nebo nepřetrvávající komorové
tachykardie nebo epizod komorové fibrilace

Podání Amiodaronu hameln je vhodné zejména tam, kde je nutno dosáhnout rychlé odpovědi nebo kde
perorální podání není možné.

Amiodaron-hydrochlorid je možné použít před elektrickou kardioverzí.

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba má být zahájena a běžně sledována pouze v nemocnici nebo pod odborným dohledem, pouze
pokud je k dispozici vybavení pro sledování srdeční činnosti, defibrilaci a kardiostimulaci. Amiodaron
hameln nemá být podáván zdravotnickými pracovníky, kteří mají zkušenosti s léčbou závažných
srdečních arytmií a jsou důkladně obeznámeni s riziky a přínosy použití amiodaronu intravenózně.

V případě, že je to vhodné, má být pacientovi před léčbou proveden test na funkci štítné žlázy.

Během léčby je nutná ochrana pokožky před slunečním zářením, protože pacienti užívající amiodaron
mohou být nepřiměřeně citliví na sluneční světlo, což může přetrvávat i několik měsíců po přerušení
léčby.

Dávkování
Dospelí

Nasycovací infuze:
Podávejte 5 mg na kg tělesné hmotnosti po dobu 20 minut až 2 hodin (viz tabulka 1) a opakujte 2 až
3- krát každých 24 hodin až do 1200 mg (přibližně 15 mg/kg tělesné hmotnosti) za 24 hodin, přičemž
rychlost infuze se upraví na základě klinické odpovědi (viz bod 4.4).

Tabulka 1 Doporučené počáteční nasycovací dávky amiodaron-hydrochloridu v dávce 5 mg na kg
tělesné hmotnosti a odpovídající rychlosti infuze.

Hmotnost
pacienta (kg)
Amiodarone HCl
dávka (mg)
Objem (ml)
20 mg/ml
infuzního roztoku
Rychlost infuze
více než 20 minut
(ml/minutu)
Rychlost infuze
více než 2 hodiny
(ml/hod)
50 250 12.50 0.625 6.55 275 13.75 0.688 6.60 300 15.00 0.750 7.5
65 325 16.25 0.813 8.70 350 17.50 0.875 8.75 375 18.75 0.938 9.80 400 20 1 10
85 425 21.25 1.063 10.90 450 22.5 1.125 11.95 475 23.75 1.188 11.100 500 25 1.25 12.Účinek se dostaví během několika minut a postupně klesá. Proto musí následovat udržovací infuze.

Udržovací infuze:
Podávejte 10 - 20 mg na kg tělesné hmotnosti každých 24 hodin (v průměru 600 až 800 mg / 24 hodin,
maximálně 1200 mg / 24 hodin) po dobu několika dní (viz tabulka 2).

Tabulka 2 Doporučená udržovací dávka amiodaron-hydrochloridu.

Amiodarone
HCl dávka
(mg)
Objem (ml) 20 mg/ml
infuzního roztoku
Rýchlost infuze
24 hod (ml/hod)
600 30 1.25 [ = 0.02ml/ min ]
800 40 1.67 [ = 0.03ml/ min ]
1200 60 2.50 [ = 0.04ml/ min ]

Přechod z intravenózní léčby na léčbu perorální
Amiodaron hameln se obvykle podává jenom při zahájení léčby, ne však déle než jeden týden. Jakmile
se dosáhne potřebná odpověď na léčbu, může se zahájit perorální léčba nasycovací dávkou (tj. 200 mg
třikrát denně). Léčivá látka amiodaron-hydrochlorid se má postupně vysadit.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost amiodaronu u novorozenců, dětí a dospívajících nebyla dosud stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 5.1 a 5.2.

Starší pacienti
Stejně jako u všech pacientů je důležité použít nejmenší možnou dávku. I když nejsou záznamy o
potřebě úpravy dávkování pro tuto skupinu pacientů, mohou být při použití příliš vysoké dávky
náchylnější na vznik bradykardie a poruch vedení. Speciální pozornost se má věnovat monitorování
funkce štítné žlázy (viz body 4.3, 4.4 a 4.8).

Porucha funkce jater a ledvin
I když není stanovena potřeba úpravy dávkování u pacientů s poruchami funkce ledvin nebo jater v
průběhu perorální chronické léčby amiodaronem, u starších pacientů je nutné důkladné monitorování,
např. na jednotce intenzivní péče.

Způsob podání
Intravenózní podání.

Amiodaron hameln musí být podáván pouze jako neředěná intravenózní infuze pomocí zařízení s
řízenou infuzí (např. ovladač stříkačky/injekční pumpa), které jsou schopny přesně a důsledně dodávat
specifikovaný objem při přísně kontrolované rychlosti infuze.

Amiodaron hameln nemá být před použitím ředěn; je dodáván připravený k okamžitému použití.
Neúmyslné naředění přípravku Amiodaron hameln může vést k poddávkování pacientů a ke snížení
terapeutické odpovědi.

Amiodaron hameln se nesmí podávat jako přímá i.v. (bolusová) injekce.

Koncentrace intravenózního amiodaronu přesahující 2 mg/ml, jako je Amiodaron hameln obsahující
20 mg/ml, jsou spojeny s podrážděním/flebitidou periferních žil. Amiodaron hameln musí být podáván
centrálním žilním katetrem, zvláště je-li nutná opakovaná nebo kontinuální infuze (viz bod 4.4).

Amiodaron hameln nemá být mísen s jinými léky (viz bod 6.2) a je nekompatibilní s infuzními
tekutinami 0,9 % chloridu sodného.

V situacích, kdy může být naléhavě nutné souběžné podávání léčivých přípravků centrálním žilním
katetrem, je třeba pečlivě zvážit kompatibilitu podávaných léčivých přípravků a typ použitého zařízení
pro vaskulární přístup.

Během udržovací infuze by měl být přípravek chráněn před světlem.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku, nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.;
- Závažné respirační selhání, oběhový kolaps nebo těžká arteriální hypotenze;
- Porucha funkce štítné žlázy, i v anamnéze (viz body 4.2 a 4.4);
- Sinusová bradykardie, sinoatriální blok a sick sinus syndrom (riziko sinusových zástav) u
pacientů bez kardiostimulátoru. U pacientů s těžkými poruchami vedení (atrioventrikulární blok
vyššího stupně, bi nebo tri-fascikulární poruchy vedení) nebo s onemocněním sinusových uzlů
se musí amiodaron používat jen na specializovaných pracovištích a při zabezpečených
možnostech kardiostimulace;
- Současné užívání léčivých přípravků, které mohou vyvolat arytmii torsade de pointes (viz bod
4.5);
- Alergie na jód (jedna injekční lahvička obsahuje přibližně 372 mg jódu);
- Těhotenství a kojení. Použití je možné jen ve výjimečných, život ohrožujících případech (viz
bod 4.1, 4.4 a 4.6);
- Kardiopulmonální resuscitace ventrikulární fibrilace/pulzní ventrikulární tachykardie
rezistentní na defibrilaci, protože přípravek Amiodaron hameln není určen k přímé (bolusové)
intravenózní injekci.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Primární dysfunkce štěpu (PGD) po transplantaci srdce
V retrospektivních studiích bylo užívání amiodaronu u příjemce transplantace před transplantaci srdce
spojeno se zvýšeným rizikem PGD.

PGD je život ohrožující komplikace transplantace srdce, která se projevuje levostrannou, pravostrannou
nebo biventrikulární dysfunkcí vznikající během prvních 24 hodin po transplantaci, pro kterou
neexistuje identifikovatelná sekundární příčina (viz bod 4.8). Závažná PGD může být ireverzibilní.

U pacientů, kteří jsou na seznamu čekajících na transplantaci srdce, je třeba zvážit použití alternativního
antiarytmika co nejdříve před transplantací.

Amiodaron hameln obsahuje polysorbát 80 (viz bod 2)
Polysorbáty mohou způsobit hypotenzi a změny srdeční frekvence (potenciální kardiotoxicita). Riziko
závažné hypotenze lze minimalizovat zpomalením infuze. Elektrofyziologické studie ukazují srdeční
depresi u psů a inhibici hERG proudů polysorbáty in vitro. Potenciál torsade de pointes u lidí není znám.

Polysorbáty mohou zřídka způsobit závažné alergické reakce včetně příznaků jako dušnost, otoky a
závratě (viz bod 4.8).

Byly hlášeny případy hepatotoxicity (náhlé zvýšení jaterních enzymů) spojené s expozicí polysorbátům
po i.v. podání amiodaronu, proto by kumulativní denní dávky polysorbátu 80 neměly překročit 35 mg/kg
(což odpovídá 17,5 mg amiodaron-hydrochloridu/kg nebo 0,875 ml roztoku pro infuzi/kg) u dospělých
a dětí. Je však třeba vzít v úvahu, že samotný amiodaron může způsobit hepatotoxicitu.

Způsob podání
Amiodaron-hydrochlorid se má podávat jen na specializovaných pracovištích za neustálého
monitorování (EKG a krevního tlaku), kde jsou k dispozici zařízení pro kardiostimulaci a defibrilaci.

Oběhový kolaps může být způsoben příliš rychlým podáním nebo předávkováním.

Koncentrace intravenózního amiodaronu přesahující 2 mg/ml, jako je Amiodaron hameln obsahující
20 mg/ml, jsou spojeny s podrážděním/flebitidou periferních žil.

Amiodaron hameln musí být podáván přes centrální linii.

Monitorování
Má být usnadněno sledování srdečních funkcí (EKG) a před zahájením léčby mají být stanoveny sérové
hladiny draslíku, jater, štítné žlázy, testy funkce plic a rentgen hrudníku. Během léčby je třeba pravidelně
kontrolovat jaterní enzymy.

Během infuze i po ní je třeba pečlivě sledovat známky extravazace (podle místních pokynů) centrálního
venózního přístupového zařízení a okolí.

Prodloužená fototoxicita
Vzhledem k možnosti fototoxické reakce je třeba se během a po ukončení léčby amiodaronem vyvarovat
vystavení slunečnímu záření; to platí také pro UV světlo a solária/lehátka. Pokud tomu nelze zabránit,
měly by být nekryté oblasti pokožky, zejména obličej, chráněny topickými přípravky s vysokým
slunečním faktorem. I po ukončení léčby přípravkem Amiodaron hameln je ochrana před sluncem stále
ještě několik měsíců nutná z důvodu rozsáhlé distribuce a dlouhého poločasu rozpadu amiodaronu v
těle.

Srdeční poruchy
U pacientů s hypotenzí, dekompenzovanou kardiomyopatií a se závažným selháním srdce je třeba
postupovat opatrně a umožnit hemodynamické monitorování (viz bod 4.3).

Amiodaron má mírný pro-arytmický účinek. Byl hlášen vznik nových arytmií nebo zhoršení léčených
arytmií, někdy s fatálními následky. Je důležité, ale obtížné, rozlišit nedostatečnou účinnost léčiva od
proarytmogenního působení, ať už je spojeno se zhoršením srdečního onemocnění či nikoli.
Proarytmogenní účinek se obecně vyskytuje v souvislosti s faktory prodlužujícími QT interval jako
lékové interakce a/nebo poruchy rovnováhy elektrolytů (viz body 4.5 a 4.8). I přes prodloužení QT
intervalu vykazuje amiodaron nízkou torsadogenní aktivitu.

Příliš vysoké dávky mohou vyvolávat závažnou bradykardii a poruchy vedení s výskytem
idioventrikulárního rytmu, a to zejména u starších pacientů a u pacientů léčených srdečními glykosidy.
Za těchto okolností je vhodné léčbu amiodaron-hydrochloridem ukončit. V případě potřeby je možné
podat beta-sympatomimetika nebo glukagon. Vzhledem na dlouhý poločas rozpadu amiodaronu je
nutné, v případě závažné a symptomatické bradykardie, zvážit zavedení kardiostimulátoru.

Farmakologický účinek amiodaronu zahrnuje změny v EKG: prodloužení QT intervalu (související
s prodlouženou repolarizací) s možným vznikem U-vln a deformovaných T-vln; tyto změny nejsou
odrazem toxicity. Nadměrné prodloužení QT může zvýšit riziko arytmie torsade de pointes, proto mají
být pacienti s již existujícím prodloužením QT pečlivě sledováni.

Těžká bradykardie a blokáda srdce
Byly pozorovány život ohrožující případy bradykardie a srdeční blokády při použití režimů obsahujících
sofosbuvir v kombinaci s amiodaronem.

Bradykardie se obvykle objevila během několika hodin až dnů, ale pozdější případy byly většinou
pozorovány až 2 týdny po zahájení léčby virové hepatitidy C (HCV).

Amiodaron má být používán u pacientů léčených sofosbuvirem, pouze pokud není tolerována nebo je
kontraindikována jiná alternativní antiarytmická léčba.

Pokud je souběžné užívání amiodaronu považováno za nutné, doporučuje se, aby pacienti po dobu
prvních 48 hodin současného podávání podstoupili monitorování srdce, poté má každý den docházet
k ambulantnímu nebo vlastnímu monitorování srdeční frekvence a to nejmíň první 2 týdny léčby.

Vzhledem k dlouhému poločasu rozpadu amiodaronu má být monitorování srdce, jak je uvedeno výše,
prováděno také u pacientů, kteří vysadili amiodaron během posledních několika měsíců a má u nich být
zahájena léčba sofosbuvirem.

Všichni pacienti léčeni amiodaronem v kombinaci se sofosbuvirem, mají být upozorněni na příznaky
bradykardie a srdeční blokády a mají být poučeni, aby v případě jejich výskytu okamžitě vyhledali
lékařskou pomoc.

Celková anestezie:
Před operací má být anesteziolog informován, že je pacientovi podáván amiodaron.
U pacientů podstupujících celkovou anestezii nebo léčbu kyslíkem ve vysoké koncentraci je potřebná
opatrnost. U pacientů, kterým byl amiodaron podáván spolu s probíhající anestezií, byly hlášeny
potenciálně závažné komplikace: bradykardie neodpovídající na atropin, hypotenze, poruchy vedení
vzruchů, snížený srdeční výdej (viz bod 4.5).

Endokrinní poruchy (viz bod 4.8):
Vzhledem k riziku vzniku poruchy funkce štítné žlázy (hyper- nebo hypotyreóza) při léčbě přípravkem
Amiodaron hameln je třeba před zahájením léčby provést testy funkce štítné žlázy.
Během léčby a až jeden rok po ukončení léčby má být tato vyšetření v pravidelných intervalech
opakována a pacienti mají být vyšetřováni na klinické příznaky hyper- nebo hypotyreózy.

Amiodaron může vyvolat hypertyreózu, zejména u pacientů s anamnézou poruch štítné žlázy nebo u
pacientů, kteří užívají/již dříve užívali amiodaron perorálně. Následující, obvykle mírné příznaky, by
měly upozornit lékaře: ztráta hmotnosti, tachykardie, třes, nervozita, zvýšené pocení a nesnášenlivost
tepla, opakovaná arytmie nebo angina pectoris, srdeční selhání.
V případě podezření na poruchu štítné žlázy musí být stanovena hladina ultra-senzitivního thyroid-
stimulačního hormonu (usTSH- ultrasensitive thyroid-stimulating hormone) v séru. V případě, že je to
vhodné, má být pacientovi před léčbou proveden test na funkci štítné žlázy.
Klinická diagnóza hypertyreózy je potvrzena důkazem významně sníženého usTSH a zvýšených hladin
T3 a T4. Pokud je zjištěna hypertyreóza, léčba přípravkem Amiodaron hameln by měla být ukončena.
Zlepšení nastává během několika měsíců po ukončení léčby a je doprovázeno normalizací testů funkce
štítné žlázy. V závažných případech (někdy fatálních) musí být zahájena individuální urgentní léčba
tyrostatickými léky, betablokátory a/nebo kortikosteroidy.

Následující příznaky mohou být známkou hypotyreózy: Zvýšení hmotnosti, citlivost na chlad, únava,
extrémní bradykardie nad rámec účinku očekávaného u Amiodaronu hameln. Klinická diagnóza
hypotyreózy je potvrzena důkazem významně zvýšeného usTSH a sníženého T4. Eutyreóza se obvykle
vyvíjí během 1–3 měsíců po ukončení léčby. Pokud je zjištěna hypotyreóza, je třeba pokud možno snížit
dávku amiodaronu a/nebo zahájit substituci levothyroxinem. V individuálních případech může být nutné
vysazení přípravku Amiodaron hameln.

Amiodaron obsahuje jód a ten může při testech interferovat s vychytáváním radioaktivního jódu. Testy
na funkci štítné žlázy (volný T3, volný T4, usTSH) jsou však i přes to interpretovatelné. Amiodaron
inhibuje periferní konverzi thyroxinu (T4) na trijódtyronin (T3) a může způsobit izolaci biochemických
změn (zvýšení hladiny volného T4 v séru, mírně snížené nebo dokonce normální sérové hladiny volného
T3) u klinicky euthyroidních pacientů. V případě, že nejsou přítomné další klinické nebo biologické
(usTSH) příznaky onemocnění štítné žlázy, není v takových případech žádný důvod na přerušení léčby
amiodaronem.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy (viz bod 4.8)
Při léčbě přípravkem Amiodaron hameln existuje riziko vzniku závažných zánětlivých onemocnění plic
(hypersenzitivní pneumonitida, alveolární nebo intersticiální pneumonitida). Nástup dušnosti nebo
neproduktivního kašle může být známkou těchto plicních změn. Kromě toho může dojít ke ztrátě tělesné
hmotnosti, horečce a slabosti.

Před zahájením léčby by proto má být proveden rentgenový snímek hrudníku a test funkce plic. Během
dalšího průběhu léčby mají být tato vyšetření opakována v intervalech přibližně 3–6 měsíců.
Tato vyšetření mají být provedena také v případě potíží s dýcháním (příznak možné toxicity plic). U
pacientů s těžkým plicním onemocněním může být nutná plicní funkce kontrolovat častěji, protože tito
pacienti mají horší prognózu, pokud se objeví toxické účinky na plíce.

Byly hlášeny velmi vzácné případy intersticiální pneumonitidy po podání i.v. amiodaronu. V případě
podezření na tuto diagnózu má být proveden RTG hrudníku. Při intersticiální pneumonitidě (která je
v případě včasného vysazení amiodaronu ve všeobecnosti reverzibilní) má být léčba amiodaronem
přehodnocena, a má se zvážit podání kortikosteroidů (viz bod 4.8). Klinické příznaky obvykle ustoupí
během několika týdnů a jsou následované pomaleji se upravujícími rentgenovými nálezy a úpravou
plicních funkcí. U některých pacientů může dojít k zhoršení příznaků i přes vysazení amiodaron-
hydrochloridu. Byly hlášeny fatální případy plicní toxicity.

Byly pozorovány velmi vzácné případy těžkých, někdy fatálních respiračních komplikací v období
bezprostředně po chirurgickém výkonu (akutní syndrom dechové tísně dospělých – ARDS); může se na
něm podílet interakce s kyslíkem ve vysoké koncentraci (viz bod 4.5 a 4.8).

Poruchy jater a žlučových cest (viz bod 4.8)
Vzácné případy hepatocelulární nekrózy vedoucí k úmrtí byly spojeny s intravenózními infuzemi
amiodaronu při vyšších koncentracích a vyšších rychlostech infuze, než je doporučeno (viz bod 4.8).
Pacienti, kteří dostávají i.v. amiodaron, proto mají být pečlivě sledováni kvůli známkám progresivního
poškození jater. V takových případech má být rychlost podávání snížena nebo léčba amiodaron-
hydrochloridem ukončena. Ihned po zahájení léčby amiodaronem je nutné pečlivě a v pravidelných
intervalech sledovat jaterní funkční testy (transaminázy). Na začátku léčby se může objevit mírné až
střední zvýšení (1,5 až 3krát normální) transamináz. Toto zvýšení má často přechodný charakter a
spontánně odezní po snížení dávky.
Při perorálním i intravenózním podání amiodaronu a během prvních 24 hodin po intravenózním podání
se může objevit akutní porucha funkce jater (včetně těžké hepatocelulární nedostatečnosti nebo selhání
jater, někdy fatální) a chronické poruchy jater. Proto dávka amiodaronu má být snížena nebo léčba
přerušena, pokud zvýšení transamináz překročí trojnásobek normálního rozmezí. Klinické a biologické
příznaky chronických jaterních poruch po perorálním podání amiodaronu mohou být minimální
(hepatomegalie, zvýšení transamináz až 5krát vyšší než normální hodnota) a reverzibilní po vysazení
léčby. Byly však popsány případy s fatálními následky.

Intravenózní expozice polysorbátu 80, který se používá jako pomocná látka, může také způsobit náhlé
zvýšení jaterních enzymů a hepatotoxicitu (viz bod 2).

Těžké bulózní reakce
Byly hlášeny život ohrožující nebo dokonce smrtelné kožní reakce, jako je Stevens-Johnsonův syndrom
(SJS), toxická epidermální nekrolýza (TEN) (viz bod 4.8). Pokud jsou přítomny symptomy nebo
příznaky SJS, TEN (např. Progresivní kožní vyrážka často s puchýři nebo lézemi sliznice), léčba
amiodaronem má být okamžitě přerušena.

Neuromuskulární onemocnění (viz bod 4.8)
Amiodaron může způsobit periferní neuropatie a/nebo myopatie. Obvykle zmizí několik měsíců po
ukončení léčby, ale ve vzácných případech nemusí být plně reverzibilní.

Poruchy oka (viz bod 4.8)
Během léčby amiodaronem se doporučuje pravidelné oftalmologické vyšetření, včetně funduskopie a
vyšetření štěrbinovou lampou. Pokud dojde k rozmazanému nebo sníženému vidění, má být neprodleně
provedeno úplné oftalmologické vyšetření včetně funduskopie. Výskyt optické neuropatie a/nebo
optické neuritidy vyžaduje vysazení amiodaronu kvůli možnému progresu do slepoty

Lékové interakce (viz bod 4.5)
Nedoporučuje se současné používání amiodaronu s následujícími léky: beta-blokátory, blokátory
kalciového kanálu snižující srdeční frekvenci (verapamil, diltiazem), laxativa se stimulačním účinkem,
která mohou způsobit hypokalemii.

V případě hypokalemie je třeba provést nápravná opatření a monitorovat QT interval. V případě torsade
de pointes nesmějí být podána antiarytmika, může se zahájit komorová stimulace a intravenózně podat
hořčík.

Zvýšené plazmatické hladiny flekainidu byly hlášené při současném podávání amiodaronu. Dávka
flekainidu se má snížit odpovídajícím způsobem a pacient má být pečlivě monitorován.

Amiodaron je inhibitorem cytochromu P450 enzymu CYP3A4. Proto statiny, které jsou metabolizovány
prostřednictvím CYP3A4 (např. simvastatin, atorvastatin, lovastatin), nemají být užívány současně s
amiodaronem.

Byly pozorovány případy závažné, potenciálně život ohrožující bradykardie a srdečního bloku při
podávání amiodaronu se sofosbuvirem v kombinaci s jinými přímo působícími antivirotiky (DAA) proti
hepatitidě typu C (HCV), např. daklatasvir, simeprevir nebo ledipasvir. Proto není doporučeno současné
podávání těchto antivirotik s amiodaronem.
Pokud není možné se vyvarovat současnému podávání s amiodaronem, je doporučeno podávat počáteční
dávky sofosbuviru v kombinaci s jinými DAA pod přísným dohledem. Na počátku léčby sofosbuvirem
mají být pacienti, u kterých bylo zjištěno vysoké riziko bradyarytmií, nepřetržitě sledováni po dobu
minimálně 48 hodin na příslušném klinickém pracovišti.
Vzhledem k dlouhému poločasu rozpadu amiodaronu by mělo být vykonán náležitý monitoring u
pacientů, kteří přerušili léčbu amiodaronem v posledních několika měsících a má jim být zahájena léčba
samotným sofosbuvirem nebo v kombinaci s jinými DAA.
Pacienti léčení amiodaronem, kteří užívají tato antivirotika proti žloutence typu C současně s jinými
léčivými přípravky snižujícími srdeční rytmus (nebo bez nich), mají být varováni, že se mohou objevit
příznaky bradykardie a srdečního bloku. Pokud se tyto příznaky vyskytnou, mají ihned vyhledat
lékařskou pomoc.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce.

Léčíva které mohou vyvolat torsade de pointes arytmii
Kombinovaná léčba s následujícími léčivy, která může způsobit torsade de pointes arytmii (viz bod 4.3)
je kontraindikací, například:

• antiarytmika třídy Ia - např. chinidin, prokainamid, disopyramid;
• antiarymika třídy III - např. sotalol, bretylium;
• intravenózní erythromycin, injekční kotrimoxazol nebo pentamidin;
• MAO inhibitory jako moklobemid;
• některé antipsychotika - např. chlorpromazin, thioridazin, flufenazin, pimozid, haloperidol;
amisulpirid, sulpirid a sertindol;
• lithium a tricyklická antidepresiva - např. doxepin, maprotilin, amitryptylin;
• některé antihistaminika - např. terfenadin, astemizol, mizolastin;
• antimalarika - např. chinin, meflochin, chlorochin, halofantrin;
• moxifloxacin;
• cisaprid.

Léky, které prodlužují QT interval
Souběžné užívání amiodaronu a léčivých přípravků, o nichž je známo, že prodlužují QT interval, musí
být založeno na pečlivém posouzení možných rizik a přínosů pro každého pacienta, protože riziko
torsade de pointes se může zvýšit. Pacienti mají být sledováni z hlediska prodloužení QT.

Fluorochinolony
U pacientů používajících amiodaron s flourochinolony bylo zřídkavě hlášené prodloužení QTc intervalu
s anebo bez torsade de pointes. Je potřebné se vyhnout současnému používání amiodaronu
s flourochinolony (současné užívaní s moxifloxacinem je kontraindikované, viz výše).

Léčiva, která snižují srdeční frekvenci nebo způsobují poruchu automacie nebo vedení
Kombinovaná léčba s těmito léčivy není doporučena:
• Beta-blokátory a některé blokátory kalciového kanálu snižující tepovou frekvenci (diltiazem,
verapamil); může dojít k zesílení negativních chronotropních vlivů a ke zpomalení vedení;
• Stimulující laxativa, která mohou způsobit hypokalemii a tedy riziko torsade de pointes; ostatní
laxativa používat lze.

Kombinovaná léčba s následujícími léčivy, které mohou také způsobit hypokalemii a/nebo
hypomagnesemii, má být zvážena s opatrností:
• diuretika;
• systémové kortikosteroidy;
• tetrakosaktid;
• amfotericin B podávaný intravenózně.

Celková anestezie
U pacientů, kterým byl amiodaron podáván spolu s probíhající anestezií, byly hlášeny potenciálně
závažné komplikace: bradykardie neodpovídající na atropin, hypotenze, poruchy vedení vzruchů,
snížený srdeční výdej (viz bod 4.4).

Ve velmi vzácných případech byly pozorovány závažné, někdy fatální, respirační komplikace (syndrom
akutní respirační tísně dospělých) obvykle v období bezprostředně následujícím po chirurgickém
výkonu. Mohou vyplývat z možné interakce s kyslíkem ve vysoké koncentraci (viz bod 4.4).

Účinek amiodaron-hydrochloridu na jiné léčivé přípravky
Amiodaron a/nebo jeho metabolit, desetylamiodaron, inhibují CYP1A1, CYP1A2, CYP3A4, CYP2C9,
CYP2D6 a P-glykoprotein a mohou zvyšovat expozici jejich substrátů. Vzhledem k dlouhému poločasu
amiodaronu mohou být interakce pozorovány několik měsíců po ukončení léčby amiodaronem.

Substráty glykoproteinu -P
Amiodaron je inhibitor glykoproteinu-P (gp-P). Při společném podávání se substráty gp-P se očekává
zvýšení jejich expozice.

Digoxin
U pacientů užívajících digoxin, kterým je podán amiodaron-hydrochlorid, se mohou zvýšit plazmatické
hladiny digoxinu a mohou se objevit s tím související projevy a příznaky, jako jsou poruchy automacie
(závažná bradykardie), synergické působení na srdeční frekvenci a atrioventrikulární vedení.
Doporučuje se klinické a laboratorní monitorování pacienta a kontrola EKG ohledně známek srdeční
glykosidové toxicity a dávka digoxinu se má snížit na polovinu.

Dabigatran
Vzhledem k riziku krvácení je třeba opatrnosti při podávání amiodaronu s dabigatranem. Může být třeba
upravení dávky dle informace o léčivém přípravku obsahujícím dabigatran.

Substráty CYP2CAmiodaron zvyšuje plazmatické koncentrace substrátů CYP2C9, jako jsou perorální antikoagulancia
(warfarin) a fenytoin, inhibicí cytochromu P4502C9.

Warfarin
Dávky warfarinu se mají adekvátně snížit. Doporučuje se častější monitorování protrombinového času
během léčby amiodarenem i po jeho vysazení.

Fenytoin
Jakmile se objeví příznaky předávkování, dávka fenytoinu se má snížit a je zapotřebí monitorovat
plazmatické hladiny fenytoinu.

CYP2D6 substráty
Flekainid

Vzhledem k tomu, že je flekainid metabolizován hlavně prostřednictvím CYP2D6, může amiodaron
inhibicí tohoto izoenzymu zvýšit plazmatickou koncentraci flekainidu. Proto se doporučuje dávku
flekainidu snížit o 50 % a pozorně sledovat, jestli se u pacienta neobjeví nežádoucí účinky. V takovém
případě se důrazně doporučuje monitorování plazmatické hladiny flekainidu.

CYP P4503A4 substráty
Společné podávání těchto léčiv s amiodaronem, inhibitorem CYP3A4, může vést ke zvýšení jejich
plazmatické koncentrace a tím k možnému zvýšení jejich toxicity:

• Cyklosporin: může dojít až ke 2násobnému zvýšení plazmatické hladiny cyklosporinu.
Udržení plazmatické hladiny cyklosporinu v terapeutickém rozmezí může vyžadovat snížení
dávky cyklosporinu.
• Statiny: kombinací amiodaronu se statiny metabolizovanými CYP3A4, jako jsou simvastatin,
atorvastatin a lovastatin, se zvyšuje riziko svalové toxicity. Pokud je podáván amiodaron,
doporučuje se používat statiny nemetabolizované CYP 3A4.
• Jiné léčiva metabolizovaná CYPP450 3A4: lidokain, sirolimus, takrolimus, sildenafil,
fentanyl, midazolam, triazolam, dihydroergotamin, ergotamin, kolchicin.


Interakce se substráty ostatních izoenzymů CYP450
In vitro studie ukazují, že amiodaron má prostřednictvím svého hlavního metabolitu potenciál inhibovat
také CYP1A2, CYP2C19 a CYP2D6. Proto se očekává při současném užívání s amiodaronem zvýšení
plazmatické koncentrace léčivých látek, kterých metabolizmus závisí od CYP 1A2, CYP 2C19 a CYP
2D6.

Působení ostatních přípravků na amiodaron-hydrochlorid
Inhibitory CYP3A4 a CYP2C8 mohou být potenciálně schopny inhibovat metabolismus amiodaronu a
zvyšovat jeho expozici. Doporučuje se vyhnout se užívání inhibitorů CYP3A4 (grapefruitový džus a
některé léčivé přípravky) během léčby amiodaronem. Grapefruitový džus inhibuje cytochrom P450 3Aa tým může zvýšit plazmatickou hladinu amiodaronu. Během perorálního užívání amiodaronu je vhodné
vyhnout se grapefruitovému džusu.

Další lékové interakce s amiodaronem (viz bod 4.4)
Současné podávaní amiodaronu se sofobuvirem může vést k závažné symptomatické bradykardii.
Pokud nelze souběžnému podávaní zabránit, doporučuje se sledování srdeční činnosti (viz bod 4.4.).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
K dispozici je jen omezené množství údajů o použití u těhotných žen. Amiodaron a N-
desmethylamiodaron prostupují přes placentární bariéru a u dítěte dosahují 10-25 % plazmatické
koncentrace matky. Mezi nejčastější komplikace patří zhoršený růst, předčasný porod a zhoršená funkce
štítné žlázy u novorozenců. Přibližně u 10 % novorozenců byla pozorována hypotyreóza, bradykardie
a prodloužení QT intervalu. V ojedinělých případech byla zaznamenána zvětšená štítná žláza nebo
srdcový šelest. Míra malformace se jeví být nezměněná. Avšak je potřebné myslet na možnost poškození
srdce. Z těchto důvodů se nesmí amiodaron použít v průběhu těhotenství až na případ, kdy riziko
opakujících se život ohrožujících arytmií reálně převažuje nad možným nebezpečím pro plod. Vzhledem
na dlouhý poločas rozpadu amiodaronu ženy v reprodukčním věku mají plánovat otěhotnění minimálně
půl roku po ukončení léčby, aby se zabránilo expozici na embryo/plod v počátcích těhotenství.

Kojení
Byl prokázán přestup účinné látky a jejího metabolitu do lidského mateřského mléka.
Pokud je léčba amiodaronem v období kojení nevyhnutná nebo pokud byl amiodaron podán během
těhotenství, kojení se má ukončit. Použití je přípustné pouze při zvláštních život ohrožujících
okolnostech, jak je uvedeno v bodech 4.1, 4.3 a 4.4.

Fertilita
U pacientů mužského pohlaví byly po dlouhodobé léčbě zjištěné zvýšené sérové hladiny luteinizačního
hormonu (LH) a folikuly stimulujícího hormonu (FSH) naznačující poruchu testikulární funkce.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Amiodaron-hydrochlorid může mít vliv na schopnost řídit dopravní prostředky nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejběžnějšími nežádoucími účinky hlášenými u intravenózního amiodaron-hydrochloridu jsou infuzní
flebitida, bradykardie a hypotenze.

Table 1: Frekvence nežádoucích účinků
Třida
orgánových
systému
Velmi časté
(≥ 1/10)
Časté
(≥ 1/100 to
<1/10)
Méně časté
(≥ 1/1,000 to
<1/100)
Vzácné
(≥ 1/10,to<1/1,000)
Velmi vzácné
(<1/10,000)
Není známo
(nelze určit
z dostupných
údajů)
Poruchy
krve a
lymfatickéh
o systému
Hemolytická,
nebo
aplastická
anémie

- U pacient
užívajících
amiodaron došlo
k náhodným
nálezům
granulomu kostní
dřeně Klinický
význam není
znám.
- Neutropenie
- Agranulocytóza
Třida
orgánových
systému
Velmi časté
(≥ 1/10)
Časté
(≥ 1/100 to
<1/10)
Méně časté
(≥ 1/1,000 to
<1/100)
Vzácné
(≥ 1/10,to<1/1,000)
Velmi vzácné
(<1/10,000)
Není známo
(nelze určit
z dostupných
údajů)
Poruchy
imunitnímu
systému
Anafylaktický
šok
Angioedém

Endokrinní
poruchy
- Hypertyreóza,
někdy fatální
(viz bod 4.4)
- Hypotyreóza
Syndrom
nepřiměřené
sekrece
antidiuretickéh
o hormonu
(SIADH)

Psychiatrick
é poruchy
Snížené libido - Delirium
(včetně zmatku)
Extrapyramidov
ý tres
- Noční můry
- Poruchy
spánku

- Periferní
senzomotorická
neuropatie
a/nebo
myopatie,
obvykle
reverzibilní po
vysazení léku
- Závrať
- Zhoršená
koordinace
- Parestézie
- Benigní
intrakraniální
hypertenze
(pseudotumor
ové cerebri)
- Mozková
ataxie
12 měsících
od ukončení
léčby
amiodaron-
hydrochloride
m
Optická
neuropatie/neu
ritida které
mohou vést
k rozvoji
slepoty

Srdeční
poruchy
Na dávce závislá
bradykardie
- Poruchy vedení
(sinoatriální
blok, AV blok);
- Závažná
bradykardie (v
případě
Torsade de
pointes (viz také
body 4.4 a 4.5)
Třida
orgánových
systému
Velmi časté
(≥ 1/10)
Časté
(≥ 1/100 to
<1/10)
Méně časté
(≥ 1/1,000 to
<1/100)
Vzácné
(≥ 1/10,to<1/1,000)
Velmi vzácné
(<1/10,000)
Není známo
(nelze určit
z dostupných
údajů)
v jednotlivých
případech byl
pozorován
výskyt asystoly.
Hypersenzitivní
pneumonitida
-
Alveolární/inters
ticiální
pneumonitida
nebo fibróza
- Pleuritida
- Bronchiolitis
obliterans
organizující
pneumonii
(BOOP)

Byly hlášeny
individuální
případy úmrtí
(bod 4.4).

- Akutní
syndrom
respirační
tísně
dospělých
(většinou po
operaci),
někdy
s fatálními
následky
-
Bronchospasm
us a/nebo
apnoe u
pacientu so
závažnými
dýchacími
potížemi,
zejména u
pacientu
s astmatem

Gastrointesti
nální poruchy
- Nauzea
- Zvracení
- Poruchy
chuti na
začátku léčby
(zmizí po
snížení dávky)
- Bolest břicha
- Nadýmaní
- Zácpa
- Anorexie
Pankreatitida
(akutní)
Poruchy
jater a
Mírné až
středně
Akutní porucha
funkce jater s
- Chronické
onemocnění

Třida
orgánových
systému
Velmi časté
(≥ 1/10)
Časté
(≥ 1/100 to
<1/10)
Méně časté
(≥ 1/1,000 to
<1/100)
Vzácné
(≥ 1/10,to<1/1,000)
Velmi vzácné
(<1/10,000)
Není známo
(nelze určit
z dostupných
údajů)
žlučových
cest
závažné
zvýšení hladin
sérových
aminotransferá
z (1,5x až 3x
nad normální
rozsah hodnot)
objevující se
na začátku
léčby, které je
obvykle
přechodné a
návrat k
normě nastává
spontánně po
snížení dávky
vysokými
hladinami
sérových
aminotransferáz
a/nebo
žloutenkou,
včetně jaterního
selhání, někdy
fatálního (viz
bod 4.4)

jater (někdy
smrtelné)
- Jaterní
cirhóza
Poruchy
kůže a
podkožní
tkáně
Foto
senzibilizace
se zvýšenou
tendencí
ke spálení,
která může
vést k erytému
a kožní
vyrážce (viz
bod 4.4).
Ekzém - Tvorba
erytému při
radiační
terapii
- Erythema
nodosum
- Exantém
- Exfoliativní
dermatitida
- Alopecie
- Pocení
- Kopřivka.
Johnsonův
syndrom (SJS),
bulózní
dermatitida,
léková reakce s
eozinofílií a
systémovými
příznaky
(DRESS)
Poruchy
svalové a
kosterní
soustavy a
pojivové
tkáně
Svalová slabost Bolesti zad
Celkové
poruchy a
reakce
v místě
aplikace
Bolest, erytém,
edém, nekróza,
extravazace,
infiltrace, zánět,
zatvrdnutí,
tromboflebitida,
flebitida,
celulitida,
infekce, změna
pigmentace v
místě podání
injekce nebo
infuze
Únava Pomocná
látka
polysorbát
80 může
způsobit
alergické
reakce.

Poruchy
ledvin a
močových
cest
Zvýšení hladin
kreatininu v séru
Zranění,
otravy a
procedurální
komplikace
Primární
dysfunkce štepu
po transplantaci
Třida
orgánových
systému
Velmi časté
(≥ 1/10)
Časté
(≥ 1/100 to
<1/10)
Méně časté
(≥ 1/1,000 to
<1/100)
Vzácné
(≥ 1/10,to<1/1,000)
Velmi vzácné
(<1/10,000)
Není známo
(nelze určit
z dostupných
údajů)
srdce (viz bod
4.4)

Polysorbáty mohou zřídka způsobit závažné alergické reakce (dušnost, otoky, závratě) a hepatotoxicitu
(náhlé zvýšení hodnot jaterních enzymů). Polysorbáty mohou mít také kardiovaskulární účinky (např.
hypotenzi, srdeční depresi).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkovaní

O předávkování intravenózním amiodaronem nejsou k dispozici žádné informace.

V případě akutního předávkování nebo příliš rychlého intravenózního podání lze pozorovat: nauzeu,
zvracení, zácpu, pocení, bradykardii a prodloužený QT interval, spontánně přestávající tachykardie,
oběhový kolaps, selhání jater. Po těžkém předávkování se očekává nástup hypotenze, srdeční blokády a
torsade de pointes. Ve výjimečných případech se může vyskytnout hypertyreóza.

Při těžkém předávkovaní se musí dlouhodobě monitorovat EKG. Má se zvážit zahájení léčby na jednotce
intenzivní péče. Hypotenzi je možné léčit infuzními tekutinami a vazopresory. Bradykardie způsobená
Amiodaronem hameln je rezistentní na atropin. Může být indikována léčba alfa- nebo beta-adrenergními
látkami nebo dočasná stimulace. Je nutné se vyhnout podání antiarytmik třídy Ia a III, protože jsou
spojované s prodloužením QT intervalu a vyvoláním torsade de pointes. Další léčba má být podporná
a symptomatická.

Amiodaron ani jeho metabolity nejsou dialyzovatelné.

Vzhledem na farmakokinetiku amiodaronu se doporučuje odpovídající dlouhodobý dohled nad
pacientem, zejména funkci srdce.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: kardiaka, antiarytmika, III. třída
ATC kód: C01BD
Mechanismus účinku
Amiodaron je di-jódovaný derivát benzofuranu a je zařazen do III. třídy antiarytmických látek vzhledem
na schopnost zvýšit akční potenciál srdce v atriálních ventrikulárních myocytech prostřednictvím
inhibice kardiálních K+ kanálů (zejména rychlé složky opožděného usměrňovače K+ kanálu, IKr). To
způsobuje prodloužení refrakterní periody akčního potenciálu vedoucího k depresi ektopických a re-
vstupních arytmií a k prodloužení QTc intervalu v EKG. Amiodaron navíc inhibuje také kardiální Na+
kanály (účinek antiarytmik třídy I) a Ca2+ kanály (účinek antiarytmik třídy IV). Tyto účinky mohou vést
k zpomalení vedení přes sinoatriální a atrioventrikulární uzel.

Taky se zdá, že po dobu dlouhodobého podávání amiodaron inhibuje v kardiálních myocytech výměny
přes iontové kanály z endoplazmatického retikula na plazmatickou membránu a tyto účinky mohou také
přispívat ke kardiálním elektrofyziologickým účinkům amiodaronu.

Farmakodynamické účinky
Mimo to je amiodaron nekompetitivní antagonista beta- aj alfa-adrenergních receptorů a proto má
hemodynamické účinky jako jsou: dilatace koronárních artérií a periferní vazodilatace vedoucí
k systémovému snížení krevního tlaku. Negativně ionotropní, negativně chronotropní a negativně
dromotropní účinky se zdají být způsobené beta-adrenergním účinkem amiodaronu.

Některé účinky amiodaronu jsou stejné jako při hypertyreóze, co může být způsobené inhibicí syntézy
hormonů štítné žlázy. Amiodaron je silným inhibitorem aktivity jodtyronin-5'-monodeiodinázy (hlavní
enzym konvertující T4-T3). U potkanů se pozorovalo zvýšení sérového hormonu stimulujícího štítnou
žlázu (TSH), thyroxinu (T4) a reverzního trijodtyroninu (rT3) a pozoroval se pokles sérového
trijodtyroninu (T3) v důsledku inhibice dejodace T4 na T3. Tyto antityroidní účinky amiodaronu mohou
přispívat k jeho elektrofyziologickému působení na srdce.
Hlavní metabolit N-desetylamiodaron má podobné účinky na srdcovou elektrofyziologii jako mateřská
sloučenina.

Pediatrická populace

Kontrolované pediatrické studie nebyly provedeny.
V publikovaných studiích bezpečnosti amiodaronu bylo hodnoceno 1118 pediatrických pacientů s
různými arytmiemi. V klinických studiích byly u pediatrické populace použity následující dávky.
Perorální podání
- úvodní dávka: 10 až 20 mg/kg/den v průběhu 7 až 10 dní (nebo, vyjádřené na metr čtvereční,
500 mg/m2/den)
- udržovací dávka: má být použita nejmenší možná dávka, nastavená podle individuální
odpovědi. Může být v rozmezí 5 až 10 mg/kg/den (nebo, vyjádřené na metr čtvereční,
250 mg/m2/den)
Intravenózní podání
- úvodní dávka: 5 mg/kg tělesné hmotnosti během 20 minut až 2 hodin
- udržovací dávka: 10 až 15 mg/kg/den po několik hodin až několik dnů
V případě potřeby je možné souběžně zahájit podávání perorální formy přípravku v obvyklém úvodním
dávkování.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Intravenózní aplikace
Absorpce
Po i.v. infuzi se očekává 100 % absorpce. Maximální účinek se dosáhne 15 minut po i.v. podání.

Distribuce
Po tomto čase látka proniká do tkáně a během 4 hodin rychle klesá koncentrace v plazmě.
Pro jeho terapeutickou účinnost je nutná akumulace amiodaronu v tkáni myokardu. V závislosti na
nasycovací dávce lze terapeutické účinky očekávat mezi několika dny až dvěma týdny. Pro dosáhnutí
nasycení v tkáni musí léčba pokračovat intravenózně nebo perorálně. V průběhu saturace se amiodaron
částečně kumuluje v tukové tkáni a rovnovážný stav se dosáhne v průběhu jednoho až několika měsíců.
Vzhledem na tyto vlastnosti se má podat doporučená nasycovací dávka, aby se dosáhlo rychlé
nasycení tkáně, co je předpokladem terapeutické účinnosti.

Biotransformace
Amiodaron je metabolizován zejména prostrednictvím CYP3A4 a také prostrednictvím CYP2C8.
Amiodaron a jeho metabolit, desetylamiodaron, vykazují in vitro potenciál inhibovat CYP1A1,
CYP1A2, CYP2C9, CYP2D6, CYP3A4, CYP2A6, CYP2B6 a CYP2C8. Amiodaron a
desethylamiodaron mají také potenciál inhibovat některé transportéry, jako jsou P-glykoprotein a
transportéry organických kationtů (OCT2) (jedna studie ukazuje zvýšení koncentrace kreatininu,
substrátu OCT2, o 1,1 %). Údaje in vivo popisují interakci amiodaronu a substrátů CYP3A4, CYP2C9,
CYP2D6 a P-gp substráty.

Eliminace
Amiodaron má nízkou rychlost eliminace a výraznou afinitu k tkáni. Amiodaron-hydrochlorid má
dlouhý poločas rozpadu, s interindividuální variabilitou mezi 20 a 100 dny.
Hlavní eliminační cesta je játry a žlučí. 10 % látky se vylučuje ledvinami.
Vzhledem k nízké renální eliminaci lze pacientům s renální nedostatečností podávat obvyklou dávku.
Po ukončení léčby se amiodaron vylučuje několik měsíců.

Pediatrická populace

Kontrolované pediatrické studie nebyly provedeny. Podle omezených publikovaných údajů pro
pediatrickou populaci nejsou uváděny žádné rozdíly v porovnání s dospělými.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích chronické toxicity způsobil amiodaron-hydrochlorid podobné toxické účinky u zvířat jako
u lidí. Amiodaron vedl k poškození plic (fibróza, fosfolipidóza; u křečků, potkanů a psů) a také k
poruchám CNS (u potkanů). Zdá se, že plicní toxicita je důsledkem tvorby radikálů a narušení produkce
buněčné energie. Amiodaron navíc způsobil poškození jater u potkanů. V rámci genotoxicity se vykonal
Amesův test in vitro a molekulární test myší kostní dřeně in vivo. Obě dvě studie přinesly negativní
výsledky. Amiodaron-hydrochlorid je vysoce fototoxická látka. Existují důkazy, že vlivem UV záření
vznikají v přítomnosti amiodaron-hydrochloridu cytotoxické volné radikály. To může vést nejen k
akutním fototoxickým reakcím, ale také k poškození DNA (fotomutagenicita) a následným
fotokarcinogenním účinkům. Až dosud nebyly tyto potenciálně závažné vedlejší účinky amiodaron-
hydrochloridu experimentálně zkoumány. Fotomutagenní a fotokarcinogenní potenciál amiodaronu
proto není znám.

Ve dvouleté studii zkoumající kancerogenitu amiodaronu u potkanů byl prokázán u obou pohlaví v
klinicky doporučených dávkách vyšší výskyt folikulárních nádorů štítné žlázy (adenomy a/nebo
karcinomy). Vzhledem k tomu, že výsledky testů mutagenity byly negativní, vznikly tyto nádory s
největší pravděpodobností epigenetickým a nikoli genotoxickým mechanismem. U myší byl pozorován
pouze na dávce závislý vznik folikulární hyperplazie štítné žlázy, avšak nikoli vznik karcinomů. Tento
vliv amiodaronu na štítnou žlázu potkanů a myší byl nejspíše způsoben vlivem na syntézu a/nebo
uvolnění hormonů štítné žlázy. Význam těchto výsledků ve vztahu k lidskému organismu je malý.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

monohydrát glukózy
kyselina chlorovodíková (k úpravě pH)
polysorbát 80 (E433)
voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky.

Použití medicínských zařízení a přístrojů obsahujících změkčovadlo DEHP (di-2-ethylhexyl ftalát) v
přítomnosti amiodaronu může způsobit vyluhování DEHP. Aby se zabránilo vystavení pacientů
účinkům DEHP, roztok amiodaronu pro infuzi se má aplikovat soupravou neobsahující DEHP, jako jsou
polyolefinové (PE, PP) nebo skleněné soustavy. Žádné jiné látky se nesmí přidávat do infúzí
amiodaronu.

6.3 Doba použitelnosti

Neotevřená injekční lahvička: 2 roky.

Doba použitelnosti při použití:
Léčivý přípravek má být spotřebován okamžitě po prvním otevření.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Neuchovávejte při teplotě nad 25 °C.
Uchovávejte injekční lahvičky v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

50 ml infuzního roztoku v 50 ml čiré skleněné injekční lahvičce typu II, uzavřené brombutylovou
gumovou zátkou a odtrhovacím víčkem.
Velikost balení:
1, 5 nebo 10 x 50 ml injekční lahvičky

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Amiodaron hameln je již zředěný a připravený k okamžitému použití. Měl by být používán bez
předchozího ředění. Mělo by se používat s vhodným ovladačem injekční stříkačky/injekční pumpou,
která je schopna přesně a důsledně dodávat specifikovaný objem při přísně kontrolované rychlosti
infuze.

Před použitím je potřeba u infuzního roztoku vizuálně zkontrolovat průzračnost, přítomnost pevných
částic, změny barvy a neporušenost obalu. Roztok se může použít, pouze když je čirý a nádoba je
nepoškozená a neporušená.

Do infuzní tekutiny nepřidávejte další léčivé přípravky (viz bod 6.2).

Pouze k jednorázovému použití.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

Během udržovací infuze by měl být přípravek chráněn před světlem.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

hameln pharma gmbh
Inselstraße 31787 Hameln
Německo


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

13/389/19-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

11. 3.
10. DATUM REVIZE TEXTU

21. 7.